Děravé trestní právo
v případu CONTERGAN




18. prosince 1970 skončil po šesti a půl letech
vyšetřovacího řízení a po dvou a půl letech hlavního
líčení největší proces v dějinách německé justice
mimosoudním vyrovnáním.







Proces se stal školním příkladem a osvětlil slabiny
právního řádu vůči moci hospodářských zájmů. Odhalil
mezery v zákonu, ukázal vliv publicistiky a veřejného
mínění na chod soudního řízení a vvrhl světlo na
společenský návyk masového konzumu léků.




Thaliomid, vědecký název pro účinnou látku
v Conterganu, způsobuje na embryích fokomelii, znetvoření
rukou a nohou, a polyneuritidu, poškození nervů. Výrobce,
firma Chemie Grü nenthal,
spol. s r. o. ve Stolbergu u Cách, se vzhledem
k nedostatečné pečlivosti při zkoušení prostředku
provinila ublížením na zdraví a tím, že tento prostředek
pro uklidnění a spaní poukazem na jeho neškodnost propagovala
ještě, když už o jeho zhoubných vedlejších účincích
věděla.




?Následky činu jsou v oblasti polyneuritid značné,
v oblasti znetvoření mimořádně závažné. V rámci
zkoumání veřejného zájmu na dalším trestním stíhání
považuje však komora za rozhodující nikoli abstraktní
hodnocení důsledků tohoto činu, ale oprávněný zájem
postižených Pokud je to v tomto rámci vůbec možné, bylo
jim tímto trestním řízením. Nároky na náhradu škod u
znetvořených dětí budou na základě právně závazných,
zčásti už splněných závazků firmy Grface=\"Times New Roman CE\">ünenthal mnohem rychleji a
pravděpodobně ve větší šíři uspokojeny, než ba tomu bylo
možné prostřednictvím civilních procesů. Proto také
výrazně převažující část postižených, zúčastněných
na tomto procesu jako vedlejší žalobci, zastavení procesu
neodporovala?, stálo v usnesení o zastavení procesu.




Skupinová vina byla vzhledem k procesu dělby práce při
vývoji, uvedení na trh a doporučení chemické substance
doširoka rozptýlena.Vana byla rozdělena, a tím rozředěna.
Tím byla splněna jedna z podmínek paragrafu 153 pro
zastavení soudního stíhání: nepatrné zavinění
obžalovaných. Druhá podmínka, že na dalším trestním
stíhání už není veřejný prospěch, se rovněž mohla
považovat za splněnou. Spol. s r.o. Grface=\"Times New Roman CE\">ü nenthal zaplatí při
zastavení procesu 100 milionů marek plus 10 procent úroků.
Tím se mělo víc než 2000 dětem znetvořeným Conterganem
konečně dopomoci k operacím. Uplynulo už však příliš
času, času vývoje a růstu. Děti byly už ve školním věku
a vyhlídky na úspěch se snížily. Třem stům dospělých,
kteří užíváním utrpěly poškození nervových cest,
vyplatila firma 4 miliony marek.




Devět let zápasili tři státní návladní s osmnácti
obhájci. Bylo vyslechnuto 60 odborných znalců a víc něž 100
svědků, přečteno kolem 2000 dokumentů, natočeno 400
kilometrů magnetofonových pásků. V přípravném líčení
vyslechl státní návladní 1000 svědků a 352 z nich vybral
pro hlavní líčení.




Obhajoba chtěla zahájení procesu zabránit. Ztěžovala
státnímu návladnímu vyšetřování a doufala, ža do
vypršení promlčecí lhůty k procesu nedojde. Ovšem i tak
vyšlo na světlo dostatek přitěžujícího materiálu. Nedalo
se popřít, že ve všech zemích, v nichž se prodával
thaliomid, přišlo na svět asi 5000 dětí s typickým
znetvořením. V Německu jich bylo zaregistrováno přes 2000.
Odhadem stejný počet embryí zemřel v důsledku znetvoření
buď ještě v tělech matek nebo hned po narození anebo byl
zoufalými matkami usmrcen.




Thaliomid byl objeven v roce 1954 firmou Grface=\"Times New Roman CE\">ü nenthal, založenou po válce
v porýnském Stolbergu. Koncem 50. let se Contergan prosadil
jako zázračná droga. V různých podobách představoval brzy
polovinu spotřeby prostředků na spaní a na uklidnění.
V roce 1958 byl doporučován s tím, že v těhotenství a
v době kojení neškodí ani matce ani plodu. V roce 1961
prodávala firma 20 milionů tablet Conterganu. Během tohoto
roku se začaly objevovat domněnky o jeho vedlejších
účincích. Byly ,popsány znaky poškození, jež jsou dnes
všeobecně známy: Ruce, mnohé jen se čtyřmi prsty, jež
vyrůstají z ramen jako ploutve, pahýly nohou, jež jsou
přirostlé ke kyčlím jako u tuleňů - odtud název fokomelie,
podle řeckého slova phokos, tuleň. Uzavřené sluchové
boltce, srostlé jícny a střeva, srdeční vady a další. Bylo
žádáno o jeho stažení z oběhu, dokud nebude s jistotou
prokázána jeho neškodnost. V listopadu téhož roku zakázal
ministr vnitra prodej Conterganu. V prosinci bylo zahájeno
trestní řízení. Po šesti a půl letech, v březnu 1968,
dospěli státní návladní k rozhodnutí, že mohou poskytnout
důkaz o souvislosti mezi netvořením a Conterganem. Podali
trestní oznámení na devět společníků, vědců a manažerů
firmy kvůli ?...ublížení na zdraví způsobenému
nejdříve z nedbalosti, později vědomě, které se týkají
nervového poškození, jež způsobil Contergan u dospělých,
kvůli ublížení na zdraví z nedbalosti, které se týká
narušení těhotenství a plodu, kvůli zabití z nedbalosti
týkajícího se dětí, jejichž matky požíváním Conterganu
utrpěly před jejich narozením újmu s následkem smrti a
kvůli porušení zákona o lécích?.




V obžalovacím spise bylo důmyslně a přesně vylíčeno,
co dokazuje přímou souvislost mezi požitím thaliomidu a
znetvořeninami. Dále se zde rozvádí, že ke znetvoření
dochází tehdy, je-li thaliomid požíván v době, v níž se
dotyčné orgány u embrya tvoří.




Proces se táhl. To vyhovovalo obžalobě; chtěla získat
čas, aby v případě, že by hrozil výrok o vině, dosáhla
jako nouzové řešení promlčení.




Svědci, většinou starší lidé, se na detaily při
požívání Conterganu nemohli rozpomenout, zaplétali se a byli
obhájci označovány za lháře.




Náklady firmy na osmnáct obhájců a na místo pro tisk,
odkud se novinářům údajně kvůli ulehčení práce líčil
průběh procesu z perspektivy firmy, se odhadovaly na 40 000
marek denně. Jeden z obhájců vyčíslil výši finančních
prostředků vynaložených při procesu do června 1969 na víc
než 2 miliony marek pro obhajobu a 77 000 marek pro svědky a
znalce. Takové prostředky vedlejší žalobci ani státní
návladní nabídnout nemohli. Na předběžné řízení bylo
vynaloženo 300 000 marek, na hlavní líčení 279 000 marek -
peněz z daní. Ozvaly se první hlasy, že by se tyto peníze
raději měly dát postiženým dětem.




Proces se vlekl. Zájem sdělovacích prostředků postupně
ochabl. Protiřečení znalců, pokusy, výstupy advokátů,
svědectví...




18. prosince 1970 byl proces zastaven. Předseda řekl, že
úmyslné trestné jednání nebylo obžalovaným prokázáno.
Šance státního zastupitelství při stávajícím
zákonodárství nenapadnutelný důkaz o vině při procesu
zmizely. Jediné východisko skýtal paragraf 153 trestního
řádu. A tak proces Contergan skončil slovy zákona: Kvůli
zanedbatelné vině obžalovaných a protože už není
viditelný veřejný zájem na dalším trestním stíhání.




Některé úkoly, jež z procesu vyplynuly, byly splněny,
jiné ne. Zůstal poznatek, že náš svět ve svých
dynamických proměnách nese rizika, jež lze právním řádem
jen těžko vystihnout, pročež se jim dá těžko zabránit, a
která v případě újmy nemohou být výrokem o vině a trestu
postižena. Zodpovědnost za vlastní osud nelze proto sejmout
ani z jednotlivce.