Česká literatura po roce 1968
 Literatura oficiálně vydávaná
Po roce 1968 se v próze opět začíná prosazovat styl z let padesátých, tzv. budovatelský román. Zkreslování a nevěrohodnost námětu se tu však již neobjevuje v takové míře.


Jedním z autorů, kteří se přizpůsobili novým požadavkům režimu, byl Vladimír Páral. Ten ovšem svůj dosavadní kritický přístup neodmítl, jen jeho vyjádření učinil obtížněji rozpoznatelné.
Vladimír Páral ( ] 1932)
Vladimír Páral se narodil v Praze, studoval ale v Brně a pak v Pardubicích na inženýra chemie. V dílech počátku své tvorby (1964 –71) zachycuje morální úpadek a bezvýchodnost moderní společnosti, zvláště socialistické. Těchto pět próz tvoří “černou pentalogii”.
Novela Veletrh splněných přání líčí osudy Milana Renče, chemika z Ústí nad Labem ( Páral tam také pracoval ). Prožívá svůj život mechanicky, v zaměstnání tupě plní úkoly, v jejichž význam nevěří. Stejný pocit skepse ho zachvacuje i v soukromém životě, bezduchý stereotyp ale proniká i do milostných vztahů. Tento stereotyp Páral vyjadřuje věcným popisem, přesností v časových údajích a stručnou stavbou vět.
Nedostatečná hloubka prožívání lásky je námětem i další novely, Soukromá vichřice. Dvě manželské a dvě mladé milenecké dvojice se tu snaží uniknout z každodenního koloběhu života nevěrou, ta však posléze končí také v nudě konzumního stylu života.
Podobně hrdina novely Katapult (opět chemik, Jacek Jošt) řeší stereotyp ve vlastní rodině seznamováním se ženami pomocí inzerátu na svých služebních cestách (mezi Ústím a Brnem). Své ženě se naopak snaží získat nápadníka také inzerátem. Když si uvědomí, že právě ona s jejich dítětem je naplněním jeho života, rozhodne se k nim vrátit. Na zpáteční cestě letadlem ho ovšem zastihne smrt při nepatrné nehodě (je “katapultován” uličkou mezi sedadly).
Nejvýznamnějším Páralovým dílem je román Milenci a vrazi, který je filosofickým zobecněním života. Svět tu představuje dům čp. 2000, v jehož přízemí bydlí zaměstnanci chemičky Kotex, nahoře pak vedoucí a ředitelé. Naráží tak na třídní rozdíly ve společnosti, které podle oficiální propagandy už neměla existovat. Symbolem chudých je tu červená barva, barva mládí a revoluce. Ve snaze dostat se nahoru, na místa bohatých modrých, se dopouštějí nejrůznějších intrik a podvodů. Třídní rozpor se tu prolíná také s generačním. Za úspěch ve snaze dostat se ve společnosti (“přeměnou barvy”) výš ovšem člověk zaplatí ztrátou ideálů – poté, co získal výhodné místo, musí čelit útokům dalších “červených”, kteří ho o něj chtějí připravit. Touto změnou prochází i hlavní hrdina inženýr Borek Trojan. Páral se snaží upozornit na tento stav v socialistické společnosti – proto používá přesných datových údajů (ze současnosti i minulosti - 2.sv.války, Února, …) a přes obecnost děje jeho podobnosti s konkrétní skutečností. Použití barev jako symbolů, i podobnost tématu a hlavních hrdinů, jsou parafrází na Stendhalův román Červená a černá.
Poslední dílo pentalogie je román Profesionální žena. Příběh krásné a naivní Soni je parodií na pokleslé literární žánry – na dívčí romány “Červené knihovny” a “romantické” seriály (v té době uváděná Angelika). Přes fakt, že jde o parodii, však byla dílu vytýkána umělecká nedokonalost.
Po roce 1968 se Páral obrací k většímu optimismu. Doba jednak neměla ráda záporné hrdiny, jednak autor sám chce pro své postavy najít řešení.
Prvním dílem “bílé řady” je novela Mladý muž a bílá velryba. Hlavním hrdinou je tu mladý a nezkažený Břetislav Laboutka (opět chemik v Ústí), kterému se jeho zápal pro tvůrčí práci stane osudným (bílá velryba = velký životní cíl). Můžeme to chápat jako jeho oslavu, ale také jako potvrzení skeptického názoru jeho kolegy (Viktor Panc).
Román Radost až do rána začíná ve stylu “černé série”, posléze se však dvojice vagabundů promění v řádné občany. Opět je těžké rozhodnout, zda jde o parodii či úbytek kritiky. V dalším románě dospívá k neoriginální myšlence lásky jako “Generálního zázraku”. Silně autobiografickým románem jsou Muka obraznosti, líčí zde svou cestu ke spisovatelství, samozřejmě, jako je tomu v mnoha Páralových dílech, se zaměřením na erotiku.
V 80.letech se Páral zaměřil na oblast sci-fi (Romeo a Julie 2300, Pokušení A-ZZ (co všechno člověk obětuje pro materiální požitky), Válka s mnohozvířetem ( jako Válka s Mloky ), Země žen). Přes nespornou jazykovou řemeslnou kvalitu však těmito díly neuspěl.
Po roce 1989 se Páral snažil zaujmout nepříliš výjimečnými prózami (Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, Kniha rozkoší, smíchu a radosti, Playgirls), převážně otevřeně eroticky zaměřenými.