Nejslavnější osobnosti dějin
(filozofové světa)
Osnova:
1.Úvod
2. Konfucius
3. Aristoteles
4. Platón
5.Obrázková příloha
6.Seznam použité literatury


Úvod
Uvažovat o osobnostech lidských dějin,jak ovlivnily historii a život druhých,to není obvyklá myšlenka.


Vybral jsem tedy aspoň tři nejvlivnější filozofy,kteří zcela určitě ovlivnily dnešní životy lidí. Jedná se o Čínského filozofa Konfucia,o vědce starověku a filozofa Aristotela a starořeckého filozofa Platóna.


Konfucius 551 př.K.- 479 př.K.
Velký Čínský filozof Konfucius(Kchung-c’,Kchung-čchiou,Kchung-fu-c‘) jako první na světě vytvořil soustavu kréd slučujících základní ideje Čínského lidu. Jeho filozofie založena na osobní morálce a koncepci vlády,která slouží svému lidu a vládne podle morálního příkladu,prostupuje Čínský lid a kulturu hodně přes dvě tisíciletí a silně působí na podstatnou část světové populace.
Konfucius se narodil asi v roce 551 př.K. v malém městském státě Lu na severovýchodě Číny. Otec mu zemřel v mladém věku a Konfucius s matkou žili v chudobě. Jako mladík sloužil budoucí filozof jako menší vládní úředník,ale po několika letech se toho místa vzdal. Dalších šestnáct let strávil vyučováním a pro svou filozofii značný počet následovníků. Když mu bylo asi padesát dostal ve vládě Lu vysokou funkci. Třináct let působil jako putující učitel a na posledních pět let života se vrátil do svého státu. Zemřel v roce 479 před Kristem.
Dvě nejdůležitější ctnosti jsou podle Konfucia „žen“ a „li“ a lepší člověk se jimi ve svém vystupování řídí. „Žen se někdy překládá „láska“,ale lépe by se tato ctnost dala vystihnout jako „láska k bližnímu“. „Li“ se popisuje jako kombinace způsobů,rituálů,zvyků,etikety a slušného chování.
Konfucius také učil,že manželky jsou povinovány respektem a poslušností vůči manželům a poddáni vůči svým vládcům. Ale tyranii čínských mudrců neschvaloval. Domníval se,že stát existuje pro blaho lidu,a ne naopak,a neustále zdůrazňoval,že vládce má jít hlavně příkladem v dodržování morálky,nikoliv vládnout násilně. Další jeho zásada byla nepatrnou variantou Zlatého pravidla: „Co nechceš aby jiní činili tobě,nečiň ty jim“.
Konfuciovy základní názory byly velmi konzervativní. Věřil že zlatý věk patří minulosti a nabádal panovníky a lid,aby se vrátily ke starým dobrým mravům. Konfuciův ideál vlády morálním příkladem však v dřívějších dobách nepřevažoval, a tak byl Konfucius novatvárnějším reformátorem,než za jakého se sám považoval.
Konfucius žil za dynastie Čou,období velkého intelektuálského kvasu v Číně. Současní vládci jeho program nepřijaly,ale po jeho smrti se jeho myšlenky rozšířily po celé zemi.
V současné době má konfuciánství v Číně slabé postavení. Ve snaze zcela vymazat historii čínští komunisté



Aristoteles 384 př.K.- 322 př.K
Byl největší filozof a vědec starověku. Byl původcem studia formální logiky,obohatil téměř každé odvětví filozofie a bohatě přispěl vědě.
Mnoho jeho myšlenek je dnes již zastaralých. Ale daleko významnější než jeho jednotlivé teorie je rozumový přístup,který jeho dílo protíná.
Aristoteles se narodil v roce 384 před Kristem ve městě Stageira v Makedonii. Jeho otec byl uznávaný lékař. V sedmnácti letech Aristoteles odešel do Atén studovat na Platónově akademii. Zůstal tam dvacet let,ještě krátce po Platónově smrti. Od otce asi Aristoteles zdědil zájem o biologii a „praktickou vědu“. V platónově škole si vytvořil zájem o filozofické hloubání.
V roce 342 před Kristem se vrátil do Makedonie a stal se soukromým učitelem králova syna,třináctiletého chlapce,který později proslul a vešel do dějin jako Alexandr Makedonský. Aristoteles mladého Alexandra učil několik let. Roku 335 př.K., po Alexandrově nástupu na trůn,se vrátil do Atén a otevřel si tam vlastní školu, Lyceum.
Ve věku šedesáti dvou let zemřel v exilu. Dochovalo se čtyřicet sedm prací,starověké seznamy,mu dokonce připisují 170 knih. Nejde však jen o počet jeho knih,ale o nesmírný rozsah jeho učenosti. Ten je úžasný. Jeho vědecká díla tvoří praktickou encyklopedii vědeckých znalostí tehdejší doby. Aristoteles psal o astronomii,zoologii,embryologii, geografii, geologii, fyzice,anatomii, fyziologii a skoro o každém dalším vědním oboru, který staří Řekové znaly.
Psal o etice a o metafyzice, psychologii a ekonomice, o teologii, politice, rétorice a estetice. Dále psal o výchově a poezii, barbarských zvycích a o ústavě Atéňanů. Snad nejvýznamnější ze všech jeho děl je teorie o logice. Aristoteles je všeobecně považován za zakladatele tohoto důležitého odvětví filozofie. Měl nadání na organizování myšlenek. Nebyl mystik ani extrémista, ale vytrvalý hlasatel praktického zdravého rozumu. Pochopitelně i on dělal chyby, ale překvapivé je, že se v té ohromné encyklopedii myšlenek dopustil tak malého počtu hloupých chyb.
Aristoteles byl tak moc obdivován, až se na konci středověku stal takřka idolem a jeho psaná díla jakousi intelektuální svěrací kazajkou, která nedovolovala další zkoumání, místo aby sloužila jako lucerna, jež ukazuje cestu kupředu.
V posledních staletích Aristotelův vliv a sláva značně poklesly. Přesto mám pocit, že byl jeho vliv pronikavý a trval dost dlouho. Jeho nynější postavení je převážně důsledkem obrovského významu všech dvanácti osobností, které ho předcházejí.



Platón 472 př.K.- 347 př.K
Starořecký filozof Platón představuje výchozí bod západní politické filozofie a také mnohé z našeho etického a metafyzického myšlení. Jeho hloubání o těchto předmětech se čte a studuje přes 2300 let. Proto Platón platí za jednoho z velkých duchovních otců západního myšlení.
Narodil se ve vznešené aténské rodině kolem roku 427 př.K. V mládí se seznámil s významným filozofem Sokratem. Ten se stal jeho přítelem a rádcem. V roce 339př. K. byl tehdy sedmdesátiletý Sokrates souzen na základě dost chatrného obvinění, že athénskou mládež vede k bezbožnosti a kazí ji. Byl odsouzen na smrt a popraven. Poprava Sokrata – jehož Platón nazval nejmoudřejším, nejspravedlivějším a nejlepším člověkem, jakého poznal – v něm zanechala trvalý odpor k demokratické vládě.
Nedlouho po Sokratově smrti Platón odešel z Athén a příštích deset až dvanáct let strávil cestováním po cizích krajích. Kolem roku 378 př.K. se do Athén vrátil a založil tam školu, Akademii, která pak existovala přes devět set let. Většinu zbývajících čtyřiceti let života zůstával v Athénách, učil a psal filozofii. Jeho nejslavnějším žákem byl Aristoteles, který na Akademii přišel v sedmnácti letech. To bylo Platónovi šedesát. Platón zemřel roku 347 př.K., ve věku osmdesáti let.
Napsal třicet šest spisů, většinou o politických a etických otázkách, ale také metafyzice a teologii.
Platón byl prvním velkým filozofem, a na dlouho prakticky jediným, který hlásal zásadní rovnost obou pohlaví, zastával se výchovy a vzdělání všech dětí státem.
Ve třiceti pěti letech měli ti, kdo přesvědčivě prokázali zvládnutí teoretických zásad, zahájit další, patnáctiletou přípravu, sestávající z praktických pracovních zkušeností.
Platónovy ideje rovněž ovlivnily strukturu vlády Spojených států. Mnoho členů Amerického ústavodárného shromáždění Platónovy politické ideje znalo. Cílem pochopitelně bylo, aby Ústava Spojených států amerických poskytovala prostředky zjišťování a prosazování vůle lidu. Zároveň však měla být prostředkem k výběru nejmoudřejších a nejlepších, kteří by národu vládli.
I když byl Platónův význam po celé věky široký a pronikavý, potíž v hodnocení jeho vlivu je vtom, že byl tento význam slabý a nepřímý. Vedle jeho politických teorií ovlivnily jeho diskuse o etice a metafyzice mnoho pozdějších filozofů.


Seznam použité literatury:
1. Michael H. Hart: 100 nejslavnějších osobností dějin, Knižní klub, Praha 1994
2. Internet
3. Svět poznání- časopis