Člověk a jeho budoucnost
(úvaha nad dílem Karla Čapka)

Jaká je budoucnost společnosti? Pokud byste měli tu čest se setkat se Karlem Čapkem a položili byste mu tuto otázku, tak byste jistě uhodili hřebík na hlavičku.


Protože neznám jiného člověka, kterého by tato otázka zajímala více, než právě tohoto velice slavného českého spisovatele. Jeho vrcholná díla se zrodila ve 20.-30. letech 20. století. Dílo jednoho z největších českých prozaiků Karla Čapka je velice úzce spjato s dějinami a budoucností mladého Československého státu. Právě politika československého státu a vůbec vztahy ve společnosti, mezi národy „nové“ evropy (po 1. světové válce) Čapka nejvíce zajímaly.
Počátkem 20. století nastal také velice svižný rozvoj techniky díky vynálezům z předešlého století. Celý proces uspíšila i 1. světová válka. Nová technologie, modernizace života, urbanizace měst, automatizace výroby byly jedním z největších událostí počátku 20. století, které Čapka nejvíce zneklidňovaly. Považoval je za nebezpečné pro budoucnost lidstva. Celá společnost se vlivem nových vynálezů začala přetvářet. Začaly se měnit mezilidské vztahy, vznikl nový vztah mezi člověkem s technikou. Člověk začal technice důvěřovat a toho se Čapek nejvíce obával. V Čapkově díle dosáhlo důvěřování člověka v techniku extrému a následovalo zhroucení společenského systému, jako jsou války, nadřazenost lidských ras atd. V díle R.U.R. Čapek vystupňoval účast techniky v životě společnosti až do podoby umělého člověka - robota. Toto bylo to největší nebezpečí. Má kritický vztah k přeceňování úlohy techniky v životě člověka. Románů tohoto poslání napsal Čapek více (např. Továrna na absolutno, Krakatit). Snažil se zachytit nebezpečí rychlého technického vývoje a pokroku. Neodsuzoval technický pokrok, ale nebyl si jistý, že automatizace všech věcí kolem člověka je tím správným řešením pro společnost. „Automatizace“ světa pronikla i do společnosti - stereotypní chování lidí, moc technického pokroku byla tou největší zbraní proti ostatním lidem.
Obraz společnosti se pokusil stvořit v díle „Ze života hmyzu“, kde prostřednictvím postavy tuláka sleduje život společnosti. Obrazně kritizuje lidské chyby a nedostatky na jednání různých druhů hmyzu. Mravenci, motýli, chrobáci jsou v díle nositelé různých lidských vlastností. Opět je zde motiv rozlišování lidské rasy, nerovnosti ve společnosti. Budoucnost člověka trápí Čapka také těsně před okupací Československa. Hovory s T.G.Masarykem na (nejen) politická témata jsou dokladem jeho zájmu o dění v mladém státu. Cítil, jak v sousedním Německu nastupuje fašismus a v jeho díle také vyjádřil nebezpečí tohoto myšlenkového proudu. Známe dílo „Válka s mloky“ zachycuje expanzi nadřazenost jednoho druhu, jeho expanzi a obrazně popsal budoucnost lidstva, pokud se nic nezmění.
Dokázal dokonale zpracovat své myšlenky a zachytit je ve svých dramatech. Tyto díla se vyznačovaly brilantním zpracování psychologie společnosti jako celku, ale i psychologie uvažování jednotlivce je v Čapkově díle velice častým jevem. Většinou se opíral o filozofii pragmatismu tzn. hodnotil věci podle užitečnosti, správnosti. Zdůrazňoval, že užitečnost je pro každého jiné měřítko, každý si pod pojmem „užitečný“ představí něco jiného. Budoucnost člověka stojí podle Čapka na vztahu člověk - technika. Snad se nikdy nestane to, co ve svém díle předpovídal.