Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Seminární práce o knize: Úspěch? A co za to?

Úvod:

Tato knížka popisuje život několika podnikatelů. Jsou zde vidět začátky, pokroky ale také konce jejich podnikání. Ukazuje se v ní jak bychom mohli nebo naopak neměli s podnikáním začínat.

 Reklama


Je zde vidět jaké nástrahy nám může život připravit. Tato knížka je velmi zajímavá a také poučná. Určitě bych ji doporučil každému kdo by chtěl začít podnikat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


RNDr. Petr Beneš

Vydavatel časopisu Sdělovací technika

Něco za něco

Začal tím že mu rodiče koupili amatérskou stavebnici jednoelektronkového rádia a to byl start jeho zájmu o elektroniku.Vystudoval gymnázium. Pracoval brigádně v ústavu A. S. Pavlova, poté na poloviční úvazek a to vše stíhal ještě se studiem na vysoké škole. Poté tam nastoupil na plný úvazek. Chtěli ho vyhodit tak si našel jiné místo. Začal dělat v tomtéž ústavu šéfredaktora časopisu Sdělovací technika. Potom mu ale řekli že musí sehnat nového vydavatele nebo časopis končí. 2 roky měli nakladatele ale ten je chtěl zrušit. Takže Beneš založil firmu Sdělovací technika s. r. o. a převzal časopis na sebe. Časopis uživili z inzerce kterou začali otiskovat. Začali spolupracovat se 3 firmami a to tak že oni upravovali prospekty a za to musely firmy u nich utratit peníze za inzerci. Teď už takto spolupracují asi se stovkou firem. Náklad časopisu se sice během 15 let snížil téměř na třetinu ale stále má své stále čtenáře. Vydal také knihy z oblasti telekomunikace a o Evropské unii. Podařilo se mu uzavřít smlouvu s Českou lékařskou společností Jane Evangelisty Purkyně a začal vydávat knihy s lékařskou tématikou. Nikdy se s ničím na nikoho nespoléhá a co může dělá sám nebo to alespoň po ostatních vždy zkontroluje. Jeho snem bylo dovést časopis do 50 ročníku a to se mu také podařilo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Ing. Stanislav Bernard

Majitel pivovaru Bernard

Boxovačka progmatického romantika

Rodák z Háje ve Slezsku. Vystudoval Opavské gymnázium a Vysokou dopravní školu v Žilině. Už na škole měl rád pivo. Pracoval v Sigmě Dolní Benešov. Tam vymyslel spoustu zlepšováků a za to měl první pořádné peníze, dokonce se dostal do NSR na veletrh do Mnichova. Roku 1988 změnil místo a pracoval jako vedoucí odboru údržby podniku Textil. To byl ale chybný krok. Po revoluci začal dělat místopředsedu pro ekonomiku na ONV v Opavě. Založil týdeník Region, ve kterém dělal ředitele společnosti. Později ale svůj podíl v s. r. o. prodal. Napadlo ho s kamarádem že by mohli vozit pivo do Polska. To ale nevyšlo. Kamarád ale přišel s tím že v Humpolci se draží pivovar. Šli do toho celkem tři společníci. Pivovar se jim podařilo vydražit za 45 milionů korun. Měli ale problém. Banka jim nechtěla dát přislíbený úvěr. Na konec se jim ho ale podařilo získat.. Pivovar byl v katastrofálním stavu. Museli do něj hodně investovat aby se jim ho podařilo zprovoznit. Začali vyrábět pivo Bernard. Postupně se do pivovaru nastěhoval i s ženou a synem. Zájem o jejich pivo byl tak obrovský že ani nezvládali pokrýt poptávku. Mezitím založil spolu se společníky z pivovaru rádio Vysočina. Jeden ze společníku ale pivovar opustil a svůj podíl vyměnil za podíly společníků v rádiu. Jejich pivo se stalo nejúspěšnější značkou na veletrhu Pivex. Od roku 1994 získali pět Zlatých pohárů. Napadlo je že by mohli pivovar prezentovat jako rodinný pivovar.Trh ale začal být malými pivovary přesycený. Dozvěděl se že v Německu mají malé pivovary sníženou spotřební daň a jen díky tomu tam existují. Založil spolu s dvaceti malými pivovary svaz malých nezávislých pivovarů. Po dvou letech vyjednávání vstoupil v platnost zákon o nižší dani malých pivovarů. To jim zajistilo existenci. Od té doby jezdí po hostincích a hospodách a nabízí jestli nechtějí čepovat jejich pivo. Mají ale spoustu stálých odběratelů kteří jsou věrni jejich značce.

 

 

 

 

 

Ing. Ivan Drbohlav

Zakladatel prodejen Mountfield

Jak se točí kolem štěstí

Vystudoval gymnázium a vysokou školu se zaměřením na mechanizaci zemědělských strojů. Pracoval v Praze v Motokovu až do roku 1986. Poté vyjel pracovat do Anglie kde byl i s rodinou až do roku 1991. V tu dobu ho napadlo že češi jsou národ kutilů a zahrádkářů. Vrátili se do české republiky a v Mnichovicích začal s kamarádem v garáži v malém obchodovat s pilami a se sekačkami. Měli vzorky které vystavovali a lidé jim dali zálohu za kterou zboží koupili a dovezli. To byl počátek jejich úspěchu. Poprvé se dostali do televizního Receptáře. Tím se rozjel jejich obchod a první rok měli obrat čtyřicet pět milionů korun. Na to tehdy stačili jenom oni dva a prodavačka. Firmu pojmenovali Mountfield podle první anglické firmy se kterou obchodovali. Tuto značku pro jejich firmu zakoupili. První rok začali s jednou prodejnou a 12 zaměstnanci, později se počet prodejen vyšplhal až na čtyřicet sedm a skoro šest set lidí. Během podnikání měli většinou štěstí. Dováželi hlavně anglické a italské výrobky. Roku 1994 nastal u obou měn velký propad a jejich dovozy se výrazně zlevnily. Zjistili také že jestli chtějí vydělávat tak musí hodně investovat do reklamy. Rozjeli proto masivní reklamní kampaň. Dělají reklamy v televizi ale také pořádají každý rok kološtěstí o slevy na jejích produkty. Byli hodně pracovití a nehleděli na to co nejrychleji vydělat peníze a zmizet, ale žili a žijí formou dodnes. Přeje si aby tady jejich firma byla navždy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Karel Neumann

Zakladatel a majitel obchodu s videotechnikou a fototechnikou.

Historie a přítomnost slavné značky Šlechta

Jeho dědeček byl Šlechta, výrobce kamer, který vyrobil první tichou kameru umějící nahrávat kromě obrazu také zvuk.Byl to nejznámější výrobce kamer. Dodnes jsou některé jeho kamery vystavené v Hollywoodu. Vyučil se jako jemným mechanikem optikem kamerových přístrojů na Barrandově. Poté pracoval jako jemný mechanik v kamerovém oddělení Krátkého filmu. Zároveň dálkově studoval Průmyslovou školu filmovou v Čimelicích. V roce 1973 nastoupil ve firmě Kancelářské stroje. Na veletrhu Interkamera v Praze se seznámil s jedním mužem, zástupcem firmy Agfa. V Kancelářských strojích zavedl výrobky firmy Agfa do sortimentu. Začal hodně cestovat a roku 1979 se dostal do Spojených států Amerických. Navázal tam obrovské kontakty a z USY nejen dováží ale také tam spoustu věcí dováží. Jaké to je jeho tajemstvím. Roku 1975 přibrali do obchodu kopírky které začala společnost Agfa vyrábět. Společnost Agfa roku 1990 projevila zájem založit u nás dceřinou společnost. Vznikal společnost Ata. Ta byla ale prodána koncernu Bayer. Roku 1991 ale Karel Neumann založil firmu Šlechta, starou rodinnou značku. Kapitál pro založení této firmy získal kuriózním způsobem. Zprostředkoval prodej tří milionů prezervativů do Mexika a z provize firmu Šlechta založil. Začal nakupovat kopírky značky Develop a Lanier. Dále v České republice prodávali tiskárny OKI a Brother. Prodává pouze kvalitní značky jako Sony, JVC, Olympus, Hasselblad, Lanier a Minolta. Zaručuje k nim 100% servis. Staví firmám počítače ne míru jejich potřebám, jako je práce s filmem a videem. Nikdy nechce rozjíždět řetězce prodejen, protože je to začátek konce firmy. Jeho heslo je: Spokojený zákazník se vždy rád vrací.

 

 

 

 

 

 

 

 

Bohdan Pícha

Zakladatel a majitel prvního multikina v ČR.

Ponrepo po sto letech

Už od mala měl rád kina. Nejraději měl Mayovky. Už odmala ho zajímala veškerá technika a radioamateřina. Šel do učení a v den kdy podepsal smlouvu se vyboural na motorce. Přes dva roky byl v nemocnici a skoro přišel o nohu. Během jeho léčení se začal zajímat o biograf. Sehnal si projektor a starý film a úplně tomu propadl. Poté co se uzdravil nastoupil do učení. Organizoval diskotéky, vybudoval rozhlasové studio a šestnáctimilimetrové klubové kino. Po vyučení nastoupil na Střední školu sdělovací techniky. Zabýval se zlepšováním ovzduší. Sestrojil si vlastní automobil na propan-butan. Rok pracoval v České televizi a přitom ještě studoval práva. Práce bylo ale moc a tak studium přerušil. Pronajal si kino Lucerna, poté kino Galaxie, hned ho napadlo že z Galaxie by bylo skvělé multikino. Založili firmu Kino 2005 a. s. Za 125 milionů postavili během šesti měsíců osmisálové kino s kapacitou 4800 lidí za den. Hned vedle tohoto multikina postavili spolu s firmou Intarnational Theatres devět nových sálů a otevřeli tak novou Galaxii. V dnešní době ale nemají už takové zisky z filmu jako kdysi. Ceny lístků musí být nižší než jinde ve světě a lidé i přesto myslí že je jejich cena vysoká. V dnešní době už kina moc neprosperují a hodně se jich zavírá. Multikina ale mají budoucnost alespoň trochu příznivou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Ing. Lubomír Schellong

Ředitel ostravsko karvinských dolů.

Slezská píseň2002

Vystudoval gymnázium a poté Vysokou školu Báňskou obor strojní zařízení dolů a hutí. Musel absolvovat nultý ročník a to tak, že rok fáral na dole Alexander a Zárubek. Jako mladý inženýr přišel na šachtu a rok pracoval jako dělník. Pracoval i 320 šicht ročně. Poté pokračoval jako mechanik, vedoucí, vedoucí střediska rubání a služeb, výrobní náměstek a vedoucí závodu Úpraven. Roku 1995 došlo v OKD ke spojení šachet Lazy, Dukla a František a on nastoupil jako ředitel. Pracuje tam už jako ředitel 10 let. Vždy musel vše hlídat a na vše dohlížet. Když má dovolenou tak volá každý den na šachtu jestli je vše v pořádku. I dnes když je ředitel, chodí do dolu pracovat a to proto aby i ostatní havíři věděli, že nejsou jen dělníci ale že s nimi pracuje i ředitel. Během svého působení jako ředitel vyměnil skoro celé vedení. Dnes si většina lidí havířů váží, protože je to těžké a nebezpečné povolání. Havíři si také váží toho že mají takovou práci a to proto že se sice nadřou, ale mají za to slušné peníze. Bohužel i dnes se v dolech stávají smrtelné úrazy. Ne proto že by byly doly nebezpečné, ale proto že někteří horníci se nechovají bezpečně a jsou neopatrní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Vladimír Stehlík

Zakladatel firmy Bohemia Art a bývalý majitel Poldi Kladno

Jízda s dálkovými světly

Vyučil se truhlářem. Pracoval jako truhlář a údržbář v kovohutích. Tam si všiml na komíně muže který ho zavolal aby šel za ním. Když viděl že se nebojí výšek, vzal ho sebou opravit kostelní věž.. Začalo ho to bavit a roku 1967 založil firmu a začali opravovat kostelní věže bez použití lešení. Roku 1986 toho ale nechal. Za tu dobu stihli opravit 211 věží. Měli opravovat svatyně na Srí Lance, to ale nevyšlo protože tam vypukla válka. Potom se dostal do Itálie. Pracoval tam jednu dobu pro známé své tety. Domluvil tam práci pro celou jeho partu ale v česko to pokazili a dali to jiné firmě. Poté pracoval v Německu, kde také opravoval věže. Po revoluci založil se svým synem firmu Bohemia Art. Dělali velké projekty a proto se jejich firma tak rychle rozjela. Koupili dýhárnu v Kralupech, zbrojovku Březnice a další. Chovali také dobytek, kterým zásobovali Kladno. Činnost Bohemia Art rozšířili skoro na 100 různých profesí. Dařilo se jim a měli velké zisky. Zjistili že se měla likvidovat Poldovka, koupili ji za miliardu korun. Rozjeli výrobu oceli ale údajně měli dlužit 300 milionů na sociálním a zdravotní pojištění. To ale byla jen záminka a ho a jeho syna dali do vazby. Nakonec se zjistilo že naopak přeplatili čtyři miliony. Tehdejší politicky systém se je ale snažil očernit a zrušit. To se jim také podařilo. Jeho a jeho syna zavřeli a Poldovku zrušili a veškeré vybavení rozřezali do šrotu. Teď koupil starou školu a udělal z ní ateliér.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Libor Zeman

Výrobce speciálních bot.

Balet mezi botami

Vystudoval elektro-technickou průmyslovku. Po ní dělal přijímačky na DAMU ale nevzali ho. Šel tedy na Vysokou školu chemicko-technologickou. Ve třetím ročníku dělal znovu přijímačky na DAMU a tentokrát byl přijat, musel od toho ale upustit protože by nestihl vystudovat do osmadvaceti. Dodělal si Vysokou školu. Původně se specializoval na plasty ale přešel na kůže a kožešiny. Tento obor ho zaujal a začal se zajímat o obuvnické řemeslo. Během toho ale stále hrál divadlo. Když se dostal na vojnu, zjistil že by mohl z kůží dělat rukavice a roku 1991 si založil firmu. V prvním roce se dostal na 30 zaměstnanců. Začal vyrábět kožené rukavice a začal se zajímat o ochranné pracovní pomůcky, začal tedy šít pracovní oděvy. Roku 1992 měl už 50 zaměstnanců. Roku 1993 přidal ještě výrobu bot. Roku 1994 zahájil gumárenskou výrobu podešví, roku 1995 otevřel motosalon a roku 1998 začal vydávat noviny. Roku 1998 už měl skoro 750 zaměstnanců a rozhodl se firmu rozdělit na několik menších s. r. o. V té době koupil ještě DAPO Znojmo a začal tam vyrábět osmdesát tisíc párů bot měsíčně. Postupem času ale musel přejít od výroby obyčejných bot na výrobu bot speciálních a to pro hasiče, dřevaře, asfaltéry a hlaví směr jejich výroby jsou boty proti nášlapným minám. Ty se jim podařilo vyvinout tak, že nemají jinde ve světě konkurenci. Rozhodli se boty vyrábět i prodávat na ně licence.

 



+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama