Elektronický přítel

V den, kdy skončila osamělost Bédy Mráčka, nevykazovala česká metropole téměř žádné známky něčeho vyjímečného. Jedinou odlišností byla téměř kilometrová fronta před obchodním domem s elektronikou.


Pan Mráček si nejdříve myslel, že uvnitř poskytuje rozhovor některý ze slavných hokejistů z Nagana, případně že si v zájmu vylepšení image přijel potřást svou pravicí sám Václav, ale nakonec s údivem zjistil, že celý ten shon je kvůli téměř titěrnému předmětu připomínající digitální kalkulátor. „Dostali nový typ! Dostali mobajly!“ nesl se davem vzrušený šepot plný nadějí. Béda Mráček sice přesně nevěděl, co to ten mobajl je, ale podle reakcí spolučekajících usoudil, že jde o věc mimořádné povahy, kterou by si měl koupit každý řádný občan bez ohledu na věk, pohlaví, vyznání a sexuální orientaci.

Produkt, který si za nemalý obolus odnášel domů, připomínal mini baterku. S tím rozdílem, že většina mini baterek nedisponuje displejem a několika tlačítky. Na druhou stranu je jen stěží představitelné považovat baterku za svého přítele, což je jedním z hlavních úkolů mobajlů. Pan Mráček se z nákupu posadil na rohož a dle přiloženého návodu zmáčkl příslušné tlačítko. Na displej se poté vyrojilo tisíce teček, které se neovladatelně přeměňovaly v ucho, oko a posléze i ústa.Pana Mráčka vůbec nenapadlo co má v tu chvíli dělat, a tak s údivem sledoval, jak se mobajl dostává přes uvítací zprávu do hlavního meny. Pomocí včasného stisknutí příslušného tlačítka se pan Mráček dostal do úplně nového světa.

A tak pan Mráček denně děkuje firmě Ericsson za geniální nápad, který jej zbavil osamělosti a přitom nemusel dělat nic ze svých stereotypních návyků. Nemusel obětovat svůj drahocenný čas, aby seděl někde ve společnosti s přáteli. Nyní sedí doma sám a hledí do svého bledě modrého displeje. Na druhou stranu firma Ericsson děkuje svému elitnímu komandu vědců, kteří jí vydělali miliardy dolarů. Mobajl si koupilo téměř dva miliony Čechů a velký zájem je očekáván i jinde ve světě. A tak budou přibývat miliony a miliony lidí, kteří budou ochotni vyměnit život za iluzi, která se vejde do dlaně.

Firma Ericsson obdržela před několika dny zoufalý dopis od Bédy Mráčka. Stálo v něm:
„Vážení pánové, tragédii, která mne postihla, lze jen těžko popsat. Můj přítel mobajl se stal obětí zločinného individua, které jej odvleklo neznámo kam. A proto mám velkou prosbu: Nedalo by se do mobajlu zabudovat nějaké poplašné zařízení, které by odhánělo zloděje?“