Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Nejčastěji používané tresty a odměny v mém okolí

Úvod

Téma pro seminární práci „Tresty a odměny v mém okolí“ jsem zvolila zejména proto, že mi z nabízených možností přišlo nejzajímavější a pro mě nejužitečnější.

 Reklama


Navíc jsem v sobě objevila zálibu v anketách a jejich rozboru a toto téma je jako stvořené pro zpracování pomocí této metody.
Abych dostála zadanému tématu, vybrala jsem si za respondenty několik mých přátel, sousedů a samozřejmě jsem se obrátila i na své rodiče. Anketních lístků jsem sice nerozdala tolik, abych mohla vyvozovat objektivní závěry, přesto se mi podařilo poměrně velké věkové zastoupení. Nejmladší respondent je starý 13 let, nejstarší 72 let.
Než Vás však seznámím s výsledky výzkumu, ráda bych zde uvedla trochu teorie z oblasti trestů a odměn.

Tresty a odměny

„Trest je to, co dítě jako trest prožívá. Onen nepříjemný, tísnivý, zahanbující pocit, kterému by se dítě chtělo pro příště vyhnout. Obvykle je shoda mezi tím, co vychovatel za trest pokládá a co dítě jako trest přijímá, ale nemusí tomu tak být vždy. Zároveň je tedy odměnou to, co dítě za odměnu považuje. Onen příjemný, povznášející pocit uspokojení, který by si dítě rádo brzy zopakovalo. Trest může špatné chování zastavit, ale odměna buduje to správné. Často stačí obrátit výchovný postup a systém donucovacích prostředků nahradit systémem povzbuzujících prostředků a dojde k obratu i v chování dítěte.

Pedagogové uvádějí tři hlavní funkce trestu:

a) napravit škodu
Náprava škody přispívá k vytváření pojmu spravedlnosti u dítěte. Je tedy samozřejmé, že dítě uklidí to, co rozházelo, spraví, pokud to umí, co poškodilo. Náprava škody nesmí být přijímána dítětem jako akt násilí, ale jako akt spravedlnosti. Podmínky musí být tedy čestné.

b) zabránit, aby se nesprávné chování opakovalo
Pracuje tu nikoliv odměna, ale soustavné trestání. Když určité jednání doprovází pravidelně nepříjemný zážitek, dítě si dá pozor a takového jednání se napříště vyvaruje.

c) zbavit viníka pocitu viny
Z hlediska duševní hygieny je často velmi důležité pocit viny za přestupek z dítěte co nejrychleji sejmout. Odkládání trestu může být mnohem těžším zásahem než třeba přísné, ale okamžité potrestání. I v trestu musí být vyjádřen osobní vztah k dítěti. Dítě musí vědět, že je mají rodiče rádi. Musí prožít pocit osvobození, na který se pak dále může výchovně navázat.

Naopak ocenění a odměnění správného chování má povzbudivý vliv na příští chování dítěte. Odměnou musí být něco, po čem dítě touží. Odměna, která je dítěti vnucována, nemá výchovnou hodnotu a vychovatele v očích dítěte snižuje. Jedním z nejúčinnějších povzbuzovacích prostředků je pochvala, která je vyjádřena upřímně a neformálně. Slavnostní podání pochvaly uvádí dítě spíše do rozpaků. K povzbuzení dítěte je také vhodné pronést jakoby mimochodem poznámku k někomu třetímu. Bývá to někdy daleko účinnější než chvála sdělovaná přímo do očí.“ (Zdeněk Matějček: Po dobrém, nebo po zlém?, Portál, 2000)


Vyhodnocení výzkumné metody

V otázkách ankety jsem směřovala spíše k problematice trestů, proto i rozbor bude podrobnější právě u této výchovné metody. Například pokud se jedná o školní prostředí, dotazovala jsem se pouze na tresty a naopak u odměn mě zajímalo pouze prostředí domova.

Na grafu č. 1 jsou procentuelně vyjádřeny všechny tresty, které byly respondenty uvedeny jako tresty, se kterými se stýkali během dětství od rodičů. Jako nejčastěji používané tresty vzešly tresty tělesné a tzv. domácí vězení. Dalšími, zřejmě často využívanými tresty, byly (a stále zřejmě jsou) zákazy sledování televize a pohlavky, které jsem si dovolila oddělit z ostatních tělesných trestů, protože mají podle mě jinou váhu. Z grafu také vyplývá, že jako trest udělují i domácí práce, přestože se to z výchovného hlediska nedoporučuje. Zajímavý je také trest, který spočívá v omezené komunikaci ze strany rodičů (především matky) vůči dítěti. To podle mého názoru děti také nejhůře prožívají.

Tresty udělované ve školách už mi nepřipadají tak zajímavé. Nejčastějším trestem se stala poznámka či jiné písemné napomenutí. Jako hojně užívaný trest byly uváděny různé písemné tresty, které nejčastěji spočívají v n-tém opisování určité věty nebo přepisování textu z knihy. Toto zjištění pro mě bylo překvapující, protože jsem nikdy nic takového osobně nezažila. Zůstávání ve třídě po skončení vyučování na pokyn učitele se podle respondentů užívalo stejně tak před 50. lety jako nyní. Jeden z mých přátel uvedl jako školní trest také urážky a pohlavky ze strany učitele. Bohužel se domnívám, že různé formy slovního napadení žáků jsou mnohem častější, než si běžně lidé myslí. Záleží pak samozřejmě na charakteru takového napadení a osobnosti dítěte, jaký to na něj bude mít vliv. Nejstarší respondent se v odpovědích zmínil i o bití rákoskou či proutkem, což bylo pro školství v letech jeho studia zřejmě příznačné. Avšak i já jsem dostala ještě na prvním stupni ukazovátkem přes prsty.

V další otázce jsem od respondentů chtěla vědět, který ze všech (ve škole i doma) trestů byl pro ně nejhorší. Tady byly odpovědi opravdu různé, nejvíce jich však směřovalo k „domácímu vězení“. Většina respondentů vnímala hůře tresty doma než ve škole. Z toho by se dalo vyvodit, že tresty jsou pro nás přijatelnější od lidí, ke kterým nemáme blízký citový vztah.


Na grafu č. 3 jsou znázorněny různé způsoby odměňování dětí rodiči. Nejvíce ceněnou odměnou jsou dle respondentů společné akce s rodinou. Byly zde uvedeny návštěvy restaurací a cukráren, společné výlety či rodinná dovolená. Velmi často se jako odměna využívají sladkosti. Dvě respondentky uvedly jako nejhezčí odměnu pořízení domácího mazlíčka. Mile mě překvapilo, že peníze byly uznávanou odměnou pouze pro jednoho respondenta.

Z odpovědí na otázku „Za co Vás rodiče nejčastěji odměňovali?“ mi vyplynuly hlavní tři situace. Podle respondentů se nejvíce odměňuje za školní prospěch (známky, pochvaly, vysvědčení). Odměnu získávají děti často také za různé domácí práce, které přesahují běžný rámec jejich povinností. Jako třetí situaci jsem vyhodnotila dobré chování – jeden respondent uvedl dobré skutky.

Závěr

Z vyhodnocováním anketních odpovědí jsem si opět pečlivě vyhrála. Z důvodu velmi nízkého zastoupení mužů jsem se však rozhodla nebrat kritérium pohlaví v potaz, protože výsledky by byly velmi zkreslené. Celkem mě překvapilo zjištění, že v trestech ani v odměnách nejsou téměř žádné rozdíly vzhledem k věku respondentů, a tím i obdobích jejich dětství. Jediným takovým zdárným příkladem je už zmiňované užívání rákosky ve školách, s čímž se však setkal jen nejstarší respondent.
Potěšilo mě zjištění, že největší odměnou vyšly společné akce s rodinou. Ty pro mě byly také nejhodnotnější, a jsem ráda, že je zmínily i mí vrstevníci.

 

 

 


Použitá literatura: Matějček Z.: Po dobrém, nebo po zlém?, Portál 2000
 



+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama