Fenomén Jörg Haider


Petr Panzner, 8. třída



Fenomén Jörg Haider


Jörg Haider se narodil 26. ledna 1950 v Bad Goisernu v
Horních Rakousích jako syn ševce.


Jeho otec, který v roce 1929 vstoupil do
Hitlerjugend a o rok později do jednotek SA, zastával funkci župního správce
u Německé pracovní fronty v Linci. Později bojoval jako poručík na ruské
a francouzské frontě. Toto rodinné zázemí drobného nacistického funkcionáře
jistě zanechalo na Haiderovi stopy.



Mladý Jörg absolvoval přímočarou politickou kariéru.
Zahájil ji už v roce 1965, kdy na sebe poprvé upozornil založením hnutí s
názvem Kroužek svobodné mládeže, jehož mluvčím byl až do roku 1975.
Maturoval v roce 1968 a od roku 1969 studoval práva na univerzitě ve Vídni. V
roce 1973 promoval jako doktor práv a tři roky pracoval u soudu coby vědecký
asistent. V roce 1997 si pak doplnil vzdělání v šestitýdenním kursu na
Harvardské univerzitě ? téma: rozpočtová politika a veřejné financování.
V roce 1977 převzal post tajemníka ve straně Svobodných ve spolkové zemi
Korutany. Poté působil jako poslanec ve spolkové Národní radě, ale skutečným
startem do velké politiky bylo až jeho zvolení předsedou strany Svobodných
pro zemi Korutany v roce 1983. Jenom rok nato už mohl zaznamenat příliv voličů
? z 11,7 procenta dovedl svou stranu v zemských volbách až na 16 procent.
Rostoucí konflikt mezi ním a tehdejším spolkovým předsedou strany Stegerem
vyústil v dubnu roku 1986 v odmítnutí vzájemné spolupráce a odvolání
Stegera. Novým spolkovým předsedou strany byl zvolen Jörg Haider ? získal
57,7 procenta hlasů. To znamenalo konec tehdejší koalice se socialisty pod
vedením Franze Vranitzkého. Následovaly předčasné parlamentní volby na
konci roku 1986. Ty přinesly Haiderově straně necelých deset procent hlasů
a 18 křesel v parlamentu, dvojnásobný počet oproti roku 1983. Povzbuzen úspěchem
a dalším zvyšováním volebních preferencí, odvažuje se Haider k jednomu
ze svých prvních opravdu kontroverzních výroků, jež ho pak provázejí po
celou dobu jeho politické kariéry. V roce 1988 odkrývá část svého národního
cítění a prohlašuje rakouskou národnost za zmetek.



V říjnu 1998 se Haider po patnácti letech vzdává křesla
předsedy zemské organizace Svobodných v Korutanech, když je téměř
stoprocentním podílem hlasů zvolen kandidátem na zemského hejtmana. Stává
se tak poté, co FPÖ získala v zemských volbách již podruhé za sebou více
než 42 procent hlasů. Socialisté a lidovci se na společném kandidátovi
nedohodli, a dokonce se vzdali jakýchkoliv obstrukcí. Dá se říci, že
rezignovali a jaksi oficiálně uznali Korutany za království znovuzvoleného
hejtmana Jörga Haidera. A Jörg se z nového postu velmi těšil. Slíbil vytvořit
z Korutan vzorovou zemi pro celé Rakousko a možná i svět. Peníze pro děti,
žádné přistěhovalce a drogové dealery, snížení cen elektřiny a nájemného
? možná by slíbil i modré z nebe, kdyby o ně někdo stál. Svou rétorikou
opět přitáhl média, která zbožňuje, a ve svých projevech a vystoupeních
rozdával úsměvy na všechny strany. Na adresu svého vyjádření o třetí
říši, kvůli němuž o křeslo hejtmana v minulosti přišel, jen výmluvně
poznamenal: ?V některých situacích budu raději mlčet, než aby mě zase
sesadili.?



Haidera nečekal tentokrát pád, nýbrž let vzhůru. Po
podzimních volbách 1999 a dlouhých, nikam nesměřujících vyjednáváních
nakonec přivádí svou stranu k vládě.Svým volebním ziskem 27,2
procenta se jeho Strana svobodných Rakouska vklínila mezi zavedené duo
rakouské politiky ? Sociálně demokratickou stranu Rakouska Viktora Klimy a
Rakouskou lidovou stranu Wolfganga Schüssela. Pro svět a mnohé Rakušany to
byl šok, byť se v žádném případě nedalo říci, že by to byl výsledek
nečekaný. Průzkumy veřejného mínění hovořily již delší dobu jasně.
Strana svobodných Rakouska (FPÖ), které Haider šéfuje už od roku 1986,
zaznamenávala trvalý vzestup, ač ? anebo právě proto, že ? proslula
mnohými problematickými skutky.



Zejména předseda Svobodných symbolizuje veškerou
rozporuplnost, vzestup i problematickou minulost své vlasti ? Rakouské
republiky. Mimo její hranice je Jörg Haider považován za rodného politického
bratra pravicových populistů, extremistů typu francouzského Le Pena nebo
ruského Žirinovského. Na rozdíl od nich Haider ovšem skvěle ovládá
moderní politické řemeslo. Velmi dbá na to, aby byl svými voliči vnímán
jako všestranný muž a prvotřídní sympaťák. Při své návštěvě Londýna
sám sebe označil za rakouskou obdobu britského premiéra Tonyho Blaira.



Na první pohled sympatický by se nakonec mohl zdát i
Haiderův lidský profil. Jörg Haider je přece doma mezi obyčejnými lidmi,
ochotně jim naslouchá, a hlavně jim říká, co právě chtějí slyšet. Rád
navštěvuje lidové veselice, přisedává si ke stolům obyčejných hostů a
hraje s nimi rozpustilé hry. Je vášnivým horolezcem, nevyhýbá se
adrenalinovým sportům, využívá Internet a věkový průměr jeho strany
jistě nepřesahuje 35 let. Protože ale také pečlivě vnímá nálady a úzkosti
svých voličů, mnohá jeho slova nejsou již tak medová. Zejména pro sousedy
Rakouska ne.K osvětlení Haiderova fenoménu ovšem nestačí jen problematická
minulost Rakouska. Snad všichni političtí komentátoři poukázali také na
dlouholetou vládu pravolevé koalice, která si postupně propachtovala celý
státní aparát. Vláda věcí veřejných se v Rakousku dostala mimo veřejnou
kontrolu, protože nedocházelo ke standardnímu střídání vlád. Důležitější
než veřejná diskuse se stala dohoda nejsilnějších parlamentních stran a
jejich vyjednávačů. Pro voliče neexistovala alternativa ? ať volili sociální
demokraty, nebo lidovce, vládla stejná vláda. Byla to především tato
absence alternativy, která způsobila nárůst popularity radikálních sil.