Egyptské náboženství





Vývoj egyptského náboženství od počátku státu ve 4. tisíciletí př. Kr. odráží zvláštní podmínky této země a její existence závislé na pravidelných záplavách Nilu.



Obrovské rozměry a nádhera egyptských chrámů svědčí o mimořádném významu náboženství v životě Egypťanů. Podle jejich představ bydlili bohové v sochách, jež je znázorňovaly. Egypťané své bohy obdařovali nejen lidskými city, ale i lidskými potřebami. Většina náboženských obřadů byla spjata se službou bohu a provázením boha ve všech okamžicích každodenního života ? při probuzení, koupeli, oblékání, jídle, zábavě, na cestách apod.
Egypťané věřili, že na světě neustále zápasí síly chaosu a síly řádu. Aby mohl život pokračovat a aby mohlo slunce každý den vycházet, musí být mezi těmito silami dosaženo rovnováhy. Jako syn boha slunce byl nejdůležitější osobností zajišťující rovnováhu faraon. Protože faraon nemohl být najednou všude, předal některé své úřední povinnosti kněžím. Ti se těšili veliké moci.
Chrámový komplex měl charakter skutečného městského celku. Egyptské chrámy se nepodobají křesťanským, kam chodí uctívat boha všichni lidé. Do chrámu smělo vstoupit hlavními dveřmi pouze pár vyvolených, obvykle kněží.
Téměř veškeré památky v Egyptě zachované patří do oblasti chrámové a hrobové architektury.
Egypťané věřili v posmrtný život, pokud zůstane jejich tělo zachováno. Podobně jako Indové, věřili v posmrtné převtělování duší do dalšího, případně i zvířecího těla. Aby byli přijati do posmrtné říše, jejímž ochráncem byl bůh Usire, museli být lidé oddáni bohům a chovat se, dokud žili, správně. Po jejich smrti bylo třeba vykonat speciální úkony. Ty zahrnovaly mumifikováni těla a přípravu hrobky (například uložení jídla a pohřebních předmětů poblíž těla).
Egypťané nemumifikovali jen lidi, ale i různá zvířata, která uctívali ? býky, psy, sokoly, ibisy, krokodýly a kočky.
Taky měli měli v oblibě četné amulety a talismany, které nosili jako šperky a vkládali je i do sargofágů k mumiím. Oblíbeným ochraným amuletem byl například skarabeus nebo oko ?vadž?.
Staří Egypťané věřili v mnoho různých bohů, takže je těžké je všechny vysledovat. Avšak někteří bohové jako Amon, Ré, Usire, Hor, Hathor, Éset, Anup a Thót, byli uctíváni po celém Egyptě. Většina z nich byla pevně spjata s určitým územím nebo městem, v němž měli svůj chrám. Každý z nich měl své vlastní symboly a mohl být zobrazen ve zvířecí podobě. Například Hathor, bohyně s kravskou hlavou a sluncem mezi rohy, je bohyní radosti a lásky, má ráda hudbu. Hor, je sokolí vládce nebes. Amon, bůh s hlavou berana nebo lidskou hlavou, ze které vyčnívají dvě péra, je pánem vzduchu, bohen plodnosti. Po r. 1580 př. Kr. se pokládá za prvního z bohů a bývá zaměňován s bohem Ré. Ré je bůh-slunce. Stvořil svět, bohy a lidi. Faraóni jsou jeho ?synové". Má hlavu sokola a na ní sluneční kotouč; v pravé ruce drží ankh, znamení života. Anúbis je šakal, pán světa mrtvých a patron balzamovačů. Bés, vousatý trpaslík, sympatický, zahánějící zlé duchy a věštby kouzelníků. Geb, Nút a Chu: Geb je bůh Země, Nút je bohyně nebe, která nad ním rozpíná obloukovitě své tělo, a Chu je ovzduší, které kolem nich proudí. Každý večer Nút spolkne slunce a ráno mu dovolí se znovu zrodit. Sutech (Set) je bůh násilí a bouře. Zavraždil svého bratra a za to se stal duchem zla. Thót má hlavu posvátného ptáka ibise. Vynalezl písmo a udržuje kalendář. Ptah je podle kněží z Memfisu tvůrcem světa. Kult některých bohů (např. kult boha Amona,boha města Théby) povýšených na ochránce vládnoucí dynastie, se rozšířil po celé říši.

Použitá literatura: Encyklopedie Larousse, učebnice Dějepisu pro gymnázia a internet