6. BAROKNÍ UMĚNÍ A ČESKÁ LITERATURA V DOBĚ POBĚLOHORSKÉ


Atmosféra doby
- období válek (třicetiletá válka 1618 – 1648) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě
- růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka
- člověk se zaměřuje na Boha, důraz kladen na citovost
- zásada kontrastu = zlo x dobro, chudoba člověk x nádhera chrámů
- člověk si má připadat nicotný oproti nádheře staveb

v architektuře
- kostely, chrámy, měšťanské domy (štíty)
- křivky, vlnění, oblouky, kopule (místo pravoúhlých tvarů)
- mohutnost, velkolepost staveb, vynikající akustika
- vnitřní výzdoba – obrazy v zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy, morové sloupy na náměstích
- Kryštof a Kilián Dienzenhoferové (Loreta, chrám sv.


Mikuláše), Jan Santini

v sochařství
- sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta, Matyáš Braun (sochy neřestí a ctnost na Kuksu), Fredinand Brokoff

v malířství
- šerosvit (kontrast světla a stínu), vlámský malíř Rubens, holandský Rembrandt, v Čechách Karel Škréta (portréty), Petr Brandl (oltáře), Slovák Ján Kupecký

v hudbě
- varhaní hra, opera, J. S. Bach, G. F. Händel, J. V. Stamic, J. Mysliveček – předchůdci Mozartovi, chrámové skladby F. X. Brixiho, J. J. Ryby

v literatuře
- aktualizace typických středověkých žánrů: legenda, duchovní píseň, epos, traktát, reflexivní lyrika, využití obraznosti, alegorie symbolů


Itálie

Torquato Tasso (1544 – 1595)
- básníkem pozdní renesance
- v jeho díle se odráží rozpor mezi renesanční smyslovostí a dobovým náboženským prožitkem
- celý život byl pronásledován výčitkou, že jeho dílo není nábožensky bezúhonné, strach z kacířství jej dohnal až k šílenství

DÍLO:
Osvobozený Jeruzalém – hrdinský epos věnující se tématu křížové výpravy
Dobytí Jeruzaléma – už nemá původní uměleckou hodnotu


Španělsko

Pedro Calderón de la Barca (1600 – 1681)
- pocházel z aristokratické rodiny. Stal se kaplanem v Toledu.
- psal komedie a posléze náboženské hry. Barokní prvky v jeho tvorbě se projevují ve formální stavbě (křiklavé kontrasty) a stylistických protikladech (hyperboly, antiteze)

DÍLO:
Život je sen – drama nastolující základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka, veškeré rozpětí hry se uskutečňuje v nitru hlavní postavy
Zalamejský rychtář – je drama cti a žárlivosti


Anglie

John Milton (1608 – 1674)
- syn puritánského právníka a bankéře. Studoval v Cambridge. Byl bystrým pozorovatelem politického dění v Anglii. Podnikl cestu po Evropě, ale vrátil se do Anglie, aby bojoval za svobodu. Byl tajemníkem Olivera Cromwella a obhajoval revoluci i popravu krále před celou Evropou.
- psal poezii (sonety, elegie), ale i prózu (pamflety). Za své spisy byl i vězněn.

DÍLO:
Ztracený ráj – duchovní epos, psán jako oslava revoluce, působivý je v něm nářek nad vlastní slepotou, děj probíhá ve dvou plánech – lidském a kosmickém, osou prvého je příběh pádu Adama a Evy (použití zapovězeného ovoce Stromu poznání), druhý zachycuje hlavní příčinu prvotního hříchu (Satanovu vzpouru proti Bohu), zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům osudu a boží vůle.


Česká pobělohorská literatura
po porážce na Bílé hoře 1620:
- potrestáni účastníci odboje, konfiskace majetku, nucený exil
- hospodářský rozvrat => utužení nevolnictví
- rekatolizace, germanizace

1) Emigrantská literatura (nekatolická inteligence)

Pavel Skála ze Zhoře (1538 – 1640)
DÍLO:
Chronologie církevní, Historie církevní – obhajoba, kritická analýza stavovského povstání


Pavel Stránský (1583 – 1657)
- po Bílé hoře odešel do Německa

DÍLO:
O státě českém – latinský spis, ve kterém hájil předbělohorské Čechy


Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
- nejdůležitější postava českého baroka svým významem daleko přesahující tuto éru. Filozof, pedagog, historik a překladatel, originální básník a poslední biskup jednoty bratrské.
- narodil se na Jižní Moravě (v Nivnici, Komni nebo Uherském Brodě). Vzdělání nabyl ve Strážnici, v Přerově a v něm. Herbonu a Heidelbergu. Působil jako učitel v Přerově a ve Fulneku. Od roku 1620 se skrýval, v roce 1628 odešel do exilu (do vlasti se již nikdy nevrátil, vestfálský mír z r. 1648 pohřbil jeho poslední naděje). Pobýval v polském Lešně (třikrát, při třetím pobytu mu shořela většina připravovaných knih i osobních věcí), v Anglii, ve Švédsku, v Uhrách a v Nizozemsku. Zemřel v Amsterdamu, pohřben je v Naardemu.
- ve svém díle (asi 250 titulů) obsáhl mnoho oborů: pedagogiku, filozofii, teologii, český jazyk a literaturu aj. Jeho nadčasové myšlenky tvoří základ dnešní pedagogiky.

DÍLO:
1. filozoficko-náboženská díla
Listové do nebe – fiktivní list chudých Kristovi, kde autor opět kritizuje společnost, a listy Krista lidem, v nichž nabádá ke smírnému řešení
Labyrint světa a ráj srdce – rozsáhlá alegorická skladba, motiv poutníka, je ostrou kritikou soudobé společnosti
Kšaft umírající matky jednoty bratrské – pastýřský list, v němž nechává svoji církev promlouvat jako umírající matku, měl přinést útěchu v těžké situaci (kšaft = závěť)
Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti) – čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty – Boha, tím víc propadá zmatkům a točí se v hlubokém kruhu
Přemyšlování o dokonalosti křesťanské

2. pansofická díla
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – autor věří, že poznáním je možno dospět k životu v míru, lásce, moudrosti a harmonii
Cesta světla – zde stanoví prameny formování moudrosti: přístupné a srozumitelné knihy, všem, dostupné školské vzdělávání, vytvoření společného jazyka

3. pedagogická díla
Didaktika česká – později rozšířena na lat. verzi Didactica magna (Velká didaktika) – nejznámější a nejpřekládanější dílo obsahující všechny zásady moderní pedagogiky a promyšlenou soustavu výchovy a vzdělávání
Informatorium školy mateřské – první dílo soustředěné na výchovu dětí v předškolním věku v rodině, jako jeden z prvních pedagogů upozornil na význam předškolní výchovy
(zejm. estetické)
Brána jazyků otevřená – první moderní učebnice latiny, kde pojmům odpovídají slova a věty
Orbis pictus (Svět v obrazech) – původně učebnice latiny, později první ilustrovaná učebnice cizích jazyků vůbec
Schola ludus (Škola hrou) – netradiční učebnice latiny dramatickou formou


Labyrint světa a ráj srdce
obsah:
Poutník (autor – toužící po poznání) prochází městem bludištěm (světem). Jeho průvodci. Všezvěd Všudybud (zosobnění lidské zvídavosti) a Mámení (přejímá bez uvažování cizí názory), mu nasazují růžové brýle. On ale všude rozpoznává jen podvod a klam. Východiskem je zoufalství a jedinou útěchou je mu Bůh.
Dílo je typickou barokní alegorií, je psáno pózou, i když skladba má básnický ráz.


2) Domácí literatura
Byla psána česky nebo latinsky, později převažuje němčina. V popředí stojí duchovní literatura (vznikají legendy, nábož. dramata, životopisy slavných, duchovní písně). Hlavní vliv na literaturu má jezuitský řád.

dělí se na: a) oficiální, jezuitská
b) pololidovou
c) ústní lidovou slovesnost

a) oficiální, jezuitská

Bedřich Bridel (1619 – 1680)
- člen jezuitského řádu, řídil tiskárnu v pražském Klementinu. Byl významným tvůrcem duchovní lyriky. Píše česky

DÍLO:
Co Bůh? Člověk? – rozsáhlá básnická skladba, veršovaná meditace, která je velkolepým řetězcem metafor nicoty lidské existence ve srovnání s božskou dokonalostí


Adam Michna z Otradovic (? 1600 – 1670)
- jindřichohradecký měšťan, hudební skladatel a varhaník.
- nejčastějším námětem jeho tvorby je duchovní láska, a to v několika podobách (něha k dětskému Ježíškovi, láska Panny Marie ke Kristu, mariánský kult, touha lidské duše po Bohu)

DÍLO:
Česká mariánská muzika radostná i žalostná (písně Hajej, můj andílku, Pod našima okny, Chtíc, aby spal), Loutna česká – kancionály


Václav Jan Rosa (asi 1620 – 1698)
- filolog a teoretik časoměrné prozódie, právník

DÍLO:
Discurus Lypirona aneb Mluvnice jazyka českého – nejrozsáhlejší milostná báseň českého baroka
Čechořečnost – latinsky psaná jazyková příručka, podal v ní pravidla časoměrného básnictví



Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
- člen jezuitského řádu. Učil na řádových školách, později byl řádovým historikem. Básník, dramatik, teoretik humanitních disciplín. Psal výhradně latinsky.

DÍLO:
Rozmanitosti z historie Království českého – encyklopedické dílo shromažďuje rozsáhlý vlastivědný materiál dějepisné, etnografické a zeměpisné povahy
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – vyjadřuje moderní myšlenku práva národa na vlastní jazyk, obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk využitelný ve všech oblastech písemnictví, dílo bylo vydané až na počátku národního obrození F. M. Pelclem a ovlivnilo generaci Josefa Dobrovského

Antonín Koniáš (1691 – 1760)
- kazatel a misionář. Jezuita, s jehož jménem je spojeno hromadné ničení českých, zejména nekatolických knih (ve snaze zamezit vlivu protestantismu)

DÍLO:
Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající – soupis nedovolených knih

b) pololidová
- přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností
- literatura o lidu, ale z pozic na lidových ani panských, ale měšťanských, znalost lidového prostředí

Václav František Kocmánek (1607 – 1679)
- kantor, autor 7 inerludií (interluium – fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybírává kritika s vulgarismy)

DÍLO:
skladba Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě, sloky končí vždy veršem modlitby

- zábavná literatura:
kramářská nebo jarmareční píseň –
o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy), zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní

- písemnické paměti např. Františka Jana Vaváka -
psaná česky, dochovávají dokumentárně přesné zprávy, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život

c) ústní lidová slovesnost
- tvorba lidu, zvl. venkovského, bohatství tematické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, obraz jejich životních zkušeností, např. písně, pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry (Don Šajn)
- inspirační zdroj pro literaturu, zvl. v období národního obrození