Česká literatura po roce 1948

Společenské podmínky: - k vládě se dostávají komunisté
- změna charakteru republiky budování socialismu
- proběhlo ve 3 etapách znárodňování: 1.


) menší podniky
2.) větší podniky
3.) všechny zbývající podniky a ty největší – 1948
= toto znárodnění proběhlo centralizovaně – tedy celo republikově
= na venkově proběhlo bouřlivěji než ve městech – vznikla Družstva – proběhla kolektivizace a združstevnění vesnic – někde se i střílelo a lidé se nechtěli svého majetku vzdát
- v Pardubicích byl nějvětší dům Hybských
- kdo měl kádrový profil – kdo měl rodiče dělníky – dostal se na VŠ snadno
- ale bylo zde omezení u těch, kteří byli bohatší a rodiče vzdělaní
Literatura: - tyto změny se promítli v literatuře
- makladatelství a tisk – byly zestátněny
- odpovědnost za vydávání přebírá stát – cenzura
- mnoho spisovatelů emigrovalo – Blatný, Hostovský – v r. 1948
- mnoho spisovatelů bylo ve vězení – Zahradníček
1949 – probíhá sjezd spisovatelů – prosazovali to, že jednou uznávanou metodou, kterou modou spisovaté psát – je socialistický realismus
(dříve byly – popisný realismus à kritický realismus, který ukazoval nedostatky à a nyní socialistický r.)
Témata v literatuře: = pracující lid vedený dělnickou třídou
= o vítězství dělnické třídy
= o SSSR a Stalinovi
= o budování socialismu
= o šťastné budoucnosti, krásných zítřcích pro všechny
= velmi omezená témata
Literatura: - nebyla vrstevnatá
- spisovatelé se museli přizpůsobit podmínkám doby – Nezval, Seifert X ti co nechtěli museli
emigrovat – ale v 50. letech už ani nemohli – byla totiž doba „stalinismu“


Poezie

Vítězslav Nezval
„Stalin“ – báseň, poéma k 70-tým narozeninám Stalina, oslava Stalina jako Boha, ale on byl glorifikován až příliš – i za zásluhy, které me nepatřily; Stalina byl národní hrdina SSSR, ale na druhou stranu bylo zjištěno, že právě za Stalina bylo vykováno hodně poprav
„Hymna komunistické straně“ – oslava komunistické strany = dala dělníkům práci, kteří díkytomu žijí lepší život, = dělní se stává vlastním pánem, = vrátila národu naěji a víru, = sjednotila lid – svět bez sociálních tříd. Symboly komunistické strany – rudá pěticípá hvězda – „ … která zazářila ze SSSR …“ a lípa
„Zpěv míru“ – je to tendenční skladba – všichni chtějí mír – ale autor myslí, že je možno jej dosáhnout jenom prostřednictvím a za pomoci komunismu a Sovětského svazu.
- v ukázce v posledních 2 verších ztotožňuje mír – se SSSR
„ … miliony hlasů, tvořící nespočetnou masu, které se všecko podaří …“
„ … volám vás lidé k boji za mír, v němž ční jak nebetyčný Pamir – Sovětský svaz …“
- na básni se nám ale líbí to, že tyto verše jsou z části pravdivé, protože mír chceme v každé době a tudíž i dnes
„DNES JEŠTĚ ZAPADÁ SLUNCE NAD ATLANTIDOU“ –varuje před zneužitím atomové pumy

Josef Kainar

Konstantin Biebel
- tragicky na psaní v této době doplatil – spáchal sebevraždu – neunesl to, že se dal na cestu komunismu
„BEZ OBAV“ – vyzdvihuje velikost února 1948
- zdůrazňuje jméno Klementa Gottwalda

Jaroslav Seifert – jako jeden z prvních básníků odsoudil tendence sjezdu spisovatelů v r. 1949
- chce, aby literatura byla umělecký prostředek – za to byl pronásledován a jeho knížky nebyly vydávány. Píše v této době intimní lyriku.
„MAMINKA“
„PÍSEŇ O VIKTORCE“ (1950)- tématem je stesk, vzpomínka na minulost, láska. Do osudu Viktorky – se promítá postava Boženy Němcové, o které psal za okupace
- obě sbírky – vyzařují nepřátelství pro komunismu – Zachránil ho z toho Nezval – který hrál na obě strany = bránil básníky, kteří psali proti komunismu, ale zároveň na venek souhlasil a spal v duchu komunismu

Oldřich Mikulášek (1910 – 1985)
- patří mezi nové spisovatele – píše osobitou peizii – začal tvořit za okupace
- nepřidává se k režimu– neuměl se rozhodnout – jde si vlastní cestou, sám se ještě hledá.
- patřil k brněnské skupině – „HOST DO DOMU“
- vystudoval OA
- nejdéle pracoval v Lidových novinách – dále měl mnoho povolání
- pro poezii jsou příznačné opakující se motivy – symboly
1. symbol krve
- krev je symbolem aktivity, života, lidé podle krevních skupin – čím více krve proudí – tím aktivnější
„PULSY“ – sbírka – vyjadřuje kontrast mezi životem a smrtí
- měl by si života vážit – je to dar – abychom se ze života mohli radovat – musíme si život užít a žit naplno
„ORTELY A MILOSTI“ – „ROZSUDKY A ODPUŠTĚNÍ“
- o lidech, kteří svůj život mají jako zvyk – žijí stereotypně
- snaží se k tomu něco přidat
- Idea – člověk by si měl najít nějaký cíl a tohoto cíle se snažit dosáhnout, měl by za tímto cílem jít
- vyzívá k plnému životu – a ten spojuje s láskou
- píše drsnější poezii

2. symbol trávy
„DIVOKÉ KAČENY“
„Tráva“ – báseň
Proč si volí tento symbol a co sama o sobě tráva symbolizuje?
- trávu nazývá sestrou, chtěl by být tránou.
Symbolizuje – sílu života; odolnost, houževnatost – roste totiž všude, chce přežít v každém kousku;
- chuť k životu, podobenství k člověku – člověk se nemá nechat zdolat a přežít všechny nepříjemné události;
- národ i člověk má být jako tráva – neměl by se nechat zlomit a měl by být věčný a nepřemožitelný
- verše jsou krátké – ale větné celky jsou celkem dlouhé
- autor používá pomlčky – naznačují neukončení myšlenky a přechod na jinou myšlenku

3.) sedmdesátá léta
„AGOGH“ – tato sbírka vznikla 25. 9. 1970
- zachycuje dobu „normalizace“ – a reaguje na ni
- tato sbírka u nás nemohla vyjít – vyšla tedy v zahraničí a u nás až po roce 1990
- je to moderní obdoba žalmu - je pesimistická – díky formě žalmu, v této době nemohli lidé vyjadřovat své názory
- Agogh – autor má k postavě blízko – je to král smutku, deprese i básník
- autor používá autostilizaci – přirovnání sama sebe k Agoghovi
- verše často přerušuje promluvami, které jsou časté u Shakespeara
- pomocí promluv se zamýšlí nad podstatou existence – on bojuje proti nicotě, prázdnotě, bytí – v té době to bylo těžké

autor – moderně založený
dílo – básně přinášely něco nového a evokujícího
- verše krátké – větné celky dlouhé
- pracuje se symboly a abstraktnímy výrazy
- verše střídavé i obkročné

František Hrubín (1910 – 1971)
- narodil se v Praze a žil v Lešanech v Posázaví
- pracoval v knihovně, redaktor, v nakladatelství „Československý spisovatel“
- tvůrce moderní poezie pro děti
- pracoval v časopisech „Mateřídouška“ a „Malý čtenář“
- jmenován zasloužilým národním umělcem
- píše lyriku, vztah k rodné zemi
30. léta
„KRÁSNÁ PO CHUDOBĚ“

okupace
„VČELÝ PLÁST“
- vyzdvihuje motiv země, vztah k domovu

poválečná tvorba – 50. léta
„HIROŠIMA“ (1948)
- sbírka bylo přijata špatně
- byl odsouzen za to, že je sbírka moc pesimistická
- tématem je hrozba atomové války, obával se vzniku nové války – byla doba Studené války
- 1. a 3. části motiv pádu
„PROMĚNA“ (1956)
- znovu se vrací k tématům Hirošimy
- je rozdělena na 2 plány:
1.) obraz klidného nedělního odpoledne na štvanici v Praze – odpočívají tu bezstarostně lidé
2.) přináší antické báje o Ajdálovi a Ikarovi
- vybavuje si znovu nebezpečí v Hirošemě, na základě novinoného článku, o tom, že se atom. zbraně stále zkoušejí – klid je iluzivní
„MŮJ ZPĚV“
- tématicky se vrací k rodnému kraji
„Zpěv lásky k životu“ – uvědomuje si, že život pro každého jednou skončí a on se tedy už dopředu loučí
„ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU“ (26. srpna 1930 – listopad 1960)
- lyricko-epická skladba
- je příběhem první básníkovy lásky – ke dvěma dívkám
- jednotlivá obdoví, o kterých píše, jsou přesně datována
Děj: Román se odehrává v Lešanech. František (20) se stará o umírajícího dědečka a je zaplaven láskou k Terině (15) – dívce od kolotoče, na kterou dohlíží Viktor – její budoucí partner. František má i vztah k živelné Tonce, ale jenom erotický – ona ho totiž zaškolovala – byla starší. Potom se děj odehrává po 3 letech. Terina a František se setkají, ale toto setkání končí roztržkou a Terina odjíždí. Po 20 letech se setká František s Viktorem a ten Františkovi povídá, že Terina zemřela na záškt. Je to ale už dlouho – v době, kdy byla ještě mladá asi 19. Oba na ni s láskou vzpomínají. František v Lešanech dospívá v muže – prožívá totiž první lásku a také se poprvé setkává se smrtí – dědeček totiž o těch osudných prárdninách zemřel. To na něj mělo vliv i na básníka.
- je to napsáno zvláštně – středání časových rovin – střídá se přítomnost, minulost i budoucnost – z důvodu konfrontace vztahů

drama – v 60. letech
„SRPNOVÁ NEDĚLE“ (1958)
- lyrická hra
- děj se odehrává v jižních Čechách
- dějem je to, že do města přijíždějí hlavní postavy a povídají si
- děj není moc důležitý, ale napětí spočívá v odhalování charakteru postav
- hl. postavou je redaktor Morák, který přijíždí k jihočeským rybníkům za svou přítelkyní paní Mixovou. Chce jejich vztah ukončit, protože paní Mixová má totiž pocit, že nenaplnila svůj život. To Moráka unavuje. On je intelektuál, je jízlivý a tím se snaží být vtipný. Tyto 2 postavy jsou slabé, aby udělaly ve svém životě změnu. Každý je zaujat sám sebou.
X
Proti nim stojí mladí lidé bez předsudků, komplexů, zatrpklosti – jsou přirození. Autor naznačuje, že tito mladí lidé mají před sebou více šancí prožít život jinak a veseleji než ti 2 starší měšťáci.
- objevují se zde útržkovité a zdařílé dialogy – v nich je tendence k monologům – tedy to znamená, že postavy vlastně mluví sami se sebou – jsou to sobci.

„KŘIŠŤÁLOVÁ NOC“
- tato hra vypráví o tvrdém vesnickém sobectví
- vztah k majetku a práci


Próza v 50. letech
- specifickým rysem byl budovatelský román
- autoři psaly i kladném hrdinovy – bylo jim to zadáno
- kladným hrdinou byl: = dělník budující novou společnost
= rolník
= funkcionář
=propagátor
- všichni byli členové KSČ
- schéma románu: Uvědomělý, zcela dokonalý hrdina někma přijíždí, aby oblast přebudoval a řešil problémy, případně přitáhl lidi ke KSČ a přemohl nepřátele socialismu. Román končí happy endem – hrdina problémy vyřeší a nepřátelé přemůže.
- většina románů byla stejná, ale některé se odlišují – k lepším průměrům patří:

Bohumil Říha
„ZEMĚ DOKOŘÁN“ – hl. hrdina je čeledín, který se odstěhuje z vnitrozemí, kde žili v bídě do Orlických hor, kde získává chalupu a jiné životní podmínky
- hrdina se snaží jednat a myslet samostatně

Jan Otčenášek
„PLNÝM KROKEM“ – čerpá z vlastní zkušenosti – v továrně na šamot

Zdeněk Pluhař
„MODRÉ ÚDOLÍ“

Václav Řezáč (5. 5.1901 – 22. 6. 1956)
- úředník a redaktor
1940 – „Lidové noviny“
1949 – ředitel „Československého spisovatele“
1954 – „Práce“
- ve 30. letech psal psychologické romány – nejznámější
„Černé světo“ „Svědek“
„Rozhraní“ „Slepá ulička“
- v 50. telech:
„NÁSTUP“
- 3 hlavní postavy – Bagár, Rejsek, Antoš a Trnec. Román se odehrává v roce 1945. Bagár a ostatní přicházejí do pohraničí znovu ho osídlit a odsunout Němce. Bagár se snaží obnovit správu Potočné (Grunbach) a převést lidi na komunistické smýšlení. Němci utíkají i s dobytkem přes hranice nebo dobytek tráví.
Bagár – komunista, chce vyřešit problémy, typický hrdina románů, kladná postava, uvědomělý, přesvědčený.
Nesprávná typizace – kladné hrdinové s kladnými vlastnostmi,
- primitivní kompozice – všechny romány stejné
- vše končí šťastně, moc detailů
- román byl zfilmován Otakarem Vávrou v roce 1952

Jan Otčenášek
„OBČAN BRYCH“

Josef Sekera (1897)
- zaměřuje se na téma romských lidí, narodil se u Čáslavi
„DĚTI Z HLINĚNÉ VESNICE“ – píše o cikánech a jejich dětech – hlavně
- z období 1. republiky (za demokracie) a později (socialismus) – ukazuje výhody soc. výchovy – pionýrské tábory, začlenění do společnosti, starost o děti