Jdeme dlouhou cestou

Autorka této publikace nás seznamuje s romským etnikem, popisuje zde jejich historii, uvádí šestnáct významných umělců z řad Romů a v poslední řadě jejich příběhy, pohádky, verše, úvahy, rozhovory, hádanky či životy.

Snaží se přiblížit romské myšlení, vysvětit a zdůvodnit podstatu některých jejich patologických činů, nastínit nám jejich hierarchii apod.

Stručná historie Romů
 3.-5/9.-10. století Migrace Romů z oblasti Indie ve dvou hlavních vlnách. Jeden proud postupuje na Balkánský poloostrov, vnější vlna do západní Evropy.
 9.-15. století Delší zastávky na území Persie a Řecka.
 13. století Příchod Romů do střední Evropy. Na našem území se objevují Romové koncem 14. Nebo začátkem 15. Století.
 V 14.-15. století přijímali evropští obyvatelé kočovníky, kteří se vydávali za křesťanské poutníky, celkem shovívavě. Ovšem postoj majoritní společnosti vůči Cikánům se zhoršuje poté, co pařížský arcibiskup exkomunikoval v roce 1427 Romy z církve.
 16. století Říšský sněm císaře Maxmiliána I. Vydal v Augsburgu edikt, podle kterého „měli Cikáni co nejrychleji opustit země německého národa“ pod hrozbou fyzických trestů a smrti. V průběhu 16. Století bylo takových ediktů vydáno v Evropě nespočet, přičemž se podmínky neustále radikalizovaly.
 17. století V Čechách a na Moravě je situace pro Cikány příznivější, přesto i zde platí četná nařízeni a sankce. Ferdinand I. vydal mandát uzákoňující jejich útlak. Zvyšuje se frekvence Cikánů v českých zemích. V roce 1688 vypověděl Leopold I. Cikány ze země, v roce 1697 jsou prohlášeni za psance.
 18. století Pokus o asimilaci a násilné usazování Cikánů za vlády Marie Terezie a Josefa II. Nesměli výt nazýváni „cikání“, měli zakázáno mluvit cikánsky, nosit svůj tradiční oděv, kováři nesměli pracovat svým tradičním způsobem v sedě, ale vestoje, děti byly odnímány matkám a posílány na převýchovu.
 1927 Perzekuční zákon č. 117. Přímým důsledkem byl soupis veškerého cikánského obyvatelstva, ale také „tuláků a lidí žijících po cikánsku“ a vydání tzv. cikánských legitimací.
 1939-1945 Druhá světová válka a s ní spojená genocida Romů, pracovní a koncentrační tábory. V Osvětimi II. zahynulo téměř 20 000 evropských Romů, z nich přibližně 5000 pocházelo z českých zemí. Podle odhadu přežilo v českých zemí nacistickou genocidu maximálně 1000 Romů.
I když Romy na Slovensku genocida nepostihla, přesto pro ně i zde platila různá diskriminační nařízení. Nesměli například cestovat veřejnou dopravou, do obcí směli vstupovat jen v určených dnech a hodinách. Pro muže byly zřízeny speciální pracovní tábory. Po obsazení Slovenska německou okupační armádou dochází ne mnoha místech k masovým popravám Romů obviněných ze spolupráce s partyzány, byly vypalovány celé romské osady.
 Po roce 1945 Migrace slovenských Romů do Čech a na Moravu.
 1958 Zákon č. 74 Sb. zákona o trvalém usídlení kočujících osob. Trestným se stalo nejen kočování, ale např. nehlášená změna bydliště.
 1969 Ustanovení Svazu Cikánů-Romů v České i Slovenské republice.
 1971 8.-12. dubna se konal v Lindáně I. světový kongres Romů, byla zde ustavena Mezinárodní romská unie (IRU).
 1990 V březnu byla registrována Romská občanská iniciativa, první romská politická strana v čs. historii.
 1991 Při sčítání lidu si mohli Romové konečně zvolit romskou národnost. Přihlásilo se k ní pouhých 33 000 Romů, ačkoli celkový počet Romů v ČR se odhaduje asi na160 000-250 000, na Slovensku 400 000- 600 000. Podle odhadu odborníků žije v Evropě asi tři až šest milionů Romů, ve světě až deset až dvanáct milionů.
 1997 Exodus českých a slovenských Romů do Kanady, Anglie, Francie…

Bližší přiblížení původu Romů
Romové pocházejí z Indie. Dokazují to jazykovědci, kteří při zkoumání romštiny zjistili, že je to jazyk indický. Pro zajímavost uvedu srovnání romštiny a hindštiny.
mire bala kale hin (romština)
mere bal kale hain (hindština)
(moje vlasy jsou černé)
Kdo jsou oni předkové či nejbližší příbuzní Romů? Zatím to s jistotou nevíme. Bezpečně však víme, že je antonymum Rom - jméno, kterým Romové nazývají sami sebe – je svým jazykovým původem spřízněno s označením indické kasty Domů. Domové jsou ještě dnes jednou z nejrozšířenějších kast v severní Indii. Živí se hudbou, kovářstvím, výrobou košů, někteří obchodují, jiní předvádějí medvědy, jiné rody jsou tradičně artisté.
V roce 1971 se v Londýně sešli Romové z mnoha států a založili mezinárodní organizaci, která se dnes nazývá Romská unie (Romaňi union). Tehdy se také dohodli, jak bude vypadat romská vlajka a romský znak. Na romské vlajce jsou dva pruhy: spodní je zelený, horní je modrý. Zelený – země a tráva dávaly Romům sílu a zdraví. Modrá barva nahoře znázorňuje čisté letní nebe. Uprostřed vlajky je kolo. Kolo je znakem i na indické vlajce. Zástupci Romů na kongresu v Londýně chtěli ukázat, že Indie byla kdysi původní zemí Romů. Tomuto kolu se říká dharmačakra. Za prvé říká: to, co uděláš, vrátí se ti zpět tak, jako se točí kruh. A druhý smysl je, že jednou jsi nahoře, podruhé dole.
S prvním rčením souvisí příběh o Ašókovi , který pozabíjel mnoho lidí, aby se stal králem Kalingu. Když se jím stal, uvědomil si, kolik bolesti vyvolal a úplně se z toho pomátl. Chtěl spáchat sebevraždu, ale Bůh mu řekl: „Tak to ne! To špatné, co jsi provedl , musíš odčinit. Země, které sis podmanil, musíš zvelebit a přivést k takovému bohatství, aby byl každý ve své zemi šťastný.“ Jakmile domluvil, spatřil Ašóka hořící točící se kolo. Z něho vycházela boží záře. Kolo dharmačakra. Král pochopil a za své 37-leté vlády nedopustil, aby byl někdo zabit, aby byl nešťastný nebo hladový. Za vlády Ašóka zažila Indie nejšťastnější léta své historie. Právě proti si zvolili Indové Boží kolo jako státní znak na svou vlajku.

Ze současnosti
Ind Kumar Vishwanathan vystavěl pro Romy postižené povodní v Ostravě-Heřmanicích stavební buňky. Zatímco lidé bydlící v okolí se chystali na válku s novými sousedy, Ind sem přicestoval, aby tu shledal mír…

Zestručněná starodávná domská legenda
Žili dva bratři. Gora bohatý, Kalo chudý mající pouze svůj bubínek a uměl na něj tak krásně hrát, že uslyšel-li ho někdo, musel tancovat a ze srdce se mu vytratil všechen žal. Jednou přišli do vesnice dva hladovějící žebráci. Nejdřív šli za Gorem a prosili jej o kousek jídla. Ten jej však vyhnal se slovy: „Kdybych měl nakrmit každého pobudu, nebudu mít sám nic!“. Šli tedy žebráčci ke Kalovi. Sotva je uviděl, už volal na ženu, ať jim dá něčeho pojíst. Ta ovšem odvětila, že přeci nic nemají. Tu Kalo tedy řekl: „ Aspoň vám tedy zahraju, když nemáme nic k jídlu. Bubínek je mé jediné jmění.“ Žebráci tancujou a najednou z nich žebrácký hadry opadaly a pod nimi září zlaté fraky. „Vidíš Kalo, co jsme to za žebráky? To by ses nenadál, že jsme bozi. Ale za to, že jsi nám dal to nejlepší, co máš, budeš hudebníkem, co svět světem stojí, tví synové i vnuci tvoji. Budete skvělými hudebníky po celý věk. Tvé jméno bude Dom, protože dom-dom-dom hraje tvůj bubínek. Když budeš hrát, přestanou lidé truchlit a budou se radovat.“

 

Romská nadávka „degeš“
Degeš je na prvním místě člověk, který jí koňské nebo psí maso. Zdechliny. Je to člověk rituálně nečistý. Rituální nečistota se druhotně rozšiřuje na nečistotu vůbec: degeš je tedy člověk špinavý, otrhaný, notorik, který propíjí peníze, namísto aby živil děti, jej smradlavý, líný… Degeš je snad vůbec nehorší romská nadávka. Nejspíš proto, že souvisí s představou rituální čistoty, který je v každé kultuře hluboko zakořeněná.
Evropané považují Indii za nečistou, protože se na ulicích válejí odpadky. Indové považují Evropany za nečisté, protože jedí ohřívané zbytky potravy nebo berou do levé ruky, sloužící pouze k očistě těla, jídlo, knihy, nádobí.

Jak byli stvoření Romové
Na počátku byl Bůh na světě sám. Bylo mu však smutno, tak uhnětl z těsta člověka a dal ho do pece. Neměl ale ještě zkušenost, jak se dělají lidé, a když toho člověka vytáhl z pece, byl celý černý, spálený. Pánbůh ho nechal žít tedy tam, kde jsou vedra a pořád pálí slunce. Tak povstali černí lidé. Potom dal do pece dalšího člověka z těsta. Vytáhl ho z pece pro jistotu dříve, aby nebyl tak černý. Avšak ten byl zas moc bílý. Dal ho žít tedy tam, kde je spíš zima než teplo. A tak vznikli bílí lidé. Do třetice uhnětl člověka a při pečení si dal velký pozor, aby nebyl ani moc černý , ani moc bílý, ale pěkně do kávova, zkrátka akorát, jak má být. A tak mu Pánbůh povídá: „Ty můžeš žít všude, na všech místech. Můžeš žít tam, kde je teplo, i tam, kde je zima.“ A z těchhle tvorů povstali Romové.

Romové za války
Přísně se dbalo na to, aby se Romové pohybovali pouze tam, kde měli tzv. domovské právo, trvalé bydliště. Lokální vyhlášky zakazovaly Romům vstup do města. Mohli zde pouze v určenou dobu, obvykle dvě hodiny kolem poledne. Z mnoha škol vyhodili zastrašení učitelé romské děti, ačkoliv neexistoval písemný dokument, která by cikánským dětem zakazoval vstup do škol. Romové nesměli navštěvovat, ba ani procházet parky.
Tato ghettizace Romy zruinovala ekonomicky, sociálně i eticky. Územní pobyt byl totiž nezbytný, aby Romové mohli vykonávat své tradiční obživné profese a služby (např. prodej kovářských výrobků, nití, jehel…). Tím, že proticikánské zákony znemožnily Romům chodit po vsích, znemožnily jim poctivou obživu. Množily se mezi nimi tedy krádeže – krádeže z hladu.
Ghettizace narušila tradiční etnické normy. Nejtěžší hřích mezi slovenskými Romy byl partnerský vztah mezi bratrancem a sestřenicí. Na námluvy se chodilo až do páté šesté vesnice, aby se vyhnuli nebezpečí oženit se s příbuznou. Jenomže když se začaly vydávat a dodržovat ghettizující vyhlášky, výběr partnera byl omezen na jednu osadu.
Gádžové ze strachu před krutými nacistickými represáliemi neváhali svést své činy na cikány. ..

Situace Romů v Argentině
V Argentině žije 36 milionů lidí. 45 procent je italského původu, 35 procent španělského, pět původních obyvatelů – Indiánů. Ostatní jsou přistěhovalci z Polska, Čech, Německa, Anglie a různých asijských zemí. Romů je v Argentině asi 300 000.
Argentina přijímala imigranty s otevřenou náručí zejména na začátku tohoto století a po druhé světové válce. Považuje za přirozené umožnit různým kulturám, aby existovaly vedle sebe. Rasismus, který s sebou přinesli imigranti, se rozplynul a obecná integrace znamená, že lidé jsou ochotni přijmout odlišnost druhých. Bohužel zde existují předsudky vůči Indiánům, občas se také projeví předsudky vůči Židům a Romům. Snad ne víc než jedno procento gádžů nemá Romy rádo, ostatní si jich váží, líbí se jim romský kroj a zajímavé je, že o Romech říkají, že jsou nejchytřejší na světě!
Asi polovina Romů se živí obchodem. Převažuje obchod s ojetými vozy. Někteří Romové mají na skladě 30-50 starých vozů. Koupí staré auto, opraví je a prodají. Ženy věští z ruky, nebo jsou v domácnosti. Děti ze všech romských skupin chodí do školy. Polovina Romů je na tom finančně lépe než gádžo.

Shledávám tuto knihu velice zajímavou a rozhodně bych ji doporučila i ostatním studentům a nejen jim. Pomůže jim alespoň na chvilku vžít se do situace Romů, do jejich postavení ve společnosti, dozvědí se mnoho zajímavého z jejich života, tradic, historie a možná po přečtení této publikace přehodnotí i své předsudky či postoje vůči romskému etniku…