Odpady – problém civilizace
Odpadem je vše, co při výrobě nebo jiné lidské činnosti nebylo z původního zdroje využito a co ani po další úpravě opětovně (recyklace) využito není.

Část odpadů v plynné formě uniká do ovzduší, dostává se deštěm do vodních nádrží, toků, oceánů a do půdy. Největší objem odpadů představují látky tuhé.
Množství odpadů z domácností narůstá. Mnoho látek z domovních odpadů (neboli komunálních odpadů) by při jejich třídění mohlo být recyklováno a využito jako surovina pro další výroby. Bohužel však velké množství odpadů je likvidováno ve spalovnách a další odpady jsou ukládány na skládky. Souvisí to s tím, že organizace sběru a třídění odpadů je u nás poměrně nedokonalá a investiční náročnost provozů využívajících tyto tzv. druhotné suroviny nebývá vždy dostatečně celospolečensky podpořena (přitom odpad pochází od všech!!!).

Skládky
V ČR bylo v roce 1997 v provozu 381 skládek (z tohoto počtu bylo 257 smíšených). Na skládkách končí více než 90% odpadu. To je spousta obtížného materiálu. Ještě obtížnější je najít pro skládky místo. Vzhledem k hustotě osídlení je téměř vždy nutno potýkat se s oprávněným odporem obyvatel. Vedle problémů enviromentálních a etických se tak skládky stávají i problémem politickým. Totiž vnutí–li politik komunitě skládku přes její odpor, spolehlivě se připraví o podporu této komunity ve volbách (tady na tomto příkladě je vidět, jak jsou věci navzájem provázány). I z těchto důvodů je vhodné skládkování omezit, mělo by tvořit teprve nezbytnou koncovku komplexního nakládání s odpady.

Z druhého pohledu skládky představují v sobě ukládání nevyužitých druhotných surovin, jejichž řízený, hygienický kontrolovaný provoz je nezbytnou podmínkou k tomu, aby domovní a průmyslové odpady nebyly zdrojem znečištění ovzduší, půdy a vod.

Naproti tomu černé skládky (tj. vyhozené odpadky podél cest, v lese, ale i kdekoli jinde) jsou výsledkem někdy i rozsáhlého znečištění podzemní vody, rozmnožení hlodavců a tím pádem i riziko nákazy chorobou přenášenou těmito hlodavci. Dalším podobným problémem jsou i nedostatečně zabezpečené uložení průmyslových toxických odpadů a radioaktivních látek. S tímto problémem souvisí i nezákonné uchovávání toxických a radioaktivních látek např. na dně oceánů nebo schované někde v jeskyni. Tato „tajná“ uložiště těchto látek mohou (ale i nemusí) v budoucnosti způsobit i rozsáhlé katastrofy v podobě toxického či radioaktivního zamoření.

Spalovny
Asi 1 – 3% odpadů (vč. Průmyslových) jsou u nás termicky zneškodňovány. Pod výraz termické zneškodňování odpadů spadá zjm. spalování, zplyňování a zkapalňování. Odpad se ve spalovnách pálí za vysokých teplot, čímž se většina sloučenin rozkládá na jednodušší molekuly a jednotlivé prvky. Moderní spalovny pracují s teplotou 800 - 900°C. Pro zneškodnění halogenidových látek je třeba vyšších teplot (1200 - 1500°C), které spalovny KO nedosahují. Spaliny se perou a čistí v několika stupních filtrů. Pracuje-li moderní spalovna bez problémů a plynule, je spalování odpadu s využitím energie poněkud šetrnější záležitostí než skládkování. Při spalování je hlavním cílem snížit množství odpadů a zakoncentrovat nebezpečné látky v popílku. Využitím energie z odpadů je vedlejším efektem. Spalovat bychom však měli pouze minimální množství odpadu. Podle odhadů Spolkového úřadu ŽP v Berlíně lze nejméně polovinu odpadů recyklovat (vč. Kompostování). Spálením odpadu snížíme jeho objem zhruba na desetinu.

Odpadní vody
Dalším problémem jsou i odpadní vody. Odpadní vody představují velký problém z hlediska znečištění, protože voda je jednou z nejdůležitějších složkou životního prostředí a proto se také musí brát v úvahu fakt, že pitné vody rapidně ubývá zato té znečištěné ještě rychleji přibývá.

Splaškové vody z měst obsahují většinou zbytky po vaření, koupání, mytí a také i fekálie. Splaškové vody obsahují patogenní mikroorganismy a vajíčka parazitů, kteří mohou být nositeli nákazy a infekcí.

Průmyslové vody se liší výrazně podle druhu výroby, z níž pocházejí. Odhaduje se, že zemědělské vody, které obsahují například močůvku, hnojůvku, průmyslová hnojiva, pesticidy, silážní šťávy, odpady z rostlinných produktů (odhnívající části rostlin…) a velkochovů.

Dalším zdrojem znečištění vody jsou i ropné vrty a následně převozy nafty tankery přes oceán. Havárie při takovýchto činnostech mají dalekosáhlý vliv na prostředí, na život v moři, ale i mimo něj. Při těchto havárijích se hladina pokryje tenkou vrstvou ropy a ta zamezí přístupu kyslíku, světla do moře. Následkem zahyne mnoho ryb, ptáků, ale i živočichů, kteří se živý planktonem. Mimo znečištění hladiny dojde i ke znečištění pobřeží což má za následek kontaminaci půdy.

Pravdou je, že by k mnoha haváriím ani nemuselo dojít, kdyby si člověk uvědomil, že šetří na nesprávném místě. Totiž některé tankery převážejících ropu mají již něco za sebou a už by se měly nahradit novějšími, ale místo této výměny převážejí ropu i nadále. Je pravdou, že takový tanker musí být velice drahý, ale co je proti této ceně zohyzděná tvář oceánu!!!

Kam s „ním“
Velice diskutovaným problémem je i otázka kam s odpadem. Jelikož to není otázka nová je stále aktuální a je dosti často problémové na ni odpovědět.

Již v dřívějších dobách řešil člověk tuto otázku, někdy úspěšně jindy neúspěšně. Velice záleželo jak je kultura vyspělá. Nyní uvedu přiklad ze středověku (bylo to otištěno v lidových novinách). Ve velkých městech, centrech tehdejšího světa se na ulicích válely fekálie jak lidské tak i zvířecí, leželi zde mrtvá těla živočichů, která byla v rozkladu. V kanálech kolem hradeb byla páchnoucí a hnijící voda se všemi těmi odpadky, které se tam vyhodily. Už z důvodů zdravotních se musíme snažit co nejúčiněji naložit s odpadky. Výše zmíněné skládky či spalovny mají svá plus i minus. Ve spalovně se vše spálí a nezůstane „téměř“ žádný odpad, ale znečistí se ovzduší látkami uvolněnými při spalování odpadů. Na skládce se vše nahromadí a organizovaně se vše roztřídí podle druhu a zahrne se to všechno hlínou. Výhodou je fakt, že se po čase může nějaká část odpadu využít k recyklaci a na výrobu dalších potřebných věcí. Nevýhodou je, že skládky zabírají místo a nesprávně řízená skládka je zdrojem znečištění.


Seznam použité literatury:
Berger J. Ekologie KOPP 1998
Hadač E. Ohrožená příroda Horizont 1983
MUDr. Švec F. Člověk a prostředí Avicenum 1982