Vladimír Vysocký
(Vladimír Semjonovič Vysocký )

"Na celý Rusko chrlím krev, jež z hrdla se mi valí"

- Narodil se 25.1.1938 v Moskvě.
- Za války často stál v krytu na vyvýšeném místě a recitoval vlastenecké básničky.



- když se KGB pokoušela o jeho seriozní životopis, zjistilo se, že jeho rok by musel mít alespoň sedm set dní. Téměř každodenně koncertoval, krom toho hrál divadlo, v noci psal básně, hodně cestoval
- oficálně neexistoval, neměl jediný legálně povolený koncert, přestože běžná návštěvnost byla přes tisíc lidí a měl až čtrnáctihodinová vystoupení

úryvek z písně Hon na vlky
Utíkám, taky co zbejvá štvanci
Ždímám se ze všech sil, ze všech šlach
Zátah mi nedává žádnou šanci
někde vpředu čpí střelnej prach

Lovci si z bezpečnejch úkrytů střílej,
když ostatní jim zatáhli leč
Z vlků jsou běžící živý cíle
než je pokroutí předsmrtná křeč

Po vlcích střílí se jen v zatažený leči
po starejch, po mladejch, po šedejch zbojnících
Zuřivě chrčej psi a ječej nadháněči
a krvavejma praporkama rudne sníh

Nečistou, divnou hru hrajou s náma
Pro nás v ní nezbejvá naděje
Svobodu zatáhnou praporkama
střelcova ruka se nechvěje
Za rudý praporky nesmíš se vzdálit
poroučí vlkovi tradice
kterou oddaně a slepě sály
vlčata od starý vlčice

- vystudoval MCHAT ( obdoba naší DAMU )
- už od dětství skládá první písně. Ikdyž v počátcích značně kolísala úroveň přednesu a melodický
doprovod; dokázal si už v mládí získat publikum tím, že písně takzvaně uhrál. Před zraky diváků prožíval každé slovo.
- známý po celém Sovětském svazu se stává díky svým vězeňským písním
" Připijem si, ať všechny lágry po Rusku zrušej, ať se zbouraj všechna vězení"
a písním o velké vlatenecké válce ( 2.světová )
" jó, těla mrtvých jsou báječný lapače střel, dík mrtvým přežijou živý"
- Stává se členem legendárního Moskevského Divadla na Tagance, kde pod vedením fenomenálního
režiséra Jurije Ljublimova vytváří svou životní roli - Hamleta. Vysocký tuto roli zkoušel dva roky než
se mu podařilo propojit sebe sama s Hamletem. Básník Shakespeare, básník Hamlet a básník Vysocký
splynuli v dokonalost. Jeho Hamlet byl soubojem silné osobnosti se soukolím společnosti a lhostejného
zla, zápasem o pravdu a především precizně vystupňovaným tázáním, na které se tragicky nedostává
odpovědí. Vysocký ho hrál velmi expresivně, předváděl v něm vše ze své psychické i fyzické
osobnosti. V posledních letech života zvracel v zákulisí krev do umyvadel, nechal si dávat mezi
výstupy injekce tišící bolest, a přeci vždy znova vybíhal na scénu bledý jako stěna. Alla Děmidová, jež
hrála královnu, k tomu dodává:" Razantně vybíhal na scénu, bílý jako smrt, nikoho si nevšímal a
absolutně se soustředil na to, co dělá, na to že musí dohrát do konce. Ne dohrát, dožít do konce. A to
bylo geniální. Takhle se má Hamlet hrát, ale tak se hrát nedá."
" Svět za pomatenost má velký vznět
zrození vždy stín smrti v sobě tají
klademe všichni zrádnou odpověď
otázku spásnou nemůžeme najít"
( Můj Hamlet )
- byl neustále pod velkým osobním i tvůrčím tlakem, odmítali mu vydat desku ( ač po celém Rusku
putovaly statisíce nelegálních nahrávek jeho písní ), za jeho života mu vyšlo asi deset básní, neustále
kolovaly zvěsti o tom, že opustil vlast, jimž se vysmál verši "Jen se nebojte - nikam jsem neodjel, jen se
netěšte, já nikam - nepojedu"
- měl obrovské problémy s alkoholem, ale nebyl obyčejným opilcem - upíjel bolest. Např.: během
natáčení filmu Intervence tři roky nepil a byl nadšený prací, když film zakázali a dali do trezoru, opíjel
se bez přestání čtrnáct dní. Začal pít a příšerně řval, chtěl přepít bolest, a tak se po každém zákazu a po
každém příkoří zpíjel ruským způsobem - do bezvědomí.
- K tomu se později přidaly drogy. Vysocký bral obrovské množství léků a později dávky znásoboval.
Nebyl žádný feťák, on bral prášky, aby vydržel svůj hektický styl života. Často spal měsíce dvě hodiny
denně, potom někam jel nebo letěl koncertovat, po koncertě následovala hostina se zpěvem a v noci
psal. Často upadal do bezvědomí a mnohokrát mu život zachránil jen včasný odvoz na operační sál
moskevské pohotovosti. Pětkrát mu praskla krční tepna, krvácela mu žaludeční stěna a on si vždy vzal
nové prášky a šel zpívat nebo hrát.
"Podél srázu podél propasti
moji koně, koně vraní
tuhým bičem jako šílený
vás šlehám popoháním
Nějak vzduch mi v plicích schází
lokám mlhu s nocí temnou
opojení z vichřice mi
šeptá: Konec, konec se mnou!

Trochu zvolněte mi, koně
trochu zvolněte mi
vždyť ne bič to já velet mám
Jenže divoké mám koně
koně k nezkrocení
Sotva už dožiju, sotva už dozpívám
Tak ještě je napojím
ještě pár slov připojím
ještě alespoň na chvíli na kraji postojím...
( Koně k nezkrocení )
- 25.července 1979 přímo během představení Hamleta se na jevišti skácel k zemi - infartk. Injekce mu
vrátila život. Vysocký odmítl vysadit a jel dál v zaběhnutém vražedném tempu. Přesně za rok
25.7.1980 umírá v pět ráno na zástavu srdce na schodech k jeho moskevskému bytu.
- literárně je Vysocký svébytným fenoménem. Vyčnívá dokonce i ze vé generace ruských písničkářů
druhé pol. 20 stol.. Nejblíže mají jeho písně k francouzskému šanšonu, se kterým je spojuje především
osobitá expresivní iterpretace, ale navíc je obohacuje o prvky protestsongu, a připojuje ruskou tradici.
Navazuje na Pasternaka, Jesenina a Majakovského, bývá nazýván Puškinem dvacátého století.
- Tragickou smrtí byla korunována jeho legenda nespoutaného mučedníka. Jako sebezničují kometa
proletěl v sedmdesátých letech světem a prozářil šedivou realitu tehdejšího světa. Hořel až shořel
říkavají Rusové. Prokazatelně napsal osm stovek písní ( pro srovnání Gilbert Becaud napsal asi
devadesát, Karel Kryl sto šedesát osm ). Jeho písně se v překladech staly součástí kultury mnoha
národů. Např píseň o posádce ponorky, Spaste naše duš se stala hymnou Portugalských partyzánů
bojujícíh proti diktatuře v sedmdesátých letech.
"Teď o vzduchu sníme
tak ho mít aspoň hlt!
Jenže víme
že tam na hladině
ze všech stran číhá
a z vln růžky zdvíhá
jen zákeřná smrt
Tak spaste naše duše
svírá nás děs
Sem všichni kdo nás slyší!
náš dech je stále tišší
a oči hrůzou křičí
své es ó es
Tak spaste naše duše...