1) Cíl výslechu obviněného

Cílem výslechu obviněného je zjistit vlastní průběh trestného činu a všechny okolnosti s ním související (např.

způsob jednání, motiv, příčiny, pomoc spolupachatele atd.), a dále jeho stanovisko k vyšetřované věci a fakta související s obhajobou obviněného.
Výslech obviněného patří mezi nejdůležitější a nejsložitější vyšetřovací úkony, jelikož výpověď obviněného je : – důkazem v předmětné věci
− a prostředkem obhajoby vůči obvinění proti němu vzneseném

Psychologická problematika výslechu obviněného se především vztahuje k otázkám taktiky výslechu, psychologie vyslýchajícího a vyslýchaného (obviněného), úlohy vyšetřovací vazby a výslechového prostředí. Není však možno ukázat všechny psychologické problémy výslechu obviněného, protože se vždy mění v závislosti na osobě obviněného i na okolnostech jednotlivých případů.

 

2) Psychické stavy obviněného

Obvinění z trestného činu je pro většinu osob závažnou a náročnou situací, která se stává středem jejich přemýšlení a prožívání. Všechny ostatní myšlenky a přání ustupují do pozadí. Obviněný má nepříjemné prožitky, které souvisí s vědomím jeho trestní odpovědnosti, pociťuje ohrožení, nebezpečí, strach, nejistotu a různé další převážně negativní aspekty.

Délka trvání nepříjemných prožitků u obviněného, očekávání nebezpečí z prozrazení, nejistota, vzniká především v důsledku toho, že obviněný nemůže plně předpokládat jaké otázky mu budou kladeny a jaké důkazy o jeho vině má vyslýchající k dispozici.

Tento stav emocionálního napětí u obviněné osoby, která podává nepravdivé výpovědi, je určován i konfliktem v motivaci :
- přirozeným přáním člověka říci pravdu a zbavit se tak stavu napětí na jedné straně
- a instinktivní snahou utéci před očekávanou odpovědností a zatajit, co se dá, na straně druhé

Síla emocionálního napětí je ve velké míře závislá :
- na typologických zvláštnostech nervové činnosti, na síle, vyrovnanosti a pohyblivosti
nervových procesů
- na sociální zaměřenosti obviněného, na jeho zkušenostech
- na jeho vztahu k vyšetřovanému případu
- a na tom, do jaké míry bude výslechová situace pro vyslýchaného nezvyklá

3) Úloha vyslýchajícího při výslechu obviněného

Emocionální napětí u obviněného se zvyšuje zvláště v době předložení důkazů, které jej natolik usvědčují, že obviněný nabývá přesvědčení o bezvýchodnosti své situace.
Úspěch výslechu záleží tedy i ve vystižení psychicky vhodného okamžiku k dosažení doznání, aby důvody potlačující snahu po doznání ustoupily do pozadí a naopak motivy příznivé k doznání byly posilovány a vystoupily tak do popředí. Tomuto požadavku má být přizpůsobena taktika vyslýchajícího.
K psychologickému působení na obviněného v průběhu výslechu se může použít např. těchto taktických postupů :

- stimulování kladných vlastností obviněného
- využití stavu emocionálního napětí
- vyjasnění příčin vedoucích ke lživým výpovědím
- využití vnitřních rozporů ve výpovědi atd.

4) Psychické zvláštnosti podezřelých

Psychické zvláštnosti podezřelých osob, které jsou předběžně vyslýchány, ačkoli se dodatečně prokáže jejich nevina. Jde především o úzkostlivé, ustrašené, bázlivé a neurotické jedince. Pro ně je příznačné, že různým faktům obsaženým v otázkách přikládají mnohem větší váhu. Tak je možné vysvětlit jejich poměrně veliké vzrušení. To nezkušeného vyslýchajícího může svést k tomu, že právě tyto osoby pokládá za úplně podezřelé, zatímco např. u zkušených recidivistů se dá někdy svést jejich zdánlivým klidem, pramenícím jednak z jejich zkušeností, a jednak z jejich časté mravní otupělosti.

5) Zapírání obviněného

Psychologicky i takticky velmi významné je zjištění pohnutek zapírání obviněného. Mezi nejčastější patří :
- přesvědčení o nedostatku důkazů
- strach z trestu a jeho dalších následků (např. rozvrat rodiny, nezískání zaměstnání…)
- snaha nevyzradit spoluviníky, blízké a známe osoby
- obava ze msty spolupachatelů
- určitá duševní porucha
- vzdor nebo určitá omezenost
- odpor proti společenskému systému a právnímu řádu

Zvláštní skupinu pak tvoří zapírání vycházející z příčiny, že vyslýchaný je nevinen. Zapírání může být ovlivněno i radou, pokynem, napodobováním jiných osob.
Každý obviněný si vytváří určitou myšlenkovou konstrukci zapírání, která závisí na úrovni myšlení, volním úsilí, na stavu morálně citových zábran, na záporných charakterových rysech, znalostech, návycích a dovednostech a celkovém narušení jedince.

V zapírání má snažší úlohu recidivista, který získal řadu „užitečných“ zkušeností z předchozích výslechů, od jiných odsouzených, z výkonu trestu. V každém případě má obviněný zejména na počátku nespornou výhodu proti vyslýchajícímu v tom, že zná všechny detaily předmětného trestného činu a může předvídat cesty, po nichž se celkové vyšetřování povede. Obratnými výpověďmi pak může svádět vyslýchajícího od okolností, které by mohly vést k jeho usvědčení. Dalším vyšetřováním se však výhody obviněného stále více snižují.
Málokterý obviněný si promýšlí své jednání do všech důsledků a podrobností, aby mohl na každou otázku přijatelně odpovědět. V průběhu výslechu nachází vyslýchající mezery, na které obviněný zapomněl. Tu je obviněný vyveden třeba na okamžik z rovnováhy a pomáhá si narychlo připravenou výmluvou. Zpravidla je tento okamžik doprovázen vnějšími tělesnými projevy (polykání, selhání hlasu, mrkání, neklid rukou aj.). Lze doporučit, aby v takových situacích se hned protokolovalo, co obviněný uvedl, aby to nemohl po nabytí duševní rovnováhy popřít.

6) Motivy spontánního doznání

- vlastní kritické zhodnocení trestného činu obviněným
- vnitřní přesvědčení o neodvratitelnosti odhalení (doznání je tu výsledkem racionálního , věcného přístupu k věci)
- mezi časté motivy doznání patří také afekty (např. strach, vztek …)
- dále pak vypočítavost
- snaha dosáhnout psychické úlevy
- celková psychická rezignace

7) Nepravdivého doznání

Formy nepravdivého doznání :

V této souvislosti je třeba uvést, že ani doznání skutečné spontánní nemusí být vždy pravdivé. Nepravdivé doznání může mít tyto základní formy :
- nepravdivé doznání se k činu, který byl spáchán, ale jinou osobou než tou, která se doznává
- nepravdivé doznání se k činu, který nebyl vůbec spáchán
- nepravdivé doznání se týká jen určité okolnosti spáchaného trestného činu, např. motivů, úmyslu nedbalosti, úlohy dalších osob apod.

Příčiny nepravdivých doznání :

- různé psychické poruchy, např. hysterie, psychopatie, oligofrenie, ale také osoby pod vlivem drog, především alkoholu
- na podkladě účelového jednání :
- obviněný kryje skutečného pachatele
- doznání méně významného trestného řinu (s menší trestní sazbou) ve snaze
zakrýt závažnější
- doznání se k dalším, ve skutečnosti již nespáchaným činům, aby potom
poukazem na absurdnost této nepravdivé části doznání byla dokázána
nepravdivost celého doznání a tím i domnělá nevina v rozsahu celého
jednání
- na podkladě sugestivního ovlivnění a zvýšené sugestibility
- na podkladě nesprávné taktiky vedení výslechu, např. používáním kapciózních otázek, vyhrožování sociální represí, „zaskočení“ psychicky nevyrovnaných jedinců.

8) Úskoky a lsti obviněných

Významnou kapitolou v psychologických problémech výslechu obviněných tvoří úskoky a lsti užívané obviněnými při výslechu. Cílem je buď maření vyšetřování nebo snaha vyhnout se trestní odpovědnosti.

Pro přehled uvedeno několik nejčastějších příkladů :
- simulace tělesných, ale častěji psychických poruch (posouzení přísluší vždy pouze lékaři)
- snaha vyprovokovat vyslýchajícího k unáhlení, násilí úporným zapíráním trestné činnosti i přes dostatek důkazů nebo snaha záměrně ztěžovat vyšetřování (např. odradit vyslýchajícího od pokračování ve výslechu, donutit ho přenechat výslech jinému vyslýchajícímu spod.)
- záměr zjišťovat jaké důkazní materiály má vyslýchající k dispozici
- znevažování, bagatelizace, např. svědecké výpovědi, tvrzení, že důkazy zajištěné při domovní prohlídce mu byly podstrčeny apod.
- snaha kompromitovat vyslýchajícího jak obviněným, tak i jeho příbuznými, např. podplácením, poskytováním určitých služeb, atd.

Používání důslednosti, postupu podle připraveného plánu a dodržení taktických zásad výslechové praxe je základem pro maření většiny úskoků obviněných!!

 

Psychologické zvláštnosti výslechu nezletilých a starých osob

1) Výslech nezletilých osob (osoby do 15 roků a osoby blízké tomuto věku)

- vzhledem k zvláštnostem psychiky dětí (např. sklon k fantazii, sugestibilitě…) přistupovat k výslechu jen ve vyjímečných případech
- když je pochybnost o způsobilosti dítěte vypovídat k věci je nutné vyjádření specialisty (lékař, dětský psycholog, pedagog…)

Při respektování individuálních zvláštností vývoje dětské psychiky a volbě odpovídající taktice postupu je možné od nedospělých (mladistvých) úplnou pravdivou výpověď.

Zvláštnosti psychiky :

Děti předškolního věku (3-6 let)
- začínají chápat okolní realitu a uchovávají ji určitou dobu v paměti
- interpretují to co viděli
- malá schopnost pochopit příčinnou souvislost
- nevnímají událost jako celek, ale jen její jednotlivé části
- děti tohoto věku si všímají jednání dospělých a snaží se je napodobovat
- když dítě pochopí předmět výslechu, může být vyslechnuto bez ohledu na věk

Děti mladšího školního věku (6-10 let)
- objevují se návyky záměrného vnímání, logické úvahy
- neumí ještě často rozeznat důležité od méně důležitého
- nedostatek životních zkušeností doplňují představivostí a fantazií
- předmětné události zveličují
- nejsou schopny popsat předměty, které dobře znají
- někdy děti vnímají událost lépe než dospělí, můžou reprodukovat velmi přesně co pozorovali, když jsou včas vyslechnutí
- více si všímají detailů

Děti školního věku (11-14-let)
- je charakteristické širšími poznávacími procesy
- samostatní v práci
- snahou o společenské styky
- vznikem pocitu povinnosti a zodpovědnosti
- snaží se napodobovat dospělé
- ne vždy správně vnímají jednání lidí, někdy schvalují negativní jednání, nedostatečné kritické hodnocení vlastního jednání
- nedostatečně pevná vůle
- jejich přání často neodpovídá reálným možnostem, sklon k fantazii a výmyslům

Období věku 14-15 let
- období charakteristické snahou o nezávislost, zbavit se dohledu rodičů a dospělých vůbec
- charakter a názor ještě není zformovaný
- nejsou schopni rozlišit dobro od zla, odvahu od hazardu, reálné přání od fantazie
- jsou schopní následkem nesprávného pochopení kamarádství spáchat i trestný čin

Úměrně s přibližováním k plnoletosti se věkové zvláštnosti psychiky stírají a proto se mnozí 16-17 letí svědci, poškozený i obviněný a podezřelí můžou vyslýchat s použitím taktických pravidel, které se doporučují pro výslech dospělých.

 

2) Výslech starých osob

U starých osob je nutno počítat s určitými odlišnostmi psychiky, které mají jednak vliv na věrohodnost a spolehlivost výpovědi, ale také vyžadují zvláštní přístup při výslechu. Změny vzniklé stářím ve sféře vnímání a paměti (oslabená ostrost vnímání a vštípivost paměti).

Projevují se :
- krátkozrakostí, dalekozrakostí, nahluchlostí – tyto vady mají za následek neúplnost, zlomkovitost a mlhavost zapamatovaných faktů
- snížená vštípivost paměti – projevují se v neschopnosti zapamatovat, podržet a vybavit si nové současné skutečnosti, ve vzpomínání jsou nejméně narušeny staré vzpomínky
- zvlášť závažná je nesnadná asociace obličejů a jmen – staří lidé poznávají sice danou osobu, ale nevědí, kam ji zařadit
- ponořování se do starých vzpomínek – jejich reprodukce je zajímá natolik, že jsou mnohem méně přístupni novým dojmům. Navíc k reprodukci připojují často své krajně osobní, subjektivní a nekritické názory.
- Klamy paměti – za nejzávažnější pro výslech pokládáme klamy o časové lokalizaci, časovém sledu a trvání jevu
- ztrácí se schopnost rychle reagovat na slovní podněty a pohotově chápat vazby mezi různými jevy.
- stařecká rozvláčnost a upovídanost – odbíhají od předmětu výslechu, nechávají se unášet asociacemi, často ani nedokončí větu, neboť zapomenou na souvislost. Staré osoby jsou snadno ovlivnitelné, zejména od těch které uznávají jako autoritu ( např. orgány činné v trestním řízení). Závažnou okolností u těchto osob je také jejich zdravotní stav, vnější podmínky výslechu, nezvyklost situace, délka trvání výslechu a způsob kladení otázek.
- s ohledem na různé nemoci, rychle nastupující únavu u starých osob je třeba volit i dobu trvání výslechu a brát v úvahu možnost pokračování po přestávce a odpočinku.