Seminární práce ke kursu Bezpečnostní politika (MVE105) 09.11.2001
Brno
Delgertsetseg Unubileg (52828)
Téma: Analýza pozice Pákistánu jako člena jaderného klubu v mezinárodním systému


Když Indie a Pákistán provedly řadu mnohonásobných jaderných zkoušek v květnu 1998 ,to bylo něco jiného, než zdvořilé klepnutí dveře jaderného klubu .



Pět zemí již oficiálně uvnitř tohoto klubu1 - Spojené státy, Rusko, Čína, Británie a Francie - daly jasnost ,že Indie a Pákistán nebudou přivítány.
Tak co se dělo v květnu 11, 1998? Indie "překvapila" svět znovu pěti provedenými jadernými zkouškami po celých čtyřiadvaceti letech, a snažila se dostat do jaderného klubu .Čímž vzbudila Pákistán na odezvu, která nedala sebe dlouho čekat. Po těchto jaderných zkouškách od května 11 a 13,tehdejší pákistánský ministerský předseda Nawaz Sharif 28. května tohož roku potvrdil,že Pákistán provedl pět úspěšných jaderných zkoušek. Konstatuji jeho slova:"Dnes my jsme vzali historický krok pro naše bezpečí......musíme zastavit Indii v nukleární nadvládě." On také poděkoval národ za jeho podporu, bez které by nemohl Pákistán dosáhnout tohoto historického úspěchu.2
Po těchto událostech Spojené státy a Čína vyjádřily neochotu rozpoznat indický a pákistánský vstup do jaderného klubu i kdyby oba státy vedly mnohonásobné jaderné zkoušky dále.
Ale všichni víme, že bezpečí v jižní Asii požaduje,aby Indie a Pákistán měly stejné postoje k jaderným zbraním.Vztahy Pákistánu s Indií jsou nepochybně jedním z nejzávažnějších problémů, které ovlivňují strategii obou zemí v posledních dekádách, v respektive od doby se kdy této státy osamostatnily.Několik posledních lét se Pákistán respektive i Indie snažily pokročit ve vytváření základů pro stabilitu v regionu.Historické první kroky se v tomto směru uskutečnily 22.únoru roku 1999,když proběhly oficiální setkání mezi indickým ministerským předsedou A. B. Vajpayee a jeho protějškem z Pákistánu Nawazem Sharifem. Jejich Lahorské Deklarace ustanovila malé opatření k vytváření vzájemné důvěry, včetně vzájemně uznání provedených zkoušek balistických střel, ale zlomový bod ve vztazích obou zemí zůstal nedotknutý -otázka Kašmíru. Přes změnu ve vládě v Islamabadu (vojenský převrat), incident v Kargilských horách (během které Pákistánské průzkumné letadlo bylo sestřeleno z indické strany), a obvinění navzájem z prosincového únosu letadla indických aerolinií 3, toto opatření k vytváření důvěry bylo udržováno.Ale toto opatření nezměnilo skutečnost, že členství v jaderným klubu by hlavně musela dát Pákistánu východu v jejich stykách se zahraničím. Z indické perspektivy, indické nukleární postavení není již déle předmětem diskuse, ale realita se kterým musí počítat. Indie oponuje jakýkoliv mezinárodnímu zprostředkování v jeho dvojstranných vztazích s Pákistánem. Zatím co, Pákistán vyjadřuje svou ochotu připojit smlouvu o regionálním zákazu jaderných zkoušek a dohodu o jižní asijské zóně nenukleárního pásma se snahou mírového řešení problému Jammu a Kašmíru. Pákistán také vždy zdůrazňuje, že jeho jaderné zkoušky byly reakcí na indické jaderné testy a jsou hotové přijmout mezinárodní zprostředkování.
A proto tyto aktivity dvou států byly přivítány pěti členskými zemí jaderného klubu a pro kterých stabilita v jižní Asii požaduje, aby Indie a Pákistán přijaly stejně postoje k jaderným zbraním a měly chuť mít summity, aby se přiblížily k řešení svých problém4.Vztahy kluba s Pákistánem jsou zvláštním způsobem spojeny s problematikou Indie a oficiálně rozšíření tohoto kluba.V této poslední věci jak klub, tak i nejaderné státy jednoznačně prezentovaly stanovisko, že rozšíření jaderného kluba nemusí proběhnout. Ve skutečnosti však jak negativní postoj vůči Islamabadu tak i ekonomicko-politické sankce byly faktické zmeškané rozhodnutí. Neboť chce-li nechce-li klub uznat Pákistánu status jaderné velmoci fakt říká, že Pákistán je de facto jadernou velmoci , která disponuje jaderným arzenálem a zařízením ho nést (viz přílohu ).
Takže nukleární exploze v Indii a Pákistánu požadují od západu hlubšího politického rozmyšlení a nového postoje k této otázce.Zde musíme dát prostor pro argumentací jejich vidění nejen západním kritikům, ale také jejich protějškům z třetího světa kam také patří Pákistán, které žádají, aby Spojené státy ukončily "zvláštní postavení" Izraele, která údajně vlastní jaderné zbraně a tato skutečnost staví celý střední východ na okraj války,čímž stimuluje další státy k hledání možnosti jak získat jaderné zbraně - nebo jejich biologické či chemické ekvivalenty.A v případě Pákistánu je pláten faktor Indie. Této argumentace má své povahy v realitě,ale vedle rizik spojených s těmito postoji bývají uváděna též rizika vyplývající z vývoje v samotných státech a v samotném regionu jižní a centrální Asie.Jak víme dnešní systém mezinárodních vztahů vznikl rozpadem bipolárního systému, lépe řečeno vnitřním zhroucením jednoho pólu (SSSR a spojenci), ke kterému sice významně přispělo nadměrné zbrojení realizované v systému příznivém pro prosazování zájmů spojených s vojensko-průmyslovým komplexem, avšak ne primárně použitím války jako politického prostředku. V každém případě prodělal systém mezinárodních vztahů po rozpadu
bipolárního systému velmi hluboké přeměny, zejména vzhledem ke schopnosti jednotlivých zemí prosazovat v mezinárodní politice svoje zájmy, spočívající především v zachování a zvyšování své moci (USA) opačně ve ztrátě mocí dosavadní supervelmoci (nástupce SSSR Rusko) a v obnově vlivu některých tradičních mocností (Německo, Japonsko), případně vyrůstáním nových relativně mladých mocností (Indie,Pákistán?,Brazílie?).A hlavně státy poslední řady mají větší zájem změnit současný mezinárodní systém a v soupisu těchto stát Pákistán není na poslední řadě. Ale když se podíváme na reálnou povahu Pákistánu tak zjistíme, že Pákistán trpí obrovské ekonomické potíže, nerovnováha mezi sociální a obranou výdaji jen rostou.Například státní rozpočet Pákistánu činil $13.5 miliarda v 1999-2000, z kterých 45 procent šla na pokrytí dluhových sazeb a celých 24 procent na obranu.Na tomuto ekonomickém dopadu měl také silný vliv i sankce proti Pákistánu zavedené po provádění jaderných zkoušek.Ale poslední rozhodnutí USA o zrušení sankce vedeny proti Indii a Pákistánu po teroristických útocích na USA z 11. září 2001 dává optimismus, že této závady budou řešeny, neboť pro svět nutno zachovat Pákistán otevřeným jako člena nukleárního klubu, aby se nejenom řídil vlastními zájmy. Jak víme, že sankce byly zvednuty po indickém a pákistánském slibu spolupracovat v tak zvané válce proti terorismu.Americký pohyb o zvednutí sankce vůči Indii byl na kartách po přechodu Bushovy administrace ve Washingtonu, neboť vedle stále více teplých vazeb mezi dvěma zeměmi (USA a Indie), kterými byly jak během studené války tak i po ní, také už existoval dojem, že Indie je jedním nejdůležitějších aktérů mezinárodní politiky a musí proto přispět k mezinárodni snaze o odzbrojení.Ale Washington nedal žádné takové znamení Pákistánu, kterého ignoroval, zvláště od doby armádního převratu i přes legitimace generála Perveza Musharrafa jako prezidenta Islámské Republiky Pákistán v 1999. A proto rychlost rozhodnutí o odstranění všech sankcí proti Pákistánu ukazují jak Washingtonská administrace všimla postavení a váhu tohoto státu v tomto regionu.Ale toto současné sblížení obou zemí nedává nám objektivní vidění postavení Pákistánu pro administrace USA jako hlavního partnera v této subregionu, neboť z mého hlediska vždy zůstane Indie pro USA hlavním rovnoprávním hráčem.Ale také musíme všimnout skutečnost, že jako pro USA Indie je jakýmsi rovnoprávním a žádoucím partnerem tak pro Čínu bezesporu v tomto regionu je Pákistán.I přes ten fakt, že oficiálně Peking označuje Sino-Indické vztahy za životně důležitou a prosperující.5
Neboť už nikomu není sekret, že Čína vidí ve Pákistánu dlouhodobého partnera v tomto regionu jako protiváhu Indii a že právě Čína poskytla technologie pro výrobu Islámské jaderné zbraně 6 a také pořad poskytuje vojenské technologie, čímž nedodržuje smlouvu o nešíření technologie na výrobu zbraně hromadného ničení.7
A také musíme všimnout skutečnost, že Pákistán a jeho hlavní soupeř Indie jsou z prvních států, které založily takzvané Hnutí Nezúčastněných 8 a hlavně se z arény tohoto uskupení snažily na začátku mít vliv na mezinárodní politiku a která byla pro nich základnou uskutečňování jejich pojetí stability a mezinárodních vztahů.A právě této seskupení oficiálně a nahlas kritizovalo politiku jak Pákistánu tak i Indie na nedávném XII. Summitu NAM, který se konal v městečku Durban Jihoafrické republiky.Po těchto událostech, poprvé v své historii Pákistán oznámil, že zredukuje své vojenské výdaje na tento rok na 10 procent, čímž myslím, že hlavně chce získat kredity v očích mezinárodního společenství svou ochotou se zúčastnit na aktivitách společenství pro dosažení stability v tomto regionu.
A hlavně si musíme všimnout skutečnost, že v souvislosti s aktuálními událostmi v tomto regionu a velkou ochotou se Pákistánu angažovat v těchto záležitostech, hlavní aktéři mezinárodní politiky staly více respektovat Pákistán než dosud bylo.A také skutečnost, že Pákistán v této chvíli má jedinečnou šance pro dosažení svých ambicí a právě tuto jedinečnou možnost využívá na 100 procent.Neboť víme, že s jakou lehkostí Pákistán předal kdysi svých nejbližších přátel, aby dosáhnout své cíle.
Protože podle mne v zásadě pro Pákistán nejde nic jiného než uznání ho postavení a proto si myslím, že někteří lidí v těchto snahách Pákistánu mylně vidí žádoucí prvky než skutečnost.A právě těmito žádoucími prvkami politiky Pákistánu by měla být politika odpovědnosti za údržbu mezinárodní bezpečí a stability ,což představuje to, že musel by se připojit ke Smlouvě komplexního zákazu jaderných zkoušek (CBT) co nejdříve a také by musel dodržovat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT).
Ale realita zůstává realitou, že jak dlouho Čína bude mít jaderné zbraně,tak dlouho Indie zůstane nukleární; a jak dlouho Indie je nukleární,tak dlouho Pákistán bude.



Příloha:








*Podle odhadu z roku 1999 Pákistán má asi 25 jaderných bojových hlavicí 9


Seznam pramenů
Literatura:
Chinese International Affairs,vol.III,2000,Khoh-Hot.
Mezinárodní Politika, vol.23/12,1999.
Bayarhuu,D.:1999,Mezinárodní vztahy v XX. století,Ulánbátar
International and Defence quarterly,vol.I,1999, Ulánbátar.
Mladá fronta DNES od 15.04.1999
Mladá fronta DNES od 01.06-01.10.2001
Internetové zdroje:
http://www.cdi.org/asia
http://www.twf.org
http://www.iiss.org/pub/pmr/pmrrc7r.asp
http://www.iiss.org/pub/tx/tx01011.asp
http://www.iiss.org/pub/news100.asp
http://www.ipcs.org/issues/indo_pak-index.htm
http://www.ceip.org