Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Romové a rasismus v České republice

Romové a rasismus v České republice


Romové a rasismus v České republice

(seminární práce ze sociální politologie)

Lenka Štrosová
Sexta
2002/2003


Úvod

Jaký je současný stav romské menšiny v naší zemi? Kolik je našich Romů, odkud přišli, jak žijí, kam spějí a co čekají od Neromů? Jak bojujeme proti rasismu? Jak se trestají rasistické přestupky a zločiny? Při psaní této práce bych ráda našla odpovědi na tyto otázky.


 Reklama


Myslím, že zajímají nejen mě, ale i ostatní lidi, kterým není lhostejná současná situace v naší zemi.


Co bychom měli vědět o lidských rasách a rasismu

Na Zemi existují tři velká zeměpisná pásma (tropické, subtropické a mírné). V každém z nich vznikly rozdílné lidské skupiny ? lidské rasy. V rozsáhlém mírném pásu se utvářely rasy bílé (též se užívá název europoidní, kavkazská). Na severní polokouli můžeme sledovat největší rozdíly v barvě pleti, vlasů i očí: od téměř bílé pleti a slámových vlasů, modrých či šedých očí až po snědé tváře Indů, Tamilů či Romů. Tyto rozdíly jsou výsledkem adaptace určitým geografickým a klimatickým podmínkám.
Rasové problémy začínají zpravidla tehdy, když jsou směšovány nebo zaměňovány pojmy biologické a přírodovědné ? např.typ, rasa a plemeno ? s pojmy historickými a společenskovědními jako např.jazyk, řeč, národ apod. Takové nesourodé kumulace vedly v minulosti nejčastěji k rasismu a k rasovým teoriím a doktrínám či rasistickým formulacím.
Pojem rasa byl v minulosti nejčastěji zaměňován a směšován s pojmem národa. Ale zatímco na složení národa se mohou podílet různé rasové typy, i smíšená populace, nelze žádný národ označit za čistou rasu. V době nástupu Hitlera a nacistů k moci se o to pokoušeli Němci, ale neuspěli, protože jejich rasová teorie se opírala o nejhrubší formy rasismu ? o tzv.biologický rasismus (rasismus krve).


Rasismus

Toto slovo vzniklo z arabského slova ras, což znamená hlava. Jedná se o nevědeckou teorii, která vychází z tvrzení o existenci tzv.vyšších a nižších ras. Vznikla již v první třídní společnosti (otrokářské), kde měla ospravedlnit především utiskování a porobení otroků a zároveň obhájit zotročování jedněch národů (etnických skupin) druhými. Rasistické doktríny vycházejí z mylné představy, že kulturní a psychické charakteristiky celých populací (národů, národností a kmenů) jsou závislé na svých biologických a etnických základech, na svém rasovém původu. Tento původ je podle rasistů u každé etnické skupiny jiný, odlišný, a také různé lidské rasy prý pocházejí z různých druhů člověka. Rasismus byl široce rozvinut v období kolonialismu, kdy národy celých kontinentů byly považovány za bezprávné zdroje práce. V antropologii však neexistují pro žádné rasistické teorie a závěry doklady a opodstatnění.
Soudobý rasismus (stejně jako jeho dřívější formy) popírá rovnocennost lidských ras a jeho cílem je totální potlačení jiných národů nebo etnických skupin. Výrazně pozitivní roli v boji proti jeho různým formám má OSN. 20.zasedání Valného shromáždění OSN v r.1965 přijalo jednomyslně Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace.


Původ Romů

Tato etnická skupina žije ve světě přibližně od počátku starověku, ale do Evropy se dostali teprve v průběhu středověku.
Romové nejsou a nikdy v historii nebyli zvláštní rasou a vždy patřili k etnikům a skupinám bílé čili europoidní rasy. V roce 1989 byla v České republice uzákoněná možnost přihlásit se k romské národnosti. Nikdy předtím svoji národnost neměli.
Přišli do Evropy z východu či jihovýchodu, původně až z Indického poloostrova jako typičtí kočovníci potulného, rozptýleného a nesourodého etnika. Ve 12. a 13. století byli nazýváni Kartasové a byli považováni za turecké zvědy, ale ve skutečnosti pocházeli ze tří různých romských kmenů: podle toho odkud putovali do Evropy: Romové přišli z Persie podél Černého moře a přes Panonii do Ruska, Polska a také do Čech, Sinti šli přes Byzancii a Balkán do Itálie, Francie atd., kdežto kmeny Kale postupovaly nejprve přes Blízký východ do Egypta a odtud přes celou severní Afriku až k Gibraltaru a odtud do Španělska, Portugalska a dále do Evropy.
Romové byli původně příslušníky nižší indické kasty. Po vpádu Mongolů byli nuceni se vystěhovat. Usadili se především v severozápadním Biháru ve střední Indii. Zde byli nazýváni Čandalové, tj.nedotknutelní, vyvržení. Nepatřili totiž k žádné domácí kastě. Mannův zákoník kodifikoval jejich postavení slovy: ?Čandalové budou bydlet mimo vesnice, budou zbaveni veškerého nádobí a jíst budou ze střepů. Jejich oděvem budiž roucho mrtvých, jejich majetkem buďtež osli a psi, šperky nechť nosí železné. Budou odsouzeni k věčnému putování. Člověk, jenž chce žít životem spravedlivým se nebude stýkat s těmito lidmi. Jejich obchod, obcování a výměna veškerých statků bude výlučně mezi nimi samotnými.?
Prakticky stejně s nimi bylo nakládáno v Přední Asii a poté v Evropě, kde se posléze začali usazovat.


Romové u nás

První zprávy o Romech na našem území jsou z doby krátce po roce 1400 (v popravčí knize pánu z Rožmberka byl objeven záznam z této doby, podle kterého jeden delikvent označil jako spoluviníka ?cikána černého?). Putovali střední Evropou v poměrně velkých skupinách vedených stařešiny. Podobně jako v jiných zemích, i u nás jsou na základě královských nařízení vypovídáni ze země, mučeni, zabíjeni, případně užíváni k nuceným pracím. Ovšem nešlo o systematickou genocidu ve smyslu obludného moderního rasismu. Obyvatelstvo často navzdory perzekučním výnosům jejich přítomnost víceméně ochotně akceptovalo, zčásti patrně ze soucitu a ze solidarity, zčásti proto, že dovedli být užiteční svým zbožím a službami čí zajímaví jako zákazníci i jako podivuhodní cizinci. Zdá se, že v Čechách a na Moravě byla perzekuce Romů většinou mírnější, často sem prchali z okolních zemí.
Pronásledování Romů pokračovalo po roce 1700. Svědčí o tom vládní vyhláška (?patent?) z roku 1710. Zároveň se však v této době už postupně prosazují snahy vzít Romy oficiálně na vědomí, legalizovat jejich přítomnost a začlenit je do společnosti. Marie Terezie jako první začala uplatňovat asimilační politiku (zákon z roku 1761). Kolik se jich tehdy ? a od té doby do dneška ? dobrovolně či z donucení asimilovalo a splynulo s ostatním obyvatelstvem, není snadné odhadnout. Vznikají samostatné romské osady, jejichž obyvatelstvo se živí tradičním kovářstvím a hudbou. V některých místech se také dobře sžili s majoritou, konflikty a diskriminace však byly běžné: Romové byli de facto občany druhého řádu, a to i za první Československé republiky. Na většině území Čech a Moravy byli známí jako kočovníci. Industriální společnost však postupně omezovala tyto možnosti a tlačila je stále více k pochybným způsobům obživy. Z únosných kočovníků se tak stávali nežádoucí a obtížní tuláci.
Před koncem 19.století (roku 1885) byla vydána rakouskou vládou nařízení proti ?cikánskému zlořádu?. Podle tohoto zákona byli potulní Romové trestáni vězením a nucenými pracemi, někdy jim byli odebírány děti, bývali vráceni do svých domovských obcí. Ovšem také bývali léčeni (často z donucení) a odvšivováni.
Překvapivý byl zákon z období první republiky (1927), která i přes svůj pozoruhodně demokratický charakter tolerovala kočující Romy stále hůře. Tímto zákonem jim bylo zakázáno kočovat a tábořit ve větších skupinách, vlastnit zbraně (včetně dýk), byly jim vydávány zvláštní legitimace, ke kočování si museli vyžádat dočasná povolení, byli pod soustavným policejním dohledem.
Zřejmě nejstrašnější kapitolou historie českých Romů byl holocaust za vlády nacistů. V Československé republice bylo těsně před 2.světovou válkou asi 36 tisíc Romů, ale po válce se jich z koncentračních táborů vrátil necelý jeden tisíc.
Osvobození Česka a Slovenska znamenalo pro Romy velkou úlevu, ale nikoli návrat aspoň jakžtakž únosných předválečných poměrů. Jejich návrat do původních osad, vesnic a měst byl obtížný pro odpor úřadů i obyvatelstva. Komunistické úřady jim odpírali potravinové lístky (neboť nebyli v pracovním poměru), soukromí sedláci je nesměli zaměstnávat, žebrota byla zakázaná. Pozitivní událostí pro ně byl kupodivu únorový puč v roce 1948. Byl totiž zrušen zákon z roku 1927 (viz výše). Dále se začaly objevovat snahy o zlepšení např.hygienických podmínek, odstranění negramotnosti apod. Rasistický odpor ? pokud vůbec existoval ? byl velmi slabý. Ovšem pojetí řešení ?cikánské otázky? nebylo vůbec ideální. Cílem bylo postupné splynutí Romů s českou a slovenskou menšinou. V padesátých letech se také ustálila strategie celkového přístupu k romské menšině, která se uplatňovala až do zhroucení komunistické moci v roce 1989: jednalo se o kombinaci národnostního útlaku (plynoucího z neuznání romské národnosti) s paternalistickým ?rozmazlováním? Romů (podobná kombinace se uplatňovala vůči celému národu: silné omezování politických práv + odpovědnost státu za osobní blaho každého jedince, pokud byl ovšem ?poslušný?). V polovině šedesátých let bylo napočítáno (pouze na Slovensku) přes tisíc romských osad, v nichž žilo 16 500 rodin. Osady měly být postupně likvidovány a jejich obyvatelé systematicky rozptylováni po republice (v žádné obci nemělo být víc jak 5% Romů). Akce ?Rozptyl? poskytla několik tisíc slovenských Romů. V roce 1968 si Romové podali návrh na zřízení ?Svazu československých Cikánů?. Teprve v roce 1969 (tedy v období počínající normalizace) byly ustaveny (místo zamýšlené jednotné organizace) ?Svaz Cikánů ? Romů? a ?Zväz Cigánov ? Romov, a to jako společenské organizace v rámci Národní fronty. V roce 1973 byly tyto organizace zrušeny. Důvodem byl patrně romský požadavek, aby byla uznána romská národnost. V roce 1977 byli Romové označeni za nejbezprávnější skupinu obyvatelstva. S tímto názorem vystoupili autoři Charty 77 (podepsal ji např.filosof Ladislav Hejdánek nebo bývalý prezident ČR Václav Havel). Bylo také odsouzeno přemlouvání romských žen ke sterilizaci.
Listopad 1989 byl i v životě Romů velkým předělem. Přinesl jim - kromě toho, co přinesl všem ostatním občanům ? navíc svobodu užívat svého jazyka a pěstovat svou národní kulturu, zakládat k tomu účelu i k prosazování jiných svých zájmů vlastní organizace, rozvíjet mezinárodní kontakty atd. Ovšem brzy se ukázalo, že Romové zatím nedokážou nových možností dostatečně využít. Jejich situace se ve svém celku nezlepšila, došlo naopak k markantnímu zhoršení.


Jsme rasisté?

Romská kriminalita ? ať už jsou její motivy jakékoliv ? dosáhla takového stupně, že průměrný Čech při spatření Roma takřka reflexně sáhne obranným pohybem po své peněžence. Nejde však jen o trestné činy. Romové bývají často těžko snesitelnými sousedy v domě i v ulici pro četné přestupky (rušení nočního klidu, znečišťování společných domovních prostor a veřejných prostranství atd.). Jejich děti často obtěžují své vrstevníky i dospělé. To vše nejsou samozřejmě specifické projevy romské kultury, nýbrž projevy hluboké sociální dezintegrace, do které se tento lid dostal.
Jestliže se Nerom Roma (nebo naopak) bojí a nebo se ho pro nedostatečnou osobní hygienu štítí, jde o normální reakci, nikoli o rasismus. Jestliže ?bezdůvodně? podezírám konkrétního neznámého Roma, nejde o předsudek, nýbrž o normální zobecňující úsudek, logické pravděpodobnostní uvažování: od Roma, kterého neznám, očekávám nějakou nepříjemnost spíše než od Neroma, kterého neznám. O rasismu můžeme mluvit teprve, když tato averze přerůstá v nenávistná slova a činy, když jsou Romové šikanováni, když se jim neposkytne policejní ochrana před násilím, když se ozývají požadavky vystěhovat Romy (kam?), když jsou označováni za podřadnou rasu, když se píšou protiromské nápisy. I tehdy, když je toto chování vyprovokováno špatnou zkušeností s Romy, musíme je označit za rasismus.
Kde se vlastně rasismus bere? Jedním ze zdrojů rasistického cítění je zřejmě atavistický strach z cizího (xenofobie). Tento strach je patrně instinktivní, odlišnost je signálem možného nebezpečí. Mezi těmi, kteří se nám podobají, se pochopitelně cítíme bezpečněji, i když kontakt s cizími vítáme jako příležitost k získání nových zkušeností.
Psychologové vysvětlují zhoubnou sílu rasistického postoje projekcí. To je zvláštní psychický mechanismus, který nám umožňuje, abychom si zachovali sebeúctu a vnitřní klid tím, že něco, co je v nás, bezděčně promítneme do druhého člověka. Nejeden mravokárce se s rozkoší zabývá choutkami ?těch druhých?, protože by nesnesl vědomí, že to jsou de facto jeho vlastní choutky. Promítáme tedy to, za co bychom se museli stydět, čeho se sami v sobě bojíme, co by nás mohlo rozvrátit, co nás ?nesmí ani napadnout?: zakázaná přání, závist, touha ublížit atd. To temné v nás, co promítáme do druhých, abychom se toho zbavili, to je ? řečeno psychologem C.G. Jungem, náš vlastní stín.
Romové jsou pro náš stín výborným projekčním plátnem. Oni, respektive to, jak my je vidíme, jsou tím, co u sebe a u svých dětí potlačujeme a vytěsňujeme z vědomí: přání dělat, co se nám zachce, žít okamžikem, nebýt otroky budoucnosti. To je to, co jim nevědomě závidíme ? a tím přísněji a křečovitěji to u nich kritizujeme. Toto je takový zákon projekce.
Protiromský rasismus má v Evropě starou tradici. Už našim středověkým předkům se zdálo, že mají ošklivou postavu, že jsou příliš černí, jejich zvyky se jim jevily jako odpudivé a celé chování bezbožné. Britská encyklopedie z roku 1911, stejně jako jiné prameny, považované za vzor serióznosti, popisuje Romy jako křiklavě oblečené, okázalé, nafoukané, arogantní a pověrčivé. Vydání z roku 1958 tvrdí, že působí, jako by byli na úrovni desetiletých dětí, že jsou hádaví, bezděčně krutí apod.
Dokud Romové kočovali, bývalo zvykem vštěpovat rasistické předsudky už nejmenším dětem: ?Když budeš zlobit, seberou tě cikáni!? apod. Dnes slyší děti většinou ?jen? věčné nenávistné řeči, většinou bez zmínky o tom, že to jsou také lidé, kteří byli, jak praví americká ústava, ?stvořeni jako rovní? ostatním rasám a národům.
Projev rasistické intolerance je možno vidět i v tom, jakou podporu měla u neromského obyvatelstva komunistická asimilační politika.
Současný český etnocentrismus reprezentuje především hnutí skinheads, které má své paralely v dalších evropských zemích, mimo jiné i v Německu, přestože v jeho západní části byla mládež od porážky nacismu důsledně vychovávána v duchu demokracie a tolerance. Psychologickým zdrojem těchto hnutí je především složitost současného světa a duchovní krize konzumem posedlého Západu. Nezralý mladý člověk snadno podléhá demagogům, kteří mu předkládají černobílý obraz světa a nabízejí mu, aby se zúčastnil energických agresivních akcí k jeho zlepšení. Všeobecná protiromská averze dává tomuto hnutí zelenou. Narůstající napětí je živnou půdou tohoto hnutí, v němž nutno vidět vážnou hrozbu pro naši nepevnou demokracii. Zpráva/97 mluví o prudkém růstu rasisticky motivovaného násilí, včetně vražd.

Existuje romský protigádžovský rasismus?

Přední romský vzdělanec Vlado Oláh říká kategoricky: ?Romové nejsou rasisté!? Je to skutečně pravda? Možná by bylo lepší najít pro negativní postoj Romů k Neromům jiné označení. Přinejmenším má jistě averze menšiny vůči většině psychologicky jinou kvalitu. Je reaktivní, obranná (či protiútočná), obyčejně nedokáže překonat hluboký komplex méněcennosti. Zkusme tedy mluvit o romském nacionalismu.
Základní romský protigádžovský předsudek ? stereotypní image Neromů - můžeme vyjádřit takto: Hlupák, blázen, lakomec, špinavec, který by snědl i hovno, kdyby nesmrdělo. (Lacková, 1997).
Neromové (Romy nazýváni gádžové) jsou podle nich vlastně gedeš, nečistí. Psychologové dobře chápou násilnou reakci Roma na urážky ze strany gádžů: ?Můžeme se divit, kopne ? li romský výrostek z ničeho nic do auta, které mu nic neudělalo? Zbije ? li českého kluka, který jde klidně kolem? To všechno je z bezradnosti, z bezmoci, z pocitu nahromaděné křivdy, ze špíny, která se na něj bezdůvodně hází...? (Reiznerová, 1993). Je ale správné omlouvat tímto třeba tento případ: gádžovská spolužačka odpověděla na otázku třináctileté Romky, kolik je hodin: ?Já cikánům neříkám, kolik je hodin!? Byla sražena k zemi a zkopána tak, že bylo nutné lékařské ošetření. Takovou reakci nelze schvalovat, i když jde ? psychologicky vzato ? o přiměřenou obranu sebeúcty. Romské reakce na gádže bývají negativní a sektářské. Odposlechnutý výrok: ?Tohle je romský středisko, tady nemaj´ Češi co dělat!? Za podobnými projevy je však většinou spíše strach než nepřátelství. Jestliže někdy romští rodiče nechtějí své děti pouštět do kroužků vedených gádžovskými lektory, bývá to proto, že se bojí: z mého dítěte se stane gádžo a odcizí se mi.
Když se některý Rom odváží vystoupit s kritikou vlastního národa, musí počítat s tím, že narazí na odpor. To se stalo na jaře 1996 Karlu Holomkovi, když se na veřejném shromáždění pokoušel odmítnout vystoupení německého Roma doporučujícího bránit se rasismu rasismem poté, co s ním jiný český romský aktivista projevil nadšený souhlas. Nedostal slovo a romský tisk ho navíc napadl. Zdá se, že heslo Gádžové kolem nás jsou rasisti a jediný způsob naší obrany je, abychom my Romové byli také rasisti, nabývá na popularitě.

Postihy za rasisticky motivované trestné činy

Na úvod této kapitoly bych ráda uvedla výňatek z Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky:
Hlava třetí
Práva národnostních a etnických menšin
Čl. 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Čl. 25
(1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
(a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
(b) právo užívat jejich mateřského jazyka v úředním styku,
(c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.

Romové si často stěžují, že nejsou dostatečně chráněni proti rasisticky motivovaným trestným činům. Mají pravdu. V rozhovoru pro tisk uveřejněném 21.listopadu 1997 řekl předseda Nejvyššího soudu ČR Otakar Motejl, že ? pokud je mu známo ? nebyly dosud například podány žádné žaloby ve věci tiskovin otevřeně hlásajících rasovou nenávist, ačkoli je povinností státních zástupců žaloby podávat, mají ? li informace o existenci takových tiskovin.
Pokud jde o rasisticky motivované násilí, k němuž dochází především proti Romům, byli viníci doposud postihováni slabě. Protirasistická část veřejnosti vidí vinu hlavně na straně soudců. Ovšem musíme jít víc do hloubky, než toto začneme tvrdit. Soudci jsou v těchto případech většinou naprosto bezmocní. Jde totiž o důkazní nouzi: Občané odmítají svědčit ve prospěch Romů jednak proto, že k nim mají averzi, jednak ze strachu před pomstou rasistů.

Organizace a nadace zabývající se romskou menšinou

Lidská práva

Nadace Tolerance
Hnutí občanské svobody a tolerance
Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
Dokumentační středisko pro lidská práva
Helsinské občanské shromáždění
Romské centrum pro střední a východní Evropu
Sdružení Dženo
Občanské sdružení za lidská práva Romských občanů

Kultura

Muzeum romské kultury
Občanské sdružení Slovo 21
Nadace Romano Džaniben
Nadace Díla pro národ
Sdružení olašských Romů v ČR
Fond porozumění a naděje
Matice romská
Občanské sdružení Khetane-Spolu
Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové
Galerie Romale

Vzdělávání

Romská střední škola sociální v Kolíně
Romské studentské informační centrum Athinganoi
Open Society Fund Praha
Nová škola, o.p.s
Nadace Dr. Rajka Djuriče
Společenství Romů na Moravě
The Foundation for a Civil Society
Nadace rozvoje občanské společnosti
Nadace Mosty
Společenství Romů na Moravě
Sdružení dětí a mládeže Romů ČR
Centrum romistiky
Nadace Romane Čhave
Čhavorikane luma
Projekt Schola
Nadácia InfoRoma

Strany a sdružení

Romská občanská iniciativa
Demokratická aliance Romů ČR

























Závěr

Možná bych si měla odpovědět na dotazy typu: Co mi psaní této práce dalo? Našla jsem skutečně odpovědi na své otázky? Jaký mám zaujmout postoj vůči romské otázce? Mám se dát na stranu romistů, romských aktivistů a obhájců lidských práv? Nebo se přidat k těm, kteří se k Romům staví odmítavě?
Pro toto téma jsem se rozhodla především proto, že jsem nebyla příliš informována o tom, odkud vlastně ti ?cikáni? přišli, kdo jsou, proč přišli zrovna sem, proč museli odněkud odejít, co způsobuje ony problémy mezi Romy a Neromy atd. Myslím si, že má dřívější neinformovanost nebyla z celé části jen moje chyba. Stále kolem sebe slyším, že by se měla romská otázka řešit, protože vztahy mezi ?bílými? a ?barevnými? se stále více vyhrocují. Ale jak máme třeba my, mládež, přispět k jejímu řešení, když o Romech vůbec nic nevíme? Když nám nikdo neřekl žádné informace, kterých bychom se mohli ?chytit? a pak se pokusit o nějaké řešení, pomoc? Jsem ráda, že jsem si zvolila toto téma, protože jsem tím získala alespoň základní údaje.
A jaké jsem zaujala stanovisko vůči romské problematice? Nehodlám se dát na stranu ani romistů, ani rasistů. Neutrální postoj zřejmě není to nejlepší, ale já se nechci dívat ne věci černobíle. Nechci se přidat k těm, kteří na Romech vidí jen negativa a zrovna tak ani k těm, kteří je zarputile ve všem hájí. Nemohu se takto zachovat, protože s Romy mám jak špatné, tak dobré zkušenosti. Proto mi vadí jednostranné postoje.
Vadí mi vysoká romská kriminalita a násilnost. Byla jsem svědkem toho, jak jeden mladý Rom napadl neromského kluka jen proto, že se na něj ?debilně? díval. Naprosto mě šokovalo, že kvůli takovému ?důvodu? dokáže jeden ?člověk? zbít druhého až do bezvědomí. Bohužel se musím přiznat k tomu, že po tom, co málem utržil pár ran i svědek, který chtěl tomuto zabránit, jsem se přidala k většině a bála se cokoliv udělat. Protože jak jsem pak následně zjistila, zřejmě by mi ani nebyla poskytnuta lékařská pomoc. A nebo byla, ale s náležitým zpožděním, jako tomu bylo i v tomto případě. Nikdo si netroufl zavolat záchranou službu ani policii, dokud onen násilník spolu se svými druhy neodešel z místa činu. Bohužel toto není jen jediný případ, v kterém jsem se přesvědčila, že Romové dokáží napadnout Neroma kvůli sebemenší a hloupější pohnutce. Proč se v mediích nemluví i o těchto případech? Proč jsou rozebírány jen ty protiromské? To mi na současné situaci skutečně vadí.
Avšak musím podotknout, že všichni Romové nejsou stejní (zrovna tak jako je tomu ve všech ostatních rasách). Nemůžeme je ?házet do jednoho pytle?. Existuje dost Romů, kteří se naprosto normálně baví s ?bílými?, jsou ochotni pomoci, chtějí žít v souladu s ostatními a odsuzují nejen protiromské trestné činy, ale i činy protigádžovské.
Ovšem nikdy nebudeme žít v souladu, pokud se nadále budou objevovat nápisy a hlášky jako: Cikáni do plynu!, a po ulicích budou beztrestně chodit kreatury s vyholenými lebkami a zvednutými pravicemi, a Romové nás budou bít za ?debilní? pohledy. Každý by se měl nad sebou zamyslet a uvědomit si, že takhle to dál nepůjde.











Výchozí materiály:

Literatura:
Pavel Říčan: A Romy žít budeme ? jde o to jak (Portál, 1998, vydání první)
Socioklub (Sdružení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky): Romové v České republice (Sociopress, 1999, vydání první)
Angus Fraser: Cikáni (NLN, 2002, vydání první)
Josef Wolf: Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti (Karolinum, 2000, vydání první)

Internet:
www.romove.cz



+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  

Rodinná vánoční trička = skvělý dárek
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.

 Reklama