Charakteristika

Člověk, kterého chci v následující stránce charakterizovat, má příjemně a mile vyhlížející oválný obličej, modré oči a světlé kratší vlasy. Na první pohled prostě nevýrazný člověk, který na sebe asi ničím neupoutává pozornost okolí.


Může se zdát, že není ničím výjimečný, ale přitom si musíme položit otázku, proč se nesnaží nějak zviditelnit? Většina lidí, včetně mě, chce a touží po tom, aby je bylo vidět a taky slyšet. Prostě zapadnout do té masy lidí, kteří mají oblečení a chování podle právě probíhající módy, životního stylu a za každou cenu chtějí být pořád „IN“. Ale proč to u něho tak není a pravděpodobně ani nikdy nebude? Možná mu stačí pocit, že si jde svou vlastní cestou bez toho, aby přitom někoho napodoboval.
O tom taky svědčí to, že nemá rád komerci alespoň to tvrdí, ale po
pravdě, nemyslím si, že v této době se někdo obejde bez komerčních produktů. A tohle není ani zdaleka jeho jediný názor se kterým moc nesouhlasím. Dříve jsem na něm nemohla najít snad ani jedinou chybičku, ale po delší době se to podstatně změnilo. Nepatří totiž mezi ten druh lidí, kteří vám hned o sobě něco řeknou. Dozvědět se od něj třeba jen kde bydlí, dá notnou dávku úsilí. Tím ale nechci říct, že by se tím měl člověk nějak moc prezentovat, ale nic se nemá přehánět. Teď by on ale určitě namítl: „to není podstatné“, taky že není, ale jak by se líbilo jemu, kdyby náhodou narazil na člověka se stejným názorem.
Pak je tady ještě jeho asi největší záporná vlastnost. Rád kritizuje ostatní, aniž by si napřed řádně zametl před svým prahem. Sice si můžete říct, že když se jednou omluví a uzná svou chybu, že se tím nějak napraví, ale obvykle jen na krátký čas, než nastane zase nějaká situace, při které to zas rád vytáhne ze zapomnění a použije nejčastěji proti vám.
Jestli vám ale taky připadá, že kritik už bylo dost, tak na něj můžu a velmi ráda prozradím i pár kladných vlastností, které se v žádném případě nedají přehlédnout a jen tak na ně prostě zapomenout. Je to velmi zásadový člověk a to ve věcech, které jsou pro většinu lidí úplně cizí a nic jim neříkají. Tyto zásady někteří odsuzují, možná proto, že se je bojí přiznat, aby náhodou neztratili popularitu u svých rádoby kamarádů. Ale co by se stalo, kdyby se k nim přiznali? Třeba by se k jednomu odvážlivci přidal další a další. K čemu je popularita bez opravdových přátel, kteří vás v každé situaci podrží jako ten, o kterém píšu tytu řádky? On dokáže člověka povzbudit, potěšit, poradit mu jakou životní cestou se má dát, sice si s ním někdy připadám jako nejhorší na světě, ale po pádu mi podá zas pomocnou ruku, která mě zavede zpátky do světa, ze kterého jsem za ním přišla. Ale pozor! Vždy se ve vás po takovém pádě něco změní.