Milá babičko !

Letos na podzim je to právě 75 let co jsi poprvé otevřela oči na tento svět. Dnes, když slavíme tvé sedumdesátépáté narozeniny, v tvém obličeji vidím vrásky, které na tobě zanechal tvůj veselý smích a též i čas.


Ještě jsem nebyl ani na světě, když zemřel můj dědeček, o kterém jsi mi vyprávěla. Společně jsme si prohlížely fotografie při čaji a mandlové vánočce. Pamatuji si, jak mi bylo líto, že tyto chvíle s námi neprožíval i on.

Na prázdniny u tebe jsem se vždy moc těšil, zvláště na své bratrance a sestřenice, s kterými jsem si tam mohl hrát. Nevadilo ti, že jsme s tebou chodily na pole, ani do lesa. Ty jsi sbírala houby a my běhali po lese a hráli si na schovávanou. Vždy jsi věděla, jak nás zabavit, povídala jsi nám o svém dětství a našich rodičů.
Každý večer jsme se těšili na tvou pohádku, u které se nám krásně usínalo. Druhý den jsi s námi ve volném čase hrála hry z tvého dětství. I dnes, kdy se u tebe všichni sejdeme a žádné pohádky nám už nevyprávíš, je to bezvadné a užijeme si zase úplně jiné legrace. Věřím, že budu u tebe trávit ještě další prázdniny i dovolené. Moc jsme se těšili na vánočku a lipový čaj s mateřídouškou, která mi dodnes připomíná prázdniny. Dnes už jsme skoro dospělí a ty nás už za ruku nevodíš, ale spíše mi tebe babičko.

Přejiti, abys byla stále veselá, plná optimismu, pevné nervy na nás a hlavně, hlavně zdraví.


To ti přeje tvůj vnuk Petr.