Po několika letech stagnace výroby a celkového poklesu zesílil uvnitř komunistické strany Československa reformní proud. V lednu 1968 odvolal ÚV KSČ z funkce vedoucího tajemníka KSČ Antonína Novotného a na jeho místo zvolil v tajném hlasování představitele slovenských komunistů Alexandra Dubčeka.


Málo se ví o tom, že Dubček byl zvolen prvním tajemníkem víceméně náhodou. Kandidátů na tuto funkci bylo mnoho. Tahačky trvaly celou noc, a když jmenované nezamítl Novotný, oponovali jeho protihráči. A tak byl navržen kompromisní kandidát A. Dubček. Nejvíce překvapen touto volbou byl sám A.Dubček. V březnu 1968 odstoupil Novotný i z funkce prezidenta. Za podpory tisku, rozhlasu a televize začala postupná obměna byrokratického státního aparátu a poměrně rozsáhlá demokratizace komunistické strany. Alexandr Dubček označil za cíl reforem, které se v intelektuálním prostředí připravovaly řadu let, ,,socialismus s lidskou tváří“. I reformní komunistický přístup však dal najevo, kde jsou meze jeho reforem. Především mělo být zachováno výlučné postavení socialistické ideologie. To znamenalo, že se nesměl měnit dosud vládnoucí princip vedoucí role komunistické strany. Další negativní faktor byl ten, že československé reformní vedení podcenilo aktuální stav mocenských poměrů v SSSR a nebylo schopné předvídat sovětskou reakci. V Moskvě, kde byl už před čtyřmi lety svržen N.S. Chruščov, již většina pozitivnějších rysů jeho éry odezněla. Postoje nové vedoucí skupiny v Kremlu vyjadřovala agresivní imperiální politika Leonida I. Brežněva. Pro československý experiment s demokratickým socialismem to vytvářelo podmínky krajně nepříznivé. Československé reformy se zvláště obávalo konzervativní vedení východoněmeckých komunistů. V červnu roku 1968 se proto ve Varšavě sešla porada generálních tajemníků komunistických stran SSSR, Polska , Bulharska, NDR a Maďarska, která stanovila společné zásady politiky vůči Československu. Odeslala vedení KSČ tzv. Varšavský dopis, z něhož bylo zřejmé, že reformní aktivita československých komunistů překročila mez, kterou byl Brežněv ochoten tolerovat. Na tomto setkání se rovněž zformulovala tzv. Brežněvova doktrína, která spočívala na myšlence omezené suverenity jednotlivých socialistických států sovětského bloku a vyhlásila právo SSSR a jeho satelitů na obranu.
Protože českoslovenští státní představitelé nehodlali od reforem ustoupit, obsadila 21.srpna 1968 vojska pěti států Varšavské smlouvy protiprávně a násilně Československo.

Noc z úterý 20.srpna 1968 na středu 21.srpna 1968
Na ruzyňské letiště v Praze postupně přiletělo několik civilních letadel ze Sovětského svazu, jež později v noci řídila letecký výsadek sovětských ozbrojených sil. Před půl devátou zde přistálo mimořádné letadlo z Moskvy a o hodinu později přistálo další mimořádné letadlo ze Lvova, které asi tak po půl hodině odletělo zpět do Lvova. Od té doby zde byl až do půlnoci klid. Po půlnoci se dispečer letiště od arogantních pánů v telefonu dozvěděl, že letiště nesmí letadla přijímat a ani odtud nechat letadla odlétat. Krátce po půl druhé přistála na letištní ploše první dvě obrovská letadla se sovětskými znaky a z nich se vyhrnulo několik desítek ozbrojených sovětských vojáků, kteří okamžitě obklíčili hlavní letištní budovu a jednotlivými vchody začali vnikat do budovy. Okamžitě začali vyhánět na prostranství před budovou letištní personál a čekající cestující. Téměř v půl minutových intervalech přistávalo jedno letadlo za druhým. Z jejich útrob spolu s tanky a ostatní vojenskou technikou vystupovali vojáci. V pražských posádkách byl vyhlášen poplach. Velvyslanec S.V. Červoněnko navštívil prezidenta republiky Ludvíka Svobodu a oznámil mu, že vojska pěti zemí překročila hranice Československa. Předseda vlády O. Černík oznámil na schůzi předsednictva ÚV KSČ, že právě obdržel zprávu o vojenské akci pěti zemí proti Československu.

Středa 21.srpna 1968
Kolem 1.00 hod. Čs. rozhlas v Praze vyzval posluchače, aby čekali u přijímačů na důležitou zprávu ústředního výborů KSČ. Z budovy ÚV KSČ byl telefonicky oznámen Čs. rozhlasu v Praze text provolání Všemu lidu ČSSR. Po 1.30 hod. Ve vysílání Čs. rozhlasu byl až do dvou hodin několikrát přečten text prohlášení předsednictva ÚV KSČ.
Všemu lidu Československé socialistické republiky
Včera, dne 20.srpna 1968 kolem 23.hod. večer překročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarké lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsednictva Národního shromáždění, předsednictva vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a bez vědomí těchto orgánů. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím voskům odpor, protože obrana našich státních hranic je nyní nemožná….
Po 2.00hod. Na letišti v Ruzyni začaly přistávat v minutových intervalech sovětské vojenské letouny AN-12 s vojáky a těžkou bojovou technikou. Kolem 3.00 hod. byl v budově předsednictva zatčen sovětskými výsadkáři předseda čs. vlády inž. O. Černík. Po 6.00 hod. podle zpráv Čs. rozhlasu shazovala cizí letadla nad Prahou letáky, v nichž je A. Novotný označován za legálního presidenta ČSSR. Po 7.00 hod. Čs. rozhlas žádal občany Prahy, kteří se shromažďovali na Staroměstském náměstí, aby se rozešli a zachovali klid. Poté znovu Čs. rozhlas znovu prosil občany, aby nestavěli barikády a dále oznamoval, že došlo k prvním srážkám s okupačním vojskem. Kolem 7.30 hod. dorazilo 6 tanků do blízkého okolí Čs. rozhlasu v Praze na Vinohradech a rozhlas začal hlásit, že neví jak dlouho bude ještě vysílat. Na Václavském náměstí byla navršena barikáda a několik set lidí se snažilo těly zabránit tankům v postupu. Čs. rozhlas vyzýval, aby se lidé snažili diskutovat s vojáky-byla to naše jediná zbraň. Krátce po 9.00 hod. dočasně umlkli hlasatelé pražského rozhlasu. Budovu obsadili sovětští vojáci, byl slyšet rachot kulometných a samopalných salv a československá státní hymna. Na Václavském náměstí se dokonce střílelo dva lidé byli zraněni a jeden zemřel. Z Vinohradské ulice k Muzeu se soustředilo přes patnáct tanků, které začali bez důvodu ostřelovat nejen okolní budovy, ale i památnou budovu Národního muzea. Na schodišti pod Muzeem leželi omítkou i střelami k zemi přibití lidé. Přesně ve dvanáct hodin ustal v Praze veškerý pohyb v ulicích. Občané uposlechli výzvy představitelů tvůrčích a uměleckých svazů ke dvouminutové protestní stávce proti okupaci naší země. Po 13.00 hod. informoval zpravodaj ČTK, že jsou okupována a vyřazena z provozu pražská nádraží Hlavní a Střed. Osobní doprava byla zablokována rovněž v Brně a Plzni. Kolem 19.00 hod. Čs.rozhlas vysílal prohlášení vlády ČSSR Všemu lidu Československa s touto výzvou: žádali okamžitý odchod vojsk států Varšavské smlouvy, zastavení ozbrojených akcí, okamžité svolání celého Národního shromáždění. Ve 22.00 hod. po vypálení barevných světlic zahájily sovětské jednotky na různých místech Prahy palbu. Tento manévr trvající vždy s přestávkami se opakoval po několik dní.
Čtvrtek 22.srpna 1968
Kolem 3.00 hod. Sovětská jednotka se třemi obrněnými transportéry obsadila redakci a tiskárnu Svobodného slova. Ortopedická klinika Dětské fakultní nemocnice se ocitla pod palbou zbraní z Palackého mostu. Byl zničen operační sál a poškozena celá budova. Kolem 9.00 hod. začala opět vysílat Čs. televize. V 10.30 hod. se náměstek ministra vnitra V.Šalgovič se spojil s okupačními vojsky a vydal příkazy k zatýkání našich občanů. Ve 12.00 hod. byla v Praze zahájena hodinová protestní stávka. Byl zaznamenán autentický rozhovor mezi dvěma přáteli:
Na tanku sedí devatenáctiletý chlapec a stěží mě poznává.
,,Koljo, co tu děláš!“
,,Dostali jsme rozkaz. Přijeli jsme- jako přátelé…“
,,Jako přátelé- vždyť střílíte…“
,,Já nestřílel- poslali nás sem…“
,,Ale stříleli jiní, zastřelili jste dvacetiletého chlapce, určitě vás měl rád, měli jsme vás všichni rádi…“
,,Dostali jsme rozkaz, je tu kontrarevoluce, zmatek…“
,,Koljo, byl tu klid, než jste přijeli…“
,,Koljo, co je podle tebe kontrarevoluce?“
,,To je, když se nesouhlasí s Leninem.“
,,A Koljo máš rád Stalina?“
,,Ne, byl špatný.“
,,No vidíš a stejně tak špatný byl Novotný a my ho nechtěli.“
,,Já tomu nerozumím, dostali jsme rozkaz…“
,,Neřekli vám pravdu…“
,,Proč by nám lhali?“…..Kolja dlouho nechápal. Stál jsem opodál asi půl hodiny a byl svědkem otřesné události. Kolja zdvihl vlastní zbraň proti sobě a stiskl kohoutek.
Kolem 12.40 hod. hlásil Čs. rozhlas, že jeden z příslušníků sovětských jednotek spáchal sebevraždu. Ve 13.25 hod. Čs. rozhlas vysílal provolání Národního shromáždění ČSSR k občanům Československa, které žádalo občany, aby se vyhýbali jakýmkoliv srážkám, které by mohly vést k protizásahům. Aby žádali vojáky k odchodu mimo města a sídliště. Stávkové akce, které se na některých místech připravovaly, byly neúčinné. Odpoledne vydalo velení okupačních vojsk ultimatum k ustavení kolaborantské vlády, aby byla sestavena vláda a vedení KSČ, které by souhlasily s obsazením naší vlasti a byly povolným nástrojem okupantů. Nebude-li toto ultimatum splněno ve stanovené lhůtě, bude nastolen okupační režim se všemi důsledky. 15.00 hod. Zpráva Čs. rozhlasu: Po Praze jsou vylepovány plakáty vyzývající, aby se obyvatelstvo zúčastnilo velké manifestace na Václavském náměstí. Není vyloučena provokace, aby okupační vojska mohla zasáhnout. Výzva k občanům Prahy- neshromažďujte se!
15.50 hod. Dvoučlenná delegace NS měla odevzdat na velvyslanectví NDR protestní dopis parlamentu a vládě NDR. Poslanci byli přijati zástupcem velvyslance, který se divil, že parlament zasedá a protestuje proti okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Jejich jednotky jsou prý zde legálně, byly pozvány našimi činiteli. Na dotaz, kterými našimi činiteli, zástupce velvyslance neodpověděl. Velvyslanectví protest nepřijalo. V 16.50 hod. se na Václavském náměstí shromažďovaly stovky. Za deset minut měla začít manifestace. V 17.00 hod.Pražané shromáždění na Václavském náměstí uposlechli výzvu Čs. rozhlasu a příslušníků VB, upustili od zamýšlené demonstrace a v klidu se rozešli.
Kdykoliv byl český národ postižen tragédií okupace, vždycky se na jeho neštěstí přiživovali- kolaboranti. Jsou to ti, kteří by chtěli vystupovat jménem ústředního výboru KSČ, jsou to ti, kteří dobře věděli, že v příštím, chystaném nejvyšším orgánu strany by neprošli. Kolder, Indra, Bil’ak, Barbírek, Mestek a další se ucházeli o přízeň okupantů. Každá okupace však vždycky skončila. A s ní skončili i kolaboranti, končili a skončí tak, jak si zaslouží zrádci. (Zemědělské noviny, 22.8.1968).

Pátek 23.srpna 1968
V 6.15 hod. Čs. rozhlas vysílal zprávu o tom, že generál Kodaj se přihlásil po okupaci k Dubčekovi a okupaci odsoudil. V ranních hodinách Čs. rozhlas vysílal příkaz velitele okupačních vojsk v Praze o zákazu vycházení občanů Prahy v hodinách 22.00-5.00 z 23.-24.8. 1968. Stále docházely z celé republiky rezoluce požadující neutralitu Československa. V 8.45 hod. Čs. rozhlas vysílal projev prezidenta republiky. Včera, to je 22. srpna, jsem měl jednání s představiteli Sovětského svazu v Praze o řešení situace vzniklé, vstupem vojsk sovětských a dalších zemí na území Československa, zejména o obnovení řídící funkce ústavního orgánu Československé socialistické republiky. Poté, co toto jednání nevedlo k uspokojivému výsledku, požádal jsem v ranních hodinách členy vlády o souhlas pro přijímá jednání s nejvyššími představiteli Sovětského svazu. Obracím se touto cestou na vás, vážení občané, upřímně vám děkuji za dosavadní podporu a důvěru a prosím vás, abyste i nadále podpořili můj další postup…. V 9.20 hod. Čs. rozhlas oznamoval, že dnes ráno telefonovala z kanceláře presidenta spolehlivá osoba, která nám sdělila, že president si přál, aby celá veřejnost věděla, že cestu do Moskvy uskutečňuje na svůj popud a že kolaborantskou vládu nepodepsal. Ve středu města stále nejezdily tramvaje, motorová vozidla se křižovala všemi směry a ulice byly plné lidí. Všichni měli na šatech trikolóry. Auta byla polepená nápisy: Vraťte nám Dubčeka. Na budovách visely portréty presidenta republiky a prvního tajemníka strany. Na náměstí republiky stáli sovětské tanky a jejich hlavně mířily k mostu. Na budově Státní banky se objevil plakát s nápisem:
Na obranu Státní banky
Nejsou třeba ruské tanky.
Vždyť to ho…co tam máme,
sami sobě uhlídáme. Bylo dvanáct hodin a po celé Praze se rozezněly sirény. Začala generální stávka. Vojenské kamiony a gaziky, z nichž se výhružně ježily hlavně samopalů a kulometů, byly doprovázeny pískotem a nenávistnými pohledy : Proč jste přišli ? – Co tady chcete ? To byly otázky, které šly číst v každém pohledu našich občanů, v každém gestu zaťaté pěsti. Sovětští vojáci většinou mlčeli nebo se odvolávali na vyšší rozkazy, ale mnozí se pokoušeli argumentovat, že je naše vláda pozvala. Dopoledne vysílal Čs. rozhlas zprávu, že okupační vojska obsadila hlavní správu VB v Bartolomějské ulici. Ve 12.00 hodin od Národního muzea šla dolů Václavským náměstím řada mladých. Drželi se za ruce a volali : „ Vykliďte ulice ! ‘‘Za nimi zůstala prázdná široká plocha náměstí. Začaly houkat sirény a vojáci v tancích se rozhlíželi kolem, protože nevěděli, co se děje. Pozorovali budovy po obou stranách, pátrali po oknech. U některých tanků se uzavřely poklopy, kulomety a děla se otáčely, hledaly cíle. Ale nebylo na koho střílet, nikdo neprovokoval. Lidé, celý národ vstoupil do generální stávky, kterou vyhlásila naše komunistická strana. Všechny závody a všechna pracoviště s výjimkou těch, kteří zajišťovali potřeby obyvatelstva, zastavily práci. Kolem 12.30 hodin se ve středu Prahy ozývaly výstřely. Podle údajů městské statistiky v Praze dosáhly škody způsobené za prvé tři dny okupace v městě částky více než 200 milionů Kč. Odhadovalo se více než 300 zraněných a kolem 20 mrtvých.

Sobota 24.srpna 1968 V době od šesti do dvaceti hodin byla postupně takřka v plném rozsahu obnovena městská doprava v Praze. Dopoledne došlo k vojenským zásahům na Václavském náměstí, Staroměstském náměstí a na některých místech došlo k menším dílčím zásahům. Ve 12.10 hod. Čs. rozhlas vysílal, že po Praze je rozšiřována zpráva, že A. Dubček, byl odsouzen k trestu smrti. Šlo asi o provokaci, aby lid prudce reagoval proti okupantům a ti pak mohli náš lid masakrovat. Ve 13.50 hod. Čs. rozhlas hlásil, že dnes ráno na Libeňském mostě došlo ke střelbě mezi příslušníky bulharské a sovětské armády.
Obrázky z pražských ulic:
Chodil jsem celé odpoledne ulicemi Prahy a díval se lidem do tváří. Byla v nich hrdost na svůj národ, na svou vlast, na svého presidenta, na svého Dubčeka, Černíka, Smrkovského, Kriegla,i když jim je okupanti unesli.
Na Staroměstském náměstí stojí děla a kulomety, kolem nich vojáci s nabitými samopaly, s prsty na spouštích. Nikdo si jich nevšímá, nikdo nerozmlouvá. Zato několik babiček se svými vnoučaty vytrvale krmí hejno holubů. Nevím, co si v této chvíli myslí sovětští vojáci, ale cožpak ty babičky, děti a holubi také patří ke kontrarevoluci?
Ve 20.00 hod. Čs. rozhlas vysílal prohlášení Svazu čs. spisovatelů, v němž se obraceli na všechny občany, aby se společně zamysleli nad situací ve třetí den okupace.

Neděle 25.srpna 1968
V noci z 24.-25.8. vnikli sovětští okupanti násilím do budovy ministerstva dopravy v Praze. Údajně hledali zbraně, ve skutečnosti však ničili technické zařízení. Příslušníci sovětské státní bezpečnosti vnikli do budovy čs. ministerstva zahraničí v Praze. Pod ochranou vojenského okupačního útvaru prohledali všechny kanceláře. V 9.45 hod. byl při výkonu služby u Palackého náměstí zadržen sovětskými vojáky a odvezen na neznámé místo strážmistr Jaroslav Beran. V 11.00 hod. jel po Švermově mostě vůz, po kterém bylo stříleno. Odražené kulky zranily dva chlapce.
Na Staroměstském náměstí diskutovali chlapci se sovětskými vojáky. Jeden z důstojníků se na jednoho chlapce rozeřval a táhl ho k Husovu pomníku. Chlapec se vzpíral a byl donucen uposlechnout ranou do zátylku. Zůstal pak ležet na trávníku a teprve ve 12.45 hod. byl okupačními vojáky propuštěn. Ve 13.30 hod. Čs. rozhlas vysílal zprávu o situaci v pankrácké věznici. Z vězení byli propuštěni pouze ti, kteří dovršili svůj trest. V 15.10 hod. vláda vyslechla zprávu ministerstva školství o potížích v přípravách nového školního roku. V 18.15 hod. Čs. rozhlas vysílal zprávu, že v Praze dnes bylo vysazeno asi 800 příslušníků okupačních mocností v civilu, vyzbrojených falešnými čs. pasy, kteří hovoří perfektně česky a slovensky.
Reportáž z Prahy: Praha- město nepokořené!
Co vlastně? Co hledají? Co si myslí?
Co? Proč? Jak? Slova víří v hlavě jako kolotoč
pak náhle výstřel a ticho
jaké bývá před bouřkou
v hlavě mi svitlo
už vím, vidím rudou barvu
proboha lidi teče tu krev!
,,Lenine, probuď se!“ To byl nejčastější nápis na stěnách pražských domů. Měl však ještě pokračování: ,,Brežněv se zbláznil!“- Nic jiného nevystihovalo tak přesně situaci, v které jsme se nalézali. Ani šest dnů okupace však nezlomilo naši národní hrdost.

Pondělí 26.srpna 1968
9.00-9.15 hod. Čs. rozhlas: Čtvrthodinová manifestace, při které zněly v Praze všechny sirény, zvonily zvony a houkaly klaxony aut. Na Klárově byla postřelena v době čtvrthodinové manifestace mladá žena, která byla převezena do nemocnice, kde zemřela. Ve 13.00 hod. Ministerstvo školství oznamuje, že školní rok bude zahájen 2. září. V 16.10 hod. VB oznamovala, že všechny výpadové silnice z Prahy budou od 18.00 hod. oběma směry uzavřeny. V případě nedodržení zákazu by mohly zasáhnout i okupační jednotky, nebyla vyloučena i střelba. Kolem 20.00 hod. Sovětská vojska uvolnila budovu předsednictva vlády.

Úterý 27.srpna 1968
V 8.05 hod. Čs. rozhlas vysílal zprávu, že dnes ráno v časných hodinách se vrátila naše delegace z Moskvy.
Krev dětí tekla
Stalo se na Cyrilometodějském náměstí v Karlíně. Obrněný transportér sovětských okupačních vojsk se blížil k domu, na němž asi patnáctiletý hoch maloval azbukou nejobvyklejší nápis těchto dnů: Iditě domoj! Kulometčík na voze obrátil zbraň proti chlapci. Spatřila to žena s kočárkem a v bláhové naději, že okupant bude mít aspoň trochu citu, uchopila své půlroční děťátko a postavila se k chlapci. Okupant však jedinou dávkou zavraždil všechny tři.
Lidová demokracie, 9.zvláštní vydání, 27.8.1968
Sedm dní už trvala okupace a přesto naše město bylo nadále nepokořené. Město je stále okupované, i když se okupanti stáhli z centra města. Pražané milovali své město a slibovali: To vám nikdy nezapomeneme. Ještě naše děti budou slyšet o jednom srpnovém ránu, kdy se na ulicích objevily vaše tanky, budeme jim vyprávět o věrolomnosti a zradě našich přátel.
Pražské noviny, vydavatelství Nové Prahy

Příjezdem vojsk Varšavské smlouvy začala další etapa života našeho národa pod vlivem totalitního režimu Sovětského svazu. Celých 21 let trvalo, než se naše země odprostila od totalitního režimu.