Co je to filozofie?

Martin Heidegger

 

Abychom mohli říct, co je filozofie, musíme do ní my sami vniknout – filozofovat a neutíkat od tématu filozofie.

Nesmíme se však nechat ovlivnit svými pocity. Ty jsou narozdíl od filozofie iracionální. Filozofie je vlastně strážkyní ratio (rozumu), ale nemusí to být pravda, proto musíme být velmi opatrní při vyslovení úsudků.
V podstatě nás otázka „Co je to filozofie“ zavádí na téma co to filozofie je. Slovo filozofie vzniklo z řečtiny. Když se zamyslíme nad řeckou filozofií znamená to pro nás možná něco, co určuje existenci řectví a i podstatu západoevropských dějin. Možná proto se původní řecká filozofie v rámci svého rozvíjení přenáší vlivem křesťanství a připouští i existenci nikoli duchovna, ale i věd, které vlastně vznikly na základě rozvíjení tradic. Což v podstatě znamená, že se nemáme odvolávat na minulost, i když z ní filozofie vychází.
Řeckého původu je nejen filozofie, ale i způsob tázání se na ní. Při kladení si otázky co to je podstata filozofie se nesmíme ubírat jen cestou poznání přírody, pohybu a krásy, ale musíme vnímat i určitou myšlenku, která nás pořád nutí ptát se, co vlastně filozofie je. I tato otázka je řeckého původu. Je to dějinná otázka bytí západoevropské kultury.
Ptáme-li se „Co je to filozofie“ ubíráme se cestou, která vede i do budoucnosti, ale nikdy ani nemůžeme správně určit, v jakém místě cesty se zrovna nacházíme. Filozofie je vlastně takový kruh – abychom do ní nahlédli, musíme vědět co znamená, což ale zjistíme jen když do ní nahlédneme.
Podstata bytí se vlastně stala základní otázkou nejen řeckých učenců jako je Hérakleitos, ale později i filozofů jako je například Sókrates, Platon nebo Aristoteles. Filozofie pátrá po tom, co je jsoucno s ohledem na bytí. Filozofie zkoumá důvody a příčiny jsoucna.
Otázka co je filozofie nás neustále zatěžuje, protože se nemůžeme opřít o nic konkrétního. Od dob Aristotela se sice řada filozofů touto otázkou zabývá, nikdo však na ni nenašel přesnou vysvětlující definici. Každý filozof měl svoji vlastní teorii. Ani dnes se nemůžeme zabývat pouze jednou definicí filozofie, tzn. že získáváme více teorií o tom, co si lidé v průběhu dějin pod pojmem filozofie představovali a tím můžeme filozofovat sami se sebou. I když si však myslíme, že filozofujeme, tak to je jen zdání (doxa), protože filozofovat můžeme jen s filozofem.
Odpověď na otázku „Co je filozofie“ nenalezneme v historických definicích filozofie nýbrž v tom, co se traduje jako bytí jsoucna. Filozofie není otázkou nahodilosti, nýbrž zásady, že „všechno z něčeho vychází“. Na začátku mohl být údiv, ale ten má i pokračování ovlivněné citem, náladovostí a proměnlivostí.
Ladění pochybností je vlastně určitá jistota, která se stává rozhodující formou pravdy. Ladění důvěry k absolutní jistotě je novověká filozofie. Ani tato novověká filozofie nám však nepřináší odpověď na otázku podstaty filozofie, ale spíše plánování a představy. Ani rozum ani mozek zde nemá rozhodující vliv. Řeč je považována za nejdokonalejší nástroj rozhovoru, tudíž i filozofie.
Přestože se snažíme vést rozhovor týkající se otázky filozofie, nevíme, zda jdeme správnou cestou, protože otázka bytí jsoucna nám neustále není jasná.