V 17. století u nás působily pouze kočovné společnosti z Nizozemí, Anglie a Německu. Později vzniká loutkové divadlo Matěje Kopeckého. Ve 40. letech 18. století doslaly kočovné společnosti prostor, který se nazýval Divadlo V kotcích.


R. 1781 vzniklo také Stavovské diva- dlo, které založil hrabě Nostitz. V 90. letech vzniklo divadlo Bouda, kde se hrálo i česky i německy. V této době se významně angažovali např. bratři Václav a Ignác Thámové (také překladatelé).

V první polovině 19. století patřil k nejvýznamnějším divadelním tvůrcům Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856). Láska k divadlu se v něm probudila na svých studiích, kdy byl jeho učitelem profesor V. K. Klicpera, proslulý svými jednoaktovkami (Rohovín Čtyřrohý). Svou divadelní kariéru započal na vedlejší scéně Stavovského divadla, kde chtěl řídit česká představení. Po roce 1848 byl nucen opustit Prahu a tehdy vstoupil do kočovné společnosti. Umírá na nemoc v necelých čtyřiceti letech.
Z jeho dramatické tvorby jsou nejvýznamnější dramatické báchorky (Strakonický dudák, Lesní panna, Jiříkovo vidění), hry ze současnosti (Paličova dcera, Chudý kejklíř), historická dramata (Jan Hus, Žižka z Trocnova) a veselohra Fidlovačka.

V 19. století vznikly u nás ty nejvýznamnější divadla, jako například v r. 1862 Prozatímní divadlo nebo r. 1868 byl položen základní kámen Národního divadla. To bylo otevřeno
r. 1881, ale po požáru muselo být rekonstruováno. Ke znovu otevření došlo až r. 1883, kdy v něm zazněla Smetanova symfonická báseň Libuše. Mezi nejvýznamnější účinkující patřili Jindřich Mošna, Hana Kvapilová a Eduard Bojan, mezi autory dramat zase Julius Heyer, Jaroslav Vrchlický a Vítězslav Hálek. Dále vzniká například Divadlo na Vinohradech.

Mezi další významné autory tohoto období patřili Ladislav Stroupežnický, bratři Mrštíkové a Alois Jirásek.
Ladislav Stroupežnický působil jako dramaturg v Národním divadle (psal veselohry). Jeho nejvýznamnějšími díly jsou Naši furianti (starosta Dulský a radní Bušek se dohadují, jestli funkci ponocného bude vykonávat Bláha nebo Fiala. Dílo je psáno formou dialogu s prvky nářečí a situační komiky) a veselohra Zvíkovský rarášek (na hradě Zvíkově v 16. století).
Nejvýznamnějším dílem Aloise a Viléma Mrštíkových je tragédie Maryša (z venkovského prostředí v hanáckém nářečí. Rodiče Maryši Lízalové ji chtějí přemluvit, aby si vzala starého sedláka Vávru poté, co její milý Francek odchází na vojnu. Maryša nakonec podlehne tlaku, ale v manželství je velmi nešťastná. Po návratu Francka ji přemlouvá, aby s ním odešla, ale ona si chce zachovat důstojnost. Nakonec pod psychickým tlakem Vávru otráví, čímž hra končí).

Dramata píší například také Alois Jirásek (Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč) nebo Gabriela Preissová (Gazdina roba).