Iracionalismus 19. století
Osvícenská myšlenka neřešila soc. rozpory, obecné ideje nepomáhají -> 2 reakce
1. jde ještě více do hloubky a vše opírá o vědecké poznatky, max. objektivita = pozitivizmus, marxismus
2.


stojí proti rozumu = iracionalismus, nemožnost poznat rozumem svět, nahrazuje ho náboženská filozofie, vůle = voluntas -> voluntarismus, intuice -> intuitivismus
iracionalismus: Schopenhauer, Niezsche, Kierkegaard /kjerkegor/ - zakladatel směru existencionalismu
Arthur Schopenhauer /1788 – 1860/, „chmurný génius“, Němec
Zdroje: 1. vychází z Canta
2. ovlivněn buddhismem
viditelný svět je jenom zdání, k podstatě můžeme proniknout vůlí -> voluntarismus
všechno živé je vůlí k životu, vůle je projevem života, důkazem toho je rozmnožovací pud, láska je jen iluze, nástroj přežití druhu, vůle je nekonečná, možnosti jejího naplnění jsou omezené -> strádání člověka /zažívá osamění, válku, hlad/
východisko:
1. oddat se umění /je osvobozené od vůle/, skutečnost nahlíží přímo
2. popření vůle, potlačovat vůle, přání

Friedrich Nietzsche /1844 – 1920/
Vycházel ze Schopenhauera, „filozof s kladivem“, uznával Herakleita /antickou filozofii/, přítel Vágnera /němc. rom. hudba/, ale potom se s ním rozešel, v pěti letech ztratil otce /kněz/, v šesti letech bratra, církevní výchova, studuje teologii, opouští studium, studuje jazyky, teologie není cestou k pochopení pravdy
Krize náboženství /lidé zabili Boha/, intelektuální krize, prapodstatou světa je pravůle /beztvará, neustálý vznik, zánik, dialektický přístup nachází u Herakleita, dionýský princip /neustálý pohyb změna/ proti apollinksý princip /symbol harmonie, vyváženosti, klidu/
Člověk touží být silný, vymanil se závislostí, které ho spoutávají
Vůle k moci – sebeterapie, sebeutváření k překonání moci, Lidské příliš lidské /filozoficko – psychologické, lidé mají myslet na sebe a pro sebe/
Dostává se do izolace, ztrácí spoustu přátel kvůli svým radikálním názorům, žije v Alpách, na fr. – it. riviéře
Láska – studentka filozofie, fil. spolek, dala mu košem -> ponížení, izolace od společnosti
Tak pravil Zarathustra /izolovaný osamocený jedinec schází do údolí k lidem, hlásá o nadčlověku, nadčlověk = vítěz nad sebou, člověk, který překonal sám sebe, Boha, společnost potřebuje nějaké normy, náboženství = lítost, silný jedinec se oprostí od všech norem, překoná svoje slabosti, soucit k ostatním -> často bývá sám
Hory – nadsvět, nadčlověk – má být nad slabým jedincem, musí vědět, co chce
Sestra Alžběta z něj udělala ideologa 3 říše, fašismu, zešílel, považoval se za Boha, každý člověk by měl mít pocit, že je Bohem

Sören Kerkegaard /1813 – 1855/ (kjerkegór)
Dánský filozof, filozofie má pomáhat člověku řešit praktické problémy každodenního života, zabývat se existencionálními otázkami -> existencionalismus
Existence = niterné neuchopitelné osobní jádro „ono Já“ procítěný okamžik v nekonečnosti času, naše existence by měla být autentická = opravdová, měli bychom život žít zodpovědně, nenechat sebou manipulovat, jednat v souladu se svým svědomím
Pochopení autentického bytí je možné jenom ve vztahu k nekonečnu = k Bohu, zabývá se pocity, který jedinec prožívá:
Vržení do svět – nikdo se nás neptal, nemožnost volby -> stres, postupná akceptace, úzkost, samota, strach, zklamání, odhodlanost, tyto otázky rozšiřuje existencionalismus