V Brně 15. 4. 2002

Ahoj Martino!

Moc Ti děkuji za dopis, který mi udělal velikou radost. A protože mám dnes chvilku času, tak se moc rád věnuji psaní tohoto dopisu. Doufám, že Tě aspoň trošku potěší.




Jsem Moc rád, že jsi mi napsala o tom plánovaném výletu. Myslíš, že je nocování pod širákem to pravé a hlavně bezpečné? Nevím ještě, jestli mi to naši povolí, ale kdyby bylo na mně, určitě bych jel.

Už konečně máš vytvořenou svoji e-mailovou schránku, aby naše vyměňování zpráv bylo rychlejší? Jestli ne nebo jestli nevíš jak, stačí říct a všechno potřebné Ti nastavím.

A jak to jde ve škole? Nejdřív jsem si myslel, že je střední škola oddech, ale poznávám pravý opak. Já vím, říkala jsi mi to, ale myslím,že to každý musí zažít.

Ve volejbale máš se svým týmem hodně úspěchů, jak jsem se dočetl v novinách, v semifinále jste vyhráli nad Frenštátem p. R. hladce, ale ve finále s Olympem to bude o 100% těžší, to mi věř, něco podobného jsem zažil ve fotbale, a i když je volejbal odlišnější sport než fotbal, má slova se určitě vyplní, tak nic neberte na lehkou váhu. Tohle vám řeknou i trenéři, takže věřím ve váš úspěch a budu držet palce!

Já se zrovna teď nemám nijak moc skvěle. Pořát se musím učit do školy. A ještě do toho ročníková práce, kterou musím mít vypracovanou do konce dubna. To mi zabere hodně času, stíhám snad jen tréninky a ani se nenaděju a je večer. Snad máš víc času na ostatní věci a na přátele než já.

Málem bych se zapomněl zeptat na taneční. Jak to s nimi dopadlo? Kolik děcek tam bude chodit a už máte domluvené termíny a časy? Pokud ano, napiš mi prosím všechno, co potřebuji vědět.

Jedna věc mi ještě leží na srdci, stav se v pátek na můj trénink, něco musíš vidět, spíš Ti něco chci ukázat.

Bohužel je už moc hodin a já musím pomalu odcházet na trénink. Měj se krásně a hodně brzo napiš! Můžeš ještě pozdravovat Alenu, Michaelu, Radku a Terezu? Díky.

Čau, Tvůj kamarád Olin.