Kompaktní disky

Na kompaktní disky se zaznamenává digitálně a pro čtení je třeba výkonný a přesný laser. Nedochází zde k mechanickému dotyku čtecího zařízení a disku, proto se neohrává.
Chvějící se světelné vzory jsou odrazy od miliard důlků či plošek o průměru menším než tisícina milimetru, umístěných pod jeho povrchem.


Každý dvanácti centimetrový disk má těchto prohlubní nejméně 3 miliardy, které jsou na spirální stopě a měří více než 5 kilometrů.

Zvuk je měnící se tlaková vlna. Když vstoupí do mikrofonu, je převedena na elektrický signál, kterou lze digitálně zaznamenat tzv. vzorkováním. Nahrávací aparatura měří výšku zvukové vlny
44 100 krát za vteřinu a ukládá údaje ve sledu jedniček a nul. Při výrobě kompaktního disku jsou tyto číslice převedeny na prohlubně a plošky, které se vleptají do disku. Sběračem informací je už zmíněný tenoučký paprsek infračerveného laserového světla. Tam kde paprsek narazí na plošku, odrazí se na světelné čidlo. Prohlubeň na disku ho rozptýlí nebo odkloní, takže je odraz slabší. Světelný paprsek zachycený čidlem se přeměňuje na sled signálů, které jsou převedeny na zvuk a přenášeny do reproduktorů. Když je paprsek rozostřený, po všech čidlech se převede na signál, který uvede do chodu dvě cívky a paprsek se znovu zaostří.

Když se provádí zvukový záznam, ukládají se údaje na magnetický pásek. Digitální verze záznamu, která obsahuje i úplné opravné kódy, je podobně uložena na pásku a přenesena na kompaktní disk. Pásek kontroluje laserový paprsek, který vypaluje určitou šablonu do speciální vrstvy na skleněné desce. Tam, kde laser narazí na tuto vrstvu, změní se její vlastnosti tak, že se stane citlivou na leptání kyselinou. Označené oblasti se dají odleptat spolu se sklem pod nimi, takže na stopě vzniknou prohlubně. Skleněný hlavní disk se velice pomalu pokovuje niklem až do určité tloušťky. Pak se leptacím prostředkem odstraní zbývající sklo a obdržíme negativ originálu. Ten se používá pro ražení kopií z čirých plastických kotoučů, které jsou vlastními cedéčky. Povrch disku se potáhne tenoučkou vrstvou hliníku, aby se dobře odrážel laserový paprsek při přehrávání. Nakonec se na disk nanese ochranná vrstva čirého laku, do něhož lze vytisknout označení a další údaje.
Každá prohlubeň měří asi 0,6 m v průměru. Při takové hustotě údajů na disku by mohla malá částečka prachu blokovat celé sady informací. Při nahrávání se ukládají data, které jsou zpracovány mikroprocesorem v přehrávači a umožňují rozpoznat chybějící údaje nebo zaplnit mezery.

Přesto, že je kvalita zvuku na „ cédéčku “ dost vysoká, stále není perfektní. Zvuková vlna se převádí na sérii jedniček a nul a to může samo způsobit zkreslení.