Již od pradávna lidé v něco věřili, byli to jejich bůžkové, ke kterým se modlili a kterým věřili, že jim pomohou.Později se polytheismus postupně přeměňoval na monotheismus.A tak tu bylo dva druhy lidí.


Jedni věřili svým bůžkům, ale ti druzí mající svého jednoho boha se cítili být nadřazení a odmítali víru „prostších „ národů. Kde ,ale k tomu vzali tu odvahu? Možná v jejich knize , kterou jim seslal jejich Bůh , říká jim co mají dělat „nebudeš věřit v jiného boha , nežli mne“. Tak lidé měli ihned důvod k válce. A za co vlastně bojovali ? Za pravdu? , že existuje pouze jediný bůh a to Bůh.Ale jak si mohli být tak jisti, vždyť knihu,myslím tím Bibli museli napsat lidé stejní jako všichni ostatní. Napsali své domněnky o původu světa, možná že té své domněnce natolik věřili až o ní přemýšleli každý den až sebe samy přesvědčili, že v nich mluví Bůh a tak napsali knihu v které své myšlenky propagují jako „slovo boží“. Bibli jsem četla a přijde mi jako velmi morální čtení utvořila jsem si o ní vlastní názor, něco se mi v ní líbí a něco ne. Je v ní spousta krásných příkladů , o vzájemné lásce mezi lidmi,o tom , že hromadění majetku spěje k chamtivosti atd. Tento názor jsem měla i před přečtením této knihy, přijde mi , že je psaná ze spousty zkušeností velmi moudrých lidí a ,že jsou to spíše v některých částech filozofické rady lidem , než přikázání podle kterých se lidé musí řídit ať chtějí nebo nechtějí. Někteří v těchto slovech našli prospěch pro sebe. Když je v Bibli psáno, že je jediný Bůh , tak tomu museli pod nátlakem ostatní uvěřit.Ten nátlak se jmenuje „církev“.Církev , která zneužila“slova božího“ ve svůj vlastní prospěch. Přinutila ostatní ,aby věřili, postavili kostely, na které potřebovali spoustu peněz a tak vybírali na chudých. Začali hromadit majetek , jak je v Bibli označen jeden z smrtelných hříchů , a tak chtěli mít více / pro sebe/ potřebovali víc a víc a tak si vymysleli, že když člověk udělá sebemenší hřích musí za něj zaplatit.Co s vybranými penězi udělali, zaplatili svému Bohu? Jak to asi udělali? Nechápu, jak tomu někdo mohl uvěřit. Vždyť je to tak velmi jednoduché věřit zákonům a podle nich se řídit, nemít svůj vlastní názor a když poruším nějaký ze zákonům a kněz mi odpustí „slovem božím“ jen když se pomodlím Otčenáš a tak očerním své černé svědomí.Této lehkomyslnosti zneužila církev a vybírala a měla víc peněz , měla ohromné armády a bojovala , i když Bible odmítá násilí a tvrdí , že musíme milovat své nepřátele.V minulosti tu bylo vedle těch lehkomyslných lidí i tací kteří byli natolik rozumní , že přišli na tyto neshody mezi Biblí a církví a měli tu odvahu se vzbouřit a obhájit svůj názor. Většinou však bohužel skončili smrtí.
I dnes existuje náboženství a není jedno , je jich více,každá má svojí knihu, Bibli , Korán…Všechny knihy mají něco společného, ale i něco v čem si odporují.
A tak vznikne opět ten samý problém jako v minulosti, každé náboženství má svůj psaný zákon , kterému věří, ale kde opět bere tu odvahu tvrdit, že to co je v jejich knize je jediná pravda na světě a ten kdo se jí neřídí je špatný, odpůrce jejich boha, jiní si zase myslí, že ten kdo v to nevěří nepochopil co je smyslem života a proto musí být přesvědčen a přidat se k jejich víře a nebo zneškodněn. Tak si každé náboženství bojuje za svou pravdu , ale stejně zvítězí, ten kdo má lepší armádu a ne ten , kterého je víra ta opravdová. Vzniká spousta nesmyslných válek v nichž si každé náboženství bojuje za své myšlenky.Ať už jsou to války kde bojují armády a nebo např. rodinné hádky možná až války. Když jsou rodiče věřící , tak žádají na svém dítěti , aby uznával tu samou víru co jeho rodiče. Je to v pořádku , když dítě s tím souhlasí , má stejný názor, ale když odporuje, má jiný pohled na svět, uznává jiný smysl života je ihned rodiči označen za hříšníka ,pohrdá „slovem božím“ , někteří rodiče jsou schopni kvůli jinému názoru svého dítěte ho zavrhnout a vyhodit na ulici.
Víra je něco , v co člověk věří ať je to v cokoliv. Náboženství mi, ale přijde jako jednodušší způsob víry, o které nemusíme moc přemýšlet a měnit své názory na život, máme je pořád stejné a nikdo nám je nevyvrátí , máme pořád svou pravdu a nehodláme se zamyslet nad tím jestli náhodou nemůže mít pravdu i ten druhý.
Myslím si , že existuje tolik pravd o životě, že by je nikdo nedokázal spočítat,nikdo nemůže dokázat, např. jestli bůh existuje, nebo ne.A proto mi přijde náboženství jako něco , co nepovoluje rozvíjet osobnost v jeho názoru.Ale jestli se člověk cítí v církvi být štasten , tak je to pro něj nejlepší, co může být. Naštěstí u nás je demokracie v náboženství, takže nikdo nemůže být nucen do víry, s kterou nesouhlasí, . věří si v to co chce , je šťastný a to je podle mne to nejdůležitější.