Bible – Písmo svaté - je soubor knih – spisů, o nichž křesťanské církve věří, že obsahují pravdy Bohem zjevené, že jsou Bohem inspirovanou normou víry a života.
Bible vzniká asi v 1. století před naším letopočtem, sestává z dvou částí: Starý zákon, který křesťané převzali z judaismu (původně v řeckém překladu), a Nový zákon obsahující křesťanskou zvěst (kérygma).




Starý zákon
Starý zákon představuje nejrozsáhlejší a žánrově nejrozmanitější svod literárních děl hebrejské literatury: historické záznamy, žalmy, epické zpěvy, milostná lyrika, báje, bohatýrská pověst, novela, právní předpisy, …
Nejstarší část Starého zákona tvoří tzv. Tora neboli Pentateuch (Pět knih Mojžíšových), obsahující báje o stvoření světa a člověka. Začátek první knihy (Genesis) vypráví o stvořeni prvních lidí Adama a Evy. Pro neuposlechnutí božího příkazu, ze nesmějí jíst ze stromu poznání, byli vyhnáni z ráje, ztratili nesmrtelnost a museli v potu tváře pracovat. Jejich syn Kain se dopustil prvního zločinu na zemi, když ze závisti zabil bratra Ábela. Když se mezi lidmi množily zločiny, rozhodl se Hospodin, ze vyhladí lidstvo potopou. Zachránil se pouze spravedlivý Noe se svou rodinou, když na boží příkaz postavil velký koráb a vzal do něho po páru ze všech živočichů, aby po opadnutí vod znovu zalidnil a oživil zemi. Ani potomci Noemovi se příliš nepolepšili; začali stavět věž babylonskou, aby se ve své výši vyrovnali samému bohu. Hospodin je vsak potrestal zmatením jazyku, stavbu nedokončili a původně jednotné lidstvo se rozdělilo na mnoho národů a jazyků.

Nový zákon
Nový zákon je soubor 27 řecky napsaných spisů vzniklých v křesťanském prostředí v průběhu 2. poloviny 1. století a pojatých církví v 2. polovině 2. století do kánonu.
Hlavním obsahem Nového zákona je zvěst o Ježíši Kristu, soustředěná zejména ve 4 evangeliích, na které navazuje kniha Skutky apoštolů a 21 listů (epištol). Nový zákon uzavírá Zjevení Janovo – apokalypsa – spis o konci světa a posledním soudu

Dodatky
7: Sedmička nás jako symbolické číslo provází celou Biblí: 7 smrtelných hříchů (lakota, pýcha, lenost, závist, obžerství, smilstvo, hněv), něco můžeme schovat za 7 západů – kniha sedmi pečetěmi uzavřená. Odkaď se ta sedmička vlastně bere? Staré kultury připisovaly prvočíslům zvláštní význam, nejvíce tajemné moci prý ukrývala trojka a právě sedmička, na které si potrpěli hlavně Židé (svět stvořen v sedmi dnech, sedm kmenů izraelských, sedm hříchů, vrcholem blaha bylo octnout se v sedmém nebi, …), tajemnost sedmičky se po čase začala objevovat v našich pohádkách (sedm bratří, sedm havranů, sedmimílové boty) ale sedmikráska nemá sedm barev ani sedmihlásek nemá sedm hlasů, sedmička prostě podtrhuje ten či onen znak jako zvláště pozoruhodný. Číslo sedm se objevuje především v tajemné knize, kterou podle bible napsal Jahve a do které jsou zaznamenána jména všech lidí, co jich na světě kdy bylo a bude. a navíc je zapečetěna sedmi pečetěmi Ví o ní, ač jí nikdy neviděl Mojžíš a všichni jeho nástupci, apoštol Jan ji zhlédl ve vidění. Byla to kniha života, nedostupná, neproniknutelná. A právě sedm pečetí bylo znamením její nepřístupnosti, absolutní tajnosti.
Apokalypsa: zjevení Ježíše Krista na trůnu, který je obklopen 24 starci – 12 proroků reprezentuje Starý zákon a 12 apoštolů Nový zákon.