Po listopadu 89 si všichni mysleli, že komunisté, jako strana, nebudou moc silní. Zpočátku to byla pravda a volili ji převážně starší voliči, kteří tomu pořád věřili, anebo ti, kterým komunismus zajišťoval v minulém režimu blahobyt.


První volby vyhráli v drtivé většině pravicové strany. Všichni si mysleli, že za pár let si budem žít jak v západním Německu, jen si musíme utáhnout opasky, abychom tam byli co nejdřív. Vracení majetku způsobilo, že komunisty zničené budovy a hospodářská stavení spousta lidí nechala ležet ladem, protože na opravení té barabizny stejně nikdo neměl peníze a tak to tady v Čechách vypadalo i po dvou letech stejně. Ještě pořád spousta lidí věřilo, že během pěti let si budem žít jako pašové, jenom musíme okopírovat pár zákonů od těch vyspělejch zemí a se zbytkem si nějak poradíme. Spousta lidí začalo však zjišťovat, že spousta zákonů ze zahraničí funguje jenom při určité ekonomické úrovni a to my jsme neměli. Přišel Klaus se svými kufry a balíčky a začal rozhazovat rukama, že musíme udělat to a to a taky to a že vláda to dělá špatně, až se stal premiérem. To mu však nestačilo a jak byl rozjetej, tak pokračoval. Začal zkoušet co bude fungovat a co ne a nadělal při tom takovejch kopanců, že ho nahradili jeho hlavní rivalem v politické scéně, naším nynějším premiérem, opilcem a ne o moc lepším politikem Milošem Zemanem. Ten naopak radši zůstává pasivní, aby nenadělal tolik škod jako Klaus. Někdy vypadalo, že strany ODS a ČSSD existují jenom proto, aby se mohli navzájem urážet a vyčítat nezdary jedna druhé. Obě dvě strany slibovali hospodářský a ekonomický rozkvět, ale pořád vidíme ten stejnej barák, i když má nahozenou fasádu a chodí víc návštěv. Vevnitř to stejně pořád trouchniví a červotoči si dávají závody kdo to dřív vytuneluje. Spousta lidí, hlavně těch mladých, neví co mají volit. Tenhle dělá tohle, tenhle zase tohle a tady na mě nemají čas a tady mají zase polední pauzu. Jenom zlatý komunisti tě přivítají s otevřenou náručí a vysvětlí ti klidně celý jejich plán práce. Je to jedna z mála stran, která se zabývá jedincem a to spousta lidem vyhovuje. Komunisti berou pomalu, ale jistě. Pravicové strany slibují hory doly, jen aby měli nějak rychle co nejvíce voličů. Všude billboardy a nápisy, které hlásají to a to. A komunisti s okna přihlížejí tomu ruchu venku, přitom popíjejí Cherry a chechtaj se, protože si myslí, že to zase vezmou voni, je to jen otázka času. Dneska opravdu není co volit a proto se vůbec nedivím, že spoustu lidí zblbnou i ty komunistický řeči. Třešním zdar.