Problém nezaměstnanosti

Nezaměstnaností rozumíme existenci skupiny práceschopného obyvatelstva, které nabízí svou práci, ale nenachází pro ni na trhu práce uplatnění. Nezaměstnanost má negativní ekonomické a sociální důsledky.


Nezaměstnanost způsobuje ztrátu statků a služeb, které by mohly být nevyužitými pracovníky vytvořeny. Současně zatěžuje státní rozpočet, protože jsou z něho vypláceny dávky v nezaměstnanosti, přináší celou řadu negativních sociálních důsledků a způsobuje pokles životní úrovně nezaměstnaných.
Rozlišujeme čtyři typy nezaměstnanosti: frikční, strukturální, cyklickou a sezónní.
Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu. Dokonce i kdyby se ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, tak by frikční nezaměstnanost nezmizela. Protože frikčně nezaměstnaní pracovníci často přecházejí z jedné práce do druhé nebo shánějí lepší práci, má se obvykle za to, že jsou nezaměstnaní „dobrovolně“.
Strukturální nezaměstnanost se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovnících. Nesoulad může vzniknout proto,že se poptávka po určitém druhu práce zvyšuje, zatímco poptávka po jiném druhu se snižuje, a nabídka se v ani jednom případě nepřizpůsobuje dostatečně rychle. Může být značně rozsáhlá a dlouhodobá.
Cyklické nezaměstnanost souvisí s cyklickým vývojem hospodářství, kdy v období recese hospodářství klesá počet pracovních příležitostí. Naopak v období hospodářského růstu tato nezaměstnanost mizí. Cyklická nezaměstnanost vzniká spíše proto, že mzdy jsou nepružné a nedokáží se rychle přizpůsobit přebytku či nedostatku práce.
Sezónní nezaměstnanost je spojena se sezónním charakterem některých prací.
Je třeba také rozlišovat nezaměstnanost dobrovolnou a nedobrovolnou. Dobrovolná nezaměstnanost zahrnuje lidi v produktivním věku, kteří neusilují o získání zaměstnání. Existuje bezpočet důvodů, proč by si lidé mohli dobrovolně zvolit, že nebudou při stávající mzdové sazbě pracovat, část z nich přitom bývá oficiálně počítána mezi nezaměstnané. Dobrovolná nezaměstnanost by vznikala v dokonale konkurenční ekonomice s pružnými mzdami, pokud by se někteří lidé rozhodli nepracovat při stávající mzdové sazbě. Dobrovolná nezaměstnanost by mohla být efektivní(ale nikoli nezbytně spravedlivým) výsledkem konkurenčních trhů. Recese by pak byla interpretována jako masová dovolená nebo epidemie lenosti. Skutečným problémem ekonomiky je nedobrovolná nezaměstnanost, protože zahrnuje nezaměstnané, kteří aktivně usilují o získání zaměstnání. Teorie nedobrovolné nezaměstnanosti se opírá o nepružné mzdy. Nepružnost vzniká v důsledku nákladů spojených s úpravami systému odměnování. Statistika zaznamenává pouze nedobrovolnou nezaměstnanost a vykazuje její vývoj mírou nezaměstnanosti, což je podíl nedobrovolně nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu, vyjádřený v procentech.
Přirozená míra je úroven nezaměstnanosti, při níž jsou různé a diferencované trhy práce v zemi v průměru v rovnováze. Některé vzkazují převahu poptávky (či existenci plných míst), zatímco jiné vykazují přebytek nabídky (či nezaměstnanost). Ve svém celku působí suma těchto sil tak, že tlaky na mzdy a ceny jsou v globálním pohledu v rovnováze. Přirozená míra není nutně optimální mírou nezaměstnanosti. Je to spíše nejnižší udržitelná míra, které může země dosahovat, aniž riskuje vzestupnou inflační spirálu.