OBRAZ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
- otřesné zážitky z fronty, válka pojímaná jako nesmyslné vraždění ( F. Šrámek – Žasnoucí voják, R. Weiner - Lítice, J. John, J. Hašek, K. Konrád - Rozchod ).

JAROMÍR JOHN (1882 - 1952)
Prozaik, výtvarný kritik a estetik
Povídkový soubor Večery na slamníku - monology prostých lidí zavlečených do války, autentické výpovědi a zpovědi; stesk po domově

JAROSLAV HAŠEK (1883 v Praze - 1923)
Světově proslulý autor humoristické a satirické prózy
Po vystudování obchodní akademie a krátké úřednické kariéře se věnoval spisovatelské a redaktorské činnosti.


Svými satirami a humoreskami přispíval do desítek časopisů a novin. Brzy se stal slavnou postavou pražských hospod a nevázaným bohémem.
Za války vojákem rakouské armády, potom přeběhl do ruského zajetí, vstoupil do čs. legií, po Říjnové revoluci do Rudé armády. Roku 1920 se vrátil do Čech, byl ale přijímán s nedůvěrou, sledován policií, nedokázal si urovnat svoje rodinné poměry. Proto odešel na Lipnici (Českomoravská vysočina), kde napsal Osudy dobrého vojáka Švejka.
Dílo:
Haškova tvorba vychází z domácí realistické prózy (zejména zachycení lidových typů), z tradice českého lidového humoru, z havlíčkovské politické satiry i z prostředí pražské bohémy.
Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy a jiné humoresky - humoresky, satirické povídky
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – světový humoristický román o válce, 4 dílný,
nedokončený, satirický.
Literární typ dobrého vojáka Švejka vytvořil Hašek už před válkou : člověk ve válečné době, hájící si svoje právo na život, válce se brání chytráctvím – předstírá idiotství, rafinovaně loajální – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní poslal, představitel lidového odporu proti násilí, válce a militarismu x Švejkovi podřízení, oddaní služebníci rakouské armády, zobrazeni groteskní nadsázkou.
Forma: nedějová, uvolněná, Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí.
Jazyk : lidová čeština, vulgarismy, germanismy.
Román přeložen do mnoha jazyků, dramatizován (E. F. Burian), zfilmován.
Jaroslav Hašek a jeho dobrý voják Švejk jsou často v zahraničí synonymem pro českou literaturu.

LEGIONÁŘSKÁ LITERATURA – zobrazení války jako historické události, tematika zahraničního odboje. Češi bojující na straně Rakouska, tedy ne za vlast, přebíhají, tvoří legie v Rusku a Itálii, po Říjnové revoluci spíš v protibolševickém táboře. To po návratu do Čech více měně negativně hodnoceno, po 2 sv. válce zavrhováni a politicky pronásledováni. Autoři většinou účastníky bojů.
Mnoho autorů, někteří brzo zapadli, píšou často bez uměleckých ambicí.

RUDOLF MEDEK (1890 – 1940 )
Účastník bitvy u Zborova (červenec 1917).
Ohnivý drak, Veliké dny, Ostrov v bouři, Mohutný sen a Anabáze – pětidílný románový cyklus z legionářského prostředí, kronikářské líčení válečných událostí v Rusku ( boj československých legií na straně protibolševických sil, obraz bitvy u Zborova, zmatky a chaos v Rusku, vyčerpávající cesty legií přes Sibiř do Vladivostoku a návrat domů ).

JOSEF KOPTA (1894 – 1962 )
Redaktor, spisovatel (legionářskou tematikou se zabýval jen v prvním období své literární činnosti), účastník 1.světové války.
Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – románová trilogie, osudy jedné roty legií - osudy vojáků, ale i zánik carismu a zrod ruské revoluce, pochod legií přes Sibiř, sžívání legionářů s poměry ve svobodném státě a rozporech mezi ideály a skutečností.
Na rozdíl od Medka byl objektivnější, méně patetický, směřoval více k psychologickému prokreslení svých hrdinů.

FRANTIŠEK LANGER (1888 – 1965)
Vojenský lékař čsl. legií v Rusku, novelista a dramatik
Železný vlk– soubor povídek s legionářskou tematikou
Jízdní hlídka - drama, o skupině legionářů obležené ruskými bolševiky.

JAROSLAV KRATOCHVÍL (1885 – 1945 )
Důstojník čsl. legií, kritik legionářské legendy, za 2.světové války zahynul v Terezíně.
Cesta revoluce – vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje
Prameny – 2 dílný román, beletristické zachycení událostí v Rusku v letech 1916-1918, odlišné od předchozích, odkrývající názorové posuny v myslích účastníků sibiřské anabáze. F. X. Šalda legionářskou literaturu necenil příliš vysoko (výhrady měl hlavně vůči Medkovi), ale Kratochvílovu románu vyslovil uznání.

Tematika války se též objevuje v díle K. Čapka, V. Vančury, F. Šrámka, J. Durycha, R. Weinera, B. Benešové, V. Kaplického, J.Weisse, I. Olbrachta aj.