Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Autismus

Většina sdělení o autismu, ať jde o odborné publikace, či články pro veřejnost, kreslí autismus jako něco záhadného, těžko pochopitelného, velmi obtížného až hrozného.

 Reklama


Negativní hodnocení pochází od těch, kteří pozorují postižené s autismem zvenku, pro něž jsou občané s autismem zvláštní objekty za skleněnou stěnou, medicínská kategorie či číslo ve statistice. Laická veřejnost se bojí toho, co nezná, přinejlepším se k zvláštnostem staví vyčkávavě či lhostejně. Školy, které jsme absolvovali nás učily mluvit a rozhodovat, ale bohužel nás nenaučily jedné nezbytné společenské schopnosti – schopnosti naslouchat.
Je tedy třeba trpělivě přesvědčovat veřejnost, že postižený není žádná záhada či neobvyklá atrakce, že to není číslo v klasifikační tabulce, ale je to především člověk, který chce také prožít šťastný život, ale neobejde se při tom bez našeho pochopení a všestranné pomoci. Rain manů a podobných géniů je daleko více v literatuře než v běžném životě. Naši pomoc však potřebují všichni bez výjimky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Základní charakteristika
Autismus je společně s dětskou mozkovou obrnou, vývojovou disfázií a některými dalšími poruchami psychomotorického vývoje zařazován mezi vývojové poruchy části mozku s funkcemi tak potřebnými pro pochopení světa, orientaci v něm včetně komunikace a vytvoření nezbytných sociálních vazeb.
Termín autismus je odvozen z řeckého slova autos - sám a popisuje tak způsob egocentrického myšlení, které je typické pro tuto poruchu.
Charakteristická je dysfukce zejména v oblasti sociálních vztahů, která je způsobena především poruchou kognitivní mysli. Jedinec není schopen uvažovat globálně (dílčí senzorické informace přebije všechny ostatní, dítě následně nevnímá podněty, které jsou významově mnohem důležitější), neuvědomuje si, že existuje i jiná realita než ta, kterou je schopen vnímat smysly, což je naprosto nezbytné pro chápaní záměrů a chování druhých lidí. Lidé s autismem mají všeobecně potíže porozumět symbolům. Nechápou pravý význam slov. Proto ani nemůže rozeznat afektivní význam podnětů a vcítit se do nich. V důsledku toho vázne komunikace, zájem o citovou vazbu (nevytvářejí typickou vazbu k matce, nesnáší fyzický kontakt a málokdy projevují strach z odloučení od blízké osoby nebo strach z cizích lidí, nesdílí pohled), přizpůsobivost, schopnost spolupráce, a vznikají další odchylky v chování (zvýšená úzkostnost, impulzivita, přecitlivělost, podrážděnost, excentricita, samotářství, nesmělost nebo sklon k pedantství a rigidita). Takže pokud se autisté pokoušejí vyjádřit určitý postřeh, snaží se konfrontovat s pro ně příliš složitým světem, nezbývá jim než opakovat slova, která mají spojená s určitými situacemi.
Nefungující komunikace a neuspokojené potřeby dítě brzy přivedou k účinnějším a jednodušším metodám jako je například sebezraňování, křik, či agrese, která donutí okolí k vyplnění potřeb.
Porucha vyvěrá také z nedostatečné schopnosti sdílet pozornost, odpoutat se od vlastního vnímání a paměti a zapojit představivost. Z lidí se tak pro dítě stávají nevypočitatelné bytosti, kteří svým nepochopitelným chování narušují svět dítěte. Dítě trpí úzkostí. Uchyluje se proto k vytváření rituálů s odporem i k sebemenším změnám osobního prostředí (někdy jen malý přesun jediné věci v dětském pokoji nebo nepatrná změna v obvyklém denním programu vyvolá výbuch vzteku).A tak si vytvářejí dojem známého prostředí,které jim pomáhá v situacích nepohody, stresu nebo úzkosti a slouží patrně k uvolnění napětí.
Pro okolí jsou nápadné motorické manýrismy - volní stereotypní, opakující se pohyby rukou, prstů nebo i celého těla, které nemají žádný zřejmý účel. Mnohé stereotypní činnosti jsou spojeny s vizuálním, sluchovým a pozorovacím uklidňováním (pozorování pohybu určitých předmětů, obliba houpaček, vyluzování a poslouchání zvuků či slovní produkce bez komunikačního záměru, stereotypní používání zvukových hraček).
Lpění na rutině doplňují zúžené a specifické zájmy – obvykle o neživé mechanické předměty (např.dopravní systémy a prostředky). Hračky jsou užívány neobvyklým způsobem, časté je stereotypní soustředění se na detail (autista např. celé hodiny otáčí koly u auta) nebo na nefunkční aspekty hraček jako je jejich očichávání nebo olizování.
Autisté mají tzv. selektivní vnímání, to znamená že nepřijímají vícekanálové informace (zrakové,sluchové,hmatové aj. ). Proto nesnášejí některé smyslové,zejména sluchové podněty (např.hluk vysavače, projíždějící motorka, startující auto, rádio, zvuk vrtačky, mixér), pachy či chuť potravy. Autista se nechce určitých věcí dotýkat, nesnese na sobě šaty, má intenzivní nechuť k procedurám spojeným s dotekem (stříhání nehtů česání a stříhání vlasů) je přecitlivělý na špinavé ruce apod. Naopak někteří mohou maximálně využít jeden senzorický kanál (např. zrakový) k nadprůměrným výkonům jako je hyperlexie (schopnost přečíst a automaticky si pamatovat rozsáhlé textové či obrazové materiály), nebo zvýšená odolnost vůči bolesti.
Motorika je rovněž výrazně oslabena. V předškolním věku jsou výrazně neobratní, mají problémy s držením tužky, manipulací s drobnými předměty, se skládáním stavebnic, sebeobslužnými činnostmi (zapínání knoflíků a používání příboru, jízda na kole či na tříkolce, hra s míčem).
Rozvoj řeči je u autistů všeobecně opožděn. Bývá udáváno, že až u poloviny autistických dětí se nikdy nerozvine dostatečně použitelná komunikativní řeč. Ale i u těch dětí, kde se použitelná řeč vyvine bývá podivná a nápadná. Řeč dětí někdy připomíná robota svou monotónností bezpřízvučností neemotivností. V řeči samotné mohou být nápadné echolálie (mechanické opakování toho, co dítě právě slyšelo v okolí), záměna zájmen (např.místo „já“ používá „on“ nebo „ty“), narušená větná stavba šroubované, málo výstižné vyjadřování, vytváří svá slova a pojmenování předmětů a situací.
Stejně bývá postižena i neverbální složka komunikace. Je potlačená až vymizelá gestikulace, plochá mimika, která nereaguje na aktuální dění kolem a nevyjadřuje potřeby autistického dítěte.
Děti s autismem naopak mnohdy vynikají v abstraktně vizuálním myšlení, mívají dobrou mechanickou paměť se schopností memorovat přesně řady nezáživných údajů (telefonní čísla z telefonního seznamu, zastávky v jízdním řádu), matematické schopnosti provádět zpaměti složité početní úkony, malířské nebo hudební schopnosti spočívající ve věrné reprodukci obrazu či melodie po jediném shlédnutí či poslechu apod.

Diagnóza
Autismus je v podstatě behaviorálním syndromem, kdy je stanovena diagnóza na základě projevů chování a strukturálními abnormalitami mozku.
V současné době neexistuje zkouška biologického charakteru, která by prokázala autismus. Screening se proto zcela zákonitě zaměřuje na mapování a výzkum chování. Nevýhodou screeningových dotazníků je menší spolehlivost. Selhávají nejčastěji při detekci mírnějších forem nebo fungují jako falešně pozitivní, což znamená že přiřknou autistickou symptomatiku osobám, které trpí jinou poruchou.
Složitý diagnostický proces spočívá nejprve v psychologickém a psychiatrickém vyšetření, které musí upřesnit, zda se skutečně jedná o poruchu rozmanitého autistického spektra. Dále se používá metoda pozorování, rozhovoru, vývojové škály (adaptibilní chování,hrubá a jemná motorika,řeč a sociální chování), specifické diagnostické metody, využívají se anamnestická data a informace, testy rozumových schopností, kresebné techniky a dosavadní dokumentace. V další fázi se stanovuje, zda je autistická porucha v souvislosti s jinou nemocí CNS či (genetickou) anomálií.
Podezření, že dítě projevuje znaky autismu již ve věku 10-12 měsíců není vzácné a kolem 18 měsíců nezájem dítěte o vrstevníky může být nápadný i širšímu okolí. S definitivní diagnózou je však nutné počkat do věku přinejmenším 2 let, kdy již téměř všichni rodiče autistických dětí zaznamenávají vývojovou abnormalitu. V menším procentu případů nastává tzv. autistická regrese, kdy se u dítěte částečně nebo úplně ztrácejí již získané vývojové dovednosti především v oblasti řeči, ale i sociálního chování, nonverbální komunikace,hry a někdy i kognitivních schopností.
Obtíže v diagnóze pramení především z nejednoznačnosti v užíváním diagnostických kritérií u malých dětí, změn v chování v průběhu doby a překrývání autismu s mentální retardací. Je také většinou velmi náročné navázat dostatečně kvalitní kontakt s dítětem, které nerozumí mnoha instrukcím, nereaguje na běžné prováděné pokyny. Velmi častá je porucha pozornosti i porucha aktivity, které také do značné míry dokážou narušit průběh vyšetření.U méně postižených dětí dochází během základní školní docházky k získání určitých komunikativních a sociálních dovedností. V adolescenci u některých dětí pozorujeme zhoršení behaviorálních projevů, zatímco u menší části dětí dochází naopak ke zlepšení symptomaticky. I v dospělosti přetrvávají výrazné nesnáze v sociálních situacích a to dokonce u nejlépe fungujících jedinců. Přibližně dvě třetiny autistů zůstanou i v dospělém věku závažně handicapovány a zůstanou trvale závislé na péči rodiny nebo institucí. Jen asi třetina autistů (tedy především skupina vysoce funkčních autistů) má předpoklady alespoň částečné samostatnosti. Jestli tyto předpoklady ovšem rozvinou závisí zásadně na nabídce speciálních programů - programů časné diagnostiky a časné intervence následovaných dlouhodobými edukačními tréninkovými a rehabilitačními programy. Zařazení do speciálních podpůrných programů zaměřených na chráněné pracovní prostředí a chráněné bydlení významně zlepšuje sociální prognózu pacientů.
Pro praxi je důležité dělení autismu na vysoce funkční, středně funkční a nízkofunkční.Nejvíce je využíváno termínu vysoce funkční artismus, který označuje autistické jedince bez přítomnosti mentální retardace (IQ větší než 70) a s existencí komunikativní řeči.
Středně funkční artismus zahrnuje jedince s lehkou nebo středně těžkou mentální retardací, kde je již více patrno narušení komunikativní řeči a v klinickém obraze přibývástereotypií.
Nízkofunkční autismus je popisován u nejvíce mentálně retardovaných dětí, které nemají rozvinutou použitelnou řeč, velmi málo navazují jakýkoli kontakt a převládají u nich stereotypní příznaky.
V diagnostickém závěru musíme také zohlednit vrozené charakterové vlastnosti dítěte, výchovný styl rodičů, tíži autistické poruchy a délku, intenzitu a kvalitu speciálně pedagogické logopedické a lékařské péče.

Léčba,vzdělávání a výchova
Narodí-li se dítě s postižením, rodina se ze dne na den ocitne v situaci, kterou neočekávala, kterou nezná a kterou si nezavinila, nezasloužila. Záleží pak na rodině a na okolí jak se s takovou situací vyrovná, protože pro postižené dítě je reakce a přístup rodiny pro další vývoj klíčová. Všechny rodiny bez rozdílu mají potřebu pozitivního vývoje postiženého dítěte, potřebu pomoci při zvládání stresů a potřebu sociální podpory, a to jak finanční tak i společenské (jelikož postižení není na první pohled viditelné a většině úředníků neznámé nejsou úřady k oprávněným nárokům rodin vstřícné, autismus ani pervazivní vývojové poruchy nejsou uváděny na seznamech postižení, která mají nárok na finanční podporu).
Dosud nebyla nalezena žádná účinná farmakologická léčba. Hlavní metodou k zmírňování autistických příznaků tak zůstávají nadále speciálně pedagogické a behaviorální intervence.
Psychofarmaka zůstávají doplňkovou intervencí pro ovlivňování některých problémových symptomů. Psychofarmakologicky lze léčit narušené chování (agresivitu, stereotypie, rituály), emotivitu (nenávist, depresivní rozlady) a poruchy spánku asociované s autismem. Intervenčním procesem míníme léčbu výchovnými a psychologickými prostředky, ve kterém využíváme především poznatků z kognitivní, vývojové a behaviorální psychologie a speciální pedagogiky a který vychází ze znalostí o etiologii autismu.
Cílem je zlepšení adaptability dítěte či prostředí vytvářením žádoucích podmínek a dovedností, o kterých víme, že zmenšují riziko vzniku problémového chování. Primární vlivy prostředí jsou ty, které jsou pro dítě přímo fyzicky nepohodlné - např. špatné osvětlené místnosti, špatná teplota v místnosti, nepadnoucí oděv dítěte, nevyhovující nábytek (malá židle u velkého stolu). Sekundární vlivy prostředí jsou takové, které mohou nějakým způsobem zneklidňovat nebo mást klienta. Do této skupiny patří nadměrný hluk, mnoho lidí pohromadě nebo neuspořádané pracovní místo, matoucí chování personálu nebo rodičů, časová neorientovanost v průběhu dne a pracovních činností. Jelikož neklid a nejistota mohou být vnitřním spouštěčem agresivního chování snažíme se jim vyvarovat, používáme denní režimy. Předcházíme tak rozvoji mentální retardace a prohlubování nerovnoměrnosti ve vývoji.
Strukturované učení se u dětí jeví jako velmi efektivní metodika, která se u nás používá ve speciálních třídách pro děti při individuální terapii i v rodinách. Klade důraz na využití individuálních schopností nácvik samostatnosti a sebeobsluhy využívá metod alternativní komunikace a vyzdvihuje nutnost spolupráce s rodinou. Mezi další priority patří nácvik sociálních dovedností a pracovního chování.

 

 

 

 

 

Stejně jako lidé, kteří se narodí se zrakovým či sluchovým postižením, potřebují lidé s autismem vzdělávání a specifickou péči, která bere ohled na zvláštnosti jejich defektu. Pokud osoby trpící artismem nemají speciální přístup založený mimochodem na hluboké znalosti dané problematiky, ocitají se na psychiatrických odděleních s vysokými dávkami psychofarmak či jsou vylučovány ze škol, do kterých však úrovní svého intelektu patří. Je nutné, aby rodiče nepropadli zoufalství, neuvěřili, že je jejich dítě nevzdělatelné, neuposlechli dobře míněné rady odborníků a nedali potomky do ústavů. Není naším úkolem přetvářet postiženého k našemu obrazu,ale pomoci mu porozumět světu zdravých. Je tedy nezbytné pocity selhání, vzteku, smutku, ztráty, prohry, beznaděje, frustrace, izolace, viny nahradit pocity hrdosti a radosti z úspěchů a z výsledků jejich snažení a úsilí. A svou láskou, intuicí a vytrvalostí dokázat dovést své „ nepoučitelné “ děti k úspěšnému absolvování škol i učilišť a stavět tak svými příběhy mosty mezi normálním a autistickým světem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Zdroje informací:
www.autismus.cz
www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7211
Portál(1998),Christopher Gillberg,Theo Peeters : Autismus-zdravotní a výchovné aspekty
Portál (1998), Eric Schiller, Robert J. Reichler, Margaret Lansingová : Strategie a
metody výuky dětí s autismem a dalšími vývojovými poruchami
Portál (1997), A. Train : Specifické poruchy chování a pozornosti
Portál (2004), Michal Hrdlička,Vladimír Komárek : Dětský autismus
 



+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama