Psychologie osobnosti, determinace
Někdy se bere jako součást psychologie obecné, jindy je
samostatná psychol. disciplína.
předmět: osobnosti jako nositelé neopakovatelného,
dynamického, svérázně strukturovaného komplexu vnitřního psychického života
a předmětně zaměřené činnosti na základě vrozených a získaných zkušeností
zabývá se schopnostmi, temperamentem, charakterem atd.
Reklama
Osobnost = člověk jako jedinečný psychologický celek (má
i obecné rysy)
je utvářena ve vztazích mezi lidmi a ve společnosti a v nich se
také projevuje
projevuje se jako relativně stálá, ale dynamická
formuje se během života, nikdo se nerodí jako osobnost
Struktura osobnosti:
schopnosti
charakter
temperament
rysy
1) schopnosti
vlastnosti osobnosti, které podmiňují vykonávání určité činnosti
nejsou vrozené, jen vznikají a rozvíjejí se na zákl. vrozených vloh
jedna vloha může být základem několika schopností a naopak
nejsou jediných předpokladem úspěšné činnosti
úroveň schopností může být různá:
nadání ? soubor vloh
talent ? rozvinutý soubor schopností, který umožňuje dosažení
vynik. výsledků
genialita ? mimořádně rozvinutý talent
Schopnosti rozdělujeme na všeobecné a specifické
Inteligence
je všeobecná schopnost, protože podmiňuje úspěšné vykonávání více
činností
= schopnost učit se a získané poznatky uplatnit v praxi
= schopnost řešit samostatně a kvalitně různě složité problémy
úroveň se číselně vyjadřuje kvocientem inteligence (IQ)
jestliže se mentální a fyzický věk shodují, IQ = 100
Vedle inteligence teoretické rozlišoval Thorndike také i.
sociální a praktickou.
Podle Catella má inteligence složku biologickou (danou možnostmi
výkonu mozku) a kulturně-vzdělanostní (určovanou mírou vědomostí a
kultivace osobnosti, která s věkem neklesá)
2) charakter
souhrn psychických vlastností osobnosti, které se zakládají na mravních
zásadách a projevují se v chování a jednání člověka
je ovlivňován temperamentem a schopnostmi člověka
je usměrňován rozumovou vyspělostí člověka
není vrozený ani dědičný
projevuje se v cílech, které si člověk klade a v prostředcích
shrnuje
obecné ? (výsledkem společenského vlivu)
individuální vlastnosti ? (výsledkem osobní zkušenosti)
3) temperament
dynamické vlastnosti osobnosti, způsobující prožívání a chování
osobnosti
může se měnit i věkem
Hippokratova teorie temperamentu: podle toho, která tekutina v těle
převládá, vznikají 4 základní typy:
sangvinik (stab. extrovert)
cholerik (lab. ext)
flegmatik (stab. intr)
melancholik(lab. introvert)
4) rysy osobnosti
povahové vlastnosti (vytrvalost,
upřímnost, pravdomluvnost)
Základní teorie psychologie osobnosti
Přestože psychologie prodělala v posledním století výrazný
vývoj, dodnes je v jejích publikacích patrný svár jakoby dvou různých
psychologií, na jedné straně
subjektivující,
chápající a vysvětlující, na druhé straně-
objektivující, která pitvá celek duševního dění
a popisuje jeho izolované složky.
Subjektivující směry
chápou duševní činnost jako specifický jev odlišný od fyzikálních i
chemických dějů. Při jejím zkoumání aplikují výhradně
?psychologické postupy? (empatii, porozumění aj.). Nezajímají se o
její dílčí elementy, ale snaží se porozumět člověku v celku jeho
životního projevu: ?nestuduji maltu a cihly, ale architekturu. Např.:
fenomenologie, psychoanalýza, individuální psychologie, humanistická
psychologie, duchovědná p. aj.
Objektivující směry
aplikují na zkoumání lidské psychiky postupy přírodních věd
(experiment, pozorování, měření výkonu atp.). Můžeme je přirovnat k jakési
?duševní chemii?. Rozebírají vědomí na dílčí prvky a ty pak
zkoumají izolovaně, nejčastěji laboratorními experimenty. Patří k nim
asocianisté, tvarová ps., behaviorismus, psychoreflexologie aj.
O nejjednodušším ? horizontálním modelu struktury
osobnosti (schopnostech,
charakteru a temperamentu) jsem se již zmínila. Vertikální
?vrstvový? model je třeba přiřadit, aby byly zřetelné vývojové
aspekty tvořící dynamicky integrovaný celek.
Model vrstev osobnosti O. Čačka (1997):
vrstva elementárních, biologicky a dispozičně
podmíněných funkcí rozvíjených od raného dětství (poznávací
procesy, emotivita)
vrstva komplexnějších, sociálními podmínkami určovaných
a učením od dětství osvojovaných duševních útvarů (vědomosti,
postoje, role)
vrstva od počátku dospívání samostatně volených,
postupně harmonizovaných individ. egotendencí (sebeuvědomování,
sebehodnocení)
vrstva autokultivací formovaných sebepřekračujících
aspektů existence dospělého (vzdělanost ve smyslu integrace obrazu
světa, moudrost, relativně stabilní hodnotové vědomí a charakter)