Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Internetové obchodování

1. ÚVOD 1
2. INTERNET 2
3. ELEKTRONICKÉ OBCHODOVÁNÍ 7
3.1 ZÁKLADNÍ MODEL WEBOVÉHO PODNIKÁNÍ A OBCHODOVÁNÍ 9
3.


 Reklama


2 ELEKTRONICKÉ PENÍZE (E-CASH) 11
4. E-COMMERCE 14
4.1Business to Business 14
4.2Business to Consumer 15
5. INTERNETOVÝ OBCHOD 17
6. OBCHOD NA ČESKÉM WEBU 18
7. NÁVRH VÝCHODISKA 19

1. Úvod
Pro zpracování seminární práce jsem zvolil jedno z globálních témat dneška, které se týká Internetu – média, které pomalu, ale jistě získává kontrolu nad celým světem. Tato práce se snaží zachytit aspekty týkající se obchodování přes Internet. Pokusil jsem se zde nastínit celý problém, ukázat jeho kladné i záporné stránky a v konečném fázi nastínit i svůj názor na to, jak by se mělo vše vyvíjet, aby zítřky byly alespoň troch světlé. Seminární práce je založena na mých osobních názorech a zkušenostech, které se mohou lišit od obecně uznávaných faktů a také vycházím z použité odborné literatury.

2. Internet
Ke konci šedesátých let si začali zlí pánové v nepřátelské Americe uvědomovat, že dobře fungující sít\' je základem života vojenského i jiného, a že by se neradi dožili dne, kdy by tyto sítě byly jadernou či jinou válkou zničeny. Starší počítačové sítě měly jednu základnu, na kterou se napojili všechny ostatní. Komunikace mezi těmito stanicemi byla naprosto závislá na základně. Pokud ji zničil nepřítel, sít´ přestala existovat. Byl proto vybudován systém výkonnějších počítačů (serverů) , propojenými navzájem linkami. Data si uměla najít cestu, vyhovující rychlostí a nemusela procházet stále onou základnou. Sít\', původně pro armádu, začaly využívat univerzity a dnes je používána téměř všude, kde jsou telefonní kabely nebo signál družice.
V roce 1969 vznikla síť Ministerstva obrany USA, nazvaná ARPANET. Tato síť byla navržena tak, aby byla schopna fungovat i v případě výpadku jejích jednotlivých částí a aby neměla žádnou hlavní část, která by při zničení znemožňovala funkci zbytku sítě. K ARPANETu se záhy připojila počítačová centra některých univerzit a výzkumných organizací, pracujících pro Pentagon a jejich uživatelé si síť rychle oblíbili. K síti se začaly připojovat velké instituce a vojenská část se oddělila pod názvem MILNET. Brzy se síť rozšířila v celosvětovém měřítku. Také se pro ni objevil dnešní název - Internet. Dotace na provoz sítě se postupně zmenšovaly a teď je Internet financován pouze z komerčně získaných prostředků.
V současné době Internet využívá přibližně 80.000.000 lidí a toto číslo neustále roste. Odborníci odhadují, že na přelomu tisíciletí to bude až čtvrt miliardy. Kolik je na celé síti stránek se nikdo neodvažuje odhadnout. Miliony ani miliardy to nejsou…
Internet je pro někoho jen levnější náhrada telefonu a faxu, pro jiného obrovská knihovna zajímavých informací a pro dalšího třeba cesta k získání nových zákazníků nebo zdroj obživy, který mu umožňuje pracovat v klidu a přitom být ve spojení s nejčerstvějším děním ve firmě, v oboru i všude ve světě.
Pro připojení do Internetu je třeba mít modem (zařízení , které připojí počítač k telefonní lince) používající protokol TCP/IP (komunikační "jazyk" mezi počítači), počítač, internetového providera (poskytovatel a prodejce připojení na Internet), browser (program pro otevírání internetovských stránek a nejen jich) a telefonní linku.
Každé zařízení Internetu má svou specifickou IP adresu, která se skládá se čtyř čísel v rozsahu 0-255 oddělená tečkou. Aby si člověk nemusel pamatovat IP adresy všech serverů, mají téměř všechny svá jména. Jestli se chcete podívat třeba na server "Seznam" nemusíte zadávat xxx.xxx.xxx.xxx, ale napíšete www.seznam.cz. Toto jméno je sice čitelné pro lidi, ale už méně pro počítače a proto musí být přeloženo do číselné IP adresy. O to se starají Domain Name Servery - DNS, jejichž starostí je překládat jména na IP adresy.
Internet nabízí mnoho služeb, ty hlavní jsou zde popsány. První a nejznámější je world wide web, www čili světová pavučina. Www stránky jsou přenášeny HTTP - čili Hyper Text Transfer Protokolem a tento název nám již řekne něco víc o původním smyslu webu. Zobrazovali se na něm dokumenty, ve kterých tvořila některá slova odkazy, kliknutím na ně jste byli přeneseni někam jinam. Www neboli World Wide Web je jen jednou ze služeb, kterou Internet nabízí, ale je službou nejvýznamnější. Www je systém stránek v síti, mezi nimiž se uživatel pohybuje pouhým klikáním myší na modře podtržený text nebo obraz (tzv. hypertextový odkaz), který otevře jinou, další stránku. Takto se mohou pohybovat po celém Internetu lidé, kteří s počítačem téměř neumí, aniž by se museli starat o adresy konkrétních počítačů a spoustu dalších technických detailů. Www stránky mohou být oživeny obrázky, formuláři a dalšími objekty.
Každý uživatel nebo firma si může vytvořit také vlastní stránky a zdarma je zpřístupnit světu. Mnoho firem nabízí místo na síti za to, že na Vaší stránku přidá reklamu, za kterou dostává zaplaceno od jiné firmy. Pokud nechcete mít na svých stránkách cizí reklamy, můžete si www prostor zaplatit.
Další službou je File Transfer Protocol - FTP, protokol přenášející soubory. @mail je elektronická poštovní služba podobná té klasické (má adresu, schránku ). Liší se hlavně svou rychlostí, která je mnohem větší, možností posílat soubory atd. @mailová adresa se skládá obvykle z jména jež si uživatel většinou zvolí sám (martinhnidek - je bez diakritiky), dále ze zavináče ¨@¨ a domény, to bývá jméno vašeho providera (iol.cz). Potom vypadá adresa takto "martinhnidek@iol.cz". E-mail neboli elektronická pošta je jednou z nejpoužívnanějších služeb Internetu a je pravděpodobné, že v blízké době částečně nahradí běžnou, papírovou poštu. Její základ však zůstává stejný: napíšete dopis, odešlete ho a příjemce jej dostane do schránky. Celé to však trvá několik minut a je to velmi levné. Cena je zpravidla zahrnuta v ceně připojení - nezáleží na tom, kolik zpráv odešlete a přijmete. Poštovní zprávu můžete také doplnit o barevné obrázky, zvuky případně jiné počítačové soubory.
Pro reklamu a prodej některých druhů zboží je dnešní Internet jedinečným nástrojem. Pomocí Internetu mohou firmy nabízet své produkty jak konkrétním uživatelům elektronickou poštou, tak prostřednictvím inzerátů na často navštěvovaných www stránkách. Již dnes se osvědčily zásilkové služby prodávající knihy, kompaktní disky nebo videokazety, protože tento druh zboží lze dnes po síti předvést stejně dobře jako v obchodě s prodavačem. U zboží, které je "nutno vidět", Vás Internet seznámí s vlastnostmi výrobku, na které byste se museli zdlouhavě ptát prodavače. Pak stačí zajít do obchodu a rozhodnout se. Pomocí Internetu můžete také vydělávat. Stačí, když vytvoříte stránky, na které bude chodit hodně lidí a dáte tam reklamu. Ale to by bylo téma na několik stránek…
V Internetu mohou být také viry (krátký program, který napadá ostatní programy jako skutečný virus), proto existují různé certifikáty,kterými si browser ověří důvěryhodnost zdroje. Pokud se už počítač nakazil je ho možné léčit pomocí programů zabývajícími se likvidováním těchto nemocí (antiviry). Přístup do celého světa, nevyčerpatelné možnosti, nekonečně mnoho informací, to vše a mnohem víc dává Internetu pověst nejmodernějšího média všech dob. Ten, kdo ho nevyužívá přichází o moc. Mohu jen doporučit.
U Internetu neexistuje žádný jediný či většinový vlastník nebo skupina vlastníků. Zde je každý z připojených majitelem své části sítě, kterou také spravuje a financuje. Pokud je například síť určité firmy trvale připojena do Internetu (je jeho součástí), je tato firma vlastníkem a provozovatelem té části Internetu, kterou představuje její síť a linka, která ji spojuje s dalšími uzly sítě. Její poskytovatel připojení do Internetu je pak vlastníkem rozsáhlejší sítě a může být členem většího nadnárodního holdingu, který vlastní mezistátní vysokorychlostní síť.
Aby to celé fungovalo, musí však někdo řídit Internet alespoň po stránce technické. O to se stará společnost Internet Society (ISOC), což je dobrovolná organizace. ISOC jmenuje skupinu odborníků, která se nazývá Rada pro architekturu sítě Internet . Tato rada se pravidelně schází, aby schválila standardy a plán přidělování zdrojů, jako jsou například adresy počítačů, které jistě znáte z reklam a vizitek (adresa musí být v celé síti jedinečná).
Jednou ze základních vlastností Internetu je, že umožňuje komunikaci lidí z libovolných koutů světa a nebere přitom ohled na jeho politické rozdělení. Tím Internet značně komplikuje funkci zákonů, které jsou v různých zemích odlišné nebo znemožňuje kontrolu jejich dodržování. Přestože v Internetu není žádný "Zákonodárný orgán" není v síti zdaleka takový "chaos" jak to na první pohled vypadá. Jednak je pro zajištění jejího fungování nutné dodržet určité technické podmínky a také existuje určitý nepsaný morální kodex uživatele Internetu.
Pro zajištění správné funkce Internetu by se měli uživatelé vyhnout zejména:
• nadměrnému hraní her či záměrnému přetěžování sítě
• obtěžujícímu, nenávistnému nebo jinak asociálnímu chování
• záměrnému působení škod kdekoliv a komukoliv v síti
• zpřístupnění obscénních nebo jinak pohoršlivých materiálů
Pokud by došlo k regulaci provozu jednotlivých národních částí sítě prostřednictvím zákonů příslušné země, Internet by asi ztratil svou současnou funkci - naprostou volnost a informační svobodu.
Žijeme v době, kdy ve světe vládne informační revoluce, v době, kdy slova jako Internet, či mobilní telefon jsou skloňovány ve všech pádech. Právě díky těmto prostředku můžeme dnes v extrémně krátkém čase získat jakoukoli informaci, která se nám zamane. Ale nejde jen o získávání informací. Tyto technologie nám přináší nové obzory v oblasti mezilidské komunikace. Nové obzory se otevřeli v okamžiku, kdy Internet přestal být pouze záležitostí velkých firem a několika vyvolených, kteří sehnali modem a začali používat internet převážně ke komerčním účelům, ale otevřel se široké veřejnosti formou cenově velmi přívětivých nabídek a možností připojení se k této globální síti a hlavně velké popularizaci ve sdělovacích prostředcích. Internet přilákal stovky nových uživatelů a dnes již každý druhý člověk má minimálně e-mail. Mimo levné připojení pomocí telefonní sítě měl vliv i silný tlak na firmy, které musely držet krok s dobou a proto si zřídili přípojky Internetu a začali pomocí něj nabízet různé služby. Ať už to byli katalogy, prezentace nebo přímo interaktivní obchody.
Pokud se tedy pokusíme tohle všechno nějak shrnout, dá se říci, že v poslední době čím dál tím víc lidí po celém světě má přístup k Internetu. Internet se velice rozšířil, stejně jako cokoli podobného s sebou přinesl řadu pozitivních, ale i negativních dopadů, které působí zejména na mladé lidi, jenž jsou otevřenější všemu novému. Tento fenomén otevřel novou dimenzi komunikace, která zase o něco zmenšila svět. Díky komunikaci přes Internet si člověk popovídá s kýmkoli a kdekoli po celém světě, na druhou stranu však komunikace probíhá jen textovou v lepším případě audio-visuální formou, ale stále jí chybí osobní kontakt. Lidé si proto musí uvědomit, co je pro ně důležité. Zda možnost extrémně jednoduché a někdy i bezduché komunikace, či život ve společnosti “skutečných” lidí. Vzhledem k tomu, že v každé knize o psychologii nalezneme větu: “Člověk je tvor společenský.”, myslím, že je jasná ta lepší cesta. Uvažujme proto, jestli jsme si díky Internetu skutečně blíž, dříve, než se mezi námi vytvoří elektronická propast.
3. Elektronické obchodování
Internetový obchod nebo-li e-obchod je velmi specifickým druhem nakupování. Vznikl v poměrně nedávné minulosti a dalo by se říci, že i dnes je teprve ve svém počátečním vývojovém stádiu. Na Internetu lze dnes nakoupit téměř vše od PC přes knihy,časopisy,software až po informace. Ty tvoří zřejmě největší budoucnost obchodování na Internetu. Jeden z hojně citovaných názorů, který pochází z úst představitelů firmy Microsoft, je, že ne za dříve než 30 let bude v USA kupováno 30% veškerého zboží přes Internet. Přitom se dá předpokládat, že technicky bude vše vyřešeno během 2-4 let. Naprosto bezpečné elektronické platby, jednoduché nákupní systémy pro kupující a výrazné zjednodušené zřizování elektronických obchodů pro prodejce ap. Z tohoto názoru by se dalo usoudit, že představitelé této firmy si myslí, že dnešní střední generace nebude tou vrstvou, která bude masově na Internetu nakupovat, ale ne proto, že by neexistovaly potřebně nutné technologie, ale zkrátka proto, že jsou v tomto směru konzervativní. Ovšem pro dnešní (především americké a japonské) školáky, kteří nasávají počítačové dovednosti a pracují s Internetem skoro už od “kolébky” bude toto naprosto známá oblast.
Nárůst používání osobních počítačů se nedá srovnávat s nárůstem Internetu. Zatím co PC nikdy v podstatě nevyžadovaly změnu pracovního či dokonce životního stylu (kdo byl zvyklý psát rukou přešel na psací stroj a od něj to byl v podstatě jen krůček k používaní PC, stejně tak kdo používal či používá kapesní kalkulátor přešel během doby na nějaký ten spreadsheet. Ovládání PC bylo vždy koncipováno tak, aby přechod na jeho užívání byl pro uživatele co nejlehčí). Internet je na tom ovšem zcela jinak, i když to ovšem vůbec tak nevypadá. Internet vyžaduje změnu pracovního a životního stylu, pokud ovšem Internet neredukujeme pouze na jeho okrajové aktivity (jako elektronická pošta,IRQ ap.). I používání Internetu v práci již podstatně mění pracovní styl, daleko více než přechod od papíru k počítači, pokud jej ovšem používáme doopravdy.
Statistiky udávají milióny uživatelů Internetu ve všech koutech světa, to je velmi působivé a na jejich základě by se mohlo domnívat, že velký třesk internetových komerčních aktivit nastane v blízké budoucnosti. Jenže pokud se někdo bude podrobněji zabývat, zda se tito uživatelé účastní internetové komerce, téměř se zděsí: provádí to jen velmi malé procento z nich, a ani toto příliš neroste. Dalo by se tedy říci, co ti ostatní vlastně dělají. Zřejmě nic (musíme vzít ovšem v úvahu také skutečnost, že ti, kteří se neúčastní přímo internetové komerce se mohou právě díky Internetu rozhodnout pro koupi daného zboží, třebaže v “kamenných obchodech”). Používat počítač znamená být veden jednou z možných cest existujících cest; připojit se k Internetu znamená být vhozen do neproniknutelné džungle. Většina uživatelů zatím neumí udělat více , než nastartovat počítač a udělat “pár kliků”, o něčem takovém jako digitálním ID, osobní klíč PGP nemají ani tušení a jen tak brzy si na to netroufnou , protože je k tomu nic nenutí. Aby se elektronická komerce dominantním způsobem ujala, musela by vzniknout společnost, ve které je již od počátku svého vývoje jedinec vtahován do světa informačních technologií.
Internet stál za konkrétním impulsem k zakoupení nějakého zboží asi v 50% případů, ale skutečně v internetových obchodech nakoupilo málo přes 20% lidí, kteří jsou on-line. Tohle číslo se má samozřejmě neustále zvyšuje. Tohle byla ovšem nejviditelnější část elektronického obchodování, ta, které se může zúčastnit každý, poněvadž je zaměřena ve směru business-to-public -od obchodníka ke konečnému uživateli. Daleko méně viditelná je oblast business-to-business -elektronické obchodování přímo mezi obchodníky. Je také daleko méně mediálně přitažlivá, zřejmě proto, že došla ve svém vývoji a praktickém využití daleko dál, a co funguje o tom se moc nemluví - systém EDI je na světě již pěkných pár let a mnoho obchodníků využívá toto řešení ve styku se svými obchodními partnery. Postavit elektronický obchod už není těžké ani finančně náročné, ale e obchod pro nejširší masy stále čeká na příchod tzv.Mesiáše v podobě nějakých standardu, podle kterého se bude “dělat business”. Skutečností zůstává, že téměř nejdůležitější článek celého řetězce , totiž placení, je stále řešeno tak trochu polovičatě pomocí platebních karet. Systémy, které mají tento nelehký úkol vyřešit nebo alespoň vylepšit (SET) jsou již delší dobu ve stádiu svého těžkého porodu. E-obchod mění zvyklosti nejen v oblasti malo a velkoobchodu, ale i v oblasti finančních služeb a zatímco phonebanking a homebanking se již začínají proměňovat v realitu, nově se objevuje něco čemu říkáme Internet banking a co změní pohled na banku jako nepružnou a nedostupnou instituci.
Elektronické podnikání je využití informačních a komunikačních technologií ke zvýšení efektivnosti vztahů mezi podniky i mezi individuálními uživateli. Cestou k těmto úsporám je přiřazení vlastníků externím procesům a vznik virtuálních firem.
Již od doby vzniku velkých nadnárodních společností je znám fenomén tzv. enonomy of scale, tedy vrozené výhody velkých firem oproti firmám menším. Velká firma může věnovat řádově vyšší absolutní prostředky na výzkum a vývoj než jakákoliv malá firma, což jí umožní mít náskok v kvalitě produktů (a omezit tak prostor pro konkurenci). Neméně důležitou výhodou velkých je možnost využívat přínosů výrazně vyššího rozpočtu v oblastech prodeje a marketingu a získat tak mnohem větší viditelnost na trhu. Velcí navíc mohou výrazně uspořit díky nakupování ve velkém: každý výrobce poskytne významné slevy tomu, kdo mu zajistí vyšší odběr jeho výrobků či služeb. V takzvaném procurementu, jak se proces nákupu nazývá, lze podle druhu zboží či služeb ušetřit až 50% z ceny, za kterou tyto komodity nakupují malé firmy.
Velká firma tedy soupeří opět jen s velkými firmami, se subjekty, které si mohou dovolit podobně vysoké výdaje jako ona sama a které využívají podobně vysoké výdaje jako ona sama a které využívají podobně vysokých úspor v oblasti nákupu. Celá situace pak připomíná onu pověstnou sněhovou kouli, která se neustále zvětšuje.
V tomto smyslu není tedy obchod spravedlivý. Do této situace přichází Internet a sním spojený relativně nový pojem Internetového obchodu. Tím se otevírá prostor pro zvýšení efektivity mezifiremních vztahů. Otevřením se Internetovému podnikání získají malé firmy možnost lépe konkurovat těm větším a zároveň získají převahu nad firmami své úrovně. Internetový obchod dává předpoklady pro minimalizaci nákladů spojených s distribucí a prodejem zboží.
Předpoklady pro minimalizaci nákladů spojených s distribucí a prodejem zboží mohou být:
• firma v podstatě nepotřebuje zboží na skladě (minimalizace nákladů spojených s vedením skladové evidence)
• minimální vstupní kapitál pro rozjezd Internetového obchodu
• jednoduchost
• dostupnost (není nutno budovat složitou fyzickou síť prodejních středisek)
• efektivita prodeje
• rychlost
3.1 Základní model webového podnikání a obchodování
Nově vznikající informační společnost a globalizace ekonomického prostředí ruší hranice států i dlouho využívané způsoby obchodování. Elektronické sítě, prostředí Internetu, podnikových Intranetů, mobilní telefony a vzájemné propojení celého světa umožňují lidem velice jednoduše překonávat vzdálenosti a v brzké době umožní všem využívat výhod celosvětového elektronického obchodování, což neznamené jen technologický skok pro vyvolenou část lidstva, ale obrovskou změnu ve způsobu obchodování a myšlení pro většinu obyvatel naší planety.
Protože stávající Internet je (a všichni doufáme, že i zůstane) doslova bez hranic, je cílem nejen usnadnit obchodování například v rámci našeho státu, ale především podpořit domácí podniky a firmy při exportu výrobků i služeb. Právě díky obchodnímu využití prostředí Internetu, díky němuž je komunikace s domácími i zahraničními partnery mnohem pružnější, přináší nové médium možnost okamžitého uzavření obchodu a nepotřebuje žádné další vzájemné vazby a mezičlánky.
Samozřejmě není a nebude lehké motivovat podniky a podnikatele k tomu, aby se vzdali svých zavedených způsobů podnikání a rozhodli se zavádět nové postupy a technologie do praxe. Této myšlence nenapomáháji ani krachy velkých či menších e-commerce projektů. Mnohé z nich však byly šity horkou jehlou bez hlubší znalosti technologií a filozofie, ze kterých je nutno vycházet.
Ovšem už i na našem domácím trhu se začínají objevovat projekty, jejichž využití přináší úsporu času a prostředků, nutných k uskutečnění nákupu či využití služby. Rád bych se v této seminární práci na některé z nich zaměřil a podíval se na ně poněkud hlouběji, z hlediska informovaného uživatele.
Není samozřejmě možné popsat do hloubky použité techologie ani jejich hardwarové a softwarové zázemí, toto téma by s přehledem vystačilo na několik rozsáhlých prací. Tato krátká seminární práce by se spíše měla obecněji zaměřit na obecné aspekty používání webových technologií v podnikání a obchodování.
Co je základním modelem webového obchodování? Na rozdíl od klasického modelu, který nás nutí k následujícímu postupu: Vzít doma peníze – vyrazit do obchodního domu – vybrat si zboží nebo službu – zaplatit u pokladny – odnést si zboží – odejít domů a začít užívat zboží, případně čekat doma na provedení služby zavádí webové podnikání a obchodování model, u něhož odpadá fáze zdlouhavého hledání obchodního domu v cizím městě, bloudění jednotlivými patry a vybírání zboží, u něhož vám obvykle prodávající nejsou schopni vysvětlit rozdíly mezi jednotlivými modely.
3.1.1 Popis provozu virtuálních obchodních domů
Všechny „virtuální obchodní domy“ navštěvujete z pohodlí svého domova (rozuměj webového prohlížeče), u každého zboží si můžete přečíst veškeré dostupné informace, případně si detaily dohledat přímo na stránkách výrobce. Vlastní nákup probíhá do virtuálního nákupního košíku. Zboží (nebo službu) si před vlastním zaplacením můžete v košíku ještě protřídit, vybrat i počet kopií a pak teprve uskutečnit platbu, která je samozřejmě prováděna zabezpečenou techologií přes zabezpečený server.
3.2 Elektronické peníze (e-cash)
Nápad používat peníze v elektronické podobě pochází asi ze 60.let. Tehdy šlo EFT (electronic fund transfer), což umožňovalo přesouvat kapitál po elektronické síti. Dnes již víme, že touto sítí bude Internet a peníze ve své dematerializované podobě dostávají názvy jako e-cash, digital cash, digital money. E-cash má snahu zkombinovat anonymitu a likviditu skutečných peněz s digitální rychlostí a dalšími výhodami elektronických plateb. E-cash jako skutečná možnost platby na Internetu byl vyvinut firmou Digicash. Tato firma má dokonce zaregistrovaný termín E-cash jako obchodní značku od roku 1994. Avšak k tomu, aby mohl zájemce skutečně koupit a obchodník prodat , je třeba důvěryhodná třetí strana. Standardně je touto stranou centrální banka cedulového typu, která ručí za to, že její vydané peníze jsou platné na území celého státu.
Kdo má, ale zaručit platnost e-cash či spíše kdo je má “vydávat”. V USA se má za to, kdo má příslušnou licenci, jak to je kupříkladu u vydávání cestovních šeků. Jako první firma, která se takovéto možnosti zhostila byla Mark Twain bank, která umožňuje vložit na speciální účet vklad, jež je anonymně konvertován do kódu, představujícího dolarový účet. Vedle běžného účtu si zřídíte účet pro internetové placení - zdroj e-cash, který je základním ,prvkem v internetovském platebním styku. Jestliže bance dáte příkaz k přesunu vašich peněz, banka je převede z běžného účtu do zdroje e cash. Převedená hotovost je v tu chvíli dosažitelná pomocí softwaru na vašem počítači přes přepojení na Internet. Díky tomuto mezistupni může banka dostát přísným bezpečnostním opatřením z hlediska účtu a na druhou stranu vám dává velkou svobodu s transfery prostředků mezi e cash a vaší digitální peněženkou. Můžete přesouvat peníze z účtu k sobě na pevný disk či z disku zpět do zdroje. Přes e cash je prováděna navíc certifikace a validace používaných elektronických peněz. Požadavkem na e cash je jejich anonymnost. V základě rozlišujeme 2 druhy 2 e cash: identifikovatelné, kdy lze vypátrat jejich vlastníka a anonymní. Přesto, že je zajištěna anonymita, banka ví které peníze vydala. Peníze se na pevném disku mohou jako datový soubor. Mohlo by se zdát, že si udělám několik kopií daného souboru a budu utrácet peníze do nekonečna. Ovšem díky tomu, že jsou bankovky očíslované, je neutratíte dvakrát. Ostatní kopie budou pro banku falzifikáty. Navíc vydaná čísla bankovek mají omezenou dobu splatnosti.
3.2.1 Protokol SET

Mezi elektronickými obchody existuje v současné době roztříštěnost platebních systémů. Firma, která obchoduje, dá dohromady vlastní pravidla jak platit a ta dá do svého sytému, ke kterému se dá během času i několik lokálních obchodníků. Pro zákazníka to znamená, že pokaždé jak chce u některé firmy nakupovat musí se seznámit s rozdíleními pravidly daného platebního systému, což v konečné podobě na jednoduchosti elektronického obchodu nepřidá. Z tohoto popudu také vznikla potřeba vytvořit jednotný standard, který by byl především bezpečný a používali by ho všichni. Asi největším kandidátem na tuto pozici je právě zmiňovaný protokol SET. SET (Secure Elektronic Transaction) je otevřeným průmyslovým standardem, vyvinutým pro bezpečný přenos platebních informací prostřednictvím Internetu nebo jiných veřejných sítí. Přestože tento standard není uřčen bezvýhradně pro Internet, bylo to právě toto médium, které dalo impuls k jeho vzniku a v současné době je to právě Internet, kde tento protokol hledá především své uplatnění. Za jeho zrodem stojí společnosti MasterCard International a VISA International za přispění firem GTE,IBM, Microsoft, Netsape a dalších. Protokol SET stanovuje jasná pravidla bezpečné transakce. Je založen na protokolu Internetu, lze jej používat jak na drobné platby ve virtuálních obchodech, tak pro mezibankovní styk. V současnosti je SET k dispozici ve verzi 1.0, která je testována v řadě pilotních programů. Protokol SET je ve stálém vývoji, jeho první verze rozhodně není jeho konečnou podobou. V současnosti se uvažuje o vývoji verze 2.0, která by měla zdokonalit některé prvky první verze - kupříkladu uložení certifikátů na čip platební karty. Po stránce technologické je již protokol připraven, což potvrdila řada pilotních programů . Zdá se, že pro větší rozšíření potřebuje protokol SET program, který by časem nabalil na sebe další projekty, které začnou nabalovat na sebe další až se pro ostatní používání tohoto standardu stane nutností. Jinak řečeno, je třeba vytvořený standard dokázat prosadit a prodat na trhu. Lze předpokládat, že se tento projekt ujme především v Americe - v zemi zaslíbené pro platební karty a penězi oplývajícími. Zatím co v Evropě je vztah k tomuto standardu spíše vlažnější
Ve schématu platby vystupují tři subjekty, mezi kterými je realizována platba : zákazník, obchodník a banka. Kupují má peníze v bance, jde k obchodníkovi, nakoupí zboží a obchodník požádá banku aby převedla peníze z účtu zákazníka na účet obchodníka. Aby jeden druhého nemohl ošidit bdí nad nimi certifikační autorita, která jasně a prokazatelně potvrzuje identitu subjektů v platebním systému. Informace, které jsou mezi subjekty předávány, jsou šifrované pomocí asymetrického kódování a digitálních podpisů. Každý má dvojici dvojici klíčů - soukromý a veřejný. Soukromý klíč slouží zůstává ve vlastnictví daného subjektu a slouží k šifrování zprávy, veřejný klíč slouží k rozšifrování zprávy a je volně dostupný ostatním. Protože subjekty komunikují elektronicky a jeden druhého nevidí, je potřeba zabránit tomu, aby se v systému nemohla určitá osoba vydávat za někoho jiného. K tomuto účelu slouží certifikáty. Velmi volně řečeno - certifikát je občanský průkaz , ve kterém je napsáno komu patří veřejný klíč. Certifikát vydává organizace, které se říká certifikační autorita. Těchto organizací je několik a platí tvoří vzájemně propletenou hierarchickou strukturu. Samozřejmě platí, že podřazená organizace má důvěru v organizaci nadřazenou. Tato struktura existuje z praktických důvodů, aby každý kdo požádá o certifikaci, měl ke své certifikační autoritě, co možná nejblíže. Reálná hierarchie certifikačních autorit protokolu SET má tři úrovně a na té nejvyšší stojí root. Druhou úroveň tvoří organizace, jako jsou MasterCard, VISA a na třetí úrovni jsou organizace, které vydávají certifikáty obchodníkům a zákazníkům.
Potencionální zákazník, který chce nakupovat se SET, potřebuje bankovní účet s platební kartou MasterCard nebo VISA. Doma musí mít PC minimálně s procesorem 386, modemem s přenosovou rychlostí 14 400 baudů a prohlížeč webu. K tomu všemu je nutné mít ještě elektronickou peněženku a digitální ID. Digitální peněženka je software, který nese informace o bankovních účtech, jedná se v podstatě o virtuální peněženku.
SET je technologií, která je mladá a neustále se vyvíjí. Razantní prosazení tohoto protokolu by prospělo k jednoduchosti (ale především k jednotnosti) platebních systémů, k tomu potřebuje SET impuls, který by mohl překonat zlomový bod v širším rozšíření. Lze skutečně předpokládat, že se během času tento protokol prosadí.
4. E-commerce
4.1Business to Business
Tento druh elektronického obchodování se používá v distribučních a prodejních sítích, ve kterých mohou mezi sebou komunikovat výrobci, pobočky, distributoři, velkoobchody, dealeři nebo obchodní zástupci. Základní rozdíl mezi tímto druhem elektronického obchodu a internetovým obchodem typu business-to-consumer je ten, že prodávající (výrobce, distributor, velkoobchod, apod.) zná předem nakupujícího. Většinou se jedná o obchodního partnera, který má předem stanoveny obchodní podmínky, za kterých může u prodávajícího nakupovat. Použitý obchodní systém je hlídá a je nastavován tak, aby mohl pružně reagovat na případnou změnu v těchto obchodních vztazích. Hlavní výhodou tohoto systému je automatické zpracování přijatých objednávek v interním informačním systému prodávajícího, což přináší řadu úspor a zefektivnění celého procesu objednávání a logistiky v obchodní firmě. Řešení takového systému, založené na využití internetových technologií, vyžaduje znalost a schopnost práce s náročnými a vysoce citlivými databázovými technologiemi používanými v moderních informačních systémech, které zajišťují každodenní chod obchodní organizace.

Elektronický obchod typu business-to-business se více podobá běžným administrativním aplikacím. Je sice zobrazován pomocí klasických WWW stránek v prohlížeči, ale hlavní úlohu zde hrají především textové informace obchodního a logistického charakteru. Tomu odpovídá také důraz na maximální funkčnost, bezpečnost a spolehlivost obchodní aplikace pracující nad databází, která tvoří jádro celého elektronického obchodu. Koncepce a návrh konkrétní implementace systému pro elektronický obchod typu business-to-business je vždy výsledkem analýzy konkrétních požadavku zákazníka na daný systém a podmínek prostředí, do kterého má být tento systém nasazen. Tento e-commerce systém může obsahovat následující moduly:
• objednávkový modul zpracovávající došlé objednávky
• ceníkový modul spravující ceníky produktů a jejich prohledávání či tvorbu
• modul zákazníků pro administraci údajů o uživatelích systému a nastavení jejich přístupových práv
• modul produktů a skladu udržující informace o produktech a jejich skladových zásobách
• modul distribuce sledující pohyb zásilek a dodávek
• modul dokladů evidující potřebné typy dokladů jako jsou objednávky, faktury, dodací listy, atd.
• modul plateb umožňující poskytování informací o provedených platbách případně doplněný o možnost on-line plateb
• speciální moduly pro marketing, reklamace, servis a technickou podporu
4.2Business to Consumer
Tento druh elektronického obchodování je zaměřen na prodej koncovým zákazníkům - spotřebitelům. Je to vlastně obdoba klasického "kamenného" obchodu na Internetu. Ovšem tato podoba je pouze přibližná, protože internetový obchod má oproti klasickému obchodu nespočet výhod vyplývajících z jeho internetové povahy. Především známe jméno každého nakupujícího včetně jeho adresy - to je pro běžný obchod obrovský průlom s důsledky v přizpůsobení nabídky a marketingu k individuálnímu přístupu ke každému zákazníkovi. Další výhodou muže být automatické počítačové zpracování celého obchodního případu až k samotné distribuci zboží. V neposlední řadě zde máme možnost, jak pomoci zákazníkovi v rozhodování tím, že ho zásobujeme potřebnými informacemi o daném produktu třeba i s použitím odkazů na nekonečné informační zdroje Internetu.


V případě elektronického obchodu typu business-to-consumer se plně využívá grafických možností WWW stránek a jejich dynamického propojení s databází a obchodními aplikacemi, které zajišťují všechny prvky obchodního systému potřebné pro provoz internetového obchodu. Mezi základní prvky patří nabídkový katalog zboží s fulltextovým a hierarchickým vyhledáváním, nákupní košík, objednávkový systém, různé formy plateb, aplikace pro správu obchodu, jako je manažer objednávek a zákazníků, statistiky prodeje a návštěvnosti, automatický nebo ruční import a export do účetního a logistického systému, marketingové nadstavby, případně další specializované moduly.
5. Internetový obchod
Internetový obchod je snem každého obchodníka. Nepřetržitý provoz 365 dní v roce, 24 hodin denně schopný obsloužit milióny zákazníků v jeden okamžik. Mohlo by se zdát, že obchod na Internetu má jen samé výhody. Nepochybně se naskýtá otázka, proč je tedy obchodů na Internetu tak málo. Internetový obchod je podmíněn několika základními faktory, které ovlivňují nejen jeho vznik, ale i celkovou úspěšnost:
• rozvoj vlastního Internetu
• existence technologií a standardů umožňující obchod na Internetu
• existence aplikací pro tvorbu internetového obchodu
• vlastní realizace obchodu
První podmínka je dnes již dostatečně splněna. Internet je téměř v každém prosperujícím podniku a proniká stále častěji do domácnosti. Technologie a standardy pro obchodování na Internetu tvoří dvě samostatné oblasti:
1. Softwarové technologie pro zpracování a sběr objednávek
2. Bezpečnostní standardy pro komunikaci mezi zákazníky, obchodníkem a bankou
Softwarové technologie jsou k dispozici již delší dobu. K dispozici jsou jak základní technologie pro tvorbu interaktivních stránek s možností komunikace tak i nástroje pro tvorbu rozsáhlých informačních systémů s možností propojení s databázemi. S bezpečnostními standardy je to již horší. V současné době existují nástroje a dílčí technologie pro různé způsoby zabezpečení ochrany přenosu dat (SSL), zajištění identifikace účastníků elektronické transakce (SET). V oblasti identifikace účastníků transakce není žádný systém v současné době uznaným standardem a žádný také není připraven pro praktické nasazení. Lze předpokládat, že tato situace ještě pár let potrvá, neboť se tady kříží klasické obchodní zájmy. Každé konsorcium propaguje svůj identifikační protokol z důvodu očekávaných vysokých příjmů plynoucích z licencí za požívání protokolu. Bylo by naprosto nereálné domnívat se, že jakmile budou tyto standardy na světě, automaticky se zvýší obraty v internetových obchodech.
6. Obchod na českém WEBU
S vyjímkou knih a zvukových nosičů se většina elektronických obchodů vyznačuje omezenou nabídkou. Je sice velmi složité mít všechno nabízené zboží na skladě připravené k okamžité expedici, nebo mít k dispozici spolehlivé distributory, kteří budou okamžitě rozesílat všechny objednávky, pokud chce někdo provozovat rozsáhlý elektronický obchod , musí si tyto nezbytnosti zajistit.
Pro reklamu a prodej některých druhů zboží je dnešní Internet jedinečným nástrojem. Pomocí Internetu mohou firmy nabízet své produkty jak konkrétním uživatelům elektronickou poštou, tak prostřednictvím inzerátů na často navštěvovaných www stránkách. Již dnes se osvědčily zásilkové služby prodávající knihy, kompaktní disky nebo videokazety, protože tento druh zboží lze dnes po síti předvést stejně dobře jako v obchodě s prodavačem. U zboží, které je "nutno vidět", Vás Internet seznámí s vlastnostmi výrobku, na které byste se museli zdlouhavě ptát prodavače. Pak stačí zajít do obchodu a rozhodnout se. Pomocí Internetu můžete také vydělávat. Stačí, když vytvoříte stránky, na které bude chodit hodně lidí a dáte tam reklamu. Ale to by bylo téma na několik stránek…

7. Návrh východiska
Je důležité se odpoutat od extrémního lákadla internetové globální komunikace a uvědomit si, k čemu je toto médium prvotně určeno. Tj. využívat Internet jen jako podpůrný prostředek prodeje, nabídky či výměny dat mezi podniky a zákazníky a nikoli jako místo pro zabíjení času. Lidé by si měli uvědomit, kde jsou ukryty skutečné hodnoty mezilidských vztahů a komunikace. Že to není v extrémně rychlé výměně veškerých a strohých dat, ale že je nutno zapojit i sociální faktor – osobní kontakt, fyzický kontakt, prostředí, atd. Vzhledem k přeinformovanosti je třeba si jasně stanovit kritéria a dle těchto kritérií vyhodnotit, jaké informace jsou pro nás relevantní, a které ne. Firmy by si měli uvědomit hodnotu informací, která není dána množstvím, ale kvalitou a souvislostí s kontextem.
Pokud se současným stavem skutečně cosi neuděláme, staneme se otroky komunikačních prostředků a mezilidské vztahy budou postupně klesat na úroveň “doby kamenné”.

 

 



+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama