HISTORIE SKINHEADS

V padesátých letech se poprvé v poválečné Velké Británii objevil odlišný styl či kultura mladých lidí. V té době přijala část pracující mládeže za svou uniformu dlouhé "edvardovské" pláště a úzké kalhoty.


Byli známí jako Teds (TEDDY BOYS). Byli oddání Rock'n Rollu, byli podivně učesaní s patkami a esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Chovali se jako skupina oddělená od konvenčního života. Na počátku šedesátých let byli nahrazeni tzv. MODS a jejich protějšky "rockery".
V počátcích roku 1964 člověk poznal Mods, kteří připomínali Skinheads tím, že měli krátké ostříhané vlasy, nosili košile značky Ben Sherman, trička Fred Perry a Levisky. Mods se nakonec rozdělili do dvou odlišných skupin. Jedna skupina tzv. umělecká škola či módní mods vyvinula způsob oblečení, který stále více oslňoval zatímco druhá skupina tzv. tvrdí mods, či gang mods se přeměnili na SKINHEADS. Fanatické dodržování detailů u Mods se stalo důležitým prvkem i u Skinheads.
Mladí lidé kteří tento styl vytvořili zaměnili jemné a lehce ženské znaky módních mods a hippies za oblek, který měl více souvislostí s jejich původem pracující mládeže. Potřebovali oděv, který se neroztrhá v běhu, který zůstane vyžehlený, úhledný a který je odlišný v davu. Těžká bunda, armádní zeleň, těžké pracovní džínsy, pracovní obuv a kšandy splňovaly tuto potřebu. Okované vysoké, naleštěné boty se staly průkazem identity i určitou zbraní - dokud nebyly zakázány na fotbalových zápasech.

Počátky hnutí skinheads se nedají zcela přesně datovat, představme si tedy dobu 2. poloviny a konce 60. let. Styl skinheads se začínal formovat kolem roku 66, ale o skins se dá mluvit až v letech 67-69. Vše se rodí v Britanií, a jako vždy především v Londýně. Spojuje se móda bílé britské mládeže zvané MODS s černou přistěhovaleckou mládeží, které se říkalo RUDE BOYS, jednalo se především o přistěhovalce z Jamajky, kteří měli v oblibě především hudbu ska, jež je známa hlavně jako předchůdce reggae. Ke ska a reggae se skinheads hrdě hlásí ještě dnes, kdy už jsou přeci jen v záběru jiné hudební styly.

Skins byli jakýmsi opakem kultu hippies, který byl v té době velice populární a módní. Skinheads - to znamenalo především hnutí dělnické mládeže a mladých nezaměstnaných. Od začátku se celé hnutí distancovalo od politiky. Věděli jasně, že politikové chtějí dělníky zneužít pouze ve svůj prospěch. Nikdy nevěřili sladkým řečem ani z leva ani zprava. Řídili se heslem "Nenásleduj žádné vůdce". Skins se rádi bavili, měli rádi pivo, fotbal a někteří jezdili s velkou zálibou na skůtrech.
Skinheads byli vždy hrdi na svůj dělnický původ a ke každému snobství se stavěli velmi pohrdavě. Oblečení bylo většinou jednotné a nezaměnitelné. Těžké dělnické boty, pečlivě vyleštěné, seprané levisky, kšandy, košile značky Ben Sherman nebo trička Fred Perry. Během času se vyskytly i různé módní výstřelky, i délka vlasů se různě měnila, základ ale zůstával většinou stejný.
Délka sestřihu je řízena tloušťkou zarážky na holícím strojku. Kníry a plnovousy byly na Skinheads vidět velice zřídka. I holení bylo povinné a strniště nebylo přijímáno. Nicméně někteří Skinheads měli dlouhé kotlety až ke spodní čelisti.
V zimě 1969/1970 byly vlasy skinů delší, rozčísnuté pěšinkou a uhlazené. Obleky se nosily nejen večer, ale i ve dne. Polobotky nahradily vysoké boty. Šle zmizely a nastalo obecné nošení pásků. Výsledný efekt připomínal mods z let 1964/1965 s jejich studentským vzhledem. Přednost měl elegantní zjev. Používaly se bouřky a deštníky - doba "SUEDEHEADS".
Tradiční čistota a žádné zbytečné ozdoby - to stále platilo. V roce 1971 se vlasy opět prodloužily a dosáhly téměř k límci. Původním skins se podobali málo, ačkoliv měli zřetelně stejný původ. To bylo poslední stádium vývoje kultu. Netrvalo dlouho a na začátku roku 1972 zmizel z ulic.

Styl skinheads ale nikdy ve východním Londýně nevymizel. Na ulicích je však v letech 1972-1976 nebylo moc vidět. Uniforma zůstává - americká letecká bunda (Bomber Jacket), ohrnuté levisky a vysoké boty Dr. Martens. Je však nutné zdůraznit,že toto oblečení je oblíbeno také u Britů, kteří nemají se skinheads nic společného.
Dlouhé horké léto roku 1976 vidělo vznik mimořádné nové kultury - PUNKu. Noví skins při svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Hlavy byly ostříhány dohola nebo krátké vlasy odbarveny. Někdy byl ve vlasech vybarven nápis Union Jack apod. Vrátily se vysoké boty a šle. Nenosily se obleky, objevilo se různé tetování, i na obličeji. Veřejnost byla otravována nacistickými pozdravy. Tlak veřejnosti a teenagerů již v podstatě vedl k dohodě s punky, ale tito skins věděli,že nikdo nebude tolerovat jejich svévolné skupinové násilí. Vzniká nová hudba skinheads - OI!. To se stává novým hnutím ulice spojující jak skins tak punks.

Skins vzbuzovali dojem téměř robotizované, uniformované armády, kde útok na jednotlivce má za následek násilnou odpověď od ostatních. Skins, kteří podporovali teds, byli tradicionalisté. Obnovili se téměř přesně jako bývali původní skins s jejich elegancí, elitou pracující třídy a jejich postoji. Tito lidé pronásledovali punky, jako by byli hippies střední třídy před deseti lety. Nenáviděli nové plastické skins. V Londýně byly hospody, jejíchž klientela sestávala z původních skins ve věku nad 25 let, a ve kterých nikdo z nových skinů nebyl tolerován.

Většina skinů, stejně jako většina dělnické mládeže, je apolitická. Problém, který ničil skiny nebyl politický, ale šlo o nepřátelství fotbalových band. A tak se hnutí "Oi!" posuzovalo vzhledem k nežádoucímu chování menšiny. K britské nacionální frontě se hlásí pouze skupina Screwdriver. Osmdesátá léta jsou charakterizována přenášením hnutí na kontinent, které je bohužel dost často redukováno jen na fotbalové násilí a projevy nacionalismu. Evropští Skinheads nedosahují čistoty stylu svých ostrovních předchůdců a vzorů, stejně tak jako punk a všechny ostatní subkultury mládeže, které je kopírovaly.

Začíná ale také temné období hnutí skinheads, které přichází s ultrapravicovými příslušníky, kteří o sobě prohlašují, že jsou skinheads, ale ti, kdo dali celému stylu základ je odmítají a nechtějí s nimi mít nic společného. Na ulicích se objevují hajlující holohlavci a to je součastně ten moment, kdy vystupují masmédia s tím, že celé hnutí je od základu rasistické. Veřejnost si při slově skinhead představuje hned nácka, který útočí na přistěhovalce. Zvedá se jakási lavina a každý agresivní maniak si vyholuje hlavu. Tyto hovada, jež se nazývají skinheady, ale přitom jsou to jen obyčejní rasisté, fašisté, nacionalisté nebo pouze vymaštění násilníci, dělají skinheadskému hnutí jen ostudu. Někdy jsou tito troubové označováni jako BONEHEADS. Tato skupina se stala velmi brzy výraznou a pro novináře přitažlivou. Boneheads převzali módu skins ze 60. let, ale zcela změnili podstatu. Původní skins se takto odívali, protože jejich oděv měl dělnický ráz. Pro boneheads ztratily těžké boty význam příslušnosti k dělnické třídě, brali je jako boty vojenské. A tak to bylo se vším. Dělník se změnil na vojáka. A hraní si na vojáčky se náckům přeci vždycky líbilo. Hudební skupiny blízké boneheads o sobě říkají, že hraji Oi!, ale je to jen rasisticko-fašistická napodobenina stylu. Boneheads jsou využívaní ultrapravicovými stranami typu Národní fronty.

Někteří staří skinheads, když viděli, co se s jejich hnutím děje, znechucení odchází. Jsou tu ale i tací, kteří stále věří a snaží se své hnutí očistit. Zdálo by se, že je to práce bezvýsledná a že skins zůstanou v podvědomí lidí jako rasisti. Skinheads se ale nevzdávají a snaží se obnovit tradici roku 69, zároveň nechtějí ustrnout a snaží se celé hnutí dál formovat tím pozitivnějším směrem.
A tak v Americe roku 1986 vzniká nová iniciativa skins, jež si říkají SHARP (Skinheads proti rasovým předsudkům). Snaží se vracet hnutí ke kořenům. Samozřejmě to přineslo i mnoho nových kapel - WARZONE, AGNOSTIC FRONT.... Jsou ostře zaměřeni proti fašismu, bystře politicky uvažují a chodí samozřejmě stylově oblečeni. Historii hnutí mají doslova v malíčku. Do Anglie se dostali přes zpěváka antifašistické Oi! kapely THE OPRESSED.
S.H.A.R.P. skins se nehlásí ani k levici ani k pravici.
SHARP se rychle rozšířili, protože dávali novou radikální možnost k očištění skinheadského hnutí.

Za skinheads jsou lidmi stále považováni boneheads. Většina skins jsou ale antirasisté, kteří se hlásí k SHARP, nebo se SHARP sympatizují. Skinheads se stále chodí bavit, popíjí pivo a občas se porvou. Dnes už nejsou jejich nepřáteli Teddy Boys jako v 60. letech, ale především boneheads. Skins mají stále své pozitivní a negativní stránky, mezi ně ale rozhodne nepatří rasismus. Jak by mohl být rasista člověk, který poslouchá reggae a ska a snaží se obnovit obraz nepolitického skinheadského hnutí.


Skins u nás

Bohužel v naší republice převládají boneheads, kteří neví o skinheadských kořenech zhola nic. Naštěstí jsou tu tací kteří o svém hnutí něco vědí a snaží se vědět ještě víc. Zajímají se o svou scénu a rozvíjí ji. Pořádají koncerty a vydávají časopisy (Sunrise, Bulldog, Skingirl,...).
Česká veřejnost si často skinheady s NEONACISTY. Ty o sobě začali dávat vedět hned na začátku devadesátých let. Jednou z prvních organizací byl Bedford, souběžně s ním vznikla i Národní obec fašistická a Bohemia Hammer Skinech.Ve druhé polovině devadesátých let se tyto skupiny poněkud odmlčely, ale později odmlčely , ale později začaly vznikat další organizace: Vlastenecká fronta, Národní fronta nacistů nebo hnutí národního sjednocení. Nejtvrdšími propagátory nacionálního socialismu jsou Národní odpor, Národní aliance a Anti Antifa. Neonacisté se snaží veřejně vystupovat poměrně umírněně, aby získali sympatie obyvatelstva. Jednání o případném sjednocení ztroskotávají na osobní řevnivosti vůdců.
Mezi vnějškově poznávací poznávací znaky patří nášivky, určitý typ oblečení (v našem případě oblečení značky UMBRO a LONSDALE), případně klíčová barevná kombinace červené, černé a bílé. Jde o tzv. barevný akord národního socialismu, schválený v r.1922 Adolfem Hitlerem. Časté jsou i runové symboly využívané v minulosti jednotkami SS. Neofašisté se mezi sebou zdraví „árijským pozdravem“, při němž je pravice vztyčená do výše očí, dotyčný stojí v pozoru a na tváři by mu měl hrát předpisovaný „lehký úsměv“, symbolizující „odhodlání“.




Hnuti skinheads se dělí na několik proti sobě stojících křídel:

SHARP - Skinheads proti rasovým předsudkům

RED SKINS - levicový skinheads proti fašismu a rasismu

NACISTICTI SKINHEADS - nejagresivnější a nejrozšířenější křídlo skinheads (Boneheads)
HUDBA

Je těžké si představit kult mládeže bez vlastního typu hudby. Hudba slouží jednak k identifikaci a sjednocení členů skupiny, jednak k zábavě. Teds měli rock'n roll - nazývaný některými americkými duchovními ďáblovou hudbou. Mods měli soul a beatovou hudbu. Pro začínající Skinheads bylo nutné získat svou hudební identitu. Učinili to přijetím jamajské hudby, kterou černí z jihovýchodního Londýna přivezli ze své domoviny. Tato hudba byla populární mezi RUDE BOYS. Na Jamajce vznikl nový hudební styl odlišný od jazzového rytmu a bluesové hudby Severní Ameriky. Tato hudba má neustále se opakující jednoduchý tep. Byla známá jako SKA a společně jako reggae se tato hudba hrála většinou reprodukovaně, málokdy živě. Bílá mládež se připojila k černým, kteří byli fandy této hudby. Reggae byla hudbou chudáka a její náměty byly získány v ghettech. Živý, nervózní rytmus v reggae byl skiny přijat a později vznikly i původní skinerské nahrávky.
Někde mezi dvěma frakcemi se objevily skupiny MADNESS, THE SPECIALS a THE SELECTER na deskách společnosti 2-Tone Music. Madness byla dobrá taneční skupina, která hrála staré ska a rocksteady. "Fuck art - let's dance" - to bylo nejen jejich heslo, ale možná nejlepší způsob, jak popsat pocity většiny těchto nových skupin. Byl to revival hudby ska. Obzvlášť Madness měli zpočátku velikou návštěvnost skins, ale hudební kritika nedokázala ze svých názorů vyloučit politiku. Vyzdvihla skutečnost,že někteří skins na představeních byli členové ultrapravicového Britského hnutí a označilo Madness za fašisty. Jedinou cestou, jak to napravit bylo vyloučit jejich fanoušky z řad skinheads, což učinili.
Odlišnou hudbou z počátku návratu, více punkově orientovanou, představoval Jimmy Pursey a SHAM 69. Jeho výkřiky "Skinheads jsou zpátky" mu zajistily publikum z řad skins. Po vážných potížích na vystoupeních Sham69 také odmítli své následovatele.
Vyřazení skins věnovali svou přízeň jiným skupinám: Screwdriver, Cockney Rejects, Angelic Upstarts, Cock Sparrer, Bad Manner. Tyto skupiny buď hrály, i když se publikum pralo, nebo jako v případě zpěváka Bad Manners vyrazili mezi rvoucí se publikum a rozdělili dav sami.
O této tvrdé, rychlé a nemelodické punkové hudbě seříkalo,že je hudbou skins. Říkali jí "Oi!" hudba. Vzniklo hodně kapel jako BLITZ, ANGELIC UPSTARS, INFA RIOT, SHAM 69, THE 4 SKINS, THE BUSINESS

Skins mají své oblíbené kapely, které hrají ska (Busters, Skaferlatine, Skaface, Blechreiz,...), Oi! (Business, Lokalmatadore, Asoziale, Oxblood,...), HC (War Zone,...) a punk, Vydávají své časopisy (Skaktus, Skoink, Skintonik, OiReka,...)
U nás je pár skupin, které hrají docela dobře reggae (Vihadlo, Hypnotix).