BUTOVICKÁ POVĚST

Za dávných časů, když na Zemi ještě nebyl život, vládla tomu ničemu všemocná bohyně Butóvia. Byla to bohyně zlá a zákeřná a tak ze všech sil, které ovládala používala pouze blesky, hromy, kru- pobití, vichřice, potopy a pak zas parna až země praskala.



Jednou, když zrovna na tu zuboženou bezbranou Zemi zase posílala hromy-blesky, začalo s ní rozmlouvat svědomí:"Co z toho máš? Pořád tu zemičku ohyzdíš a když se konečně začne vzpama-
továvat, udeříš znova!" Butóvia byla nervózní, byla zvyklá, že všemu vládne ona a nikdo nikdo jí
neodmlouval a najednou tohle! "Co je Ti po tom, co já si dělám! Mě to baví, tak proč bych ji neni-
čila! Mám jí snad zkrášlovat?" zeptala se opovržlivě. "A proč ne?" Ozvalo se opět mírumilovné svě-
domí.Butóvia radši neodpověděla, už o tom totiž několikrát uvažovala a vždy dospěla k názoru, že
by nebylo špatné tu Zemi doopravdy vzchopit a vdýchnout jí život, ale vždy si zase uvědomila, že neví kde začít a je vlastně líná se do toho pustit. Teď jednoduše nechtěla uznat, že to nezvládne a tím
pádem, že je poražena.
Svědomí to tušilo, a tak se ozvalo:"Vždyť na to nemusíš být sama! Stvoř si nejprve pomocníky,
kteří Ti poradí co a jak. A teprve poté se pusťte všichni do práce!" Butóvii klesly ruce, předtím moc-
ně předpažené, podél těla. Zadumala se a dospěla k názoru, že na tom něco bude. Nechala se od
svědomí přemluvit a pustila se do práce hned, aby si to náhodou ještě nerozmyslela. Vyslovila tiše zaříkávací formuli a než by stačil kdo mrknout, už se před ní postupně zjevili čtyři postavy.
První byla žena v šatech z několika odstínů barev. Od světle modré až po tmavě modrou, skoro až černou. Šaty byly z lesklého materiálu, který jakoby tekl. Byla to vládkyně Voda. Druhá žena měla volné šaty mnoha odstínů barev oranžové, červené, hnědé a zelené. Jmenovala se Země. Třetí posta-
va měla mužský vzhled. Byl zahalen v rouno žluté až oranžovo-červené. Oheň. Čtvrtý a zároveň pos-
lední byl Vzduch s průsvitným, vzdušným oděvem.
S těmito pomocníky se Butóvia dala do práce. Voda razila cesty potůčkům, říčkám a jezírkům. Země tvořila překrásné stromy, květiny a zvířata, jimž darovala život. Vzduch pomáhal Zemi a udržo-
val její krásné výtvory při životě. Jen oheň nechtěl nic dělat. Byl stejně líný jako Butóvia. Ta si toho všimla zrovna ve chvíli, kdy si říkala, že všichni svou práci dělají špatně a ona by jí zvládla líp. Tak
tedy za Ohněm šla a přesvědčila ho, aby vše zničil. Oheň se připravoval ke spuštění zkázy. Ještě stá-
le nebyl rozhodnut.
Butóvia to spatřila a pustila se do díla sama. Tam kde byla klidná jezírka, vytvořila vlny a vznikla moře a oceány. Překrásným růžím přidělala trny, vytvořila bodláky, kopřivy a bolševníky. Pak zvola-
la:" Vzduch je slabý vládce! Ten větříček co tvoří, není ani znát! Já umím víc! Sledujte!" A poslala na Zemi fujavici, jakou ještě nepoznala. Oheň se usmál. Usmíval se čím dál víc až se smál na celé ko-
lo. Řádění Butóvie se mu zamlouvalo a pustil se do díla. Stromy zohybané prudkou vichřicí chytli od
ohně hned v první vteřině. Oheň zapaloval další a další rostlinky a zvířátka. Takle společně s Butó-
viou řádily 10 dní. Poslední den už byla země tak vysílená, že marný boj s živly vzdala. Opět vypada-
la jako když jí vládla pouze Butóvia.
Voda, Země a Vzduch se na Butóviu zlobili. Ale věděli, že si po tak namáhavé službě půjde na ně-
kolik dní odpočinout. Tak se taky stalo. Trojice mezi tím vytvořila novou tvář Zěměkoule. Ještě hezčí, než tu původní. Navíc vytvořila lidi, kterí zemičku opečovávali. A jako druhé vylepšení vybra-
li nejkrásnější část svého výtvoru a přenechali ho Butóvii. Jelikož to bylo nové území a navíc zasvě-
cené Butóvii, pojmenovali ho Nové Butovice.
Když se Butóvia probrala, předali jí Nové Butovice. Tu to moc potěšilo. A i přesto, že jí Trojka řekla, že to je území, kde si může dělat co chce, byla Butóvia na své územíčko tak pyšná, že mu neubližovala. I když jednou za čas jí popadla ničivá nálada a to pak celou zemičku prohlídla, uško- dila kde se dalo a pak se opět vrátila opatrovat Nové Butovice. A Oheň? Tomu se řádění tolik zalíbilo, že pořád poletuje a vybírá si nová a nová území a stavení a ty podpaluje. Později se mu na-
rodilo spousta synáčků, kteří ale lidem pomáhají a zapalují jim kamna, svíčky a někdy i lýtka.

OSNOVA: Úvod: Seznámení s hlavní postavou
Stať: 1)Rozhovor se svědomím
2)Hlavní podnět
3)Popis dalších postav
4)Příběh se začína slibně vyvíjet
5)U Butóvie se projevily záporné vlastnosti
6)Kdo vše zachránil
Závěr: Vše dobře končí