1. přírodní filosofie – hledání pralátky
Tháles – (635-545) Voda, Mílétská škola
Anaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská škola
Pýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč.


Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osy
Parmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská škola
Zenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská škola
Hérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“
Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie
2. atomismus
Démokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí … pohyby atomů nejsou náhodné, ve vesmíru panuje přísný determinismus. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Rozum opravuje nedokonalé vjemy smyslů. Směřování od nižších (smyslových) rozkoší k rozkoším ušlechtilým. Demokracie ideální zřízení
3. sofisté – moudří ^ umění klamat
relativita pravdy
Protágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.
Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“
4. rozkvět antické filosofie
Sokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu.
Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elity
Aristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny.



přírodní filosofie – hledání pralátkyTháles – (635-545) Voda, Mílétská školaAnaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská školaPýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč. Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osyParmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská školaZenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská školaHérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie atomismusDémokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Demokracie ideální zřízení sofisté – moudří ^ umění klamatrelativita pravdyProtágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“rozkvět antické filosofieSokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu. Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elityAristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny. přírodní filosofie – hledání pralátkyTháles – (635-545) Voda, Mílétská školaAnaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská školaPýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč. Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osyParmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská školaZenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská školaHérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie atomismusDémokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Demokracie ideální zřízení sofisté – moudří ^ umění klamatrelativita pravdyProtágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“rozkvět antické filosofieSokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu. Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elityAristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny.
přírodní filosofie – hledání pralátkyTháles – (635-545) Voda, Mílétská školaAnaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská školaPýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč. Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osyParmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská školaZenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská školaHérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie atomismusDémokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Demokracie ideální zřízení sofisté – moudří ^ umění klamatrelativita pravdyProtágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“rozkvět antické filosofieSokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu. Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elityAristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny. přírodní filosofie – hledání pralátkyTháles – (635-545) Voda, Mílétská školaAnaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská školaPýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč. Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osyParmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská školaZenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská školaHérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie atomismusDémokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Demokracie ideální zřízení sofisté – moudří ^ umění klamatrelativita pravdyProtágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“rozkvět antické filosofieSokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu. Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elityAristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny.
přírodní filosofie – hledání pralátkyTháles – (635-545) Voda, Mílétská školaAnaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská školaPýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč. Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osyParmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská školaZenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská školaHérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie atomismusDémokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Demokracie ideální zřízení sofisté – moudří ^ umění klamatrelativita pravdyProtágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“rozkvět antické filosofieSokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu. Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elityAristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny. přírodní filosofie – hledání pralátkyTháles – (635-545) Voda, Mílétská školaAnaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská školaPýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč. Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osyParmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská školaZenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská školaHérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie atomismusDémokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Demokracie ideální zřízení sofisté – moudří ^ umění klamatrelativita pravdyProtágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“rozkvět antické filosofieSokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu. Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elityAristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny.
přírodní filosofie – hledání pralátkyTháles – (635-545) Voda, Mílétská školaAnaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská školaPýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč. Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osyParmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská školaZenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská školaHérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie atomismusDémokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Demokracie ideální zřízení sofisté – moudří ^ umění klamatrelativita pravdyProtágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“rozkvět antické filosofieSokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu. Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elityAristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny. přírodní filosofie – hledání pralátkyTháles – (635-545) Voda, Mílétská školaAnaximandros - (610-546) protiklady, svět původně voda a její vysycháním vznikla země, Mílétská školaPýthágoras – (580-500) číslo, zakládá sektu, stěhování duší, učení žákům X uč. Veřejnosti, matematické poučky, země je kulatá a denní oběh kolem osyParmenidés - (540-470) bytí musí být jediné, plné, neomezené, nepodléhající vzniku ani zániku, prostě nehybné => koule, elejská školaZenón - (490-430) bytí podle Parmenida může být jen jedno nevzniklé a především nehybné, snažil se snést důkazy o nemožnosti pohybu (letící šíp stojí, atd.) zakladatel paradoxů APÓRIÍ, elejská školaHérakleitos – (535-475) oheň, „vše je v pohybu (panta rhei)“, „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“, „totéž živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivší se je oním a ono zase změnivší se tímto“Empedoklés – (500-428) oheň voda vzduch a zem, vývojová teorie atomismusDémokritos – (460-360) nauka o skladbě všeho jsoucího z nejmenších nedělitelných částic; existence věčného jsoucna (eleťané), které se skládá z atomů a prázdného prostoru (rozpor s eleťany). Atomy se liší tvarem a velikostí. Lidská duše je strukturou ohnivých atomů. Demokracie ideální zřízení sofisté – moudří ^ umění klamatrelativita pravdyProtágoras – (485-410) Vše je v procesu neustálé změny a že tedy lze míti o jedné věci dva protikladné avšak stejně věrohodné názory.Gorgiás – (483-380) „Nic neexistuje, a kdyby něco existovalo, bylo by to nepochopitelné, a i kdyby to bylo člověku pochopitelné, bylo by to nevyslovitelné a nesdělitelné.“rozkvět antické filosofieSokratés - (469-399) Neučí pomocí sdělování faktů, ale snaží se žáka přimět k dialogu. Platón - (428-347) „V jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.“, první idealistická fil.: hmota je druhořadá, vláda moudré elityAristotelés - (384-322) Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). Pokládal štěstí za cíl. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny.