Alžběta Anglická se narodila 7. září roku 1533 do nehostinné doby. Její otec Jindřich VIII. založil novou církev, aby se mohl oženit s její matkou Annou Boleynovou. V té době měl dceru Marii, ale potřeboval od Anny mužského dědice.


Ten ale nepřicházel, a proto ji nechal odsoudit a popravit. Král se znovu oženil s Janou Seymourovou a o rok později se jí narodil syn Eduard, kterému nikdo neprorokoval dlouhý život, a tak král zatím pořád neměl jiné dědice než Alžbětu a Marii. Ale byl tu jediný háček. Marie zůstávala katoličkou po své matce a lid ji miloval.
Jindřich se sice staral o Alžbětu, ale nechával ji žít s vychovatelkami, z nichž především Kateřina Ashleyová hrála významnou úlohu (stala se Alžbětinou první učitelkou). Alžběta ovládala šest jazyků, vynikala v krasopise, což v té době bylo umění velmi ceněné. Avšak nejvýraznějším rysem její povahy v dětství bylo sebeovládání. Zbožňovala tanec a u dvora pořádala taneční soutěže. Velmi ráda se strojila a milovala šperky. Byla nesmírně pracovitá, výbušná a tvrdohlavá jako její otec.
První vážná krize Alžbětina života přišla po smrti jejího otce, kdy vládl Eduard VI., a Alžběta tehdy žila u své nevlastní matky Kateřiny Howardové a jejího muže Thomase Seymoura. Po Kateřinině smrti se šeptalo o Alžbětině svatbě s Thomasem, ale Alžběta se nemohla vdát bez souhlasu královské rady. Seymour se tento souhlas pokusil získat násilím a výsledkem byla roku 1549 jeho poprava. Vzápětí Eduard pozval svou sestru ke královskému dvoru. Když Eduard roku 1553 umíral, zanechal závěť, která Marii i Alžbětu z dědictví vylučovala, ale Marie vyvolala vzpouru a sama dosedla na trůn.
Za vlády katoličky Marie byli protestanti krutě potlačováni a upalováni jako kacíři. Alžběta se s Marií snažila vycházet po dobrém, jenže se objevilo několik spiknutí, jejichž cílem bylo vyměnit královnu Marii za Alžbětu. Po Alžbětině přiznání o účasti na velkém spiknutí ji Marie nechala zavřít do Toweru. Na jaře 1555 se u Marie projevovala rakovina. Alžbětina obliba stoupla zejména poté, co v únoru 1555 vypukly hony na protestanty. Alžběta si rozuměla s Filipem II. (Mariiným manželem a španělským králem), lze říci, že v té době se stal jejím ochráncem. V roce 1558 už byla Alžběta faktickou královnou. Marie ji uznala jako dědičku. A tak když ráno 17. listopadu Marie zemřela, už v poledne prohlásil parlament Alžbětu novou královnou.
Francie hrozila válkou. Marie Stuartovna se provdala za dědice francouzského trůnu, navíc měla jistý nárok na anglickou korunu. A královská rada se ušklíbala, že jí má vládnout další žena. V jejím čele (královské rady) stál William Cecil, který předpokládal, že se 25letá královna brzy provdá. Jedním z takovýchto mužů se měl stát Robert Dudley. Všichni naléhali, aby se Alžběta provdala, ale ona od této myšlenky ustoupila. Projevila se u ní významná vlastnost, a to snaha o absolutní nezávislost ( probudily se u ní rysy jejího otce).
Alžbětu očekával velký problém: náboženství. Zůstala katoličkou, jelikož si uvědomila, že návrat k protestanství by byl nebezpečný. Bylo totiž nutno počítat s útokem katolických zemí (Španělska a Francie) a Anglie by se ve válce za současné situace neubránila.
Další problém byl ten, že se do Skotska chtěla vrátit Marie Stuartovna. Zasáhl rádce William Cecil, který uzavřel se Skoty tzv. Edinburskou smlouvu, která zaručovala mírovou hranici (bránila útoku Francouzů ze severu přes Skotsko). Marie Stuartovna mohla projet Anglií, pokud smlouvu podepíše a pokud se vzdá nároku na anglický trůn. Marie odmítla (nárok na trůn však skutečně měla). Roku 1562 Alžběta onemocněla a Marie Stuartovna se stala nejvhodnější kandidátkou, zejména pokud by se provdala za Roberta Dudleyho, to však Marie odmítla.
Nepokoje ve Skotsku narůstaly a Marie nakonec roku 1562 uprchla do Anglie, kde se stala Alžbětinou zajatkyní. Po velkém spiknutí z roku 1584 žádali Alžbětini rádcové Mariinu smrt. Alžběta váhala, avšak roku 1578 naléhání podlehla a podepsala rozsudek smrti.
V osmdesátých letech se stal Filip jejím největším odpůrcem, který usiloval o její zničení. Alžběta ho ohrožovala v Nizozemí, kde podporovala protestanty, byla také paní lodí piráta Drakea, který okrádal španělské koráby. Španělsko se v odpověď začalo připravovat na velkou válku. Do roka se do tehdy neporazitelná španělská flotila zvaná Armada připravovala proti Anglii a počátkem května 1588 vyplula k anglickým břehům. Alžběta se také připravovala a chystala na souboj v kanálu La Manche. Po ústupu Armady Alžběta flotilu porazila.
Po tomto vítězství už byla Alžběta živoucí legendou. Vyhrála velkou válku, nikdy se nevdala – proto se jí říkalo „panenská“ královna. Vládla jako velká královna a lid ji miloval. Ač jinak statečně odolávala nemocem, na jaře roku 1603 jí síly nestačily. Zemřela 23. března.