Sjednocená Evropa

Je ráno. Na letiště kdesi v New Yorku dosedá letadlo. Cestující čeká ještě nutná letištní prohlídka, pak se už mohou rozprchnout do ulic amerického velkoměsta. Pasažéři se trousí z letadla a po jednom přistupují ke kontrole k ověření totožnosti.


První přichází muž ve skotské sukni, tvář mu pokrývají zrzavé vousy, hlavu kryje plátěný baret. „Jméno?“ „Scott McKenzie.“ „Národnost?“ „Jsem Evropan.„ „A vy?“, pokyne úředník ke druhému muži, ne právě hubenému, oblečenému do zelených kalhot s kšandami a zeleným kloboukem. „Hans Muller, taky Evropan.“ Další odpovědi na sebe nedají dlouho čekat: „Francua Laslandes, Evropan.“, „Massimo Cartelli, rovněž Evropan.“ „A vy pane, pane Novák?“, dotáže se letištní úředník posledního z pasažérů. „Evropan, ovšemže Evropan.“

Takové ráno se jednou stane skutečným milníkem v historii lidstva, a to především toho spojeného pod jednou střechou, střechou Evropy. Lidstva, jehož kultury, jazyky, zvyky a myšlení jsou tak rozmanité, že se zdá až nemožné je spojit do jedné velké, evropské kultury. Avšak před každým ránem je dlouhá noc, symbolizující mnohé marné pokusy dosáhnout sjednocení násilím a bezprávím, ovšem jak je vidět, tudy cesta nevedla. Nyní, když společnou Evropu podporují jak evropské velmoci, tak protipól chystané koalice, Spojené Státy, můžeme říci, že konec té tmavé noci již není v nedohlednu. Již svíta.
Již teď nám Čechům k cestě na úplný jih našeho kontinentu stačí překonat jednu hranici místo dvou, hranici poloúplné Evropy. Teprve až zmizí tyto pomyslné linie z Evropy nadobro, mohou začít mizet i zábrany další, kulturní i jazykové. Již teď je kultura jednotlivých zemí v jisté míře smíšena s kulturami zemí jiných, lidé si již mohou vybrat, v jakém stylu chtějí žít, a tak postupně národní folklór upadá. Nemyslím tím však zdaleka ten folklór tradiční, který se stal minulostí již počátkem předchozího století, avšak smýšlení lidí, jejich náklonost k těm či oněm zvyklostem v té či oné zemi. To, co každou zemi sbližuje, či naopak oddaluje od země jiné, je národní jazyk. Myslím, že ani v době, kdy bude Evropa sjednocena se vším všudy, nebude celá mluvit jedním jazykem. Důvod je jednoduchý, žádný ze států se svého jazyka nevzdá, východisko je tedy třeba hledat jinde. Právě překlenutí velké jazykové bariéry bude pro Evropu znamenat velký skok dopředu, ovšem nemyslím že tento jazykový přerod bude znatelně poznat, spíše nastane pro každého jindy. Až někdo vedle mě začne mluvit jiným jazykem a já si to ani neuvědomím, pak to pro mě bude znamenat, že jazyková překážka skončila.

K tomu všemu je však nejprve třeba odbourat vzdálenosti mezi zeměmi Evropy zrušením hranic, a tudíž umožněním volného pohybu lidí po tomto kontinentě. Jednou tak jistě nebudeme jezdit třeba do Španělska jen na dovolenou, ale třeba nakoupit, když bude v jednom z místních obchodních domů výhodná sleva na chléb. Už vlastně ani nepojedeme do Španělska, nýbrž kamsi do jihozápadní Evropy. Již dnes je možné pomocí celosvětové sítě navštívit jakákoli místa, a to nejen v Evropě, pořád však cítíme značný rozdíl mezi pár obrázky s textem na obrazovce počítače a naší fyzickou přítomností. Pokud se tedy hranice zruší a celá Evropa splyne v jeden celek, odstartuje se tím proces postupného sbližování národů až i ty budou tak provázané, že každý jejich občan bude mít v pasu napsáno ono postačující slovo „Evropan“.

Pak nastane ono ráno, kdy dosedne ono pomyslné letadlo na letiště Ameriky, ale i ostatních kontinentů, a začne další, globálnější proces sbližování. Třeba proto, aby jednou, když budou mít na Novém Zélandu dokonce ještě levnější chleba než ve Španělsku, jsme nemuseli brát v úvahu, že to bude zajížďka, a neváhali si pro něj dojet. Že lidské možnosti jsou neomezené víme, proto si umíme dobře představit dobu, kdy se lidská existence neomezí pouze na Zemi. V takovém případě si jen představme rozhovor dvou lidí, jež se náhodně potkají někde mimo naši rodnou planetu: „Odkud jste? Vážně Pozemšťan? Já také!“ Následovalo by jistě vřelé objetí a nějaké to pozvání na drink. Kdyby jen tak věděli, že jsou oba dokonce z Evropy, to by se dokonce divili, jaktože se vlastně neznají. A my si dnes nevíme rady(lámeme hlavu), jak spojit pár zemiček...