Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

APLIKACE TEORIE VOLEB DRUHÉHO ŘÁDU NA KRAJSKÉ VOLBY V ČR 2004

Úvod
Přestože byl výběr tématu ovlivněn samotnou skladnou kurzu, je na úvod nutné specifikovat konkrétní výzkumnou otázku: byly volby do zastupitelstev krajů (České republiky) v roce 2004 volbami druhého řádu? Vzhledem k tomu, že se jednotlivým podmínkám a hypotézám budeme věnovat v druhé kapitole, nechceme je uvádět v tomto úvodu.


 Reklama



Karlheinz Reif a Hermann Schmitt v roce 1980 (Reif a Schmitt 1980 ) definovali obsah a podmínky voleb druhého řádu, které ve své práci dokázali na prvních přímých volbách v do Evropského parlamentu v roce 1979. Na základě jejich práce pak byly zpracovávány různé druhy voleb a postupně začleňovány do kategorií voleb prvního a druhého řádu. Takto byla zpracována jen velmi malá a na evropský kontinent geograficky omezená část voleb.
Proto je nutné poznamenat, že vzhledem k podmínkám průzkumu jednotlivých voleb ve světle teorie voleb druhého řádu, se zdají být volby do zastupitelstev krajů 2004 více než vhodné. Zaprvé došlo k ustanovení a ustálení politické arény na krajské úrovni. Zadruhé pak tyto volby v roce 2006 splnily podmínku voleb prvního řádu před a po jejich konání.
Jedná-li se o časové vymezení, pak se pohybujeme mezi volbami do zastupitelstev krajů 2000 až po volby do Poslanecké sněmovny 2006. Geograficky jsme už vzhledem ke specifiku tématu vázáni na Českou republiku.
Výběr metody vzhledem k postavené definici voleb druhého řádu byl zřejmý. V rámci celé práce postupně testujeme všechny nutné hypotézy, které již prokázali Reif se Schmittem.
Zpracování daného tématu v odborné literatuře je přibližně následující. Zatímco zahraniční literatura se tématu, resp. testování teorie voleb druhého řádu na různých volbách věnuje v široké míře, např. Marsh 1998. V české literatuře pak je toto téma v pozadí vědeckého výzkumu. Za zmínku stojí práce Lukáše Linka „Analýza voleb do Evropského parlamentu 2004 v ČR. Platí stále teorie voleb druhého řádu?“ (Linek 2004).
Dílo Reifa a Schmitta považujeme za primární zdroj pro naši vlastní studii. Tato práce nastavila základní hypotézy pro testování teorie voleb druhého řádu.
V úvodu práce se nejdříve věnujeme teorii Reifa a Schmitta a jejím jednotlivým hypotézám. V následujících kapitolách pak tyto aplikujeme na volby do zastupitelstev krajů 2004.

1. Teorie voleb druhého řádu
Reif a Schmitt uvádějí ve své práci základní podmínky, které jsou nutné k označení voleb za volby druhého řádu.

1.1 Volební účast
Míra volební účasti poukazuje na subjektivní vnímání důležitosti dané úrovně voliči. Právě proto při volbách do vedlejších politických arén (obce, kraje, provincie, spolkové země, v případě asymetrického bikameralismu slabší komora Parlamentu, Evropský parlament atd.) pravidelně dochází k menší míře volební účasti. Tato váha přikládaná voliči jednotlivým tělesům je pak patrnější při srovnání s posledními volbami prvního řádu.

1.2 Úspěch menších a nových stran
V případě mnohých volebních systémů voleb prvního řádu jsou voliči nuceni ke strategické volbě, která vede k prosazení se stabilního počtu stran. Ve volbách druhého řádu, které nemají přímý vliv na hlavní politickou arénu, tedy na složení a sílu vlády, se voliči častěji odváží volit ať už „srdcem“ zcela dle svých politických preferencí nebo se jednodušeji nechají ovlivnit mediální či politickou kampaní, což vede k zisku nových nebo menších nebo radikálních stran. Volby druhého řádu tedy působí častěji jako určitý druh zabezpečení tím, že poskytují voličům příležitost vyjádřit frustraci z hlavních politických stran bez toho, aniž by nějak výrazně narušili procesy na národní úrovni.

1.3 Ztráta podpory vládních stran
V závislosti na časovém zařazení voleb druhého řádu mezi volby do hlavní politické arény je nutné počítat s tím, že voliči nejenže podporují menší nebo nové strany, ale taktéž v závislosti na volebním cyklu, upouštějí od podpory vládních stran. Tímto způsobem mohou dát najevo nespokojenost s vládní politikou, aniž by přímo ohrozili stabilitu nebo sílu vlády, resp. vládní koalice. V závislosti na ztrátě koalice pak s ohledem na zisky menších (i neparlamentních) stran ve volbách druhého řádu posiluje opozice.

1.4 Kampaň a volební témata
Neméně důležité pro volby druhého řádu jsou témata volební kampaně. Součástí definice voleb druhého řádu je to, že hlavní témata propagovaná kandidáty a médii a vnímaná voličem jsou ty, které odpovídají hlavní politické aréně. To znamená, že buď vedlejší politická aréna nemůže nabídnout specifická témata nebo tyto jsou natolik slabá a upozaděna, že dochází k prosazování témat z hlavní politické úrovně.

1.5 Dílčí hypotézy
Dle výše uvedených definičních znaků přinášíme následující čtyři hypotézy, které mají sloužit k odpovědi na otázku, zda-li byly volby do zastupitelstev krajů 2004 volbami druhého řádu?
Hypotéza 1: Účast ve volbách do zastupitelstev krajů 2004 bude výrazně nižší než v předchozích volbách do Poslanecké sněmovny 2002.
Hypotéza 2: V těchto volbách získají menší nebo nové strany výrazně vyšší podporu než ve volbách do PS 2002.
Hypotéza 3: Vzhledem k zařazení voleb do zastupitelstev krajů 2004 uprostřed hlavního volebního cyklu Poslanecké sněmovny 2002-2006 získají vládní strany nižší podíl hlasů.
Hypotéza 4: Ve volebních programech budou převažovat celostátní témata nad tématy krajského rázu.

2. Volby do zastupitelstev krajů 2004
2.1 Hypotéza 1: volební účast
Při srovnání volební účasti ve volbách do Poslanecké sněmovny 2002 a do zastupitelstev krajů lze vidět její výrazný propad. Zatímco v v roce 2002 činila celorepubliková volební účast 58 % voličů, v roce 2004 to bylo již jen 29,62 %. Z tohoto pohledu dokonce nedošlo ani k žádné regionální výjimce: v roce 2002 se volební účast ve většině krajů pohybuje mezi 55 % až 62 % s výjimkou Karlovarského a Ústeckého kraje s hodnotami okolo 50 %. Stejný trend je možné pozorovat i v roce 2004: kromě Karlovarského a Ústeckého kraje (cca 25 %) se volební účast ve všech ostatní VÚSC pohybuje mezi 28 % až 32 % (viz Tabulka 1).

TABULKA 1: Přehled volební účasti
volební kraj PS 2002 ZK 2004 PS 2006
Hl. m. Praha 59,98 % X 68,51 %
Středočeský 58,78 % 30,73 % 65,96 %
Jihočeský 58,11 % 30,45 % 65,36 %
Plzeňský 58,00 % 31,34 % 63,92 %
Karlovarský 50,17 % 24,99 % 56,48 %
Ústecký 50,65 % 25,37 % 57,22 %
Liberecký 55,83 % 30,83 % 62,35 %
Královehradecký 60,84 % 32,56 % 66,69 %
Pardubický 61,14 % 32,60 % 67,37 %
Vysočina 62,45 % 31,82 % 67,61 %
Jihomoravský 60,03 % 29,71 % 65,29 %
Olomoucký 58,88 % 28,44 % 64,52 %
Zlínský 60,02 % 30,63 % 66,90 %
Moravskoslezský 55,22 % 27,55 % 61,02 %
ČR 58,00 % 29,62 % 64,47 %
zdroj: http://www.volby.cz

Pro srovnání v Tabulce 1 uvádíme i volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny 2006. Dalo by se argumentovat, že vzhledem k volebnímu systému do PS, ve kterém počet mandátů pro volební kraj (které se překrývají s VÚSC) je určen volební účastí, bude v těchto volbách vyšší účast oproti ostatním (kde volební účast nemá žádný přímý vliv). Míra znalosti volebních systémů v ČR je velmi nízká a proto můžeme potvrdit platnost první hypotézy, že ve volbách do ZK 2004 byla volební účast výrazně nižší (o polovinu), což ukazuje na fakt, že voliči vnímají volby do zastupitelstev VÚSC jako méně důležité, ve kterých je „méně v sázce“ (Reif a Schmitt 1980: 9).

2.2 Hypotéza 2: úspěch menších a nových stran
Pro srovnání uvádím v grafu (viz Graf 1) stranické preference a volební zisky těch stran, které byly CVVM označeny jako „ostatní“. Vedle toho jsme v grafu označili i volební zisky této skupiny.
Jak je vidno na první pohled, s blížícími se volbami do zastupitelstev krajů 2004 se zvedají stranické preference pro označenou skupinu až k hodnotám mezi 6 % až 8 %. Po těchto volbách opět klesá pod 4% hranici. Tyto tendence potvrzují i percentuální zisky hlasů ve srovnávaných volbách, kdy u ZK 2004 je tento vyšší o více než dvě třetiny než u PS 2002 a více než třikrát tak vyšší než u PS 2004. Pro ilustraci v následujících tabulkách uvádíme 5 nejsilnějších z „ostatních“ stran a jejich percentuální zisky (viz Tabulka 2 a 3).

zdroj: řada zdrojů
TABULKA 2: Zisky ostatních stran ve volbách do PS 2002
pořadí strana zisk hlasů
1. Sdružení nezávislých 2,78 %
2. Strana zelených 2,36 %
3. Republikáni Miroslava Sládka 0,97 %
4. Strana venkova – spojené občanské síly 0,87 %
5. Strana za životní jistoty 0,86 %
zdroj: http://www.volby.cz

TABULKA 3: Zisky ostatních stran ve volbách do PS 2006
pořadí strana zisk hlasů
1. Strana zelených 6,29 %
2. SNK Evropští demokraté 2,08 %
3. NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ (předseda Vladimír Železný) 0,68 %
4. NEZÁVISLÍ 0,61 %
5. Strana zdravého rozumu 0,46 %
zdroj: http://www.volby.cz

Nicméně zde se setkáváme s metodickou překážkou, protože ve volbách do zastupitelstev krajů 2004 se některé parlamentní strany účastnily v několika krajích koalic se stranami mimo PS. Musíme definovat malé a nové strany zcela nově mimo kategorii „ostatní“, kterou uvádí CVVM: malou nebo novou stranou je taková, která buď nezískala mandáty ve volbách do Poslanecké sněmovny 2002 nebo vznikla do voleb do zastupitelstev krajů 2004. Zřejmou podmínkou zahrnutí do průzkumu je účast v těchto volbách.
Podíváme-li se pozorněji na složení skupiny „ostatní“ u voleb do ZK 2004 a rozčleníme ji na koaliční spolupráce „velkých“ stran a koalice nebo samostatné malé a nové strany dle naší definice, zjistíme, že z uvedených 18,10 % odevzdaných hlasů pro kategorii „ostatní“ bylo 15,56 % pro nové a malé strany a jejich koalice a 2,54 % pro koalice za účasti „velkých“ stran.
Z tohoto pohledu můžeme konstatovat, ač malé a nové strany získaly vyšší percentuální zisk hlasů než ve volbách do Poslanecké sněmovny 2002, tak se zdráháme navýšení přibližně o 3 % označit za výrazný zisk pro tuto kategorii stran. Proto druhou dílčí hypotézu považujeme za vyvrácenou. Pro ilustraci uvádíme 5 nejsilnějších stran z obou kategorií stran při volbách do zastupitelstev krajů 2004 (viz Tabulka 4 a 5).

TABULKA 4: Zisky malých a nových stran a jejich koalic ve volbách do ZK 2004
pořadí strana zisk hlasů
1. SNK sdružení nezávislých 3,28 %
2. NEZÁVISLÍ 2,47 %
3. Evropští demokraté 1,06 %
4. Strana pro otevřenou společnost 0,79 %
5. SNK sdružení nezávislých a Evropští demokraté 0,66 %
zdroj: http://www.volby.cz

TABULKA 5: Zisky koalic za účasti „velkých“ stran ve volbách do ZK 2004
pořadí strana zisk hlasů
1. Koalice pro Pardubický kraj
(KDU-ČSL, US-DEU) 1,38 %
2. Koalice pro Středočeský kraj
(KDU-ČSL, US-DEU) 0,86 %
3. Strana zelených a US-DEU 0,16 %
4. Koalice pro Karlovarský kraj
(KDU-ČSL, SZ) 0,14 %
zdroj: http://www.volby.cz

2.3 Hypotéza 3: propad podpory vládních stran
Následující hypotéza pracuje s předpokladem, že voliči ve svém rozhodování ve volbách druhého řádu se tím více odklánějí od vládních stran, čím více se volby nacházejí uprostřed hlavního volebního cyklu, protože se tímto způsobem snaží ukázat vládním stranám svoji nespokojenost s jejich exekutivní činností.
V Grafu 2 je vidět průběh stranických preferencí, včetně zakreslených percentuálních zisků hlasů v jednotlivých volbách. Po vítězství ČSSD ve volbách do PS 2002 dochází přes nízké předvolební preference k jejich zvýšení. Tento efekt se dá připsat přiklonění se i ve volbách nerozhodnutých nebo nevolících voličů k vítězné straně, které se navíc podařilo sestavit vládní koalici. Nicméně poté od ledna 2003 následuje prudký pokles až k hodnotě 12,50 % v listopadu 2004 a na následné minimum v dubnu 2005 10,50 %.
Obdobná tendence je patrná i u Unie svobody, která se už od počátku volebního období 2002-2006 po celé jeho trvání pohybuje pod hranicí zvolitelnosti (kromě října 2002). Naopak preference KDU-ČSL fluktuují mezi 6 % až 10 %.
Propad preferencí ČSSD a US-DEU tak potvrzují hypotézu volebního cyklu. Nicméně u obou stran se dá nalézt odlišné vysvětlení – zatímco propad US-DEU je dlouhodobého rázu a vázaný na celkovou krizi a úpadek strany uvnitř i navenek, naopak ČSSD byla voliči v době voleb do ZK 2004 považována za hlavní příčinu neúspěchů a špatných rozhodnutí vlády a to hlavně z důvodu, že byla hlavní vládní silou. Stabilita preferencí KDU-ČSL, která neodpovídá třetí hypotéze, se dá odvodit od geografické a ideologické ustálenosti elektorátu této strany.
Propad podpory vládních stran tedy předpokládá zisk stran opoziční nebo menších a nových. Druhou možnost jsme osvětlili již u druhé hypotézy a proto se nyní budeme zabývat preferencemi opozičních stran. Jak je vidět

zdroj: řada zdrojů
v Grafu 1, přes prudký propad preferencí ODS (jako hlavní opoziční strany) těsně po volbách do PS 2002, můžeme sledovat postupný nárůst preferencí až k hranici 35 % v půlce volebního období. Podobná tendence je patrná i u KSČM v půlce volebního období v preferencích překračuje hranici 15 % a dokonce v některých časových úsecích se stává druhou nejsilnější stranou.
Toto se dá vysvětlit zaprvé přechody voličů mezi koalicí a opozici, a zadruhé u ODS dobrým vysvědčením od voličů za vládnutí v krajích v předchozím období 2000-2004 a u KSČM jako posílení o levicové voliče ČSSD, pro které je jedinou nestředovou a volitelnou alternativou.
Nicméně na podporu svého tvrzení použijeme ještě volatility mezi volbami do PS 2002 a do ZK 2004 jako důkaz kvantitativní proměny elektorátů stran (viz Tabulka 6). Zde se ale opět setkáme s metodickou nesnází. Zaprvé KDU-ČSL a US-DEU v roce 2002 kandidovaly v Koalici. Proto jejich procentuální zisky v roce 2004 sečteme, nicméně pro úplnost je v tabulce uvedeme také. Dalším překážkou je to, že KDU-ČSL ve volbách do ZK 2004 kandidovala ve Středočeském, Karlovarském a Pardubickém kraji v koalici. Stejně tak US-DEU ve Středočeském, Karlovarském, Pardubickém kraji a Kraji Vysočina. S touto metodickou překážkou se vyrovnáme tak, že volatilitu spočítáme v jednotlivých krajích (vzhledem k tomu, že do ZK a do PS se volí v geograficky stejných krajích), přičemž strany seřadíme tak, aby si odpovídaly dle případných koalic v roce 2004, a výsledné volatility zprůměrujeme.

TABULKA 6: Volební zisky a volatilita stran ve volbách PS 2002 a ZK 2004
strana volební zisk hlasů volatilita
PS 2002 ZK 2004
ČSSD 30,20 % 14,03 % 0,198531
ODS 24,47 % 36,35 %
KSČM 18,51 % 19,68 %
koalice KDU-ČSL 14,27 % 11,84 % 10,67 %
US-DEU 1,17 %
ostatní 12,55 % 18,10 %
zdroj: http://www.volby.cz a výpočty autorů

Jak je vidět proměnlivost elektorátu mezi volbami 2002 a 2004 je značná. Skoro pětina voličů změnila svoji volbu. Bližší vysvětlení pak nutno hledat ve výše uvedených odůvodněních pohybu stranických preferencí. Právě na jejich základě musíme konstatovat, že třetí hypotéze je pravdivá.

2.4 Hypotéza 4: volební a programová tématika
Posledním kritériem voleb druhého řádu je převaha celostátních témat nad tématy krajskými v programových prohlášeních stran. Nicméně i zde se setkáme s dvěma obtížemi. Zaprvé některé strany (např. ČSSD) vůbec nereflektovaly specifikum krajských voleb a pouze přizpůsobují svůj dlouhodobý program konkrétním krajům bez žádných regionálních nebo socio-ekonomických specifik.
Druhým problémem je rozlišení krajských a celostátních témat. V této části jsme za prvá považovali ty, která byla přímo spojená s krajem a jeho geografickými nebo socio-ekonomickými specifiky. Celostátní témata pro nás jsou ty, která obsahovala nutnost spolupráce nebo ovlivňování celostátní (vládní a parlamentní) úrovně.
V následující tabulce (viz Tabulka 7) uvádíme stručný přehled převahy jednotlivého typu témat. Přičemž S znamená výraznou převahu celostátních témat, K krajských a S, K znamená vyrovnanost témat, resp. takovou převahu jedné z kategorií témat, která ale není výrazná.

TABULKA 7: Přehled programové tématiky jednotlivých stran
ST JČ PLZ KV UST
ČSSD S, K S, K S, K S, K S, K
ODS K S, K S, K S, K S, K
KSČM S, K S, K S, K S, K S, K
KDU-ČSL S, K S, K S, K S, K S, K
US-DEU S, K S, K x S, K
LIB HK PAR VYS JM
ČSSD S S S S S
ODS S S, K S S, K S, K
KSČM S S S S S, K
KDU-ČSL S S, K S, K S S, K
US-DEU S, K S, K S, K
OLM ZLI MSZ
ČSSD S S S
ODS K K K
KSČM K S, K K
KDU-ČSL S, K S, K S, K
US-DEU S, K S, K S, K
zdroj: řada zdrojů

Z uvedeného počtu 61 volebních programů volebních subjektů (politických stran a jejich koalic) se necelá desetina (9,83 %) zabývá převážně čistě krajskými tématy, celostátními pak necelá čtvrtina (24,5 %). Naopak více než polovina (65,5 %) zabývá jak krajskými, tak celostátními tématy. Zde je ale nutné poznamenat, že v těchto programech je jasně viditelná závislost krajských programů na možnostech dané strany v celostátním měřítku. Z tohoto hlediska pak docházíme k tomu, že volby do ZK 2004 splňují podmínky čtvrté hypotézy.

3. Závěr
V průběhu celého textu jsme postupně zkoumali čtyři základní podmínky voleb druhého řádu tak, jak je nastavili Reif se Schmittem. Platnost první hypotézy nižší volební účasti byla potvrzena a ukazuje tak na to, že voliči vnímali volby do zastupitelstev krajů 2004 jako volby, ve kterých šlo o menší podíl na moci a možnostech ovlivňovat jejich život.
Třetí hypotéza byla taktéž plně prokázána v souvislosti s teorií volebního cyklu. Dvě vládní strany ztrácely, dvě opoziční si výrazně polepšily jak v preferencích, tak ve volebních ziscích.
Výsledek zkoumání čtvrté hypotézy potvrdil programatickou podstatu voleb do zastupitelstev krajů 2004 jako odpovídající volbám druhého řádu.
Přestože se při dokazování druhé hypotézy vyššího (výrazného) zisku menších a nových stran ukázalo, že tyto získaly o něco více podpory od voličů než ve volbách do PS 2002, toto navýšení nebylo natolik výrazné, aby potvrdilo platnost druhé hypotézy.
Nicméně i tak konstatujeme, že volby do zastupitelstev krajů 2004 byly volbami druhého řádu tak, jak je nadefinovali Reif se Schmittem se specifickou výjimkou v oblasti zisku menších a nových stran. Tyto strany sice regionálně získávají zastoupení (např. Evropští demokraté v Karlovarském kraji nebo Strana pro otevřenou společnost v Libereckém kraji), ale ze dvou námi pozorovaných důvodů nejsou schopny uspět v širším měřítku. Zaprvé kvůli vlastní nedostatečné mobilizaci a prostředkům k vedení takové volební kampaně, která by účinně oslovila voliče.
Zadruhé se jejich neúspěch (resp. nedostatečný úspěch) váže na chování a zvyky voličů. Hlavní je ta, že ve volbách mimo Poslaneckou sněmovnu (obecní, krajské, senátní a do Evropského parlamentu) vítězí Občanská demokratická strana a to hlavně díky svojí vnitřní konsolidaci, rozprostřeným místním jednotkám, které reflektují problémy voličů, a schopnosti nabídnout regionální tváře na krajských kandidátkách. Neméně důležitý je neochota voličů zkoušet nové možnosti ve volbách a proto se do značné míry jejich preference přelévají i ve volbách do ZK mezi tzv. „velkými“ stranami.
Jediným omezením této studie je její úzký záběr na volby do zastupitelstev krajů 2004. Pro dostatečnou relevanci doporučujeme vrátit se k výzkumu daného tématu v širším časovém horizontu tak, aby mohlo být vyvráceno nebo potvrzeno, že volby do zastupitelstev krajů v České republice jsou volbami druhého řádu.




+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama