Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Platón - Podobenství o jeskyni

PLATÓN - PODOBENSTVÍ O JESKYNI

1. Úvod


Známé podobenství o jeskyni, kterým chtěl Platón vyjádřit svůj pohled na lidské poznání, na pravdu, na svou „nauku o idejích“ a především nejvyšší ideu dobra, se nachází v sedmé kapitole knihy Ústava (Politeia), jednom z nejrozsáhlejších Platónových děl.


 Reklama


Ústava patří mezi díla tzv. středního období Platónova vývoje a nacházejí se v ní překrásné básnické obrazy. V knize Sokrates vypravuje o včerejším rozhovoru v Peiraieu v domě Polemarcha, účastnil se ho také Glaukon, Platónův bratr, se kterým Sokrates hovořil. V dialogu není výslovně řečeno, komu Sokrates rozhovor reprodukuje.

Podobenství vychází z důvěrně známých příměrů tehdejšího světa, z kontextu orfického mýtu, pythagorejské nauky a řeckého stínového divadla pro děti, kterými byl jednoznačně Platón ovlivněn.


2. Obsah podobenství


V jeskyni žijí od dětství lidé připoutaní na nohách a na šíji tak, že nemohou otáčet hlavou, vidí pouze stěnu jeskyně protilehlou ke vchodu. Vysoko a daleko za nimi hoří oheň, mezi vězni a ohněm je postavena zídka, za níž chodí lidé (které však vězni nevidí) a nosí (nad hlavou) různé lidské výtvory ze dřeva, z kamene, podoby lidí a zvířat. Někteří nosiči mluví.

Spoutaní vězni mohou patřit pouze na stíny nošených věcí, které se odráží na stěně jeskyně. Toto sledují celý svůj život a na základě pozorování dospěli k přesvědčení, že jimi viděné věci jsou skutečné. Viděné věci popisují a dávají jim jména, když zaslechnou hlas (nosiče), domnívají se, že ho vydává právě procházející věc.

Jeden z vězňů je vyproštěn z pout a přinucen vyjít ven z jeskyně, kde svítí slunce a nezbývá mu než dívat se na skutečně jsoucí předměty. Při tomto nedobrovolném „výstupu“ vězeň pociťuje bolesti, a proto se zpočátku dívá pouze na stíny, potom na obrazy lidí a zvířat, které se odrážejí na vodní hladině a až potom na samotné předměty. Nejdříve pozoruje noční oblohu, Měsíc a hvězdy a až si jeho oči zvyknou, může se odvážit pohledu na slunce v jeho plném žáru.

Nyní si vězeň musí učinit úsudek o světě, na který byl přivlečen a o slunci, „že ono jest, co způsobuje roční počasí a oběh roků a všechno spravuje ve viditelném světě a že jest nějak původcem i všeho toho, co viděli tam dole.“ Nevyhnutelně si uvědomí odvozenost světa, ve kterém dosud přebýval a začal svých spoluvězňů litovat.

Když by se stalo, že by se musel vrátit se zpět, jeho oči by si jen obtížně přivykaly na šero a byl-li by přinucen posadit se na své místo čelem ke zdi, posuzovat stíny a soutěžit se svými spoluvězni, kteří mají mezi sebou zaveden systém pochval a hodností pro nejbystřejší pozorovatele se skvělou pamětí pro různé kombinace předmětů, vězeň, který se navrátil z denního světla, by ani v nejmenším netoužil soutěžit ani by nezáviděl vítězům a vyznamenaným, daleko nejraději by chtěl zůstat ve světě s jasně zářícím sluncem.

Pokud by se snad pokoušel vyvést i ostatní vězně z pout a šera na slunce, je nesporné, že by se jeho spoluvězni bránili a domnívali by se, že má zkažený zrak a je blázen. Kdyby mohli, pokusili by se ho zabít.

Sokrates vysvětlí podobenství, že „v oboru poznání spatřuje se na konci a to jen stěží idea dobra, když však je spatřena, jest o ní souditi, že ona jest všemu původcem všeho pravého a krásného, neboť i ve světě viditelném zrodila světlo a jeho pána, slunce, i v oboru pomyslném, kde jest sama paní, poskytla lidem pravdu a rozum, ji musí spatřiti ten, kdo chce rozumně jednati, ať v soukromí ať v obci.“

Ti lidé, kteří spatřili ideu dobra si už nepřejí starat se o lidské záležitosti, ale touží u ní přebývat. Takoví lidé, navyklí hledět na božské se ostatním jeví jako směšní a nepraktičtí, protože se nedovedou vpravit do světa lidí.

Sokrates říká, že jsou dvě poruchy zraku, člověk nevidí buď proto, že přešel ze tmy do světla nebo naopak ze světla do tmy. Totéž zakouší i duše, je třeba přihlížet k tomu, „zdali (duše) přichází ze světlejšího života a proto jest od nezvyklosti omráčena tmou, či jde ze stavu velké nevědomosti do světlejšího prostředí a jest naplněna třpytem většího jasu, tu pak by (posměváček) jistě tuto nazval šťastnou pro její stav a život, druhé pak by politoval“


3. Výklad podobenství


V podobenství o jeskyni Platón vyslovuje své pojetí bytí „oboru smyslového“ a „oboru myšlení“ nebo jak se v platónské tradici navyklo používat termínů smyslový a myslitelný svět. Smyslový svět je svět odvozený od světa idejí a odkazuje na něj především svou nedokonalou nápodobou dokonalosti idejí. Platón využívá kontrastu světla a tmy jako alegorii pro bytí a nebytí, přičemž smyslový svět (jeskyně) je umístěn uprostřed mezi bytí a nebytí.

Jeskyní a všemi skutečnostmi v ní míní Platónův Sokrates náš svět, ve kterém žijeme. Hořící oheň je slunce, stíny pozorované vězni jsou námi smyslově poznávané předměty zde na zemi. Příběh vězně vyvlečeného se světa stínů na jasné denní světlo je příběhem a osudem filosofa, který po spatření (u Platóna po rozpomenutí - anamnésis) skutečného pravého světa idejí a především ideje dobra je již neschopen sdílet stejný pohled na svět a jistou zabydlenost s ostatními smrtelníky a nutně je jimi považován za blázna a podivína.

V alegorii se objeví pro Platóna typický chórismos neboli předěl mezi skutečností smysly poznatelnou a skutečností myšlení a poznání, který představuje zídka, za níž nosiči přenášejí předměty. Sama jeskyně zobrazuje pozemskou dočasnost, ubohost a bezútěšnost, kterou musel Platón zakoušet zde na zemi. Zajímavý je obraz, který použil pro ideu Dobra, a to slunce, symbol životadárnosti, bez něhož by nebylo nic. Slunce je zdrojem a středem života. „Oslnění“ sluncem je možno vysledovat v celém díle Platóna.

Nauka o idejích v Platónovi zrála s jeho vlastní názorovou samostatností. V tomto podobenství se mi jeví, jakoby o skutečné rozpomenutí ani nešlo, neboť vězňovo (filosofovo) vyvlečení ven z jeskyně na denní světlo je plné bolesti. Venku je ponechán vlastnímu osudu, aby se rozhlížel a sám si udělal názor na to, co je skutečné a co odvozené. Katastrofálně dopadá až jeho případný návrat, protože jeho bývalí přátelé a spolupozorovatelé stínových jsoucen nevěří jeho nově nabyté zkušenosti a rozhodnou se nepohodlného filosofa zabít.

Zdá se, že nějaká síla si vybrala jednoho vězně, aby mu ukázala skutečně jsoucí svět dokonalých neměnných idejí a poslala ho zpátky do pomíjivého světa časnosti. Při popisu chování vězňů pokoušejících se hádat, které předměty následují po kterých, a o jejich pohrdání člověkem, který se vrátil do jeskyně, musel Platón hovořit o své zkušenosti se současníky, kteří neměli pochopení pro jeho pohled na svět a jeho filosofii.

Platón nehovoří o tom, jak vězni chápali sami sebe a svůj život v jeskyni, říká jen, že kategorizovali viděné předměty a soutěžili mezi sebou, kdo lépe a dokonaleji uhodne posloupnosti procházejících předmětů. Nezabývali se otázkami po původu předmětů, vždyť ani hlasy procházejících nosičů (které mohou symbolizovat náznaky toho, že je možné usuzovat na svět za (meta) naším smyslově poznatelným.


4. Platónova nauka o idejích


Platón byl ovlivněn (kromě Sokrata, jehož byl důstojným žákem) také učením Herakleita a eleatské školy, zvláště Parmenidem. Jeho myšlenkový systém dokázal skloubit i tak protichůdné pohledy na svět. Využil eleatskou tradicí zavedený způsob myšlení, který „jsoucí“ chápal jako neměnné a „nejsoucímu“ přisoudil proměnlivost. Toto pojetí je dokonale vyjádřeno podobenstvím, kterým se zabýváme. Život v jeskyni, tedy v našem světě, je neútěšný, proměnný, a tedy nejsoucí. Poněvadž člověk samou svou podstatou tíhne k věčnému, neproměnnému, k něčemu, co ho přesahuje, usoudil z toho Platón, že pozemský svět je pouze stínem lepšího, stálého, neměnného, a tedy skutečně jsoucího světa idejí.

Etymologický základ tvoří sloveso idein = vidět, doslovný překlad substantiva eidos do češtiny by zněl „vid“, ten je však nevhodný z důvodu navyklého užívání v gramatice, používá se tedy „idea“. Souvislost s viděním, náhledem, vhledem a intuicí (aha efekt) je nasnadě. Dívá-li se člověk na krásnou růži, vidí ušlechtilý čin či krásně umělecky zpracovaný obraz, shledává na všech něco jednotícího, co se sice nedá spatřit očima, ale abstrahováním od jednotlivého je možné „to“ spatřit rozumem. Toto „dvojí vidění“ je pro Platóna základ jeho tzv. nauky o idejích.

Ideje jsou obecniny, jejichž analogií ve smyslovém světě jsou jednotliviny (např. jednotlivý kůň, kočka odkazují na ideu koně, kočky). Ideje se vyznačují svou krásou (kterou obdivoval vyproštěný filosof, a proto se již do jeskyně nechtěl vrátit), která není závislá na čase a prostoru a je možno ji odhalit pouze rozumovým poznáním. Pro ideje je charakteristické jejich trvalé a neměnné bytí, naprosto nezávislé na prostoru a času, na rozdíl od plynutí a dění v pozemském světě.

Vztah mezi smyslově poznatelným světem a tzv. světem idejí je dán participací, účastí (methexis) hmotného světa na ideách. Ideje samy mají určitou hierarchii (např. idea kočky je podřazená ideji savce, ta zase ideji zvířete, ta ideji živočicha atd.). Nejvyšší a nejabstraktnější je idea dobra.

Idea Dobra

Fundamentem idejí je pro Platóna idea Dobra, která je nejvyšší, nejabsolutnější, ale současně jakoby stála poněkud stranou ostatních idejí, její bytí je „jiné“ Dobro je nejvyšší dokonalost, proto se k němu vztahují všechny ideje. „Dobro je proto „za jsoucností“, „nad jsoucností“, že jest smyslem a příčinou jsoucnosti .....Dobro je příčina i účel zároveň.“ Ideu Dobra ztotožňuje s „božským,“ i proto ho mnozí křesťanští filosofové starověku pokládali za předkřesťanského proroka.


5. Závěr


Akční rádius Platónova díla v křesťanství, zvláště jeho systému „oboru smyslového a myšlení“ byl fenomenální. Jeho nauku aplikovali velmi brzy apologeté, využili ji však také heretici, např. gnostikové a manichejci. Platónovo myšlení vtělil sv. Augustin do své teorii iluminace a později na něho navázala zvláště středověká španělská mystika, zvláště sv. Jan od Kříže . Část podobenství, kde Platón hovoří o „výstupu nahoru“, o faktu, že idea dobra je „původcem všeho dobrého a krásného“ a především vysvětlení dvojí příčiny slepoty, a to buď že duše přechází ze světla a do tmy nebo ze tmy do světla, je Janem od Kříže velmi originálním způsobem rozpracováno a inspirace Platónem (minimálně sekundárně) je nepochybná.

 



+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  

Rodinná vánoční trička = skvělý dárek
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.

 Reklama