Oscar Wilde
Anglický spisovatel irského původu. Pocházel z vážené rodiny. S literaturou se střetával už od útlého dětství díky své literárně činné matce. V jejich salónu se scházela smetánka tehdejších spisovatelů a básníků.


Po úspěšném studiu klasické filologie na univerzitě v Dublinu pokračoval v Oxfordu. Vynikal svým myšlenkovým důvtipem, výstředností v oblékání a způsobech. Svou výřečností a zálibou v paradoxech okouzloval vyšší společnost. Jeho životní styl mu brzy přinesl oblibu a uznání od tehdejší společnosti.
Tvrdil, že člověk má udělat umělecké dílo i ze svého života – žít plně a intenzivně, vyzkoušet a poznat všechno. V pohádce Šťastný princ ze sbírky pohádek Šťastný princ a jiné pohádky se odrážejí prvky jeho života.
Pohádka vypráví o princovy, který žil nádherný život v zámku, který byl obklopen vysokými zdmi a princ se nikdy nezeptal co je za nimi. Po jeho smrti vztyčili dvořané jeho nádhernou a diamanty zdobenou sochu nad městem a on poznal bídu a utrpení které za svého života neviděl. A tak princ poprosil vlaštovku, aby vše drahé z čeho je socha vytvořena roznesla strádajícím. Vlaštovka poslechla a když si poté dvořané povšimli, jak jeho socha vypadá, dali ji roztavit.
Stal se ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a odmítajících spojení umění a morálky. Tyto názory se nejvýrazněji obrážejí v románovém podobenství Obraz Doriana Graye o vztahu umění, morálky a skutečnosti
Malíř Basil Halward maluje obraz svého krásného a bohatého přítele Doriana Graye. Snaží se zabránit setkání Doriana se svým přítelem Henrym Wottonem. Henry Wotton je znám svou špatnou pověstí a názory. Po náhodném setkání Doriena a Henryho je však již vše zbytečné. Dorian je Henrym přímo okouzlen a nechává se velmi ovlivnit. Po dokončení obrazu Dorien z rozčílení, že dokonalý obraz bude stále krásný, zatímco on sám bude stárnout, vyřkne přání, aby stárnul obraz za něho. Dorian si vezme Henryho názory k srdci a utváří si svůj život podle zásad umění, estetický prožitek je pro něj silnější než sám život. Miluje herečku Sibylu z podřadnějšího divadla proto, že její projev na scéně vytváří nové umělecké dílo, když však pozná, že Sibylino umění je velmi průměrné, přestává ji milovat, a tím ji dožene k sebevraždě. Vrhá se do stále rafinovanějších rozkoší, až končí vraždou někdejšího přítele Malíře Basila Halwarda. Všechny stopy neřestí a posléze i zločinu se objevují na jeho portrétu, zatímco on sám je stále mladý a krásný - Wilde tak ukazuje rozpory mezi krásou a životem, mezi požitkem a morálkou. Příběh končí Dorianovou sebevraždou.
Mnoho kritiků však tento román označilo za nemorální, ale přesto měl obrovský úspěch.
Wildova největší sláva však přišla až s jeho divadelními hrami. Wilde navázal na tradici komedie mravů v konverzačních dramatech Vějíř lady Windermerové, Bezvýznamná žena, Ideální manžel a asi nejznámější je hra: Jak je důležité míti Filipa
Děj této hry se točí okolo nedorozumění způsobené dvěmi přáteli, kteří si vymyslí fiktivní postavy. Poté se za ně v různých situacích vydávají. Celý děj se stále více zamotává, až dojde na konci hry k rozuzlení, vše je vysvětleno a hra šťastně končí.
V době svého největšího úspěchu a slávy byl Wilde nejuznávanějším dramatikem a spisovatelem v Anglii. Jeho knihy udivovaly, okouzlovaly, jeho dramata se hrála denně zároveň na třech londýnských divadlech. Byl velký, bohatý a krásný, zasypávaný štěstím a poctami. Byl brilantně vzdělaný, geniálně nadaný a měl výborné společenské postavení. Jeho život však obnášel tak ohromné výdaje, že se Wilde brzy dostává do finanční krize. Snaží se jí řešit novými hrami, ale bez úspěchu. Proto se výhodně oženil, ale stejně se musí uskromňovat. Postupně poznával nespravedlnost, bídu a ponižování okolního světa a začal útočit na základní pilíře tehdejší společnosti., čímž začal ztrácet na oblibě. Jeho posledním dílem před zvratem je drama Salome
Originálně pojal zpracování této biblické látky. Salome nechá zavraždit Jana Křtitele ze msty za zhrzenou lásku, chce líbat mrtvá ústa, když nesvolil, aby mu líbala ústa živá.
Poté přišla pro Wildeho katastrofa. Již rok prosakovaly pověsti o Wildeově nezřízeném sexuálním životě. Dostal se do sporu s otcem jeho přítele Alfreda Douglase. Wilde ne něho podal žalobu za pomlouvání, ale karta se obrátila a sám Wilde byl odsouzen za homosexualitu k dvěma letům nucených prací v Redingském žaláři.
Své vězeňské utrpení a touhu po svobodě vylíčil v básni Balada z readingského žaláře. V níž Wilde s nejjemnější děsivostí přepsal žalářní deník plný tesklivosti, hrůzy a zoufalství.
Z vězení vyšel nalomený. Mezitím mu umřela matka, byly mu odňaty jeho děti a stihl ho bankrot. Brzy mu také zemřela žena. Již nebyl schopen dál psát. Odešel do Paříže, kde v bídném hotelu zemřel.
Až pět let po jeho smrti uveřejnili jeho přátelé jeho dílo De profundis. Pod dojmem z tohoto díla se změnil poměr veřejnosti k autorovi a divadla opět sáhla po jeho hrách.

A Florentine Tragedy, 1908
Balada o žaláři v Readingu (The Ballad Of Reading Gaol), 1898
Básně (Poems), 1881
Bezvýznamná žena (A Woman Of No Importance), 1893
Dům granátových jablek (The House Of Pomegranates), 1891
Ideální manžel (An Ideal Husband), 1895
Intence (Intentions), 1891
Jak důležité je míti Filipa/Přítel Bunbury (The Importance Of Being Ernest), 1895
Lidská duše za socialismu (The Soul Of Man Under Socialism), 1891
Obraz Doriana Graye (The Picture Of Dorian Gray), 1890
Poems In Prose, 1893-4
Pravda masek (The Truth Of Masks)
Ravenna, 1878
Salome (Salomé, drame en un acte/Salome: A Tragedy In One Act), 1893
Strašidlo cantervillské (The Canterville Ghost), 1887
Šťastný princ a jiné pohádky (The Happy Prince And Other Tales), 1888
The Critic As Artist, 1890
The Sphinx, 1894
Úpadek lhaní (The Decay Of The Art Of Lying), 1889
Vějíř lady Windermerové (Lady Windermere's Fan), 1892
Z hlubin/Kněz a ministrant... (De Profundis), 1895
Zločin lorda Savila (Lord Arthur Savile's Crime And Other Stories), 1891