Božena Němcová (4.2. 1820-21.1. 1862)

Dívčím jménem Barbora Panklová. Rodiče byli- Johann Pankl, rakouský Němec, a česká služka Terezie Novotná. Jako mladá Barbora Panklová chodila do školy v České Skalici, mládí prožila v Ratibořicích, kde na ni významně zapůsobila její babička Magdaléna Novotná.


Barbora je roku 1837 provdána za úředníka finanční stráže (téměř dvakrát staršího) Josefa Němce. Jejich manželství bylo pro oba těžko snesitelné. Němec patřil k uvědomělým vlastencům, byl proto neoblíben u svých představených a překládán z místa na místo. Němcová s ním poznává Josefov, Litomyšl a v letech 1842-45 Prahu. U české duchovní elity naplňuje představu tvůrčí emancipované ženy.

Setkává se s Palackým, Šafaříkem, Dobrovským a dalšími vlastenci. Začíná reálněji chápat potřeby národa a k jejich uskutečnění chce přispět literární tvorbou. Svůj vypravěčský talent rozvíjí a okouzluje čtenáře v Obrazech z okolí domažlického. Na Chodsku poznává krásné chodské nářečí. V Národních báchorkách a pověstech se snaží posílit sebevědomí obyčejných lidí. Na Chodsku ji zastihl revoluční rok 1848, aktivně se účastnila ,,jara národů ", její rodina proto byla pronásledována rakouskými úřady a tajnou policií. Němcová se stěhuje spolu s jejími dětmi do Prahy a věnuje se literární tvorbě.

V 50. letech Němcová onemocněla, roku 1853 pochovala synka Hynka. Začíná psát Babičku, kde čerpá především z jejích vzpomínek na dětství. Idylický život na Starém bělidle je doplněn o událodi smutné, bolestné, které přináší válka. Babička poprvé vychází v létě 1855, byla přeložena do více než 20 jazyků, stala se trvalou inspirací umělců. Tvorbu zakončuje pohádkami.

V Praze její srdce 21.1.1862 dotlouklo.