Egon Bond
y

* 20. 1. 1930 Praha




Po maturitě (1957) studoval v l. 1957–61 dálkově filozofii a psychologii na FF UK. Kandidátem věd se stal v r.


1967. V l. 1957–62 pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu, 1962–67 jako bibliograf ve Státní knihovně. V r. 1967 odešel do invalidního důchodu. V l. 1993–96 přednášel na FF KU a na jiných vysokých školách v Bratislavě. Vedle filozofického díla má stejně rozsáhlé dílo básnické a prozaické, jež původně vycházelo jen v samizdatech a až od r. 1990 je postupně tištěno. Na konci 40. let byl činný v Surrealistické skupině. V r. 1950 založil (s J. Vodseďálkem) SI edici Půlnoc, v níž také vydával své práce. Od počátku 70. let byl jednou z vůdčích osobností českého undergroundu (některé jeho verše zhudebnila skupina Plastic People of the Universe). Jeho první filozofická práce Otázky bytí a existence (1967) je nezměněnou verzí diplomové práce z r. 1961. R. 1967 vyšla v Nakladatelství ČSAV Útěcha z ontologie, napsaná v r. 1962, r. 1968 Buddha, monografie o zakladateli buddhismu. Další filozofické práce vycházely jen v samizdatu, nyní jsou postupně publikovány pod názvem Filozofické eseje (od r. 1993) v nakladatelství Dharma-Gaia v Praze. SI Poznámky k dějinám filozofie, které zahrnují evropskou i mimoevropskou filozofii od jejích počátků až po sklonek 18. století, vycházely v l. 1977–89; po r. 1990 je vydává nakladatelství Vokno.

Těžištěm B. práce je ontologická problematika. Výchozím problémem je kritika kategorie ontologické substance a pokus o vypracování „nesubstančního modelu v ontologii“, pro nějž se stává důležitou kategorie samovzniku. Už při těchto analýzách je charakteristické propojování problematiky ontologické a axiologické, jež jsou nazírány v komplementární jednotě. Základní pozicí, která je dodržována a jen stále jasněji propracována v celém díle, je ateistická dialektika, úzce propojující prováděnou filozofickou analýzu s dialektickým a historickým materialismem. Souvisí s B. krajně levicovým politicko-společenským stanoviskem, které je častěji vyjadřováno a obhajováno zejména v pracích napsaných v r. 1969 a 1989 a publikovaných jen v samizdatu. Dospívá k hypotéze o „ontologii beze všech determinací“. V průběhu B. celoživotní práce se východiska modifikovala, ale nebyla opuštěna. Systematický zájem o buddhistickou a čínskou filozofii vedl i k zájmu o islámskou a křesťanskou teologii. V posledních letech dochází k vážnému posunu v tomto směru a práce je obohacena o analýzu některých tradičních teologických kategorií, např. kategorie milosti. Ateistické východisko umožňuje analyzovat ontologický i axiologický obsah těchto kategorií a poukázat na jejich obecnější význam. Během času dospívá práce k tomu, že dosahuje přesnějšího výkladu některých koncepcí indické a čínské filozofie a ukazuje se jejich vnitřní souvislost s evropským myšlením a jejich využitelnost pro další filozofickou práci obecně. V r. 1970 byla v eseji Juliiny otázky (knižně v r. 1993) exponována problematika místa a funkce lidského rodu v rámci pohybu univerza a s tím i problém vytvoření tzv. „artificiálních bytostí“, které znamenají víc než jen „umělou inteligenci“. Tato problematika zůstává od té doby v B. díle stále reflektována. Díla věnovaná dějinám filozofie jsou psána se značnou podrobností a současně s ohledem na čitelnost pro laiky.


Bibliografie: Do r. 1991 publikoval pod jménem Zbyněk Fišer. Otázky bytí a existence, 1967; Útěcha z ontologie, 1967; Buddha, 1968; Gottschalk – Kratés – Jao Li, 1991; Poznámky k dějinám filozofie. I. Indická filozofie, 1991; II. Čínská filozofie, 1993; III. Antická filozofie, 1994; IV. Středověká islámská a židovská filozofie, Filozofie renesance a reformace, 1995; Filozofické eseje. Juliiny otázky, Doslov, 1993. Z prací beletristických a básnických: Invalidní sourozenci, Toronto 1981; Pražský život, Mnichov 1985; Sklepní práce, Toronto 1988; Nesmrtelná dívka, Mnichov 1989; Cesta Českem našich otců, 1992; Ples upírů, 1995; Leden na vsi, 1995; Hatto, 1995. Od r. 1989 vychází básnické dílo E. B. Čas. přísp.: 60. léta: DaS, Drapeau Rouge, FČ (např. K problému malých sókratovských škol, 1964), Zprávy Čs. společnosti orientalistické ČSAV; 70.-80. léta: Revolver Revue, Paternoster (Vídeň), Svědectví (Paříž), Vokno, Proměny (New York); od r. 1990: LN, Rudé právo, Tvorba, A-kontra, Fragment K, Svět a divadlo, Tvar aj.