Božena Němcová
Narodila se 4.2.1820 ve Vídni a zemřela 21.1.1862 v Praze.
Byla to česká spisovatelka. Němcová stála spolu s Karlem Havlíčkem Borovským, Josefem Kajetánem Tylem a Karlem Jaromírem Erbenem v popředí české literatury ve 40.


a 50. Letech 19. století a také její dílo má význam pro českou prózu. Navíc se osud této osobně statečné ženy stal inspirací pro další generace včetně básníků 20. století.
Němcová, dívčím jménem Barbora Panklová, se narodila jako dcera české služky a panského kočího, rakouského Němce. Krátce po jejím narození se rodina přestěhovala do Ratibořic u České Skalice na statky kněžny Zaháňské. Školní vzdělání Němcové bylo nevelké. V dětství na ni vak velmi zapůsobila její babička Magdaléna Novotná, tkadlena z Náchodska, a také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla – prostřednictvím německých knih – do styku s literaturou. V 17 letech byla provdána za Josefa Němce, úředníka finanční stráže, který měl velký podíl na jejím národním uvědomění. Němec byl za své vlastenectví často překládán, od svatby až do roku 1842 se mladí manželé stěhovali téměř každý rok a v té době se Němcové narodily čtyři děti.
Poté zakotvili v Praze (v letech 1842 až 1845), kde Němcová přišla do styku s vlasteneckou společností a stýkala se téměř se všemi představiteli tehdejší české kultury. Zde také začala , zvláště pod vlivem Bolemíra Nebeského, psát. V časopisech uveřejňovala básně, které však neměly v dalším díle větší význam.
Roku 1845 se rodina přestěhovala na Chodsko a Němcová se věnovala sběratelské činnosti a zajímala se i o sociální podmínky lidu. Svým zájmem podnítila i vznik prvního českého díla o utopickém socialismu-Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu- od Františka Matouše Klácela.
Za vlasteneckou aktivitu byli manželé Němcovi policejně sledováni. Jejich situace se ještě zhoršila po porážce revoluce 1848-49 za nástupu Bachova absolutismu tím spíše, že Němcová ani v této době neskrývala – na rozdíl od jiných- své přesvědčení. Roku 1850 byl její muž přeložen do Uher a Němcová se s dětmi odstěhovala do Prahy. Odtud podnikla čtyři cesty za manželem na Slovensko (tehdejší součást Uher), jichž využila na sbírání materiálu ke svým pohádkám.
V Praze žila Němcová s dětmi doslova bídně, odkázána na nevelké literární honoráře a na podpory od přátel, především Jana Evangelisty Purkyněho a Karla Jaromíra Erbena. Patřila mezi ty nemnohé, kteří v ustrašené Praze doprovodily na poslední cestě Karla Havlíčka Borovského, jemuž položila na hrob mučednickou trnovou korunu. Její statečné postoje ji vzdalovaly opatrnickým vlastencům a přibližovaly spíše skupině Josefa Václava Friče , Václava Čeňka Bendla Stránického a dalších ,,radikálů“.
V roce 1861 odjela do Litomyšle redigovat své spisy, ale nemoc jí už nedovolila práci dokončit.
Ve svém díle učinila Němcová hlavním hrdinou prostý venkovský lid, jehož život zobrazila z různých stránek: jako sběratelka a vynikající vypravěčka dodnes čtených pohádek (Národní báchorky a pověsti z let 1845-47, Slovenské pohádky a pověsti z let 1857-58), jako autorka národopisných a cestopisných črt (Obrazy z okolí Domažlicka, vycházely od roku 1845 v Květech) či autorka povídek :Babička z roku 1855, V zámku a podzámčí, Divá Bára a jiné.Národopisný ráz měla i Němcové publicistika, do které pronikala také aktuálně politická témata třeba Selská politika. Dílo Boženy Němcové – zvláště pohádky a povídky, a zejména Babička – bylo povědomím širokých vrstev národa včleněno do zlatého fondu české literatury a své oprávněné místo tam má dodnes. Její dílo i osudy navíc inspirovaly, zejména v těžkých dobách, významné české básníky, sochaře,scénáristy, režiséry a další umělce.