30. léta - světová hospodářská krize, nejhlubší hospodářská krize moderní doby. Její předzvěstí byla agrární krize konce 20. let v USA a kolaps finančního trhu na Wall Street. Projevila se 24. 10. 1929 (tzv.


černý čtvrtek) poklesem akcií na newyorské burze. Ve svém důsledku vedla ke krachu bank, poklesu výroby a poptávky, stoupající nezaměstnanosti. Vedení státu zaujalo ke krizi neutrální postoj a odmítalo jakékoliv zásahy. Změnu postoje znamenal nástup prezidenta F. D. Roosevelta a jeho snahy o ozdravení (viz též Nový úděl). Krize z USA jako největšího světového věřitele se rozšířila do Evropy. V roce 1931 zasáhla Velkou Británii, která se snažila vytvořit vlastní mezinárodní ekonomický systém ze zemí britského společenství a zákazem dovozu zboží z nečlenských zemí. V roce 1933 opustil dolar zlatý standard a následovaly devalvace téměř všech evropských měn. Ani světová hospodářská konference v Londýně 12. 6. – 27. 7. 1933 nepřinesla úspěch. Závislost Německa na americkém úvěru vedla k citelným otřesům Výmarské republiky, jejímu pádu a nástupu Hitlerova Německa, které zavedlo kontrolu státu nad ekonomikou. Pokles výroby o 38 %, obchodu o 34 % a zhoršení životní úrovně obyvatelstva poskytly argumenty pro demagogické a populistické názory vedoucí k oslabení demokracie. Oživení ekonomiky přinesl až přechod k válečnému hospodářství.

fašismus
v původním významu ideologie politického hnutí vedeného B. Mussolinim v Itálii po 1. světové válce; strana Bojové italské svazy (italsky fascio, svazek) založena v březnu 1919. Fašismus vznikl v okruhu nacionalistických odpůrců liberalismu i tradičního socialismu, nespokojených se zisky Itálie z války po boku vítězné Dohody. Založen na negaci existujícího politického systému a směsici idejí od anarchosyndikalismu k antiklerikalismu s důrazem na obnovu „velikosti Itálie“ a militantní „akci“, směřující k novému celonárodnímu společenství. V Itálii státní ideologie od pochodu na Řím v roce 1922 až do 1944;
ideologie, politické hnutí a forma vlády ideově příbuzná italskému fašismu; otevřená teroristická diktatura s antiliberálním, protidemokratickým a protikomunistickým zaměřením. Vychází z nacionalismu nebo rasismu (ovlivněn sociálním darwinismem) s kolektivistickým zaměřením antimarxistického socialismu. Odmítá pluralitní politickou kulturu vycházející z liberálních tradic; stát (národ) je nejvyšší hodnota a je chápán jako jednota transcendentní, morální, hospodářská a politická. Jeho řízení se většinou odvíjí na vůdcovském principu a na diktatuře jedné politické strany či hnutí (viz též totalitarismus). Fašismus se stal ve 20. stol. všeobecně rozšířeným jevem (Německo, Itálie, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko aj.; fašistické hnutí i v demokratických zemích), vznikajícím zejm. v důsledku hospodářských a politických krizí; nejvýrazněji uplatněn v německém nacismu.

1939 - 1945 - II. světová válka, největší ozbrojený konflikt ve světových dějinách mezi fašistickými mocnostmi (Německo, Japonsko, Itálie včetně dalších satelitních států) a Spojenci (USA, Velká Británie, od 1941 SSSR, Francie aj.). Nacistické Německo se v důsledku dohod se SSSR v srpnu – září 1939 cítilo dostatečně připravené a 1. 9. 1939 zahájilo válku přepadením Polska, jež bylo současně napadeno i SSSR. Druhá světová válka měla čtyři fáze: v první (1939 – 41) Německo za tichého souhlasu SSSR ovládlo téměř celou kontinentální Evropu (1940 okupovalo Norsko, Dánsko, Belgii a velkou část Francie, 1941 Jugoslávii a Řecko), v dalším postupu bylo zastaveno až po neúspěšné bitvě o Británii; v druhé fázi (1941 – 42/43) Německo porušilo dohody se J. V. Stalinem a napadlo 22. 6. 1941 SSSR, Japonci 7. 12. 1941 přepadli Pearl Harbour (USA) a USA vstoupily do války. V zimě 1942 – 43 dosud značné vojenské úspěchy nacistického Německa a jeho spojenců skončily; v třetí fázi (1942/43 – 45) Spojenci zvítězili v rozhodujících bitvách v Pacifiku, v severní Africe byl poražen Rommelův Afrika-Korps, na východní frontě bitvy u Stalingradu a Kurska umožnily postup Rudé armády na západě, v roce 1943 poražena a vyřazena z války Itálie, 1944 otevřena druhá fronta v západní Evropě, 8. 5. 1945 Německo kapitulovalo; ve čtvrté, závěrečné fázi bojů v Pacifiku, americké strategické bombardování (dvě atomové pumy) a tažení Rudé armády přimělo Japonsko 2. 9. 1945 ke kapitulaci. Ve druhé světové válce přišlo o život asi 20 mil. vojáků a 35 mil. civilistů, z toho asi 6 mil. Židů.

II. světová válka
„Osud člověka“
- novela - válečná tématika je netradičně pojatá, chybí drastické popisy války, ale zaměřuje se spíše na intimní tragiku hl. postavy - Andrej Sokolov
A. Sokolov vypráví spisovateli svůj příběh (ICH-forma) v r. 1946.
Za války pracoval jako řidič a v r. 1942 byl zajat - v Německu na nucených pracech - pak se dostal do dolů - stále mu hrozila smrt - lepší místo jako řidič u něm. majora - zjistil, že mu zemřela žena a 2 dcery - nemá nikoho, a tak se ujímá malého sirotka Vánišky (hledá jeho rodiče, ale ti jsou už mrtví) a stává se jeho otcem - nalézá svůj smysl života.