Toto jsou peníze

Každá země má své vlastní peníze a vývoj peněz je spojen s nejstaršími písemními záznamy o činnosti lidí. Penězi mohou být nejrůznější věci: pro většinu lidí jsou to mince, bankovky, platební karty a peníze v bance.


Avšak v nepříliš dávné minulosti to bylo pro nekteré lidi peří, pro jiné korálky a mušle, protože tyto předměty považovali za cenné. Všechny tyto věci zahrnujeme pod společný pojem "peníze", protože všechny jsou přijatelným a uznávaným platebním prostředkem. Týká se to i peněz, které nemůžeme ani vidět ani nahmatat - jde o peníze uložené v počítačových souborech v bankách, které můžeme utrácet stejně jako mince a bankovky ve své kapce.


Nejranější peníze

Není přesně známo, kdy se prvně použilo peněz. Nejstarší písemné záznami pocházejí ze starověké Mezopotámie (nynější Irák) a jsou staré asi 4 500 let. Starověké mezopotámské zázmamy klínovým písmem vypovídají, že se platilo váženým množstvím stříbra. Od té doby se používalo váženého množstvím kovů jako peněz v mnoha částech světa a tato praxe vedla k vynálezu mincí.


První mince

Nejstarší známe mince byly zhotoveny v 7. století př. n. l. v lýdském království (v zemi, která se nyní nazývá Turecko). Obyvatelé Lýdie používali jako peněz vážených kusů elektra (směsi zlata a stříbra, na nichž byly vyraženy obrazce potvrzující jejich hmotnost a tím i jejich hodnota při placení). Tento proces se nazývá "ražení mincí". Tvar mincí nebyl důležitý. Značka vyražená na minci byla osobní pečeť, nebo "znak", který identifikoval osobu zaručující hmotnost mince: lýdští králové měli na svých mincích lví hlavy. Tato nová metoda organizace peněz byla velkou vymožeností a brzy se rozšířila do Evropy. Ačkoli lýdský vynález byl první, stejná myšlenka se ujala i jinde a docházelo ke standartizeci jiných forem kovových peněz: na jihu Ruska a v Itálii to byly měděné peníze, v Číně bronzové nástroje a mušle, v Thajsku stříbrné kruhy a v Japonsku zlaté a stříbrné tyče.


První papírové peníze

Číňané si jako první uvědomili výhody zacházení s penězi s ve tvaru tištěných papírových dokladů. V 10. století vydávala čínská vláda těžké železné mince, které měly nizkou hodnotu. Lidé si začali mince ukladat u obchdoníků a v praxi požívali ručně psané stvrzenky, které jim obchdnici vystavoli místo nich. Počátkem 11. století stát převzal systém stvrzenek od obchdníků a vytiskl vlastní, které mohli být používány úředně jako peníze: aby se systém zjednodušil, dostali stvzenky pevné hodnoty.


Jak se dělají mince

Mince vzniká označením prázdného kusu kovu vzory a tento postup nazýváme ražbou mincí. Vzory se razí do kovu dvěma tvrdými kovovími plochami, tzv. razidly, které jej stlačují mezi sebou. Tento základní výrobní postup byl vynalezen před 2 600 lety pro výrobu prvních mincí, razidla sestávala z razníku a kovadliny, přčemž se vzor rzl do kovadliny ručně. Dnes jsou razidla součástívelkého elektronicky poháněného lisu.


Jak se dělají bankovky

Výroba bankovek je tajemná a složitá záležitost, protože tiskaři bankovek musí zajistit, aby padělání bankovak bylo co nejobtížnější. Výroba zahrnuje čtyři hlavní stádia: návrh, výrobu papíru, míchání barev a tisk. Materiál, který se vytváří pro každé stádium a pro každý postup, je jiný pro každý použitý návrh bankovky.


Padělání a padělky

Padělání peněz, tj. umění vyrábět falešné peníze, se vzdycky považovalo za těžký zločin. V minulosti se padělání peněz deportací, usekáváním rukou, hozením do vařící vody i popravou! Padělatelé neškodí jen jednotlivci, kterého podvádějí, nýbrž i státu, v jehož pravomoci se peníze vydávají. Přez veškerá opatření, používaná v mincovnách a v tiskárnách bankovek, která mají znemožnit padělání peněz, je stále mnoho padělatelů, kteří jsou ochotni překonat těžkosti, vzít na sebe riziko a v případě, že budou dopadeni,nést následky.


Peníze a obchod

Peníze jsou centrem obchodu, ať už probíhá ve vesnických krámcích nebo na mezinárodních komoditních burzách. Peníze, "prostředek směny", umožňují prodávajícímu a kupujícímu, že se dohodnou a vzdají toho, co mají, aby dostali co chtějí.


Kořeny všeho zla

Vražda, loupež, žhářství a podplácení - všude, kde jde o zločin, jde o peníze. Ty sami o sobě zajisté nejsou zlé, jsou jen nutnou součástí každodeního života. Avšak proč jsou tak často motivem zločinu? Je příčinou chamtivost a závist, nebo chudina a nouze? Nebo je to tím, že zločinci vidí v penězích prostředek, jak dosáhnout štěstí, kterého se jim jaksi nedestává.