Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Diagnostická metoda - pozorování

Základní diagnostické metody:

- rozhovor
- pozorování
- dotazník
- experiment
- psychologický test
- analýza produktů
- sociometrie aj.


 Reklama


Pozorování
Pozorování je základní vědecká metoda. V užším smys¬lu lze pak pozorování dělit na pozorování sebe sama, zaměřené na vlastní prožívá¬ní (introspekce), a pozorování jiných (extrospekce). Pozorování vlastního prožívá¬ní bylo jako vědecká metoda již dávno zpochybňováno, i když bylo v XIX. století základní metodou psychologie. Tak již sociolog a filozof A. Comte (1824) a další poukazovali na nemožnost udržovat ve vědomí určitý obsah a současně jej pozoro¬vat (člověk nemůže dost dobře pozorovat např. vlastní vztek, aniž by nenarušil je¬ho průběh a aniž by byl s to se na jeho pozorování koncentrovat). Tuto námitku vyslovil již filozof I. Kant (1798), když uvedl, že zaměření pozornosti na určitý zážitek mění průběh tohoto zážitku. Nicméně introspekce se v psychologii udrže¬la a přinesla významné poznatky, např. o neverbalizovatelných obsazích myšlení (wűrzburská škola) a byla používána i ve spojení s experimentální metodou (ges¬taltisté). Introspekci neprovádějí jen psychologové sami na sobě, ale také pokusné osoby, a není obvykle zaměřena na aktuálně probíhající, ale na minulé prožívání. Její objektivita je založena na nenáhodné shodě dat o sebepozorování zážitků u ví¬ce pokusných osob. V současné době přiznává introspekci určitou hodnotu i kog¬nitivní psychologie, studující mentální, tj. vnitřní struktury. Prožívání z psycholo¬gie vyloučit nelze, a jde tedy spíše o to stanovit podmínky, za nichž by používání introspekce bylo podstatně méně zatíženo subjektivismem. Původně používal in¬trospekce psycholog sám u sebe, aby popsal vlastní duševní stavy. Později byla in¬trospekce rozšířena na šetřené osoby, jimž je dán úkol, aby popsaly určitý druh zážitku, což umožňuje srovnávání jejich výpovědí. Behaviorismus však odmítal klasickou "psychologii vědomí" právě proto, že byla postavena na "nevědecké, subjektivní" introspekci, která podává nekontrolovatelné výpovědi. Faktem je, že introspekcí téhož zážitku, např. citů, dospěli různí psychologové k různým poz¬natkům, ale je-li introspekce téhož mentálního stavu používána u více osob, umož¬ňuje to, jak již bylo uvedeno, srovnávání, takže určitá míra kontroly získaných výsledků tu je. Problémem může být spíše srovnávání sémantického obsahu sebra¬ných výroků. Introspekce konec konců vystupuje v psychologii i v jiných souvi¬slostech, např. jako sebehodnocení, nezřídka jako odpovědi získané pomocí interviewu¬ a jinak, zejména však nezřídka pří měření postojů nebo určitých sociálně¬-psychologických jevů. Tak např. introspektivní výpovědi pokusných osob významně doplnily poznatky o podléhání vlivu skupiny (v experimentech se sku¬pinovým konformismem, které prováděl S. Asch). Tvrdošíjně se obhajobě intro¬spekce proti jejich odpůrcům věnoval polský psycholog M. Kreutz (1962). Podle něho směřuje introspekce především k deskripci, má-li splňovat větší nároky, postihovat funkční souvislosti, musí být její výsledky verifikovány dalšími metoda¬mi. Podle Kreutze musí hodnotná introspekce splňovat následující předpoklady: 1. má být používána k popisu psychických procesů současně s jejich průběhem ne¬bo bezprostředně po něm, 2. je třeba používat ji k popisu výrazných psychických jevů a 3. introspekcí získaný materiál je nutno sbírat systematicky a v jeho vyhod¬nocování je třeba uplatňovat srovnávací kvantitativní Wediska. Pokud introspekce selhala, zdůrazňuje Kreutz, bylo to způsobeno tím, že se zaměřovala na příliš subtilní zážitky. V současné psychologii se objevuje určitá, byť zdrženlivá renesance metody introspekce (kognitivní a humanistická psychologie), potvrzující fakt,že introspekci z psychologie zcela vyloučit nelze. .
Druhou formou pozorování v užším smyslu je pozorování druhých lidí (extro¬spekce), které je zaměřeno na jejich chování, ale sklouzává někdy i "pod kůži" pozorovaných, když zahrnuje úsudky o motivaci pozorovaného chování apod. Pozo¬rování, které má být vždy plánovité a systematické, předem dobře připravené, smě¬řuje buď k volnému popisu toho, co je pozorováno, nebo se omezuje jen na určité druhy chování (např. na agresivitu, kooperaci apod.). Problémem pozorování je z veliké množiny projevů vyčlenit (vyabstrahovat) to, co je podstatné z hlediska cíle pozorování, a to, co je pozorováno, označit správnou terminologií. Pozorová¬ní
může být zdokonalováno užitím různých technických prostředků, které zachy¬cují předmět pozorování, jako jsou fotografie, film, video, a které umožňují k po¬zorovanému se vracet a kontrolovat zjištěná data. Pozorování může být zjevné nebo skryté, druhé má tu výhodu, že nenarušuje průběh pozorovaného děje. Zvlášt¬ním případem je tzv. zúčastněné pozorování, kdy je pozorovatel členem pozorova¬telné skupiny. Pomocí této v mnoha směrech náročné metody byly získány cenné poznatky¬_ např. o psychice vězňů, chování a smýšlení členů gangu apod. Úspěšné po¬zorování musí splnit určité podmínky. Z. Paleski (in: Woloszynová, 1965, s. 77 n.) uvádí následující podmínky úspěšného pozorování: 1. pozorování musí být objek¬tivní (pozorovatel musí registrovat fakta, a nikoli zaznamenávat domněnky), 2. po¬zorování musí být cílevědomé (pozorovatel si musí být vědom toho, co má pozo¬rovat, a musí se soustředit na to, co je v pozorovaném jevu podstatné), 3. pozorování musí být důkladné a podrobné, ale zaznamenáváno má být to, co je z hlediska pozorování důležité, 4. pozorování musí předcházet důkladné studium tématu, neboť čím více o předmětu pozorování víme, tím lehčeji a důkladněji pozorujeme (kvalita pozorování přímo souvisí s vědomostmi o předmětu pozorování), 5. pozorování musí být systematické a plánovité; je-li tomu opačně, vede pozorování jen k fragmentárním, neuspořádaným poznatkům, 6. pozorování má být spojeno s aktivním myšlením, které umožňuje operativní zdokonalování pozorování a sledová¬ní souvislostí mezi pozorovanými jevy, a tak umožňuje i postihovat smysl toho, co je pozorováno (vztah chování k situaci), 7. pozorování má být zakončeno slovní formulováním dosažených výsledků, tj. systematickým a podrobným zápisem (protokolem). Předmět pozorování je někdy schematizován, což má své výhody i nevýhody (např. jak často určitá osoba zahajuje diskusi, jak dlouho mluví apod.. a pokud se omezuje jen na kvantitativní údaje (např. časové), může být příliš for¬mální a může to znamenat i ztrátu informace. Je to tedy problém záznamu behaviorálních dat podle předem daného indexu (např. Balesův systém kategorií chování vystupujících v průběhu sociální interakce v malé diskusní skupině). Protokol o pozorování, které se konají v základním a aplikovaném psychologickém výzku¬mu, nesmí být zaměňovány s psychologickými, pedagogickými a psychiatrickými dekurzy o pacientech, chovancích výchovných ústavů apod.
Spolehlivost pozorování je různá, bylo zjištěno, že záznamy dvou pozorovateli téhož jevu se shodují jen zčásti, i když jsou pozorovateli odborní psychologové. Přesto však je pozorování základní a cennou vědeckou metodou.
Dlouhodobé pozorování v rámci tzv. longitudinálních studií může trvat i řadu let; sledují se v něm vývojové změny určitého jevu. Pozorování může být doplňo¬váno jinými metodami, nebo může samo vystupovat jako doplňková metoda kom¬plexního pojetí předmětu studia.

 

 

Vlastní pozorování

Pro své pozorování jsem si vybrala žáka ze školní družiny a to při činnosti dramatické výchovy. Kroužku se zúčastnilo deset dětí.
Pavel navštěvuje třetí třídu základní školy, má 8 let. Je průměrně vysoký, štíhlé postavy, hnědých vlasů a očí. Vzhledově ničím nevybočuje z řady svých vrstevníků.
Kroužek začínal hrou, kdy jedna polovina hráčů se snažila přehodit kartičky ze své poloviny hřiště na druhou. Pavel se jeví jako velice aktivní, při hře se usmívá, snaží, dodržuje daná pravidla. Vítězství své skupiny oslavuje výkřiky a poplácáváním se s ostatními.
Vychovatelka se snaží vysvětlit novou hru a začíná slovy: „Pokusíme se“ a Pavel doplňuje: „Pokusíme se o novou hru.“ a začne se své vtipnosti smát.
Další činností je postavení v kruhu, kdy hráči postupně předvádějí nějaké zvíře či lidi (jednoduchou pantomimou a zvuky), ostatní hráči je poté musí napodobit. Po vysvětlení této hry začne Pavel pro ukázku, jaké zvuky by asi ostatní mohli vydávat „prdět pod paží“, všichni se tomu smějí a Pavel nechce ustat. Ustává až po několikáté výzvě vychovatelky. Všechna zvířata po ostatních předvádí s trojnásobnou intenzitou (ač bylo několikrát zopakovaný požadavek o předvedení naprosto shodné). Při předvádění zvířat po ostatních se snaží kontaktovat i ostatní děti, různě je kope, tahá apod. Působí až příliš hyperaktivně. Když někdo přemýšlí, co předvede, Pavel si neustále hraje s rukama, něčím si hází, chvilku neposedí. Jakmile na něj přijde řada a zvíře musí vymyslet sám, dlouze přemýšlí. Drží ruce pod bradou a neustále se kroutí a snaží se na něco přijít. Přitom se usmívá. Ostatní ho povzbuzují, netrpělivostí nadávají, ale Pavel si z toho nic nedělá a přemýšlí dál – nejdéle ze všech žáků. Po delší době předvádí slepici, skutečně velice zdařile. Má velmi propracovanou jak mimiku, tak gestikulaci. V druhém kole předvádí žábu a hned ji docela zveličí a skáče i mimo kruh.
Během hry nachází jeden ze spolužáků Pavlovi klíče. Jde za ním a chce, aby ho poprosil o navrácení. Pavel na to však říká: „Naval.“ a bere mu klíče z rukou. Honza se nenechá a požadavek opakuje, avšak Pavel to zkouší stejným pokusem. Ostatní jsou již nedočkaví hry a Pavla přemlouvají, ať poprosí. Ten však trvá na svém, hloupě se usmívá a omluvit se nechce. Honzovi mimo „naval“ říká ještě „dobrý den“. Poté se do toho vloží vychovatelka, která říká Pavlovi, ať alespoň řekne: „Prosím tě, naval.“, ten se spolu s ostatními tomu upřímně smějí a tímto způsobem se nakonec omluví.
Nastává další hra. Každý dostane lísteček s označením zvířete, které musí pantomimicky imitovat. Vychovatelka zdůrazňuje, že je to tajné a nesmějí si vzájemně říkat, co kdo má. Pavel si dělá legraci a na oko dělá, že to dává některým spolužákům přečíst. Ve chvíli, kdy má být hra rozehrána, si Pavel neustále čte lísteček dokola. Chvilku se snaží příslušné zvíře předvádět, ale poté se vzdálí z hřiště a opět si ho pročítá. Tak to dělá několikrát za hru. Své zvíře však mezitím předvádí bravurně, vystihl jeho charakteristiku. Během činnosti se občas snaží „napadnou“ někoho jiného (ač byl osobní kontakt výslovně zakázán) - lehce kopne či uhodí někoho v blízkosti. Poté se děti mají usadit do kruhu a každý má postupně říci, zda se mu hra líbila. Než dojde na Pavla řada, neustále vyrušuje a baví se, s kým se dá. Později říká, že jemu se hra líbila moc.
Vychovatelka pouští hudbu a vyzývá děti, aby tančily. Pavel sedí a zjevně se mu už nechce, jeví se unaveně. Ovšem ve chvíli, kdy se začnou ostatní kluci předvádět a upoutávat pozornost, Pavel zbystří a vyskakuje na stůl, kde s fiktivním mikrofonem zpívá a tančí. Z jeho výrazu pozoruji, že si o sobě myslí, že je skutečně velice originální. Poté, co musel stůl opustit, se snaží neustále vymýšlet nové kreace a tanec ho velice baví.
Poslední hry v rámci dramatické výchovy se již moc nezúčastňuje. Jeden hráč je uprostřed a ostatní k němu postupně chodí, rozehrají nějakou krátkou situaci a prostřední hráč musí improvizovat a k situaci se přidat. Přestože jindy se Pavel velice hlásil jako dobrovolník, nyní si sedl a pouze hru pozoroval. Poměrně jí byl zaujat, usmíval se, komentoval situace. Přidal se asi až po dvaceti minutách hry, kdy šel doprostřed za hráčem rozehrát situaci a tu zvolil následně: „Mami, mami, ztratil jsem pemprsky.“ Nápad s „pemprskami“byl poměrně originální, ovšem předtím již děti napodobovalo spousta dětí a vychovatelka se snažila hráče přesvědčit, aby nepřeváděly pouze batolata apod. Poté už si Pavel opět sedl a pouze hru sledoval.
Na závěr si děti měly zahrát honičku. Pavel hrál velmi aktivně, vykonával veškeré pokyny, jež se po něm chtěly, avšak při požadavku, aby skákal jako žába, to odmítl, protože ho prý bolí kolena.
Po této hře si pro Pavla přišli rodiče, Pavel se ani nerozloučil a odešel.
Měla-li bych mé pozorování shrnout, Pavel se mi zdál inteligentní, nadprůměrně bystrý a to vše umí zúročit v trefných, vtipných poznámkách, kterých má poměrně dost. Je taktéž docela pozorný, avšak to pouze ve chvílích, kdy může zapojit více smyslů, při dlouhodobém stání či sezení již svou pozornost zaměřuje i na jevy kolem něj a dlouhé chvilky a nudu poté vyplňuje bitím ostatních. Svým bitím zjevně nechce ublížit, nevynakládá ani velkou sílu, spíše chce na sebe upozornit a nějakým způsobem se zabavit.
Je velmi aktivní, řekla bych však, že z počátku věnuje všem činnostem vysokou činorodost, čímž se brzy unaví a k další činnosti ho dokáže pouze vyprovokovat touha se předvést (když se zrovna předvádí i někdo jiný). Sportovně je průměrně nadaný, avšak mimiku a pantomimiku má vyvinutou nadprůměrně. Držení těla dobré.
Komunikační schopnosti má vysoké, předčí jimi nemálo spolužáků. Má vypěstovaný ironický humor, všeobecný přehled bych hodnotila jakou průměrný. Řeč je plynulá, intonace a rychlost řeči přiměřená. Užívá moravského dialektu.

 



+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama