Sigmund
Freud




Narodil
se v Příboře na Moravě dne 6 května. V sedmnácti
letech ukončil střední školua pod vlivem
Goethovy básně "Příroda" - se
rozhodl zprvu věnovat vědě.


Pro vídeňského
žida bylo však studium "čisté" vědy
vyloučeno. Tehdy byly židům otevřeny pouze
tyto možnosti: obchod, práva a medicína.
Rozhodl se pro medicínu a na podzim roku 1873
vstoupil na vídeňskou universitu. Většinu
času strávil ve fyziologické laboratoři pod
vlivem profesora Ernsta Brücka.Zájem doby o
fyziologii byl těsně spjat s evoluční
orientací. Vědci se snažili vyplnit mezery v
poznání fylogenetického vývoje od jednobuněčných
organismů k vyšším živočichům, včetně
člověka.



Zvláštní
důraz kladli na fyzikální energie, příčiny a
následky a zcela vylučovalinehmotné ,
antropomorfní plány a božské účely. Darwin
byl pro toto hnutí hvězdou.Freud co by mladý vědec
se tohoto hnutí zúčastnil a stal se na nějakou
dobu materialistou.



V roce
1876 byl přijat do Brückova Fyziologického
ústavu jako vědecký pracovník. Zde zkoumal
histologii nervových buněk a za pět let shromáždil
důležité poznatky, které shrnul v řadě statí.
V roce 1881 konečně dosáhl doktorátu,jeho
život se tím však prozatím nezměnil, neboť
nespěchal se zahájením lékařské praxe a
pracoval dále ve vědecké činnosti na
Fyziologickém ústavě.Po zasnoubení s Martou
Bernaysovou se v červenci roku 1882 rozhodl
nastoupittříletou praxi ve vídeňské všeobecné
nemocnici. Zde přešel z oddělení
interníchchorob na psychiatrickou kliniku
Theodora Meynerta, kde nasbíral
psychiatrickoupraxi léčením pacientů, ať už
trpěli vnitřními či duševními chorobami.Později
se chtěl alespoň částečně vrátit k vědecké
práci a byl přijat do laboratoře,kde se zabýval
zkoumáním ontogenetického vývoje mozku, zvláště
prodloužené míchy,od dětství až po
dospělost. Díky publikovaným článkům si získal
pověst významnéhoneurologa. Roku 1885 splnil požadavky
na místo soukromého docenta neurologie apřednesl
veřejnou přednášku na téma "Medullární
dráhy mozku". Nějaký čas strávilv
Charcotově laboratoři v Salpetriere v Paříži,
kde se studoval hysterii, zvláště ochrnutí,
které tuto chorobu v některých případech
doprovází. Do té doby znal příčinu organického
poranění, ale co způsobuje hysterické
ochrnutí ?



Profesor
Jean Martin Charcot , jeden z nejvýznamnějších
neurologů devatenáctého století,mu odpověděl
, že příčinou je nějaké dynamické trauma ,
o kterém mohl říci jen to,že je to trauma,
které není možno vidět. Od této chvíle Freud
dále pokračoval ve svéneurologické práci a
jednak pátral po významu neviděného,
dynamického traumatu jako po příčině funkční
duševní choroby, tomuto pátrání zasvětil
čtyřicet let. Před odjezdem do Paříže
nastoupil jako ředitel neurologické kliniky v
novém ústavu pro dětské chorobyve Vídni. Zde
pobyl řadu let, publikoval zprávu o hemianopsii
u dětí, zajímal se oproblém afázie a v dalších
letech uveřejnil osm článků a monografii o
mozkové



alýze u
dětí. V této době se již hluboce zabýval
zkoumáním dynamického traumatu,které Charcot
označil za příčinu neuróz. Na jaře roku 1886
se oženil s Martou Bernaysovou a otevřel si ve Vídni
ordinaci,kde chtěl Freud léčit nemocné
pacienty. Věděl, že většina pacientů, kteří
budou přicházet, jsou ambulantní případy té
čioné neurózy a jen málo z nich trpí
organickou poruchou. Jak je má léčit, když
povahu neorganické choroby nezná ani on, ani
nikdo jiný ? Jak to, že lidé onemocní bez
skutečného poranění nebo nemoci ? Freud musel
pragmaticky zkoušet to či ono bez teoretického
základu.V této době si Freud znepřátelil
lékařské kruhy ve Vídni, když v přednášce
hájil Charcotův názor, že hysterie se
neomezuje jen na ženy. Jako ve většině zemí
světa se pokládala za výlučně ženskou
chorobu a hájila se teze, že muži nemůžou být
hysteričtí. Freudovi posluchači
prohlašovali,že snad hysterií trpí Francouzi,
Rakušané však nikdy. Freud nakonec dokázal
své tvrzení ukázkou hysterika přímo v lékařské
nemocnici a způsobil si tak srážku s Lékařskou
společností. Po mnoha nezdarech při léčení
si Freud přečetl knihu dr. Hypplota Bernheima
"Sugesce a její použití jako
terapie", bývalého studentaprof.Charcota .
Dr. Bernheim podrobně popisoval použití
hypnotické sugesce jako formu terapie a byl přesvědčen
o efektivnosti této metody. Freud tuto metodu
ihned vyzkoušel na svých pacientech s překvapujícími
výsledky, když v prvních týdnech zaznamenal několik
rychle vyléčených případů.



Do
ordinace se hrnuli neurotikové a Freud ve svém
životopise píše:" ... A tak se
samozřejmě stalo, že v prvních letech mé
lékařské praxe mýmhlavním pracovním
nástrojem - vedle náhodných a nesoustavných
psychoterapeutickýchmetod - byla hypnotická
sugesce. Znamenalo to ovšem , že jsem se vzdal léčení
org.nervových chorob; to však nebylo důležité.
Neboť v soukromé praxi lékaře,který pracuje
ve velkém městě, množství takových pacientů
není ničím ve srovnánímse zástupy neurotiků,
jejichž počet se zdánlivě zvyšuje tím, jak běhají
od jednoholékaře ke druhému - aniž odstraní
jejich potíže - a kromě toho bylo v práci s
hypnózou něco svůdného. Po prvé jsem cítil,
že jsem překonal vlastní nemohoucnost;
...".



Později
zjistil, že některé pacienty nelze vůbec
hypnotisovat nebo jen velmi povrchně,proto strávil
několik týdnů roku 1889 v Nancy a pozoroval dr.
Liébaulta a dr. Bernheima při práci.Jejich
pacienti byli hypnotisováni,dosáhli
somnambilismu s amnézií a pak jim lékař
pověděl nebo i nařídil,že již nikdy nebudou
cítit příznaky choroby.Freud se nadšen vrátil
do Vídně, ale jak sám říká : " získal
jsem dojem,že snad existují mocné psychické
procesy, které však zůstávají pro lidské vědomískryty
" . Nabýval dále přesvědčení, že jde
ve skutečnosti o podvádění pacienta a vědecký
průzkum neuróz zůstává utajen, spolu s
objevem dynamického traumatu. Co je to dynamické
trauma, které způsobuje "bezpříčinné
choroby"? Freud si vzpomněl na rozhovors dr.
Josefem Breuerem, který mu vyprávěl o případu
hysterie mladé ženy,jenž onemocněla při
ošetřování umírajícího otce. Byla ochrnutá
a trpěla stavy psychické pomatenosti, která
mizela, jakmile byla schopna vyslovit určitou
fantastickou představu, jenž v daný okamžik
měla na mysli. Breuer ji přiměl ve stavu hluboké
hypnosy,aby mu sdělila, co tíží její mysl.
Tímto způsobem postupně rozptýlil různá
ochrnění a útlum, jimiž nemocná trpěla. To
byl slavný případ Anny O. Breuer sdělil
Freudovi, že pacientka nebyla v bdělém stavu
naprosto schopna uvést souvislost příznaků se
svými životními zážitky. V hypnotickém stavu
je však sdělila a Breuer zjistil, že všechny
souvisí s událostmi umírajícího otce a
vzpomínkami na něj. Breuerova teorie spočívala
v tom, že příznak nahradil hnutí, které se
nemohlo uskutečnit v situaci,kdy pacientka musela
ošetřovat svého otce.Freud cítil, že našel
dynamické trauma, které hledal.



Nutnost
potlačit silný impuls vyvolala duševní poruchu
a fyzické příznaky byly náhražky jednání,
které by odpovídalo danému impulsu. Dále
Breuer tvrdil,že když pacientka prožila
všechny emoce příslušejícímu potlačenému
psychickému hnutí,příznaky zmizely a již se
nevrátily. Tento způsob nazval
"katarze".Freud použil tuto metodu na léčení
hysteriků a po dvou letech připojil čtyři
vlastnípřípady a oba lékaři napsali knihu
"Studie o hysterii", která vyšla v
roce 1895.Zde již šlo o významný krok k
psychoanalýze, jelikož tato teorie
zdůrazňovala významemocí a rozlišování mezi
vědomými a nevědomými psychickými činy.U
člověka existuje konstantní množství
tzv."psychické energie", která
nenajde-li ventil,je-li zadržena, projeví se
jako patologický příznak. Cílem je vytvořit
podmínky nausměrnění do normálního stavu. Ještě
v témže roce Freud napsal spis
"Projekt" v němžhlavní úlohu přidělil
vzrušivému a útlumovému procesu. Freud se snažil
vybudovat celou teoretickou stavbu lidské
psychiky z hlediska fyziologie, od počitků a
vjemů ažk myšlení a emocím.



Od roku
1895 se Freud stal dualistou, jelikož nebyla v té
době prozkoumána fyziologiemozku a nemohl
studovat psychologii jako vědu závislou na této
fyziologii a sám píše:"Naprosto se nedomnívám,
že oblast psychologického se vznáší ve
vzduchu,bez jakéhokoli org. základu. Avšak
kromě tohoto přesvědčení nemám ani
teoretickéani terapeutické poznatky."