Kyselina sírová a kuchyňská sůl
Kyselina sírová je jednou z nejdůležitějších chemikálií vůbec.
Používá se jí při výrobě důležitých sloučenin, počínaje pracími
prášky, přes léčiva a umělá hnojiva až po fungicidy (prostředky
pro ničení parazitických hub).


Je to olejovitá žíravá kapalina,
jednoduchá sloučenina dvou atomů vodíku, jednoho atomu síry a
čtyř atomů kyslíku.
Všechny způsoby přípravy kyseliny sírové vycházejí ze stejného
základního principu. Síra se přemění na plynný oxid siřičitý SO2.
Další oxidací se vyrobí oxid sírový SO3, který se rozpustí ve
vodě, čímž vznikne kyselina sírová:
S+O2SO2+OSO3+H2OH2SO4
Síra je jedním z prvků, které se v zemské kůře nacházejí ve
volném stavu. Vyskytuje se však také v mnoha sloučeninách s kovy.
Nejdůležitější sirnou rudou je pyrit FeS2, který se skládá ze
dvou atomů železa a dvou atomů síry. Jinými důležitými zdroji
jsou ropa, zemní plyn a uhlí; právě tato síra byla ještě nedávno
považována za znečištění a nevyužívala se. V některých zemích,
zejména ve Velké Británii, využívají jako zdroj síry sádrovec -
síran vápenatý (CaSO4).
Kyselina sírováje významnou surovinou v různých odvětvích
výroby. Je tomu tak zejména proto, že se velmi dobře slučuje s
jinými látkami a dobře přijímá vodu. Nezanedbatelný je také fakt,
že je snad nejlacinší kyselinou.
Další velmi důležitou chemikálií, používanou v průmyslu, je
obyčejná sůl, chlorid sodný (NaCl). Sůl pro průmyslové využití se
těží v solných dolech, anebo se získává odpařováním slané mořské
vody.
Chlorid sodný je hojně využíván při výrobě mnoha moderních
materiálů. Dnešní lidé potřebují ohromná množství mýdla,
používají tkaniny z umělého hedvábí, protože jeho výroba je
levná a využití velmi široké. K výrobě těchto a mnoha jiných
moderních výrobků jsou třeba nejen kyseliny, ale také zásady,
chemický protějšek kyselin.
Známou, levnou a silnou zásadou je hydroxid sodný - NaOH, který
lze lehce připravit zavedením stejnosměrného elektrického proudu
do vodného roztoku kuchyňské soli.
Tento proces se nazývá elektrolýza.
Při přípravě hydroxidu sodného vzniká jako vedlejší produkt
jedovatý chlór. Při výrobě 4 tun hydroxidu sodného získáváme
zárověň 3,5 tun chlóru! Ještě v roce 1930 vědci nevěděli, jak
využít jeho přebytky. Snažili se proto najít nové způsoby výroby
hydroxidu odného, při kterých by se dal použít. Tak vznikla
výroba louhu sodného, při níž chlór zůstává vázaný ve formě
chloridu vápenatého (CaCl2), sloučeniny, která dobře absorbuje
vodu.
Hledání nových možností využití chlóru však pokračovalo. Díky
tomu dnes mnohé chemikálie obsahují tento prvek. Tak např. umělá
hmota PVC (polyvinylchlorid), omamující prostředek chloroform,
DDT a jiné prostředky pro hubení hmyzu, chlorid uhličitý, kterým
se plní hasící přístroje, i trichloretylén, používaný jako
čistící prostředek na tkaniny - to všechno jsou výrobky
obsahující chlór. Chlór je typický příklad, jak se chemický
průmysl snaží využít všechny produkty, které vznikají při
chemické výrobě.Kyselina sírová a kuchyňská sůl
Kyselina sírová je jednou z nejdůležitějších chemikálií vůbec.
Používá se jí při výrobě důležitých sloučenin, počínaje pracími
prášky, přes léčiva a umělá hnojiva až po fungicidy (prostředky
pro ničení parazitických hub). Je to olejovitá žíravá kapalina,
jednoduchá sloučenina dvou atomů vodíku, jednoho atomu síry a
čtyř atomů kyslíku.
Všechny způsoby přípravy kyseliny sírové vycházejí ze stejného
základního principu. Síra se přemění na plynný oxid siřičitý SO2.
Další oxidací se vyrobí oxid sírový SO3, který se rozpustí ve
vodě, čímž vznikne kyselina sírová:
S+O2SO2+OSO3+H2OH2SO4
Síra je jedním z prvků, které se v zemské kůře nacházejí ve
volném stavu. Vyskytuje se však také v mnoha sloučeninách s kovy.
Nejdůležitější sirnou rudou je pyrit FeS2, který se skládá ze
dvou atomů železa a dvou atomů síry. Jinými důležitými zdroji
jsou ropa, zemní plyn a uhlí; právě tato síra byla ještě nedávno
považována za znečištění a nevyužívala se. V některých zemích,
zejména ve Velké Británii, využívají jako zdroj síry sádrovec -
síran vápenatý (CaSO4).
Kyselina sírováje významnou surovinou v různých odvětvích
výroby. Je tomu tak zejména proto, že se velmi dobře slučuje s
jinými látkami a dobře přijímá vodu. Nezanedbatelný je také fakt,
že je snad nejlacinší kyselinou.
Další velmi důležitou chemikálií, používanou v průmyslu, je
obyčejná sůl, chlorid sodný (NaCl). Sůl pro průmyslové využití se
těží v solných dolech, anebo se získává odpařováním slané mořské
vody.
Chlorid sodný je hojně využíván při výrobě mnoha moderních
materiálů. Dnešní lidé potřebují ohromná množství mýdla,
používají tkaniny z umělého hedvábí, protože jeho výroba je
levná a využití velmi široké. K výrobě těchto a mnoha jiných
moderních výrobků jsou třeba nejen kyseliny, ale také zásady,
chemický protějšek kyselin.
Známou, levnou a silnou zásadou je hydroxid sodný - NaOH, který
lze lehce připravit zavedením stejnosměrného elektrického proudu
do vodného roztoku kuchyňské soli.
Tento proces se nazývá elektrolýza.
Při přípravě hydroxidu sodného vzniká jako vedlejší produkt
jedovatý chlór. Při výrobě 4 tun hydroxidu sodného získáváme
zárověň 3,5 tun chlóru! Ještě v roce 1930 vědci nevěděli, jak
využít jeho přebytky. Snažili se proto najít nové způsoby výroby
hydroxidu odného, při kterých by se dal použít. Tak vznikla
výroba louhu sodného, při níž chlór zůstává vázaný ve formě
chloridu vápenatého (CaCl2), sloučeniny, která dobře absorbuje
vodu.
Hledání nových možností využití chlóru však pokračovalo. Díky
tomu dnes mnohé chemikálie obsahují tento prvek. Tak např. umělá
hmota PVC (polyvinylchlorid), omamující prostředek chloroform,
DDT a jiné prostředky pro hubení hmyzu, chlorid uhličitý, kterým
se plní hasící přístroje, i trichloretylén, používaný jako
čistící prostředek na tkaniny - to všechno jsou výrobky
obsahující chlór. Chlór je typický příklad, jak se chemický
průmysl snaží využít všechny produkty, které vznikají při
chemické výrobě.