Desiderius Erasmus Rotterdamský

Narozen 1466 Rotterdam Nizozemsko
Zemřel 1536 Basilej Švýcarsko

Hlavní díla: Průpovědí, Chvála bláznovství, Moriae, Výchova křesťanského velmože, Rukojeť.





Erasmus se svým humanistickým postojem byl zastáncem jakési střední cesty. Jeho volání po umírněnosti a soucitu utonulo v nevázaném řevu reformátorů, kteří střední cestu viděli jako zbabělost. Svůj život zasvětil rozvoji filozofie velkorysosti a snášenlivosti. Prosazoval niternou zbožnost, osobní vztah k Bohu a Bibli jakožto pramenu spolehlivého mravního a duchovního vedení.

Ač nebyl přitahován mnišským životem, r.1487 vstoupil do kláštera augustiánských kanovníků ve Steyn. Důvod jeho rozhodnutí byl prostý, Erasmus neměl prostředky na univerzitní studium. V klášteře se věnoval studiu klasického písemnictví a r.1492 byl vysvěcen na kněze. Po opuštění kláštera r.1493 se stal sekretářem biskupa z Cambray.

Všechna Erasmova díla formuje duch evangelického humanismu. Jeho humanismus obsáhl nejen středověk, ale též církevní otce, tím vytvořil pramen křesťanského života zakotveného v příkladu Ježíše Krista. Ve svých dílech neoslovoval pouze jednotlivce, ale celé národy, jejichž předním zájmen by měl být společný soulad a vzájemný mír.

Erasmus byl převážně ovlivněn novoplatonismem. Tento tón silně zaznívá v jeho nejslavnějším díle Chvála bláznovství. Jde o text, který si do dnešní doby uchoval svou působivost. Typické Erasmovy znaky jsou: mistrovská znalost antiky, exegeze Písma, kritika soudobých náboženských praktik a volání k vnitřnímu životu. Dílo navíc přitahuje svým satirickým tónem, nejde však o žádnou satirickou hříčku. Vážně obviňuje náboženské autority z přečinů a pokrytectví.

Erasmův portrét církve je přímo děsivý, útočí téměř na všechny. Teology staví do protikladu k apoštolům, biskupové působí jako dohlížitelé pouze nad vlastními příjmy, papežové dosahují slávy spíše válkami než křížem atd.

Erasmus byl nejuznávanějším humanistou své doby, ctili jej monarchové i papež. Karel V.
jehož výchova stála na erasmových principech, stál o to, aby získal Erasma do svých služeb.
Ovšem bez úspěchu.

Erasmus věřil v sílu rozumového přesvědčování, avšak jeho oddanost rozumu jej učinila bezmocným vůči silám nesnášenlivosti, strachu a rozbroje, které se nakonec chopily moci. Jeho volání po umírněnosti a osvícenské zbožnosti zaniklo v halasu hlasů bojujících o moc na úkor lásky. Avšak pro ty, kdo si cení rozumové váhy, zůstává Erasmus Rotterdamský i dnes vzorem lidství.